Mezi kosmickými projekty existují dva evergreeny, které vzbuzují napětí a vášně. Zatímco u Falconu Heavy společnosti SpaceX si již můžeme odškrtnout „splněno“ a „úspěch“, ruská Nauka i nadále zůstává otloukánkem. Články o jejím stavu se na našem webu objevují pravidelně (naposledy v prosinci). Většinou vycházejí z informací velmi kvalitně vedeného portálu rusianspaceweb – u ruského popularizátora kosmonautiky Anatolije Zaka. V pátrání po informacích je vždy důležité najít solidní text, často však lze cenné informace čerpat i z toho co napsáno nebylo. Pojďme se společně podívat na článek věnovaný aktuálnímu stavu Nauky, který se na výše uvedeném serveru objevil začátkem února a zkusme spekulovat i o tom co se v něm neobjevilo.
Vánoční nadílka (nebo možná nadělení)
Nejdříve ale malá rekapitulace loňského roku. Závěr loňského roku ozářila zpráva o urychlení startu Nauky jeho přesunutím na 20. prosinec letošního roku. Pohled za oponu však naznačil, že se pravděpodobně jedná o onu pověstnou Potěmkinovu vesnici. O co šlo?
2. listopadu 2017 se sešli ředitelé RKK Eněrgija, dodavatele modulu, Vladimír Solncev a Roskosmu, objednatele a provozovatele Nauky, Igor Komarov. Solncev zde prezentoval termíny pro opravy Nauky, které ústily v možný start v březnu 2019.
Připomeňme si, jak tento dokument vznikal. 1. dubna 2017 zůstala ve hře jediná varianta řešení problému se znečištěnými palivovými nádržemi modulu. Jejich výměna se ukázala jako nereálná a nezbývalo než se pokusit o vyčištění oněch původních. V polovině dubna projektoví manažeři Nauky představili první verzi plánu oprav, který počítal s dokončením dekontaminace systému v srpnu 2017 a startem Nauky v říjnu 2018. Srpnový termín padl a RKK Eněrgija v polovině září vypracovala ve spolupráci se subdodavateli nový harmonogram, který počítal s odesláním opraveného modulu v květnu 2018 a startem v únoru 2019. Jeho schválení však narazilo na narůstající problémy s opravou znečištěných nádrží. Firma GNKPT Chruničev, která Nauku montuje a opravuje, nemohla potvrdit klíčový termín tohoto harmonogramu – datum dokončení oprav nádrží.
Na poradě Roskosmu a Eněrgije 19. září 2017 proto požádal první náměstek ředitele Roskosmu Aleksandr Ivanov vedení Chruničeva o předložení aktuálního plánu oprav do 22. září.
Na tento plán v říjnu navázala Eněrgija aktualizovaným harmonogramem s termínem startu posunutým na březen 2019. Tak zásadní posun termínu však vyžadoval schválení ruskou vládou. A tímto se dostáváme k výše zmíněné schůzce Solnceva s Komarovem. Předkládaný harmonogram vznikal několik měsíců a zahrnoval spolupráci všech zapojených stran. O schůzce oficiální informace nejsou, avšak její průběh byl pravděpodobně krátký a bouřlivý. O Komarovově manažerském stylu toho bylo napsáno dost po jeho dosazení do čela Roskosmu. Logické argumenty narazily na politické zadání. Výsledek? Solncev přes noc, během pár hodin, připravil nový harmonogram s termínem startu 20. prosince 2018.
Zdroj: https://cdn1.tass.ru/
Možná jen na okraj, pro dokreslení atmosféry. Na předešlých jednáních padaly pohrůžky pokutami, jejichž udělování není pro Roskosmos novinkou. V živé paměti máme i soudní stíhání za osobní odpovědnost při prodlevách na stavbě kosmodromu Vostočnyj. Na rozdíl od Vostočného se prezident Putin v Nauce přímo výrazně neangažuje, přesto i tady by mohlo jít brzy „o krk“.
Zkrácení harmonogramu ze 17 měsíců na 13 je výrazný posun. Podle mého názoru by byl možný jen ve dvou případech.
