Pokud máte rádi náš seriál „Vesmírná architektura“, mohla by vás zajímat informace o právě probíhající retrospektivní výstavě JKOK v Praze, která je zaměřená na průřez tvorbou architekta a vizionáře Jana Kaplického, o kterém byla řeč v tomto díle seriálu Vesmírná architektura. Na výstavě s podtitulem Nekonečno Jana Kaplického jsou poprvé k vidění dosud nepublikovaná a nezveřejněná díla a právě k těm patří i některé návrhy jeho společnosti Future Systems pro NASA, které Jan vypracoval spolu s Davidem Nixonem. Přijměte tedy touto cestou malou pozvánku na nevšední výstavu, která vám může zpříjemnit některé všední dny. Expozici najdete v Galerii Tančící dům v Praze a to až do dvanáctého března. Otevřeno je každý den od 9 do 20 hodin. Výstava je rozdělena do tří tématických částí, ve kterých jsou k vidění nejen Kaplického působivé architektonické návrhy, ale i dekorační předměty, modely, šperky a hodně nevšední futuristický nábytek připomínající kulisy ze sci-fi filmů.
Pro fanoušky kosmonautiky bude asi nejzajímavější poslední, třetí sekce, kde jsou k vidění rané futuristické a experimentální projekty, jako například slavná věž Koexistence (Coexistence Tower), která svým tvarem připomíná raketový motor. Zajímavý je i dům pro pilota helikoptéry v mnohém připomínající lunární modul Apollo a jiné exponáty. Nerad bych však prozrazoval příliš mnoho dopředu a případné zájemce o výstavu tak připravil o kouzlo překvapení, ale v žádném případě neočekávejte výstavu zaměřenou jen a pouze na kosmonautiku. Tu zde najdete pouze okrajově.
Pokud vám však není cizí estetika a zajímá vás nevšední design inspirovaný i kosmickou technologií, mohu vám návštěvu vřele doporučit. Sám kurátor výstavy Ladislav Zikmund-Lender k výstavě podotkl: „Výstava ukáže Jana Kaplického jako neotřelého vizionáře, také jako designéra šperků, nádobí či módy, ekologicky zodpovědného architekta i zdravého vlastence. Návštěvníci budou moci nahlédnout pod pokličku jeho originálního způsobu tvorby a projít si jednotlivé tvůrčí fáze.“ Atmosféru celé akce krásně doplňují i prostory tančícího domu a po zhlédnutí celé výstavy můžete navštívit vyhlídkovou terasu s překrásným výhledem na Prahu a vychutnat si přitom třeba teplý nápoj z místní restaurace nebo si zakoupit upomínkový předmět na recepci.
Ještě bych dodal, že se výstava koná při příležitosti architektových nedožitých 80. narozenin, které by oslavil v dubnu tohoto roku. Onen nezaměnitelný styl navrhování Jana Kaplického, který předběhl svou dobu, je světovým unikátem a díky této výstavě máte jedinečnou možnost se s ním seznámit.
Další informace naleznete také na: www.galerietancicidum.cz, http://www.facebook.com/ galerietancicidum.
Vstupné:
Dospělí 190 CZK
Děti do 15 let, senioři 90 CZK
Děti do 6 let, držitelé průkazu ZTP, novináři – vstup zdarma
Studenti do 26 let 100 CZK
Rodinné vstupné (2 dospělí + děti do 15 let) – 380 CZK
Skupiny nad 20 osob 40 CZK za osobu
Adresa:
Galerie Tančící dům
Jiráskovo náměstí 6
Praha 2
Autoři designu výstavy: Ing. Arch. Eva Jiřičná, Ing. Arch. Ludmila Mahdalová , Ing. Arch. Petr Vágner a Ing. Alan Záruba M.A.
Kurátor výstavy: PhDr. Ladislav Zikmund-Lender
Zdroje informací:
http://www.galerietancicidum.cz
http://kaplickycentre.org/
Zdroje obrázků:
http://imaterialy.dumabyt.cz/obrazek/5804eb0fd3397/jkok-plakat-5804ebb03203d.jpg
Ano, ano pan Kaplický byl mistr. Ne dokonalý (kdo je?), ale co se tehdy dělo ohledně knihovny (mimochodem, kdyby se postavila, vsadím se, že by ji jezdil okukovat celý nejen „zainteresovaný“ svět). Když se tehdy primátor Bém navážel (tvrdě) na TV Nova za přispění paní rádoby moderátorky Charvátové (Pavla) do pana Kaplického, on který neví o architektuře nic (maximálně o korupci se svým „Mazánkem“ s ostudou, že nejprve vše OK, stavět není problém, pak přišla stopka od prezidenta Klause a otočka o 180° a nic nebude, pozemek, výhled, problém – hnus, naprostý morální odpad! Určitě mu takové chování okolí (tahanice o nesmyly) ke zdraví nepřidalo. Podobné akce v zájmu rozšíření obzorů lze jedině doporučit, sám jsem si mnoho jeho děl i návrhů dohledal vč. těch menších a mohu jen litovat, že dům mi nenavrhoval on, někdy je prostě cena vedlejší.
