Na amerických raketoplánech bylo motorů hned několik – kromě hlavních kyslíkovodíkových SSME používaných při startu, to byly nejrůznější manévrovací trysky a pak ještě systém OMS – Orbital Maneuvering System. Právě jeho motory AJ 10-190 na hypergolické palivo od firmy Aerojet zajišťovaly finální zakulacení oběžné dráhy, velké korekce na oběžné dráze, ale i deorbitační zážeh. Po vyřazení raketoplánů ze služby se tyto cenné motory dočkaly nového úkolu. Poslouží totiž jako hlavní motory lodi Orion.
Tento hlavní motor se bude nacházet na servisním modulu lodi. A protože servisní modul Orionu vyrábí Evropa, musel se motor ze systému OMS vydat na Starý kontinent – konkrétně do německých Brém. Jeho cesta vedla z americké základny White Sands, kde byl motor překontrolován a opětovně sestaven. Pak byl přepraven na Johnosnovo středisko, kde prošel vibračními testy. Po nich se mohl vrátit na White Sands – tady na něj čekaly kontroly zaměřené na těsnost palivového systému.
Zdroj: http://blogs.esa.int/
Po úspěšném splnění všech procedur se mohl vydat na cestu do Evropy. Cenná zásilka vyrazila z letiště v Dallasu/Fort Worth a přistála na ve Frankfurtu nad Mohanem. Zbytek cesty už kontejner absolvoval na dálnici – tahač jej zavezl výrobního závodu firmy Airbus Space and Defence v Brémách. Tento konkrétní motor absolvoval v minulých letech celkem 19 misí na strojích Challenger, Discovery a Atlantis – v rámci mise EM-1 se tak dočká jubilejní 20. mise, která ale povede bezkonkurenčně nejdále. Tah tohoto motoru je 25,7kN, přičemž tryska je náklopná v obou hlavních osách. V
Kromě tohoto hlavního motoru bude Servisní modul disponovat 33 korekčními tryskami pro drobné úpravy dráhy. Servisní modul má pro Návratovou kabinu mimořádný význam – právě v něm budou uloženy pohonné systémy, servisní modul se postará o výrobu elektřiny, má na starosti zajišťování správné teploty v kabině, ale je zde uložená i voda nebo vzduch.
Zdroj: https://www.nasa.gov
Zdroje informací:
http://blogs.esa.int/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://blogs.esa.int/orion/files/2016/12/31453564182_04b189479c_o.jpg
http://blogs.esa.int/orion/files/2016/12/27657286033_82ae999560_o.jpg
https://www.nasa.gov/images/content/434121main_cutaway.jpg
Omlouvám se za punktičkářství, ale ten motor se jmenuje AJ 10-190. V raketoplánech byl použit v systému OMS, v servisním modulu jako hlavní motor. Jinak článek fajn a díky 🙂
Jasně, máte pravdu, chtěl jsem to trochu zjednodušit. Doplním to tam.
Nemôžem si pomôcť, ale táto recyklácia Shuttlu, SSME ako hlavné motory v SLS a teraz OMS ako motor Orionu, mi príde nejaká čudná, akoby tie rakety stavali nejakí chudobní príbuzní. Určite to vyznelo negatívne, ale nie je to tak myslené, len je to pre mňa zvláštne. Na druhej strane je to super, že niečo tak komplikované a určite náchylné na poškodenie, ako je kvapalinový raketový motor, je možné použiť viackrát. Existujú nejaké štatistiky, či napríklad opätovným používaním neklesá výkon? Predpokladám, že opotrebenie aj napriek 110% kontrole a údržbe tam iste je.
Konkrétně systém OMS byl konstruován tak, aby vydržel sto misí. Takže při 20. použití by nic hrozit nemělo.
Já osobně se na využívání již existujícího hardwaru naopak dívám pozitivně. Je rozumné najít pro vyrobené technologie využití – rozhodně lepší, než aby ležely v muzeu. Jejich využití navíc umožní ušetřit finance na jiné projekty.