- Eněrgija si naplánovala nadstandardní časové rezervy, což je u takto zpožděného projektu dost riskantní, a prostě je škrtla. Pak by ovšem veškeré práce musely probíhat zcela bez zádrhelu. Takovou úroveň se u Nauky doposud nepodařilo dosáhnout a navíc dodnes není zřejmě jisté kdy (případně zda vůbec) úspěšně skončí opravy palivových nádrží.
- Solncev neměl na vybranou a bez vztahu ke skutečnému stavu napsal požadovaný termín. Pravděpodobně ani neměl v tak krátké době šanci konzultovat se všemi subdodavateli posuny a návaznosti dílčích termínů.
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com
Tento plán byl nakonec schválen Státní komisí pro dohled nad startem Nauky 11. prosince 2017, ale od začátku je lidmi z Eněrgije označován za nereálný.
2018 – čekáme
Překulil se Nový rok a na webu Anatolije Zaka se objevil výše uvedený článek. Podívejme se tedy nejdříve na to, co se v něm píše. Na konci ledna prosákly z Chruničeva informace, že stále probíhající čištění palivového systému by mohlo posunout transport Nauky na Bajkonur na konec července 2018 s následným startem v období únor-březen 2019. Nebo, jak zaznělo na jednání Vědecko-technické komise, spíše v květnu až červnu příštího roku. Podmínkou letošního prosincového startu by totiž bylo odeslání modulu nejpozději 15. března. Předstartovní přípravy totiž standardně vyžadují 7 měsíců nepřetržité práce plus dvouměsíční rezervu na nepředvídané události. Samotný článek pak dále spíše rekapituluje říjnový harmonogram, jehož peripetie a schválení jsem popsal výše.
Připomeňme si jeho rozhodující milníky:
- 30. listopadu 2017, dokončení montáže pneumatického a hydraulického systému
- 7. prosince 2017, dokončení čištění kontaminovaných nádrží
- prosinec 2017, zahájení montáže palubní kabeláže a vybavení
- 30. ledna 2018, dokončení výroby nového palivového potrubí, jeho následná montáž, svařování a rtg. kontrola
- 15. února 2018, dokončení modernizace a upgrade systémů vyžadujících prodloužení provozní záruky
- 4. března 2018, dokončení testování pneumatických, hydraulických a tepelných systémů a instalace kabelových rozvodů, senzorů a palubního vybavení
- 15. března 2018, odeslání Nauky na Bajkonur
- 30. března 2018, dokončení výroby Protonu-M určeného pro vynesení Nauky
Tolik tedy plán, kteří mnozí na začátku února považují za mrtvě narozené dítě.
A o čem se nepíše?
To je v tuto chvíli nesporně zajímavější. O čištění kontaminovaných nádrží se zevrubně psalo zhruba do poloviny loňského roku. Byly rozebírány postupy, historie vzniku problému, potřebná zařízení, příprava, atd. Tato část končila termínem pro dokončení této zcela zásadní opravy – srpnem 2018. Pak už se jen objevují zprávy o nadále probíhajících opravách a posunech termínu dokončení. Nikde se neobjevuje, alespoň pokud je mi známo, informace o stavu a vývoji oprav. Pokud tedy čištění skutečně doposud neskončilo, je v tuto chvíli proti doposud platnému říjnovému harmonogramu zpožděno o více než dva měsíce! Že neprobíhá hladce, to se dá snadno dovodit z prošlých termínů. V opačném případě by se po letech neúspěchů Chruničev/Eněrgije pravděpodobně pokrokem pochlubily. Na oficiálních stránkách Eněrgije, Roskosmu či médií je aktuálních, natož podrobnějších, informací poskrovnu (například na oficiálních stránkách Chruničeva je v souhrnu projektu MLM stále uveden rok dokončení 2012…) Přitom se jedná o naprosto klíčový termín. Dokud nebude vyčištěno, není pevný bod pro stanovení data odeslání Nauky na kosmodrom. Ve hře tak zůstává i možnost, že se nádrže vyčistit nepodaří a to by samozřejmě znamenalo definitivní stopku.
Další dříve jen letmo zmíněný problém je koroze palivových nádrží. Ta se objevila v důsledku nedodržení předepsané vlhkosti v montážní hale. Uvažovalo se o jejím zbroušení, rizikem však je snížení pevnosti nádrží. Opět chybí informace, kam spěje či dospělo řešení tohoto problému. Možná se čeká na výsledek čištění. Logicky nemá smysl pouštět se do tohoto kroku, dokud není jisté, zda se podaří nádrže vyčistit. A protože modul Nauky není hermeticky uzavřen, nabízí se otázka – Je koroze problémem jenom nechráněných částí nádrží?