Pravda, chobotnička by byla úžasná stavba a nalákala by do Prahy možná víc turistů než Pražský hrad. Co se týče moderních staveb, tak Praha, potažmo ČR toho nemá moc co nabídnout. Smutné je, že se nepostavila „díky“ jednomu člověku, V. Klausovi. Ten pán tady napáchal hodně škod a nic dobrého, ale to sem nepatří, tak už mlčím…
Podle mého názoru chobotnice neprošla také kvůli tomu, že autor ne úplně pochopil českou realitu. Na které dveře zaklepat, komu zavolat, kde zatlačit… S tím hodnocením Václava Klause celkem souhlasím, měl jsem tehdy pocit, že změna na Hradě může být jen k lepšímu. Bohužel jeho nástupce ho hravě překonal… 🙁
Jinak chobotnice měla mou podporu, stejně jako třeba Tančící dům, který opravdu pěkně dotvořil roh bloku domů na Jiráskově náměstí. A co se také docela pěkně podařilo, je Danube House na Rohanském nábřeží. Speciálně pohled od západu od Negrelliho viaduktu na jeho ostrou příď je opravdu působivý.
No, zrovna Tančící dům je ukázkou samoúčelnosti architektury, v podstatě se neví co s tím. Původně byla postavena pro pojišťovnu (tuším Generali?) která tam vydržela asi 2 roky… Kaplického knihovna byla jistě velmi elegantní v návrhu, nicméně, otázkou zůstávala praktičnost její koncepce, náklady na atyp stavbu a provozní náklady vč. údržby např. zasklení. Konec konců, měla sloužit hlavně lidem a atraktivnost vzhledu přece jen… Ale jinak p. Kaplický byl básník architektury a že se někdy praktičnost s krásou ne vždy potká, to se stává. Ostatně, to posoudí jen doba.
Moc nerozumím, jak to myslíte, že se neví co s tím (s Tančícím domem). Je to stavba, která má určitou hodnotu a záleží na majiteli, jak ji využije. Může se prodávat a kupovat a interiér si majitel může využívat podle svého. Jasně, dříve byly různé reakce od staromilců a i odpor. Ale postupně, co já vím, si i ono zvykli a uznali, že to není nijak rušivá záležitost.
Víte, majitel investuje a chce, aby investici mohl využívat či pronajmout a čeká, že mu výnosy investici postupně splatí. Ta budova měla být pojišťovna. No, ukázalo se že se k tomu nehodila. Krása je fakt kategorie relativní. A u užitkového předmětu musí jít v souladu s ekonomikou a užitnými vlastnostmi. Pokud ne, je krása samoúčelná…
No, taky jsem občas něco postavil.
Pokud vím, tak Chobotnice měla jednu zásadní technickou vadu v tom, že nesplňovala požadavek na umístění archivu nad úroveň okolní země. Nemusí jít o povodeň (která by na Letné nehrozila), prasklý vodovodní řad dokáže způsobit podobnou škodu.
Také byly vybrány náhradní lokality, ale pan Kaplický trval na tom, že se musí nacpat do panoramatu Pražského hradu, kde to minimálně barevně vypadalo dost divně. Pokud se podíváte na jeho realizované stavby v zahraničí, skoro žádná takto nevyčnívá. Jsou buď utopené v terénu (Ferrariho muzeum), v moderní zástavbě (nerealizovaný budějovický Rejnok) nebo součástí většího celku (tiskové centrum na stadionu). Jediná velká stavba, o které vím a která je posazená do historické zástavby, je obchodní dům v Londýně, který vyhrál v anketě o nejošklivější stavbu Británie.
