Dnes v 16:05 našeho času dojde nedaleko Promontory v Utahu k historické chvíli. Proběhne zde dvouminutový statický zážeh největšího motoru na tuhá paliva v historii, který bude létat na připravované raketě SLS. A v čem je historický? Jde o poslední zkoušku tohoto hardwaru v „životní velikosti“ před prvním letem rakety SLS. Statický zážeh tohoto motoru je úžasná podívaná a proto jsme se rozhodli, že v naší rubrice Živě a česky uděláme výjimku a místo startu Vám zprostředkujeme i tuto událost.
K zážehu by mělo dojít dnes, tedy v úterý 28. června v 16:05 středoevropského letního času, náš přenos spustíme zhruba 15 minut před startem, tedy okolo 15:50 SELČ. Pokud máte zájem zapojit se do chatu, klikněte na název videa v levém horním rohu. Tím se dostanete na stránku přenosu na YouTube. Pokud z jakéhokoliv důvodu (třeba kvůli pomalému internetu, nebo datovým limitům) nemůžete sledovat video, bude pro Vás na této stránce připraven psaný online přenos, o který se bude starat Daniel Heřt. Stránku není potřeba obnovovat – nové příspěvky se Vám zobrazí automaticky.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://www.nasa.gov/…/public/thumbnails/image/qm2_family_day.jpg?itok=XVw1R04r
Dobrý den, zajímalo by mě, do čeho je motor na zemi ukotven, že „neuletí“. Díky
Je to celá sestava jistících prvků, které kotví motor k betonovému bloku v zemi.
Ahoj,
trosku OT, ale nevim kam s tim, pac na forum nemam registraci a nejaky novy clanek o falconu tu ted neni. kazdopadne se kouknete na model falconu:
https://www.youtube.com/watch?v=19mnsxcgjR0
Jo, tohle je paráda!
Paráda, i toto sem patří, si myslím. Tady totiž začínají ty velké myšlenky a cíle.
Pěkné.
Zajimalo me, co tohle plivatko umi a nasel jsem to zde:
https://www.nasa.gov/sites/default/files/atoms/files/8690_sls_solid_rocket_booster_fact_sheetfinal03072015_508.pdf
Je to prostě šikovný kus techniky.
Zaujalo mě, že hmotnost jednoho SRB je 800 tun. Kolik raket takovou hmotnost překročilo? Vím Saturn V okolo 4000. Jistě Space Shutle. N1. A pak mám velkou mezeru. Všechny současné jsou už pod?
V DIVH, Proton-M i Ariane 5 jsou v okolí 750 tun. Ale jedna raketa je těžší, nová čínská CZ-5 má 867 tun. Samozřejmě Falcon Heavy bude mnohem těžší.
Ještě jsem zapomněl na Angaru A5 s 773 tunami. Ale samotřejmě se to nedá moc srovnávat, protože SRB by sám o sobě na oběžnou dráhu ani nedoletěl.
Díky. Dává to ± představu jak obrovský je rozdíl mezi rodinkou Saturnu, SLS, raketoplánu, N1 nebo Falconu Heavy. Polopaticky, položte příslušníka této rodinky na jednu misku vah a tři v současnosti největší rakety na druhou misku vah. Pokud nebude ručka ještě na nule, pak přihazujte na straně té drobotiny 🙂
Holt jsme se za 47 let od casu Saturnu 5 moc daleko neposunuli. Revoluce vypada jinak.
Na druhou stranu vykon vsech pocitacu v USA, ktere pomahaly s misi Apolla 11 dneska nacpeme do zrnka pisku, trefili jsme Pluto, umime pocitat gravitacni manevry (pokud nezamenime stopy za metry), umime pristat s prvnim stupnem rakety, coz ma potencial zlevnit vsechno 10-100x, mame funkcni iontove motory (pro lidi k marsu na nic, ale muze je tam cekat palivo pro pristani a cestu zpet, zasoby a dalsi veci dopravene mnohem levneji) a na mise, kam driv letaly mnohatunove druzice planujeme dneska posilat cubesaty. Coz je docela dobra evoluce.
