Každý den se tu setkáváme s děním v kosmonautice a máme ji tak díky internetu na dosah. Jsme zahrnováni úžasnými snímky z Mezinárodní vesmírné stanice a kdykoli si můžeme pustit přímý přenos z její paluby. Žijeme prostě v úžasné době. Tentokrát si ale nebudeme ukazovat další snímky z kosmu, ale podíváme se na ISS na vlastní oči. Tedy pokud budeme chtít. Bude to prostě takové oddychové partyzánské okénko do praktické kosmonautiky od milovníka okukování oblohy na kosmonautickém portálu. Nicméně věříme, že se nyní necháte unést do tajuplného světa pozorování stanice v prchavých okamžicích, kdy neutíká ze zorného pole dalekohledu naháněného za ní. A za odměnu si prozradíme i to, jak ji pohodlně pozorovat dalekohledem nepohyblivým a ještě u toho pořídit dechberoucí snímek. Chybět nebudou i tipy, jak na to i bez nákladného vybavení.

Jak už bylo naznačeno v úvodu, hlavním motivem k sepsání tohoto článku bylo, že portál Kosmonautix si do svých řad dobrovolně vybral aktivního pozorovatele oblohy a tak je ten pravý čas si ukázat taky tu trochu praktické astronomie nebo kosmonautiky. Jak je libo. A jako správní fanoušci kosmonautiky a pozorování si úvodem připomeňme, že dobrým výchozím bodem pro nás může být také podstránka iss.kosmonautix.cz (odkaz vpravo nahoře snad jen pro pořádek), kde najdeme například předpovědi přeletů stanice, nebo HD video z ISS a tracker její polohy (na vylepšení se právě pracuje, pozn. redakce). My se ale pochopitelně zaměříme i na další zdroje.

Tak a nyní zpět k pozorování. Pohled na stanici je krásný už jenom pouhým okem, zvláště pokud jde o přelety probíhající na rozhraní dne a noci, kdy obloha je tmavomodrá a stanice letící vysoko nad našimi hlavami, vykoná dlouho trvající přelet přes celou oblohu. Můžeme jen tak ležet a kochat se, můžeme stát a poblíž nadhlavníku si hlavu ukroutit (a možná zažít ten pocit, že ISS jakoby kličkuje mezi hvězdami, což je asi zapříčiněno šálením našeho rovnovážného ústrojí). A nebo můžeme vzít také nějaký fotoaparát, nejlépe s delší závěrkou, a pořídit si fotografii jasné čáry na obloze (tedy oné oslnivě jasné ISS). Fotografovat budeme nejspíš ze stativu a to ať už jen v části oblohy, nebo i od obzoru k obzoru. Pokud máme jen lepší kompakt s řádově desítkami sekund dlouhými expozicemi a nebo zrcadlovku s běžným objektivem, potom bude asi nejlepší najít si pěknou kompozici objektů v popředí a onu čáru do ní vhodně vetknout. Jestliže však vlastníme hodně širokoúhlý objektiv, kolem 12 mm a méně, nebo dokonce rybí oko, mohou vzniknout opravdu netradiční záběry. A když na to přijde, vystačili bychom si i se zrcadlem vhodného tvaru.