Zdroj: http://www.russianspaceweb.com
Dalším „výstřelem do tmy“ byla zpráva o styření přestárlých pryžových dílů. A opět se nikde nedovíme „co bylo dál“? Kromě obecného konstatování o plánovaném dokončení modernizace a upgradu zařízení.
Letos končí provozní záruka klíčovému prvku stanice – pohonu natáčení solárních panelů. Jedná se o osudový prvek v období od okamžiku navedení na oběžnou dráhu do spojení s ISS. Palubní baterie nemají kapacitu na pokrytí spotřeby a bez funkčních solárů se Nauka brzy po startu stane mrtvým tělesem. Informace o testování či kontrole opět chybí. Dokumentace pohonu pouze obdržela „razítko“, administrativní prohlášení o prodloužení životnosti.
Nauka vstupuje do kritické fáze. Do měsíce bude nejspíš jasno, jestli zůstává alespoň teoretická šance na letošní start. Do poloviny roku by mohlo být zřejmé, zda-li zůstává alespoň teoretická šance na start vůbec. Pokud Rusové Nauku vypustí a bezpečně ji připojí k ISS, je možné že se stane, alespoň po nějakou dobu, nejen přínosem ale i noční můrou. Tou je ostatně pro řadu lidí v Eněrgiji a zejména v Chruničevu už dnes.
Zdroje informací:
http://www.russianspaceweb.com/
http://www.khrunichev.ru/
http://kosmolenta.com/index.php/
Zdroje obrázků
https://icdn.lenta.ru/images/0000/0197/000001974297/pic_1358721661.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/space_stations/iss/fgb2/fairing_test_B_2.jpg
https://cdn1.tass.ru/width/744_b12f2926/tass/m2/uploads/i/20170925/4567962.jpg
http://www.russianspaceweb.com/…/space_stations/iss/fgb2/mlm_kis_20160620_1.jpg
Výborný článok a zaujímavé informácie.
Skvělý článek.
5.2.2018 byla zveřejněna informace o udělení kontraktu v hodnotě 360 milionů rublů na další práce na Nauce na období 1.1. – 30.6.2018
http://www.zakupki.gov.ru/epz/contract/contractCard/payment-info-and-target-of-order.html?reestrNumber=1770236167416000008
Rusi sú umelci v zastavovaní rozrobených projektov, prečo tomuto kusu stále odďaľujú stopku? Neverím tomu, že je to vec prestíže, tú im Nauka viac a viac len kazí. Neviem koľko častí bude mať táto kozmo-novela, ale rozhodne dobrý dojem nezanechá ani v tom naj skalnejšom fanúšikovi a rozhodne neverím že bude mať šťastný koniec 🙁 .
K rozhodnutí o zrušení Nauky je nutná shoda v „linii“ Chruničev-Eněrgija-Roskosmos-Kreml. Platí, že čím vyšší úroveň, tím větší rozhodovací pravomoc, ale tím menší váha logických a větší politických argumentů.
Zrušení Nauky má ovšem dalekosáhlé dopady. Namátkou – snížení možnosti připojení dalších modulů. Pričal by, kromě nezbytných dodatečných úprav již hotového modulu, přišel o 4 ze svých 6 portů (jeden je navíc nutný pro připojení k ISS). Bez Nauky by ruská posádka nejspíš nadále zůstala dvoučlenná, atd.
No, oprostím-li se od nadšení a střízlivým pohledem zhodnotím stávající informace, tak nevěřím, že Nauka se do kosmu někdy podívá. Nevylučuji ovšem, že něco jiného se stejným názvem, ať už z jakýchkoliv pohnutek (politických?), vypuštěno v horizontu 10 let bude.
Kiežby bola v horizonte 10 rokov vypustená aspoň pôvodná Nauka 😀
Je škoda že to tak podělali s tou kontaminací. Je vidět jaký tam byl bordel.
Problém Ruské kosmonautiky asi nejsou ani tak peníze, jako špatný management. Holt státní podniky, pokud probíhá obsazování managementu na základně politických konexí a nikoli schopností, tak to tak dopadá.
