Nedávno uplynulo 4444 marsovských dnů, které už vozítko Opportunity strávilo na povrchu Marsu a dnes už tu máme sol 4455. Od přistání v lednu 2004 na plánovanou tříměsíční misi, zvládl rover cestu od kráteru ke kráteru a dlouhá léta také studoval duny při cestě pláněmi Meridiani. Vědci se už v podstatě dostali všude tam, kde chtěli. Především jsme mohli zblízka pozorovat menší i velké krátery a horniny na valech obřího kráteru Endeavour. Podrobný průzkum prokázal, že marsovské horniny v této oblasti byly kdysi ovlivněny vodou a o to šlo především. Během cesty vozítko překonalo řadu rekordů, jako třeba v překonání prvního maratónu na Marsu, nebo že jde o nejdéle trvající misi na povrchu. Dnes už to považujeme za samozřejmost, ale když přišla první marsovská zima a nebo první velká bouře, panovaly oprávněné obavy o přežití roveru, ale pokaždé se ukázalo, že vozítko je nezlomné a dokonce prodělává samočistící procesy. Nyní začíná další dvouletá prodloužená mise.
Tým dostal nedávno zelenou k již 10. prodloužení mise o další dva roky, což je skvělá zpráva už i s ohledem na naše obavy v loňském roce. Slavilo se také 40 let od přistání Vikingu. Jednička přistála 20. července 1976, dvojka 7. srpna. Mezitím však dorazilo na pláně Meridiani jaro a robot se dal do další intenzivnější činnosti. Pomalu končíme s průzkumem údolí Maratónu a už se chystá jízda za dalšími zážitky. A máme se na co těšit. V plánu je prý návštěva míst, která dosud žádný marsovský robot nenavštívil a čeká nás prý další náročné testování vozítka. Předtím ještě Opportunity dokončí svou práci v Marathon Valley.
Během července ještě vozítko studovalo horniny na podkladu údolí Maratónu, ale s koncem měsíce se přesunulo blíže severnímu okraji údolí a fotografovalo zde nejvíce východně položené skalní výchozy panoramatickou kamerou. Jakmile bude fotografování dokončeno, čeká nás zmíněná nová prodloužená mise.
Maratónské údolí bylo vybráno jako vhodná lokalita pro výzkum během poslední marsovské zimy. Jednak mělo vhodně orientované svahy k tomu, aby mohlo být solárními panely napájené vozítko co nejvíce nakloněno ke slunci a také proto, že orbitální družice Mars Reconnaissance Orbiter zde pozorovalo zvýšený výskyt jílovitých minerálů, které vznikají za působení vody (smektity ze skupiny fylosilikátů). Minerály, které zde Opportunity objevila byly nejen nejstaršími takovými horninami, jaké byly dosud na povrchu Marsu zkoumány, ale vozítko vyfotografovalo zóny, kde voda pronikala na povrch (viz červené zóny na obrázku vpravo). Když v období mezi třemi a čtyřmi miliardami let nazpět vznikl kráter Endeavour, vznikaly zde jílovité usazeniny v přítomnosti relativně malého množství vody. V těchto horninách však můžeme pozorovat červené pruhy, kde voda prýštila ve velkém množství a zůstávala zde po dlouhou dobu.
S koncem mise v Marathon Valley se přešlo i ke změně v názvech zkoumaných míst. Dosud názvy souvisely s americkými průzkumníky Lewisem a Clarkem, nyní se na počest Vikingů z let sedmdesátých přešlo na názvy podle kamenů v okolí míst přistání těchto sond. Mezi prvními úspěšnými sondami na povrchu Marsu a posledními vozítky je jedno významné pojítko. V týmu Viking a mnoha dalších sond na oběžné dráze i na povrchu Marsu (včetně Opportunity a Curiosity) je totiž významně zapojen Raymond Arvidson, geolog a dnes jeden ze zástupců šéfa mise. Nejznámější jméno spojené s Vikingy je však bezpochyby člověk na obrázku, Carl Sagan.
Další plán je následující. Vozítko by se mělo vydat na jih k okraji údolí (Knudsen Ridge) a mělo by se pokusit proniknout jeho okrajem a zatočit vlevo, což v praxi znamená z kopce dolů směrem k plochému dnu kráteru Endeavour. Kdyby se mezera v okraji údolí (zvaná Lewis & Clark Gap) ukázala jako příliš obtížná na opuštění údolí, jelo by se dále na jih a teprve poté podél údolí z kopce dolů. Pokud půjde vše dobře, vozítko bude při cestě z kopce zároveň cestovat v čase marsovskou geologickou minulostí.
