Kde i malé měsíčky hrají hlavní roli

Měsíček Pan v Enckeho mezeře. Zdroj: NASA

Měsíčky velkých planet to mají složité. Zatímco ty velké měsíce vídáme často i malým dalekohledem, malé mají kvůli jasu planety často smůlu. K jejich objevu přispěla až pokročilá pozemní technika a především průlety kosmických sond. Tyto často jen malé ledové balvany či větší kusy skal nejsou tedy zrovna na očích a často ani nehrají v dynamice celého systému výraznou úlohu. Jinak je to ovšem v případě některých měsíčků Saturnu. Ty, které se nachází poblíž výrazných prstenců, hrají hlavní roli ve formování jejich tvaru a dokonce se mohou podílet i na tom, že někde částice v prstencích ani být nemohou a my pozorujeme mezery. Takovým příkladem je i měsíček Pan.

Pan měří asi 28 km (na snímku je vlevo od středu) a je typickou ukázkou formování dělení v prstenci, konkrétně zde má hlavní roli ve formování známé Enckeho mezery. Obrázek byl pořízen sondou Cassini pomocí detailní (narrow-angle) kamery letos v červenci. Kamera se dívá na prstence ze vzdálenosti lehce nad jeden milión kilometrů pod úhlem 8° k rovině prstenců. Pan je na snímku dvakrát zjasněn pro jeho snazší viditelnost. Níže je detail jiného ještě menšího měsíčku, který vytváří pěkné struktury v tzv. Keelerově mezeře.

Měsíček S/2005 S1 (Daphnis) v Keelerově mezeře. Zdroj: NASA

Měsíček S/2005 S1 (Daphnis) v Keelerově mezeře. Zdroj: NASA

Gravitační síla měsíčku vytváří v mezeře také pěkné struktury, jak vidíme i na dalším obrázku. Podobně, jako tento a jiné měsíčky vytváří mezery v jasném prstenci A a B, jiné zase utváří vnější prstýnek F. Struktury v tomto prstenci, které vidíme na posledním obrázku, patří mezi to nejhezčí, co bylo sondou Cassini pozorováno.

Prstenec F a vliv měsíčku Prometheus. Zdroj: NASA

Prstenec F a vliv měsíčku Prometheus. Zdroj: NASA

Zdroj informací: 

http://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/details.php?id=PIA20499

Zdroje obrázků:

http://www.jpl.nasa.gov/spaceimages/images/largesize/PIA20499_hires.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA06237.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA12684.jpg

Kde i malé měsíčky hrají hlavní roli, 2.4 out of 5 based on 28 ratings
Pin It
(Visited 1 751 times, 1 visits today)
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky

Hlášení chyb a nepřesnostíClose

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 2.4/5 (28 votes cast)
(Visited 1 751 times, 1 visits today)
Níže můžete zanechat svůj komentář.


20 komentářů ke článku “Kde i malé měsíčky hrají hlavní roli”

  1. Vejr napsal:

    S měsíčky je ale jeden zásadní problém – na rozdíl od planet nemají přesnou definici, co ještě měsíc je a co už ne. V současné době je to v podstatě každý šutr, co se najde. Což je obzvlášť u Saturnu poněkud pikantní, neboť by měsícem mohl být každý kamínek v prstenci 🙂 Měla by být určitá hranice, například těleso, které má díky vlastní gravitaci kulový tvar…

  2. Spytihněv napsal:

    Malí, ale šikovní…. Možná by mohlo být zmíněno, že jde o tzv. Pastýřské měsíce.

  3. Martin Gembec napsal:

    Souhlas. Díky za doplnění. A to jsem ještě nevypíchl ty výběžky nad rovinu prstenců, které můžeme pozorovat díky gravitaci měsíčků jako je Daphnis.
    S měsíčky bych to viděl tak, že když si kolem sebe gravitací udělají místo, měli bychom takové tělísko považovat ještě za měsíček, podobně jako je to u toho šutráku Daphnis. Uznávám ale, že definici měsíce planety jsem si kvůli tomu nehledal.
    Tento systém je ozdobou naší soustavy. Nevím, jestli se někdo přičinil, že je naše soustava tak zajímavá a má snad od všeho něco, nebo je to běžné i u jiných hvězd, ale rozhodně se mi to moc líbí.

  4. Honza napsal:

    Nemáte náhodou někdo představu, jak hustý je materiál v prstencích? Případně jak drobný? Slavný pás asteroidů je prakticky vzato prázdno, tady si nejsem jistý. Je to třeba hustější hmota, než vzduch v zakouřené hospodě (zanedbávaje pochopitelné vzduch)? Písečná bouře? Husté krupobití?

    • Honza napsal:

      Tak si odpovím sám. Nějlepší zdroj, co jsem našel, tvrdí, že hmota zabírá asi 3% prostoru prstenců, což údajně znamená, že částice jsou od sebe průměrně asi trojnásobek svého průměru. Velikost částic je pak od prachu po řádově 10 metrů. Přemýšlel jsem, k čemu bych to tak přirovnal. A protože jsem přitom koukal z okna, napadla mě koruna stromu, hodně přibližně. To je docela husté…

      • Spytihněv napsal:

        Prstenec zdálky sice vypadá jako gramofonová deska, ale ta koncentrace nebude zblízka nic moc. Viz brzdný manévr sondy Cassini. Prolétla skrz prstence od severu k jihu a zase opačně. Sice si vybrala nejširší mezeru, takže teoreticky nejbezpečnější cestu, ale kdyby ta koncentrace v prstenci byla vysoká, tak i v těchto mezerách by to pro sondu mohlo být fatální. Myslím, že i mimo mezery by při troše štěstí průlet přežila, i když to riziko by tam bylo mnohem větší.

        • Vojta napsal:

          Vzhledem k tomu, ze hlavní prstence vrhají výrazný stín (tedy pohltí či odrazí většinu světla), nepovažoval bych průlet za reálný. Pokud je málo prostoru pro světlo, bude málo prostoru i pro sondu. Stejně bych ale rád viděl strukturu prstence zblízka pěkně v minimální vzájemné rychlosti. Cassini je bohužel na téměř polární dráze a na takovou změnu sklonu nebude mít palivo. Snad příště.

      • Rudolf Šíma napsal:

        🙂 Tak dik. Za dotaz i za odpoved.

  5. Martin Gembec napsal:

    Vážení čtenáři, díky Bohu za tuto krásnou debatu, ale nechme raději přispění vyšší moci teologům a věnujme diskuze pod články i jiným tématům. Vesmír je krásné místo k žití a i přes to, že se nám diskuze odklonila k víře, děkuji za ni. Nicméně i pro mě všeho bylo dost. Díky.

Zanechte komentář

You must be logged in to post a comment.