Povodeň nebo prasklý vodovodní řad? To jsou technicky řešitelné věci u podzemního archivu. Mimochodem naprostý standard při použití automatického ovládání archivu, kdy zadám co potřebuji a vše je v systému program > robot. Já zase považuji za hloupé skladovat knihy v budově, stejně jako lze zabezpečit metro (správně) nebo protijaderný kryt, jde dokonce lépe zabezpečit podzemní podlaží. To, že do běžné budovy nateče (v Praze normální) je pochopitelné, tam nemají takové materiály co hledat. Osobní připomínka, sám chápu význam a mám rád tištěné nejen knihy na druhou stranu dávám největší přednost obsahu, tedy informacím nevadí mi tedy ani plně digitální podoba dokumentů vč. těch velmi starých. Kdyby ti lidé tenkrát uměli co my dnes, také by využívali 0 a 1 ne papír (pergamen). Jistě je s tím práce, data se musí hlídat, duplikovat (na nové typy úložišť), vše zvládnutelné. Pak by celý archiv vyžadoval jednu nevelkou místnost a tištěná verze by se vytahovala jen v nutných případech (mimochodem tu nelze tak snadno duplikovat na různá místa planety, také vyžaduje péči).
> K tomu obchoďáku, já ho zase tak špatným neshledávám, technické provedení je vynikající. Ohlížet se stále na starou zástavbu je také na pováženou, chápu, že třeba hrady a zámky jsou lákadlo pro turisty, ale naši předci je stavěli proto, že to lépe neuměli, my dnes umíme vč. estetické stránky. Jen bereme ohledy tam, kde oni nikoliv. Bylo třeba přestavět starý gotický hrad – šup a bylo, starý most musel ustoupit novému atd., my budeme za chvíli „vycukaní“ i z výměny jedné lucerny na náměstí (vlastně památkáři už jsou, divím se, že po republice dovolili vyměnit plynové lampy, nechal bych je všude, mají přece „jiné“ světlo! hahaha). Architektura má být funkční, pro lidi, tady a teď ne pro historiky, zkuste si někdy bydlet na hradě či zámku nejen v zimě.
To je právě to, že někteří z nás nejsou ochotni přijmout něco nového. Na tu barevnost by si lidi zvykli, stejně jako si zase zvykli třeba v Paříži na „pyramidu“, nehledě na to, že barva mohla být i jiná než zelená, a to místo s výhledem na hrad bylo vybráno záměrně. Jinde by to nebylo ono. Takhle v Praze naše generace nezanechá nikdy nic, co by mohli obdivovat lidé např. za 200 let a naopak, kdyby tak přemýšleli v 18 i 19 století, byla by Praha ochuzena o spoustu skvělých staveb. Co se týče toho Rejnoka, dokázal bych si představit, že tyto dvě stavby stojí pospolu. To by bylo skvělé.
Souhlasím s Vámi ;-).
To je určitě škoda, ale problém je spíš v tom, že dnešní doba nemá žádný vůdčí stavební sloh, něco, co by naši dobu reprezentovalo. Chobotnice mi v tomto duchu připadá spíš jako parodie na naši „dobu plastovou“ než jako monument, na který budeme po letech hrdí. Navíc je spousta jiných míst, kde by se vyjímala dobře. Třeba Pankrácká pláň s výhledem na Nuselské údolí.
Problém je, že pokud jako architekt tvoříte projekt většinou zahrnete i prostředí a stavba se tak hodí pouze na konkrétní místo. Pro Kaplického návrhy to platilo dvojnásob.
Souhlasím, na tu Letnou se opravdu nehodila. Zvláště vzhledem k okolní velmi výrazně profilované zástavbě. Byla by to pěst na oko. Jinak ten návrh byl estetický příjemný.
Bohužel z pohledu historie se ukazuje , že naše politická špička od listopadu , jsou naprostí břídilové , po kterých nezůstane nic ale vůbec nic , jen poušť nákupních center !
Havel alespoň uklidil Hrad , vytvořil interiéry, Bořek Šípek tam udělal nějaké ty drobnosti . Ale oproti komunistům je posledních 25 let naprosto ubohé ! Vždyť ti komouši dokázali ve své době postavit něco co má hodnotu dodnes, namátkou věž na Ještědu , Máj , nákupní centrum v Liberci ,Palác kultury , most přes Dunaj v Bratislavě , i ty hotely byly ikonické – Internacional , Intercontimental … prostě podívám se a hned vím .