A dál? Opportunity by měla dostat příležitost opustit část valů kráteru s vrcholkem Tribulation a popojet k dalšímu, zvanému Cape Byron. A mohli bychom se opakovat, ale i zde by mělo navštívit horniny, jaké žádný robot na Marsu dosud nespatřil. Nachází se zde velmi staré, vodou utvářené strouhy z Noachianské éry (před 3,7 až 4 miliardami let). Když vezmeme v potaz, že podle našich představ byl v té době Mars velmi podobný Zemi, máme se jistě na co těšit.
Mimochodem, na Univerzitě John Hopkins v Laboratoři aplikované fyziky (JHUAPL), proběhla právě 29. července tisková konference, na které bylo prezentováno, že v současnosti pozorované strouhy na valech kráterů by neměly být utvářeny vodními bahnotoky, protože zde nejsou stopy po působení vody, ani vhodné minerály. Předpokládá se, že je utváří namrzající a poté uvolňovaný led oxidu uhličitého. Samozřejmě strouha v oblasti Cape Byron je úplně jiná, ale o to napínavější další průzkum může být. Ani vědci, geologové, si nejsou dnes jisti, jak vznikla. Zda rychlým nebo pomalým proudem vody, náhlým bahnotokem a podobně.
Úplně nejzazší výhled mise naznačuje, že Opportunity by se poté měla vydat na úplné dno kráteru a snad studovat obří dunové pole, které se zde nachází. Navíc se po cestě nachází čerstvé impaktní krátery. Vozítko je úměrně svému věku ve velmi dobré kondici a všichni se shodují, že nás čeká možná nejnapínavější část celé mise.
Zdroje informací:
http://www.planetary.org/
http://www.unmannedspaceflight.com/
Zdroje obrázků
http://static.uahirise.org/images/2013/details/cut/ESP_018701_1775.jpg
http://www.unmannedspaceflight.com/index.php?act=attach&type=post&id=39831
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/mer_updates/2016-07/20160803_3Redzone050816-Sol4369B_P2361_1_False_L257_pos_2.jpg
http://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/mer_updates/2016-07/20160803_9Bashful_IISol4430B-071016-FalsePC.jpg
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpeg/PIA00563.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/styles/full_width_feature/public/images/151106main_image_feature_599_ys_full.jpg
Řetěz skvělých článků nemá konce. Díky! Opportunity posílá perfektní fotky. Musím ale říct, že Muskovi ten plánovaný “podzim života” nezávidím. Ani důchod bych mu tam vozit nechtěl. Trávník je trávník ….
Jsem rád, že ohrožení ve formě “předčasného” ukončení mise je zažehnáno (snad definitivně). Navíc teď už jsme v takové fázi, kdy je přijatelné více riskovat a podnikat akce, které by před pár lety nepřicházely v úvahu. Zajímavé by bylo třeba objevit nějakou jeskyni, kam by Opportunity mohla několik metrů zajet. Samozřejmě po důkladném předchozím průzkumu a jen tam, kam by zvenku dohlédla.
Opportunity už je hodně let, bude mít “vycyklovanou baterku”. Možná už by to nebylo na návrat z jeskyně. Jaký má vůbec akumulátor? LiFePo4 v době startu asi neexistoval.
Myslím, že zajet třeba metr do nějaké dutiny v dosahu venkovního světla, něco tam omakat (a nebo taky ne) a opět vyjet, by nebyl problém. Předem by se samozřejmě vnitřní prostor zkontroloval pohledem a podle toho by se naplánovala krátká jízda. Podle mého názoru tady není z hlediska baterie podstatný rozdíl proti venkovnímu terénu (jen by muselo nabití bezpodmínečně vydržet až do návratu) a denní přesun třeba o 10 metrů je pro Opportunity stále běžná věc. Nevím tedy přesně, jaké má stále ještě manévrovací schopnosti, což by problém být mohl. Možná jen fantazíruju, ale taková akce mi připadá reálná.