To je kombinace obojího + onen „styl manažerování“. Co se týče obsazování funkcí, tak rusové jsou i mistři v obsazování podřízených funkcí méně schopnými, aby nadřízený nebyl ohrožen případným více schopným podřízeným. Až člověk kroutil hlavou jak byly někteří níže podřízení neschopní.
zajímavý článek , navíc to ve mě evokovalo mládí, když jsme v hodině ruského jazyka dětskými hlásky sborově deklamovali
pé, er, es, té, ú, ef, chá, och nauka nělehká 🙂
Nu držme rusům palce ať to dají dohromady
Tak ta říkanka nemohla být, nemají „h“. 🙂
V azbuce tam bude X, taky nás to nutili opakovat po soušce 🙂
Zkuste si vzpomenout na slabikář a jak jdou písmenka po sobě:
P R S T U V X. Asi nemají W. A to X vyslovují zrovna tak jako Řekové nebo Španělé, tedy chá či chí. Žádné iks. I to Mexico se spávně vyslovuje Méchikó.
My bychom tedy také mohli psát sxody, sxůze, xyba, xleba, průxod, …
Vlastimil Pospíchal> no, však na českém internetu se toto používalo. A dokonce i naopak – typicky Linuxu se říkalo Linuch. Naštěstí ale tehdejší diskutéři postupně dospěli.
Vlastimil Pospíchal: Já si ze školy nejvíc pamatuju to „chí kvadrát“: řecké x na druhou:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Test_dobr%C3%A9_shody
Dodnes sázím texty v LaTeXu, čti [latechu].
A, be, ve, ge, de, je, jo, že,
vot čitaju ja uže,
zet, i, ka, el, em, en o,
nesmatri savsjem v akno,
pe, er, es, te, u, ef, cha,
och, nauka nelegka,
ca, ča, ša, šča, tvjordyj znak,
nezapomňu ja nikak,
jerry, mjakij znak, e, ju, ja,
azbuku vsju znaju ja.
Tak ten poslední verš si pamatuju dodnes. 🙂 Bože, dyk to je skoro 30 let, co sem se to učil.
Elrond by prohlásil: „Jazykem Mordoru mi v Roklince mluvit nebudete!“ 🙂
hihi 🙂
;-D Mí mílí čtenáři,
tak trochu neskromně jsem si myslel, že jsem připraven reagovat na jakýkoliv váš komentář. A jak se říká – „pýcha předchází pád“! ;-D
Každopádně díky za zajímavý článek, za odpovědi v diskuzi i za smysl pro humor. 🙂
Říkám si, jestli už to není riziko připojovat to k ISS, respektive aby se to Rusové nesnažil vypustit za každou cenu.
Ať už ten šrot nechají být a utrácejí peníze za něco rozumnějšího.Připojit Nauku k ISS je dle mého názoru velké bezbečnostní riziko.Bohužel.
Můj názor je, že pokud Nauka doletí na přiblížení k ISS, bude schopná se bezpečně připojit. S velkou pravděpodobností by během autonomního letu proběhly testy kritických systémů.
Ale zatím nevyrazila ani z Chruničeva, natož na oběžnou dráhu…
Z Chruničeva už vyrazila tuším 2x
Já ani nevím, co pod to mám napsat. Je mi z toho akorát hrozně smutno, prostě nedokážu pořád uvěřit, že tam panuje takový šílený předpotopní herberk. Ikdyž by mě to nemělo překvapovat, I u nás ve firmě zvládnou majitelé naplánovat audit v době, kdy forma není schopna vyrobit ani kus. Jenže si vždy naivně říkám, že v kosmických agenturách musí panovat daleko větší pořádek a dokonalejší řízení.
Bohužel si taky myslím, že v čištění nepokročili a bez toho nemá cenu přejít na další krok. A to bych si tak moc přál nauku nahoře. Ale zatím mi to přijde jako oživlá noční můra a hrůzný sen. Mít plán prací u nás, a neplnit je, tak máme neuvěřitelné problem, včetně vyhazovů, u nich, zjevně klid.
Článek je samozřejmě výborný, že ty informace jsou smutné a málo optimistické, za to autor nemůže.
U Nauky se sešla mimořádně nepříznivá kombinace.