Ti dnešní potičtí žabaři neměli potřebu kamarádit se s Kaplickým či někým podobným kdo má celosvětový věhlas a uznání jako ve své době potlačovaný ale stavěný Hubáček . Tak nám zbyde Tančící dům a O2 aréna . Prostě jak po třicetileté válce …
P.S. Když náhodou narazíte na Kaplického stavbu , snadno ji poznáte , přitahuje Vás jak magnet na stovky metrů , jsou naprosto jedinečné ať již tiskové centrum na kriketovém stadionu v Londýně , muzeum Enza Ferarriho v Modeně , či bytový dům v Kodani . Byl to člověk výjimečného nadání !
Boris Šípek ihned po skončení Havlova funkčního období vše odmontoval a zanechal jen dráty na zdech, aniž by se s nástupci pokusil dohodnout o případném využití nebo odkoupení. Vypadalo to fakt strašně, na vlastní oči jsem to viděl. Bolelo to.
To jsem nevěděl 🙁
Nu, pobavili jste mě jak článkem, tak diskusí pod ním, ale spíše nevesele.
Kosmonautika přešlapuje na skomírajících plamenech půlstoletí starých raketových motorů. Na obzoru žádný nový Wernher ani Sergej. Živí nás jen víra v manažera Elona. A protože nemáme jejich nadšení ani odvahu, nakonec se hádáme o blob.
No já bych nad těmi „starými“ motory nebrečel. Jsou už prostě dost propracované. Musíte je chápat jako realizaci spousty objevů z fyziky či materiálového inženýrství. Na těchto poznáních jsou motory založeny a něco lepšího se hledá docela těžko. Je to podobné jako si zoufat, že auta a před tím kočáry a žebřiňáky už dva tisíce let mají čtyři kola a někdo by už měl přijít s nějakou převratnější koncepcí. Nebo si stěžovat, že teorie relativity je už hodně stará.
Ale třeba docela nedávno tu byla jedna raketa z opačné polokoule, jejíž motor měl čerpadla poháněná elektromotory z baterií. Hodně ho to zjednodušilo.
Mimochodem SpaceX pracuje na svém motoru s uzavřeným cyklem – Raptoru. A to je taky paráda. Především ty propracované počítačové simulace průběhu spalování v komoře a z toho vycházející závěry pro definici jejího tvaru a materiálů jsou úžasné. Ty počítače neskutečně dobře pomáhají rychle pochopit věci, na které se jinak ani pořádně přesně dojít nedá, nebo jen za obrovských nákladů.
Já vlastně nebrečím ani tak nad starýma motorama, nějaký ten pozvolný technologický pokrok přeci jenom je vidět. A fyzikální hranice chemických motorů jsou nakonec celkem evidentní, nehledě na marketingové kecy o vodíkových, pardon, dneska methanolových motorech.
Horší je to s celkovou organizací a řízením. Nejasná politická zadání, všude samej projekt architekt manažer, co z fyziky došel k páce a v matice k trojčlence. Je to samá studie a technologický demonstrátor, ale skutek většinou utek.
Předběhla nás (Evropu) Čína a Indie není daleko.
Ale na druhou stranu máme facebook, kterej můžem dětem zakazovat a pěkné HD přenosy startů poctivých raket z našeho mládí, které jim (nám) můžeme konečně ukázat 🙂
Doufám, že jenom trollíte.
Krom toho, co psal pan maro, je tu Blue Origin s dalšími metanovými motory a znovupoužitelnou raketou ve vývoji, Bigelow Aerospace s nafukovacími moduly, Čína, Indie, Japonsko a další s vlastními vesmírnými programy. Obrovský pokrok v nepilotované kosmonautice – sondách, landerech a vesmírných teleskopech. Konečně se nakopl závod o pilotovaný let k Marsu. A vůbec mi připadá, že kosmonautika v dnešní době nabírá druhý dech.
Fyzika raketových motorů je bohužel neúprosná, proto ty padesátileté kousky.
Netrolím, jenom jsem starej a skeptickej, taky jednou budete…
Jo, já jsem docela rád, že se chobotnice nerealizovala. Ne že by byla až tak strašná. Samozřejmě by stála o mnoho víc, než by bylo plánováno, jako každý extrémní atyp. Hlavně by to ale byl velice špatný signál vůči lidem. Tedy: „Kašlete na pravidla, jsou tu od toho, aby se porušovala“. To že návrh vyhrál i když nesplňoval zadání soutěže byl neskutečný podraz a neúcta ke všem ostatním návrhům. Kdyby se i oni vykašlali na zadání, mohli by taky „nespoutaně“ vytvořit třeba ještě zajímavější díla. Vlastně by bylo možné i očekávat žalobu na komisi, která se nedržela podmínek a tím je těžce znevýhodnila.