Lidé bez fantazie nechodí na tento web. 🙂 Dočetl jsem se, že baterie LiFePo4 už v době startu existovaly https://en.wikipedia.org/wiki/Lithium_iron_phosphate_battery , ale v roveru asi nejsou. V článcích mnou nalezených (moc mi to nejde) se uvádí jen “lithiové”, z diskuzí pak plyne, že se předpokládá lihthium-ion. Narazil jsem na diskuzi, kde se tazatel podivuje právě nad životností akumulátorů na Opportunity a srovnává to s životností “baterek” v jeho notebooku. 🙂
Tihle chytří přirovnávači mě fakt baví. Třeba Rosetta byla už nějaký ten rok na cestě a její kamera byla dalšími chytráky přirovnávána k mobilnímu telefonu. A podívejme na to rozlišení, jakého je schopna.
U té baterie také přesně nevím. Lithiová, no… 🙂 Podstatnější je, jak moc se ještě dnes dokáže nabít a hlavně jak dlouho dokáže rover pracovat s energií jen z baterek. Jestli hodiny a nebo třeba jako můj notebook, který musí být neustále v síti, jinak během minuty zdechne 🙂
Ta výdrž baterky je ale opravdu neuvěřitelná. Tohle by chtělo článek od konstruktérů roveru a taky jeho operátorů. Možná ta baterie opravdu obsahuje nějaké konstrukční vylepšení, která ji asi i prodraží, ale pokud by to bylo třeba jen na dvojnásobek, stálo by za to se zamyslet a prodávat i takovéto baterie. Sice dražší, ale s daleko větší výdrží.
Stejně tak operátoři asi budou mít spoustu chytrých postupů, jak tu baterii dlouho udržovat pří životě. A tohle by bylo zajímavé znát pro spoustu lidí, provozujících podobné akumulátory tady na Zemi.
Hezký večer milí čtenáři. Jsem rád, že se diskuze rozvinula, byť poněkud nečekaným směrem 😉 Myslím, že v této části povrchu žádné dutiny nenajdeme. Napadají mě třeba lávové tunely, kterým se propadl strop, ale ty tu nejsou a jiný princip vzniku dutiny není asi moc pravděpodobný.
Pokud jde o baterie, používají se lithium-iontové a konkrétní specifikaci najdete v přiloženém odkazu. Z něho cituji:
The batteries were fabricated by Yardney Technical products, or currently Lithion, located in Pawcatuck, CT, using the same chemistry that was developed earlier for MSP01 Lander missions. This chemistry utilized our first generation low temperature Li-ion battery electrolyte, i.e., 1 M LiPF6 dissolved in equiproportion ternary mixture of ethylene carbonate, dimethyl carbonate and diethyl carbonate. In addition to good low temperature performance, this chemistry showed excellent calendar and cycle life, much more than required by the rover missions, and also a wide operating temperature range of –30 to +40 °C.
http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.606.8642&rep=rep1&type=pdf
Díky za odkaz. Mně halt tohle vyhledávač nikdy nenajde. Asi to bude tím, že jsem byl odchován v cizím jazyce, který měl v abecedě měkký a tvrdý znak a chybělo tam “h”. Nezadávám asi ta správná klíčová slova. Když něco najdu, tak je toho tolik, že bych potřeboval ještě vyhledávač ve vyhledaném. 🙂
Jj já měl ruštinu aspoň dva roky, tak si něco alespoň přečtu. Zadal jsem “Mars Exploration Rover lithium”.. 😉
Super článek. Díky.
Nezbývá než Oppy držet palce at zvládne všechny před ní postavené úkoly a at dojde k dalšímu prodloužení za 2 roky 🙂
Tenhle uspech me pokazde udivuje. Kvalita odvedene prace na Opportunity musela byt opravdu spickova. U zarizeni ktere muselo vydrzet 3 mesice (a rezervu) bych cekal ze vydrzi rok, ale ze to bude pres 12 let – v drsnych Marsovskych podminkach – to je pro mne proste vrchol dovednosti.
A jinak koukam jsme na tom podobne. V Australii jsem si take troufnul z Cape Byron az do Cape Tribulation, ale do Cape York to uz chce hodne odvahy, to jsem zatim jeste neriskl. A docela jim to i pomerove sedi 🙂
Lví podíl na životnosti vozítka mají větrné víry, které čas od času očistí fotovoltaiku. Pokud by jich nebylo rover by již dávno ” zhasl” na zaprášenost slunečních článků.