Znečištění nádrží, přesněji vnitřních vaků, které vytlačují palivo z nádrží, je velmi specifický problém.
Vaky mají tvar harmoniky, vypadají jako měchy u akordeonu. To znamená spoustu záhybů a skladů na povrchu = spousta míst pro zachycení a ulpění kovového prachu.
Náročný je tak nejen postup, ale také zařízení pro samotné čištění, které se muselo vyrobit specificky pro tento případ.
A protože se jedná o precedens, není možné s určitostí stanovit nejen výsledek, ale taky potřebný čas. Je to sice jediná položka harmonogramu, která nejde načasovat, ale po hříchu ta klíčová.
Práce probíhají ve třísměnném provozu, sedm dní v týdnu. I z toho plyne, o jak náročný problém se jedná.
Díky za dodatečné informace, vůbec si nemyslím, že jde o jednoduchý úkol, jasné, bude to hodně velká makačka, ale potom si nesmím stanovovat nesmyslné termíny. Já vím, sme zpátky u odpovědi pro Radoslava Pecku, politici žádají termíny. Ať už je to jak chce, držím jim palce, zasloužili by si větší specializovanou laboratoř. Ať jsou jací jsou, nepřeju jim ústup ze slávy.
Ví se vlastně, proč je nemožné ty nešťastné nádrže prostě vyrobit znovu?
Nauka, původně záložní modul Zarji, vznikala v 90. létech minulého století. V současnosti již fyzicky neexistují (byly sešrotovány/ předělány) přípravky, zařízení a stroje, na kterých se vyráběly její součásti. A podle ruských zdrojů je tak prakticky nemožné, tyto díly vyrobit.
Teoreticky (a laicky nahlíženo) by to nejspíš možné bylo, ale uvědomme si, že se jedná o kusovou výrobu velmi specializovaného zařízení. Výroba by tedy byla velmi drahá. Z dnešního pohledu se to už možná tak nejeví (náklady na prodlužující se opravu + riziko zrušení Nauky), ale v loňském roce, kdy se rozhodovalo o řešení problému, byla možnost výroby náhradních nádrží zamítnuta jako nereálná.
Díky. Napadlo mě, že buď těmi léty ztratili technologické zázemí, nebo (hůře) know-how.
Dle mě obojí. Taky ty masivní škrty na kosmonautiku dělaly své.
podle všeho to již technologicky neumí (a teď ještě nevím, jestli tam není ještě háček v tom, že výrobní závod byl v jiné části sojuzu …)
asi jako kdyby teď přišlo zadání americké vlády na výrobu motorů F1 pro Saturn V, taky by to nešlo
Ten příměr se Saturnem je přesný. Na první pohled to vypadá jednoduše. Víme, že jsme to už vyrobili, víme jak, máme dokumentaci, modely…, ale byl by to dost oříšek.
Nějaký ten exemplář F1 je snad někde uchován. Reverzním inženýrstvím by to v nouzi znovu dali dohromady přes zpětně vyrobenou dokumentaci. Jen by to stálo peníze. Děla se to tak i u starých technologií když byla zničena dokumentace. Již dříve jsem četl, že kdyby se udělali F1 dnes s pomocí nových technologií, tak by měli vyšší výkon o 10 % nebo tak nějak.
Zrovna F-1 by NASA ráda použila na boostery pro celokapalinovou SLS. A chtějí dosáhnout tahu 8 MN.
Asi bych se raději domluvil se SpaceX a nakoupil od nich Merliny.
pokud vím, tak existuje 15 dochovalých motorů F1 ve vlastnictví NASA a zhruba 12 dalších 🙂
Četl jsem, někdy před 4-5 roky , že měl být údajně prozkoumán jeden z uskladněných motorů mise Apollo 19 a byl prý v “ docela dobré kondici“:) a byl podle něj údajně udělán CAD model
a tak jsem hledal a hledal až jsem díky google našel
https://arstechnica.com/science/2013/04/how-nasa-brought-the-monstrous-f-1-moon-rocket-back-to-life/3/
…tak to je na článek, ne? 🙂
V. Pospíchal: Jestli už pak není lepší osadit více nových Raptorů nebo BE4, vzhledem k účinnosti, zpracování atd. I když vyšší počet motorů je výhodnější pro návratové rakety jako BFR, New Glenn atd. možná další.