Asa som to napísal trocha nevhodne, ale ako vravím tá mnohonásobnosť je fascinujúca. Tá znovupouziteľnosť na 100 misií je pre mňa novinkou, ale keď si uvedomím že SSME mal životnost okolo šesť-sedem hodín… Škoda, že v prípade Orionu a SLS to budú „len“ jednorazovky. Ale máte pravdu, ušetrili sa tým asi slušné peniaze. Ktovie, koľko bude stáť modernizovaná F-1. Ten motor sa nikdy nemal prestať vyrábať. Kde už kozmonautika, či už pilotovaná aj nepilotovaná mohla byť… Ešte ma napadol motor NERVA, ale to už fantazírujem.
To je pravda. V historii kosmonautiky se najde nemálo projektů, jejichž ukončení bylo nerozumné.
Ale pokud se nepletu, tak servisní modul let nepřežije, takže o něj přijdou de facto v pětině životnosti, je to tak? Ví se kolik těch motorů mají k dispozici?
Minimálně 6 – tři zachovalé raketoplány, z nichž každý měl dva systémy OMS. Ta pětinová životnost je sice pravda, ale i tak si myslím, že to není škoda. Raketoplány svou práci udělaly, škoda by byla,kdyby letuschopný hardware ležel v muzeu. Takhle se pro něj aspoň našlo využití.
A co budou dělat až motory dojdou?
Řekl bych, že na to se dá odpovědět jediným možným způsobem – vyrobí nové. Stejně jako se budou vyrábět nové motory RS-25 pro raketu SLS až dojdou ty z raketoplánů. 😉
Jo tak, takže s výrobou nových problém není… OK, díky za odpověď. 🙂
Pochopitelně se vždycky dá postavit nový exemplář. Ale bylo by to nehospodárné, pokud bychom měli již existující hardware, který bychom nepoužili.
OMS byl navržen na 100 misí/1000 zážehů, takže poněkud hloupě řečeno se konkrétně tento s 20 misemi sotva zahořel.
U plánovaných misí se předpokládá více zážehů během jediného letu. Je dobře, že se k tomu použije osvědčený motor, protože jeho selhání by mohlo mít fatální důsledky pro posádku.
Výrobní cena zřejmě bude zanedbatelá ve srovnání s cenou vývoje, který má ten motor již za sebou.
No, snad vědí co dělají, já nemám nic proti znovupoužívání, ale tento motor je jistě o dost starší než 10 let a pro let s lidmi, no, nevím. Samozřejmě vyvíjet nové motory když máme dobré funkční k dispozici je plýtvání. A třeba ty Gluškovovy RD vlastně pohánějí Angaru či Atlas a jsou pořád světovou špičkou.
Otázkou je ovšem, zdali existují výrobní podklady a zdali zavedení znovuvýroby by nebylo dražší než vyvinout něco nového. To opravdu netuším a obávám se, že to možná problém v budoucnosti bude.
Jen škoda, že technika vyvinutá na 100 použití bude vědomě ztracena při své 20. službě. Ach, ta „znovupoužitelnost“ od nasa nevypadá tak upřímně.
Na druhou stranu i těch 20 použití je zhruba o 19 misí víc, než je průměrný počet použití u běžného kosmického hardwaru. 😉
Zrovna tady ztráta tolik nevadí, kolik se asi misí z tím Orionem uskuteční, že. Případů vyvinutí dobré technologie a jejího následného zahození jsme právě v kosmonautice viděli už příliš.
a čo sa týka tých zahodených projektov ale máme aj svetlé výnimky -> ruské motory z mesačného programu, ktoré boli oživené po XX. rokoch a slúžia
No zrovna NK-33 po úpravě označené jako AJ-26 bych moc nechválil. Společnost Orbital ATK od nich po havárii z roku 2014 dala ruce pryč a pro rakety Antares vybrala nově vyrobené motory RD-181.
Pokud mám správné informace, problém byl v nově rekonstruovaném čerpadle – nicméně používat déle jak 30 let skladované motory samozřejmě není nejlepší nápad. Z toho důvodu jsem i rozpačitý z použití starých skladovaných motorů z OMS pro lety s lidskou posádkou. Což u Orbitalu zrovna nebylo.