Takze pokud se nam ted povede nejaka revolucni zmena (a treba takovy Falcon Heavy s crossfeedem, jehoz vsechny 3 prvni stupne dokoazi pristat uz docela revoluce je), tak muzeme vyuzit zkusenosti, ktere jsme nasbirali pri zmensovani, zlehcovani a zlevnovani misi za posledni skoro pulstoleti.
Navic pokud udelame vypravu na jakekoliv teleso (Mesic, Mars, atmosfera Venuse, Ganymed …), tak umistit na orbitu toho telesa GPS a spojovaci komunikacni druzice bude dnes stat zlomek ceny cele mise. Takze zadne bloudeni a nizsi riziko.
Jen doplněk – s cross-feedem se už nepočítá.
Do zrnka písku asi zrovna ne 🙂
„SRB by sám o sobě na oběžnou dráhu ani nedoletěl“
A tohle „sám o sobě“ by mě zajímalo. Z čiré zvědavosti bych to chtěl vědět/vidět. Je mi jasné, že orbitu neudělá, na to je potřeba dvou zažehů. Existuje nějaká simulace, jak by se SRB choval (dejme tomu s dodatečnými stabilizátory) při samostatném startu? S jakým géčkem by se odlepil od země, celkové deltaV, zda by „vydýchal“ MaxQ, MaxG, aerodynamický ohřev, atd.
https://www.youtube.com/watch?v=H0ZHzAvFuYc
To sa tam nieco pokazilo, alebo to tak chceli? (Nemalo to druhy stupen?)
Draha zabavka.
Takhle to chtěli (druhý stupeň byl jen maketa). Tady je analýza z letu
http://www.nasa.gov/pdf/409037main_AresI-X_PF_Report.pdf
Ach tak … dakujem.
Dík za odkazy. Měl jsem za to, že rodinka raket Ares zůstala jen na papíře. Nicméně SRB letěl s hmotnostní a rozměrovou maketou druhého stupně. Chtěl bych vidět ten fofr, kdyby letěl čistě sám…
Co jsem našel údaje, tak: SRB při startu 800tun, prázdný 110 tun, ISP 269, to podle dává delta-v 5234m/s. Na Orbitu je potřeba cca 9000m/s. Přetížení při startu 2,25g, těsně před dohořením cca 16g.
Dobry den, rad bych se jako laik zeptal odborniku na nazor. Muze mi nekdo vysvetlit proc vyvoj novych raket trva v dnesni dobe takto dlouho? Prijde mi ze se opet vyvijeji veci a pohony ktere uz byly jednou vyvinuty a fungovaly s daaleko primitivnejsi technikou. Ted nemluvim o v uvozovkach soukromych spolecnostech, ktere dosahuji opravdu neuveritelnych uspechu. Mluvim o Nasa, kdy s velkou slavou sledujeme test nove rakety na tuha paliva, ale ve finale se dovime ze tyto budou stejne nahrazeny kapalnym palivem na podobnem principu jako saturn 5. Kdyz pak srovnam paametry celeho systemu se saturnem 5 tak nevidim krome vyssiho vykonu moc zadne dalsi velka +. Kdyz mrknu na orion tak je to temer kopie modulu apollo.prijde mi ze se velkou pompou nevyvyji nic extra noveho.Proc tedy rovnou namisto motoru na tuha paliva nevyvyji pomocne rakety na kapalna paliva.Predem diky za kazdou odpoved a pohledu na vec
Hezký den,
Váš názor plně chápu, ale dá se to vysvětlit poměrně jednoduše. Vše závisí na dvou základních důvodech. Tím prvním jsou samozřejmě peníze. NASA dnes dostává jen zlomek toho,co dostávala ve svých zlatých rocích, kdy byla výkladní skříní USA v souboji se SSSR. Pokud by bylo peněz více, bylo by možné vývoj urychlit. Druhým důvodem je bezpečnost. Nikdo už nechce opakovat Challenger a Columbii, proto se všechno úmorně a dlouze testuje. Proto se využívají osvědčené technologie, které známe a které se jen drobně upraví a modernizují. Souvisí to i s penězi – osvědčený hardware známe, máme na něj výrobní linky, nemusíme vše budovat a testovat od píky. A pak je tu ještě třetí důvod- to, že se pro urychlovací bloky použijí motory odvozené ze Saturnů V není vůbec nic špatného – ty motory byly opravdu dokonalé a je skvělé, že nezemřou, ale dočkají se pokračování.