Přes zbožnou úctu, se kterou vzhlížím ke konstruktérům, bych očekával, že budou mít panely nějaký “oklep” (jako filtry v průmyslových vysavačích) nebo ofukování. Ostřikovače by asi nebyly úplně dobrým řešením. 🙂
Zae na druhou stranu když se čekala jen krátká životnost, tak to nebylo až tolik potřeba. 🙂
Právě. Jinak tam taky mohli narvat olovogelové aku a rover mohl řádit ještě třicet let. Musk by potom na Mars musel letět s instrukcí, že platí přednost zprava. 🙂
Cituji představu: “Na konci tříměsíční primární mise se vlivem předpokládaného zaprášení a sezónních vlivů výkon solárních panelů sníží.”
No, právě vlivem různých sezónních vlivů se daří tak, jak se daří.
Máte pravdu, s očistnými procesy se moc nepočítalo. V článku připomínám obavy před první zimou a první prachovou bouří. Před první zimou byly v diskuzích uváděny hodnoty W, kdy už vozítko nebude schopno přežít, ovšem technici naprogramovali vozítka na úroveň, o které se nadšencům nezdálo a hlavně vymysleli to zimování s panely nakloněnými na svahu směrem ke Slunci. Klíčové ale byly ty očistné víry, protože v obdobích vysokého zaprášení atmosféry bylo opravdu velmi zeslabeno sluneční záření. To ale naštěstí zase nenastávalo během zimy.
Dlouhověkost amerických sond není nic nového. Již Vikingy pracovaly několik let.
No, ale překvápko to trochu je, ne?! 🙂
Překvapení? Už spoustu let jsem zcela konsternován 🙂 A výkon statického modulu se nedá porovnávat s roverem, který má za sebou heroických 43 km jízdy za 12 let putování po Marsu.
Už s ohledem na výkon Spirit je jasné, že Opportunity je perfektně vyladěná. Fakt je, že Spirit byl první exemplář a na Opportunity se už pak využilo zkušeností ze stavby a testů Spirit. Taky to chce ale štěstí.
Super clanek! Diky! Porad nemuzu uverit ze funguje tak dlouho-To je proste zazrak…
Však on někdo brzo přijde s konspiračním blábolem, že si to všechno vymysleli. 🙂
Už se bohužel stalo. 🙁 Lidská blbost je v tomto směru opravdu nekonečná.
Jo, kdyby se všichni lidé chovali racionálně, byl by “konec dějin”. Budoucnost by nevzbuzovala obavy a byla by předvídatelná. 🙂
Díky, jsem opravdu rád, že se další ohlédnutí za děním v Meridiani líbilo. Určitě by stálo za to se ohlédnout i do kráteru Gale, uvidíme, v dalších dnech 😉
S prachovou bouří to nebude na Marsu tak horké. V řídké atmosféře se do prostoru dostanou jen mikročástice prachu, jakýsi pudr a ” bouře ” by nepřevrátila ani prázdnou krabici od banánů.
Prachová bouře však zvyšuje neprůhlednost atmosféry a vždy v té době velmi klesá výkon solárních panelů.
Moc děkuji za fotografii a připomenutá Carla Sagana. Jeho Cosmos byl parádní (i když dnes vzhledem ke znalostem je již zastaralý) a rozhodně to byla inspirace pro Okna vesmíru dokořán.
Moderní Cosmos s N. deGrace Tyssonem také nebyly špatné, ale ze Saganova seriálu přímo stříkal entuzuiasmus. A také tam J.Hanzlík hrál J.Keplera, myslím 😉
Když jsme na tom Marsu, dovolím si citaci:
“Všichni si myslí, že na Marsu bychom měli hledat především mikroby. Proti tomu vystoupili exobiolog Sagan a genetik Lederberg. Podle nich by na Marsu mohli žít i větší živočichové, např. polární medvědi.”
(Karel Pacner-Polidštěná Galaxie, str. 26, vyd. 1987!).
Docela překvapující představa v roce 1987. A autor s touto možností v podstatě souhlasí. Sice jsme v té době měli údaje z povrchu pouze z Vikingů, ale seriózní představu vyšších živočichů na Marsu bych od těchto konkrétních lidí nečekal.