Asi žádný zaměstnanec nemá radost, když musí zůstat v práci déle. Pro kosmické sondy se už ale naštěstí stalo tradicí, že se základní mise většinou dočká pokračování. Ostatně stačí se podívat třeba na vozítko Opportunity, nebo sondu Cassini, u kterých byla služba prodlužována hned několikrát. V pionýrských dobách kosmonautiky byli pozemní operátoři rádi, když jejich sonda zvládla fungovat alespoň po základní dobu. Dnes, kdy je technika na vyšší úrovni naopak bývá základní mise prodlužována. Včera tahle pozitivní zpráva přišla i od týmu, který se stará o sondu Rosetta.
Původní předpoklady hovořily o tom, že základní mise sondy Rosetta bude trvat do konce roku 2015, pak celý program skončí a budou se jen vyhodnocovat naměřená data, jejichž analýza zaměstná vědce ještě na několik let. Nicméně Rosetta je ve velmi dobrém zdravotním stavu. Mnohaletý pobyt ve stavu beztíže, dlouhá hibernace ani pobyt v okolí jádra, kde je sonda ohrožována prachoplynovými výtrysky se na výkonu palubních přístrojů nijak nepodepsaly.
Na včerejším zasedání evropského Science Programme Committee bylo misi uděleno oficiální povolení v prodloužení mise o devět měsíců. Někdo možná věří, že budou následovat i další nadstavby, ale to moc pravděpodobné není – Kometa se bude v té době vzdalovat od Slunce a na solární panely bude dopadat jen málo světla. Sonda tak bude trpět nedostatkem elektrické energie.
Zdroj: https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net
V čem je devítiměsíční „přesčas“ Rosetty pro vědce tak zajímavý? Evropská sonda zkoumala jádro komety již několik měsíců předtím, než u něj v srpnu loňského roku zakotvila a jako první sonda v historii kroužila kolem jádra a mohla jej detailně zkoumat. Kometa se v těchto týdnech blíží ke Slunci – maximální přiblížení přijde 13. srpna. Do té doby aktivita jádra poroste – množství a intenzita výtrysků se bude zvyšovat a Rosetta tak bude moci důkladně zmapovat proces zvyšující se aktivity jádra.
Tím, že se mise sondy prodlouží o devět měsíců, dostanou odborníci jedinečné informace také o tom, jak aktivita jádra klesá. Čím bude kometa dále od Slunce, tím méně by mělo být výtrysků a kometární aktivita se bude uklidňovat. Posunutý konec mise tak přijde více než rok po maximálním přiblížení ke Slunci, což je pro vědce mimořádně cenné. Rosetta tak bude nonstop dva roky sledovat jádro komety z jeho oběžné dráhy. Asi není potřeba zdůrazňovat, že o něčem takovém jsme si mohli před lety, kdy jsme komety studovali jen během krátkých průletů, nechat jen zdát.
Díky tomu, že po průletu perihelem začne klesat aktivita jádra, bude se moci v dalších měsících Rosetta opět přiblížit blíže k jádru – vzpomeňme si na „valentýnské rande“, kdy Rosetta 14. února prolétla pouhých šest kilometrů nad povrchem. Aktuálně se kvůli výtryskům sonda zdržuje jen ve vzdálenosti 180 kilometrů. Až aktivita komety poklesne, bude se Rosetta moci opět vrátit k blízkým průletům. Vědci tak budou mít unikátní možnost porovnat detailní fotky povrchu před průletem kolem Slunce a po něm.
Zdroj: http://www.esa.int/
Prodloužená mise má navíc jednu výhodu – sonda už svůj základní úkol splnila, nasbírala ohromné množství dat a tak je možné s ní trochu více riskovat. Na začátku jsou všichni na nový stroj maximálně opatrní a snaží se nezničit sondu ještě než začne sbírat vědecká data. Ovšem když už má svůj úkol hotový, jsou pozemní operátoři odvážnější, navíc už vědí, jak se sonda chová a co od ní mohou čekat.. U Rosetty se proto můžeme v prodloužené misi těšit například na blízké průlety nad neosvětlenou stranou, což je výhodné z hlediska studování interakcí plasmatu, prachu a plynů v této oblasti, případně se může podařit zachytit některé vyvržené částice.
Zdroj: http://timeandnavigation.si.edu/
Co ale bude s Rosettou po říjnu 2016? Palubní zásoby paliva budou téměř vyčerpané a nemělo by smysl uvádět Rosettu do další hibernace, ve které by kroužila kolem jádra a čekala, až se za 4 roky začne opět blížit ke Slunci. Nabízí se tedy otázka téměř Nerudovská – kam s ní? Nejsnazší odpověď většinou bývá správná – na povrch. Ostatně historie kosmonautiky už podobnou akci pamatuje – v roce 2001 dosedla americká NEAR Shoemaker na povrch planetky (433) Eros, kterou předtím studovala z oběžné dráhy. O této možnosti u Rosetty se zatím mezi fanoušky kosmonautiky tiše šeptalo, ale nyní se touto variantou zabývá sama ESA. Klíčové samozřejmě bude, v jakém stavu bude Rosetta po průletu perihelem, zda se na ní do září příštího roku neobjeví nějaké zatím neočekávané problémy.
Zatím je ještě příliš brzo na to říct, že Rosetta zcela jistě přistane na povrchu jádra komety. ESA už ale přiznávám, že s touto možností počítá – než padne definitivní rozhodnutí, bude se muset (kromě nezbytné kontroly přístrojů) vytipovat vhodná přistávací lokalita. Během přibližování by Rosetta mohla pořizovat neuvěřitelně detailní snímky. Po přistání už zřejmě sonda s velkou pravděpodobností nebude schopná komunikovat – namířit svou anténu k Zemi. Každopádně půjde o stylové zakončení jedné z historicky nejúspěšnějších kosmických misí.
