Odpočet ukrajuje poslední sekundy a přichází start. Při zážehu motorů se roztáčí kolotoč procesů, které je potřeba nasimulovat ještě dříve, než k nim v reálu dojde. Kupříkladu u rakety SLS se již delší dobu provádí zkoušky zmenšeného modelu v aerodynamickém tunelu. Nyní přichází na řadu zkoušky chování urychlovacích bloků po jejich odhození. Ačkoliv se to nemusí zdát, jedná se o kriticky důležitou část, ve které není prostor pro chybu. Nikdo pochopitelně nechce riskovat, aby se některý z válců po separaci srazil se zbytkem rakety. Separace, ke které dojde dvě minuty po startu, se nyní simuluje v Langley Research Center ve městě Hampton, stát Virginia.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Pro lepší pochopení aerodynamických sil, které budou na jednotlivé prvky působit poté, co separační motory odstrčí urychlovací bloky dál od centrálního stupně SLS, používají inženýři model rakety dlouhý 90 centimetrů. Jedná o verzi rakety SLS Block 1B, která dokáže na nízkou oběžnou dráhu dopravit 105 tun nákladu. Model se pokryje výraznou růžovou barvou a pak je umístěn do větrného tunelu Unitary Plan Wind Tunnel. Barva má svůj důvod – je totiž citlivá na tlak a při reakci s kyslíkem začne lehce svítit. Úroveň fluorescence zachycují kamery rozmístěné kolem modelu a získaná data pak pomohou určit, jak vypadá tok vzduchu a které oblasti zažívají největší nápor.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nas.nasa.gov/…/content/14_Rogers_S_SLSBoosterSep2_SC15_big.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/lrc-2017-h1_p_sls-101002.jpg