Diky Vam za odpoved, tak nejak jsem si to myslel, za vsim jsou dnes penize a bezpecnost.Co se tyka urychlovacich stupnu na bazi modernizace motoru saturnu 6 tak nemam nic proti ba naopak, stale si myslim ze saturn 5 je jedna z nejuzasnejsi veci a uspechu jakych bylo dosazeno. Akorat mi stale unika jak muze byt levnejsi ted vyvijet a testovat urychlovaci stupen na tuha paliva a za par let vyvinout novy na kapalna a pouzivat ten.ale asi to maji dobre spocitane. 🙂
Je to svým způsobem jednoduché – motory na tuhá paliva pochází od raketoplánů, takže jejich modernizace nezabere tolik času. Naopak urychlovací bloky na kapalná paliva vyžadují více práce (a peněz/času), takže se s jejich nasazením počítá až později. Navíc je potřeba říct, že na kapalná boostery není potřeba spěchat, protože s nimi počítá až nejsilnější verze rakety SLS. Do té doby používané verze budou mít menší nosnost a pro jejich mise nebudou silnější urychlovací bloky zapotřebí.
NASA bude při startech SLS využívat současnou velkou zásobu dílů motorů na tuhá paliva z dob raketoplánu, a již je nebude nadále zachraňovat. Například díly použité při testu QM-2 byly v minulosti použity při 40 startech raketoplánu, a jen jeden díl byl použit poprvé.
…nazýval bych věci pravými jmény: nesmyslná politická rozhodnutí, brutální klientelismus a bující odbory.
Vývoj je dnes nesmyslně hnán dalšími a dalšími bezpečnostními požadavky (především v NASA), které nepřiměřeně zasahují jeho podstatu, jen z důvodu „že se někdo (politici, management, …) bojí potenciální odpovědnosti (úspěšně se dá v USA žalovat téměř cokoliv…)“.
Druhou nemalou brzdou jsou vazby na konkrétní dodavatele, regióny, či jiné entity, takže vznikají nesmyslná řešení – místo aby se rozměrné konstrukce vyráběly „vedle“ rampy, vozí se napříč zemí. Z toho vnikají nejen sekundární náklady, ale i nesmyslná technická řešení, kdy je třeba vysoce namáhané části dělit.
Samotnou kapitolou je pak umělá zaměstnanost a cechy – dříve pro přeložení nákladu stačili dva vazači, jejich vedoucí (který většinou dělal i naváděče a přebíral dokumentaci k nákladu) a jeřábník. Dnes pro přeložení stejného nákladu jsou třeba čtyři vazači, jejich vedoucí, jeřábník, naváděč, minimálně jeden nezávislý dohled, jeden přípravář (popíše přesně postup do jednotlivých dílčích bodů), jen kontrolor zavěšení (dává certifikáty na prvky zavěšení) a jeden kontrolor přepravy (obvykle řeší správnost papírů přiložených k nákladu). Vlastně jsem ještě zapomněl na „nejdůležitější“ osobu bez které by se to nemohlo vůbec odehrát – dohled bezpečnosti práce.
Trochu lépe jsou na tom zatím soukromníci, ale ani oni se nedokáží vyhnout politickým a odborovým tlakům.
Postsovětské republiky májí vedle nedostatku peněz přetrvávající problém – na každého pracujícího jsou alespoň tři vedoucí.
Evropě trochu chybí historie, větší peníze, ale hlavně pořádné vedení (mnoho kompromisů, které rozměňují výsledky).
Tahounem tak začíná být Asie (hlavně Čína, kde je to opět především o politice), ale i Japonsko, a trocha Indie. Další pak mají vesmír spíše jako zástěrku pro vojenské projekty.
V podstatě souhlas, nicméně, Evropa dosáhla už docela dost, takže neúspěchem její program rozhodně není (samozřejmě, při rozumnější organizaci by dosáhla více, ale rozumná organizace při společných projektech je téměř vyloučena :-), což jistě znáte, že ) a vojenské projekty téměř všude cestu do vesmíru otevřely neb se využíval vojenský výzkum a vývoj.