Pokud nás zajímá, zda můžeme vidět stanici i jinak, než jen jako oslnivě jasnou hvězdu, odpověď zní pochopitelně ano.  Důvod je jednoduchý. Stanice se nachází na orbitě ve výšce asi 400 km a její rozměr je asi 80×100 metrů. Pokud na ni tedy vytasíme běžný triedr 10×50, zvětšující desetkrát, potom snadno spočítáme, že na vzdálenost 1000 km tento dalekohled ukáže ISS (o rozměru 100 metrů) jako objekt o zdánlivém úhlovém rozměru přes tři úhlové minuty. Pokud vám to číslo moc neříká (jde totiž o tři šedesátiny, tedy jednu dvacetinu stupně), potom pro porovnání, kotouček Jupiteru, nebo nyní srpek Venuše mají necelou jednu úhlovou minutu (obecně se také uvádí, že na rozlišení dvou kontrastních bodů od sebe musí být vzdáleny jednu úhlovou minutu). Pokud by tedy stanice poblíž nadhlavníku byla pozorována běžným triedrem, měl by u ní být patrný nějaký tvar (ISS se jeví několikanásobně větší, než teoretická mez). Praxe ukazuje, že to tak je, ale nic není tak snadné, jak teorie napovídá. Stanice je často příliš jasná a tak se detaily slévají. Co s tím? Stačí ji pozorovat ještě na modré obloze krátce po západu Slunce. Osobní zkušenost hovoří, že ISS se dá potom rozlišit jako malé písmenko H, tedy dá se vidět nosník a velké solární panely. Spojnice je pak tvořena změtí modulů mezi panely. Jenže najít ISS na takto světlé obloze je zase oříšek a často skončíme neúspěchem (vhodné je vytipovat si třeba čas, kdy poletí v nějaké výšce nad přesně známým azimutem, například nad severem, nebo jihem). Trochu lépe na tom budeme u většího triedru, například 15×70 nebo 20×80, stanice je v něm opravdu nádherná a písmeno H je již dobře zřetelné, ale opět platí, čím je světleji, tím lépe. Na druhé straně takový dalekohled už se zase hůře drží jen tak v ruce a nahánění s dalekohledem na stativu zase není vysoko na obloze komfortní záležitost.

Dobrá. Řešením, jak stanici pozorovat i za větší tmy, kdy není problém si ji vyhledat, je použít větší zvětšení. Tím zároveň dosáhneme toho, že stanice nebude oslnivě jasná. Jenže tady se dostáváme do sféry astronomických dalekohledů a malého zorného pole. Nezbývá, než zkoušet stanici nahánět ještě v době, kdy je níže nad obzorem a nepohybuje se tak rychle, ale je to vykoupeno tím, že je menší. Přesto s rozumně zvoleným zvětšením 40× až 100× dosáhneme dobrých výsledků a často se můžeme pokochat pohledem nejen na solární panely, ale i na další detaily. V ideálním případě nás zaujmou jasné radiátory nebo náznak modulů uprostřed (vidět je zhruba to, co na úvodní fotografii nebo v uvedené animaci). Pokud jen pozorujeme, potom vítaná je pomoc kamaráda, který se dívá do hledáčku a snaží se držet stanici na kříži, zatímco druhý se kochá pohledem do okuláru. Pokud si chceme pořídit snímek, je vhodné zkoušet náhodné snímání ať už v ohnisku nebo za okulárem (projekcí za okulárem dosáhneme většího obrazu stanice, ale potřebujeme citlivější snímač). Když zvolíme metodu sekvenčního snímání a zároveň budeme dalekohled navádět pomocí hledáčku, šance na pořízení pěkné fotky je velká. A už po pár přeletech zjistíme, jaká expoziční doba je pro náš dalekohled a snímač ideální. Každopádně často je lepší čas blížící se jedné tisícině sekundy, protože pokud musíme expozici prodlužovat, hrozí zase pohybové rozmazání. Ale štěstí přeje trpělivým a snímek se nakonec podaří.

Doteď jsme si stanici prohlíželi, nebo ji fotografovali, pouze díky nahánění na obloze. Přitom existuje jednoduchá disciplína, při které si stanici snadno prohlédne nebo vyfotí i laik. Stačí, když umí zaměřit dalekohled na dva základní objekty. Slunce a Měsíc. V případě Slunce je sice třeba si pohlídat, abychom se do něj v žádném případě nedívali přímo, ale to dnes snadno vyřeší speciální filtr nebo hranol. ISS je sice velmi rychlá a výše na obloze trvá přelet přes sluneční disk jen kolem půl sekundy (což na pohled okem není dostatečné), ale zato je to ideální situace pro fotografování detailů. Expoziční doby bývají kratinké, typicky 1/2000 sekundy a obraz je proto krásně ostrý a kazí ho jen tetelící se vzduch. Musíme si také nějak stínit, abychom viděli na displej při zaostřování, ale to vyřeší třeba kápě z ručníku nebo deky. Vracíme se tak do časů, kdy fotografové používali podobnou tmavou ochrannou plachtu v dobách dávno minulých.