No i když ta modernizace F1 na F1B, kdyby byla optimalizována, tak by byla taky asi OK. Ale vždy tam bude nevýhoda otevřeného cyklu a asi i F1B nebude mít možnost tak velké změny ve výkonu, což obojí u expendable motoru je zase zatím jedno. Mně dnes přijde po pokrocích SpaceX škoda zahazovat takové stroje, materiály a hromadu práce po 1 použití do oceánu.
Všechno jde, dokonce to i nacenili, a znovurozjetí výroby by podle studie NASA stálo miliardu dolarů …
proto ten příměr k Nauce, dokázali by to, ale za jakou cenu
Možná je na čase začít vážně řešit, co bude vlastně s ISS dál. Američané uvažují o konci v roce 2024. Rusům se nedaří Nauka, takže asi nebudou mít dost experimentů pro tři členy posádky … selský rozum by velel připojit neamerické moduly k ruským a stanici provozovat s tříčlennou posádkou. Jenže selský rozum ve vesmíru často moc nefunguje.
Nechci polemizovat o tom, zda má pro vědu adekvátní přínos, resuscitovat modul, vybavený přístroji z 90. let minulého století… To ponechám erudovanějším. Ale asi to nějaký přínos mí může, když to nejde z naší kapsy, a nespadne nám to na hlavu.
Toto je ale myslím nesmírně přínosný článek, a sice proto, že ukazuje kosmonautiku z jiného úhlu pohledu, než na který jsme zde zvyklí. Konkrétně Ruskou kosmonautiku, která je, nebo měla by být, dokonalým briliantem, výstavním kouskem národa, kde sice mnozí lidé trpí hlady a zimou a nedostávají plat, ale u srdce je hřeje hrdý pocit příslušnosti k zemi, kde „zítra znamená již včera“. Bude pro ně lepší, pokud se k nim takovéto ošklivé informace vůbec nedostanou (tzv. milosrdná lež). Nebo ne? Opravdu, nevím.
A my, kteří takto hrdí být nemůžeme, se můžeme zamyslet na tím, zda ještě stále platí (cituji):
„… k velikému přichyl tomu tam se dubisku, jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde časům…“ (tuto taktiku nedoporučuji já, ale náš pan prezident), nebo zda veliké, trouchnivějící dubisko není lépe obejít ve vzdálenosti, kam už nemůže eventuálně padnout. (Je-li politický podtext nežádoucí, prosím o vypuštění té závorky, ale autocenzuru nedělám).
Každopádně bychom se měli snažit, nebo aspoň modlit (ale ateista se nemodlí, tj. měl by se snažit!) o to, aby podobně naztrouchnivěla třeba ESA. Že jsou ve státních institucích „experti“ na to, jak utratit miliony za prkotinu, a zabrat tím roky, o tom snad nikdo nepochybuje, ale doufejme, že to nepřekročí jistou mez, a že soukromý sektor v zemích, kde ekonomika normálně funguje, nabízí určitou racionální alternativu k výše popsané stragikomedi…
V rámci ducha těchto diskuzí i tohoto webu vás poprosím o stručnější a věcné komentáře. Děkuji za pochopení.
:O :D, viz taky Radim výše
Díky za článek, který je ještě zajímavější v kontextu „boje o ISS“, který začíná bublat za Velkou louží.
Myslím, že by to měli už zabalit. Připojit ke stanici stroj, který je už dávno za zárukou většiny svých komponent, by bylo riziko pro celou stanici. Ale chápu, že to dává jistou práci spoustě lidí, takže možná i to je ten politickej důvod, proč to furt běží dál.
Zároveň to ale nepochybně napomáhá stagnaci celého ruského kosmického programu, protože by se místo toho mohlo dělat na jiných projektech.
Důvodem pokračujících prací na Nauce není jistota práce pro lidi. Ať už bude výsledek opravy jakýkoli, práce na Nauce u Chruničeva pomalu končí. Ve druhém komentáři v pořadí – 12.2.2018 (05:46) je odkaz na informaci z 5.2.2018 o udělení kontraktu na pokračování stavby Nauky v roce 2018. Podle této informace činí hodnota kontraktu na letošní rok pouhých 15% částky, která byla proinvestována v roce 2017.