Pokud se přelet přes Slunce odehrává níže nad obzorem, roste šance vizuálních pozorovatelů. Doba přeletu začíná růst přes jednu sekundu a to už si pozorovatel stihne všimnout solárních panelů. A nejúžasnější jsou přelety nízko nad obzorem, kdy detailů ubývá, ale jejich délka bývá nad tři sekundy a dokonce už jsme viděli i jeden sedmisekundový. A na pozorování takového přeletu potřebujeme – považme – pouze dalekohled za bratru 2000 a nějaký ten kousek Baaader fólie řekněme z druhé ruky od ochotného astronoma, kterému kousek zbyl. A v případě přeletu přes Měsíc to jde dokonce bez filtru, jak jinak. I když u velkých dalekohledů pak člověk chvilku „nevidí“ na jedno oko, popřípadě na obě, v případě binohlavy.

 
Kde se k předpovědím takových přeletů dozvědět více? Podrobný přehled o tom již vyšel na portálu astro.cz, ale dnes bychom vám rádi doporučili především nově vzniklý polský server, který zvládá tyto předpovědi s bravurou, jaká tu do té doby nebyla: Transit-finder.com. I bez jakýchkoli nastavení vám na jedno kliknutí vyjede seznam přeletů, které se odehrají někde ve vašem okolí. Ano, za těmito úkazy je třeba spíše jezdit, protože se odehrávají v pásech širokých zpravidla několik kilometrů. A nejlepší je přeci být poblíž středu. Šťastný pozorovatel může mít ale během roku i několik přeletů přímo přes jeho domov. Pokud chceme vidět přelet stanice přes některou z planet, nebo kolem jasných hvězd, jako dobrý zdroj předpovědí poslouží server Calsky v nastavení úrovně pozorovatele „astronomer“.

Jak jsme se snažili v několika odstavcích nastínit, pozorování ISS je nejen nádherná zábava, ale dostane vás i blíže vaší oblíbené kosmonautice. Pozorovatelsky zaměřené okénko bychom mohli zakončit informací, že výše uvedené je jen souhrnem praktických zkušeností nadšence s nepříliš ideálním vybavením a zkušenostmi. Jak jistě víte, na tuto disciplínu se u nás i ve světě zaměřují mnohem profesionálněji jiní astronomové, kteří neváhají za zajímavými přelety cestovat tisíce kilometrů (například Thierry Legault, který fotil v roce 2011 ISS a raketoplán Atlantis během jeho posledního letu jen pár desítek kilometrů daleko od autora článku). Nebo se najdou machři, co fotografují detaily, jako je robotická paže či astronaut na kosmické vycházce. To už je ale jiná disciplína a my jsme se snažili přiblížit pozorování ISS spíše normálním smrtelníkům, než specialistům. Tedy hodně štěstí a jasné nebe.

Doporučené zdroje:
ISS na Kosmonautixu: http://iss.kosmonautix.cz/
Přelety ISS přes Slunce / Měsíc: http://transit-finder.com/
Družice na serveru Heavens-Above: http://www.heavens-above.com/
Družice na serveru Calsky: https://www.calsky.com/cs.cgi/Satellites/4?
Fotografujte ISS na denní obloze (Astro.cz): http://www.astro.cz/rady/astrofotografie/vyfotte-si-iss-a-jine-objekty-na-denni-obloze.html

Další použité zdroje:
ISS a Atlantis před Sluncem: http://udalosti.astronomy.cz/?p=498, http://udalosti.astronomy.cz/?p=514
Dlouhotrvající přelet ISS před Sluncem: http://udalosti.astronomy.cz/?p=962
Přelet ISS přes Venuši ve dne: http://udalosti.astronomy.cz/?p=911
ISS detailně v dalekohledu: http://udalosti.astronomy.cz/?p=5473
Záblesk ISS v zrcadle: http://astrofotky.cz/gallery.php?show=MaG/1257200577.jpg
ISS a Iridium: http://udalosti.astronomy.cz/?p=4211