Zdroje informací:
http://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://rosetta.jpl.nasa.gov/…/public/featurerotators/Rosetta_in-space-1024×513.jpg
https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/…430e3b4f7acf517644e46b80f6553e85
http://www.esa.int/…/14_February_close_flyby_14_15_GMT.jpg
http://timeandnavigation.si.edu/…/430_new_landingnearstill.jpg
Zajímalo by mě, co se stane s Philae, ten nemá žádné palivo, tak by teoreticky měl vydržet až do dalšího oběhu ne?
To je pravda, Philae nemá palivo a možná dokáže přečkat hibernaci do dalšího přiblížení ke Slunci (ale ani to není jisté – nízké teploty mohou elektroniku poškodit velice snadno). Problém ale je, že pokud by Philae při dalším přiblížení ožil, tak nebude moci posílat data – komunikuje totiž přes Rosettu.
Tentokrát by se ani nemuselo jednat o aletickou disciplínu – trojskok, jako u Philae, ale o jemné spočinutí jako v bavlnce 🙂 A pořád ještě mě neomrzel pohled na blízké záběry jádra. Opravdu fascinující detaily.
Rozumiem tomu, ze vyskusat si pristatie 2krat je super, ale zase ani mozno nebudeme vediet, ze pristala ked stratime kontakt.
aky to ma zmysel potom? nebolo by lepsie nechat ju kruzit a zbierat ine data? nebude krizovat drahu inej komety? planety? fotoaparat ma 🙂
Jde o to, že Rosetta je závislá na energii ze Slunce, která bude po průletu perihéliem stále ubývat a konec mise se bude neodvratně blížit. Takže proč ji nenechat v klidu spočinout na povrchu jádra? A případné přistání by bylo rozhodně řízeno ze Země, takže budeme vědět přesně, kde přistane a při sestupu na povrch by měla i odesílat čím dál bližší záběry. Dokonce si umím představit, že bychom se možná mohli dočkat i nějakého záběru přímo z povrchu. Ale uvidíme, jak to vyjde.
Měli bychom dostat data z mimořádně blízkého průletu. Telemetrických dat by mělo být dost na to, abychom mohli rekonstruovat, jak to dopadlo. Pokud bychom sondu nechali na oběžné dráze a čekali na další přiblížení ke Slunci, pravděpodobně by se už neozvala – přecijen se bavíme o hibernaci dlouhé několik let a elektronice by to jistě neprospělo. Technici proto chtějí hardware využít alespoň k něčemu novému. Kometa samozřejmě křižuje oběžnou dráhu Marsu a také Jupiteru, kromě toho křižuje také oběžné dráhy mnoha asteroidů. Nicméně k žádnému z objektů se nepřibližuje na „dohledovou vzdálenost“.
Spojení z povrchu jádra je klidně taky možné. U NEAR to tak bylo. A poslední foto z výšky asi 120 metrů.
Další věcí je, že kdybychom nechali sondu na oběžné dráze kolem jádra bez korekcí této dráhy, tak kdo ví, jak by to dopadlo. Gravitační vlivy kolem tohoto podivného tvaru musí být docela chaotické a řekl bych, že těžko předvídatelné.
Poslední roky se podle nepsaných nebo možná psaných pravidel snaží odklízet vysloužilé sondy na bezpečné místo, Rosettě časem dojde palivo a tak by se neudržela u komety nebo by na ni nekontrolovatelně spadla a tak ji musí usadit na kometě aby se v budoucnu zbytečně nemotala ve Sluneční soustavě nebo nárazem do komety vymrštila spoustu úlomků jak komety tak Rosetty.
Osobně si myslím, že v tomhle problém nebude. Spíše jde o to vymačkat z mise všechno, co jen jde. Případná kolize „mrtvé“ sondy s jádrem by jistě nezpůsobila žádnou velkou změnu. Stačí si jen uvědomit, jak slabou gravitaci kometa má. Na Zemi stokilové Philae váží na povrchu jen gram. Navíc vzdálenosti mezi objekty v meziplanetárním prostoru jsou netušeně ohromné. Rozhodně tedy za rozhodnutím nehledejme strach z toho, že by Rosetta volně létala prostorem. Takových sond mimochodem není málo.
Takový trend určitě neexistuje. Jediná sonda, u které se dá mluvit o odklizení na bezpečné místo, byla Galileo.
Venus Express, Messenger potom bude Cassini, já vím že Sluneční soustava je dost velká aby se tam Rosetta ztratila ale já myslím že to odklízejí tak nějak z etických důvodů aby jsme nezanechali potomkům nepořádek alespoň zaměrné navedení Galileo do Jupitera na mě tak zapůsobilo. Pravda měli jsme to dělat od začátku.
Galileo byla navedena do Jupitera z důvodu zamezení možné kontaminace jeho měsíců v souvislosti s úvahami o možném životě na nich. Pokud jde o ostatni jmenované, tak MESSENGER i Venus Express ukončily mise z důvodu očekávaného nedostatku pohonných látek na úpravu dráhy. Takže nešlo o žádné odklizení. I ostatní, které zanikají v atmosférách nebo dopadají na povrch, jsou buď obětmi výše uvedeného nebo jsou záměrně navedeny třeba z důvodu sledování účinku impaktu a tak podobně.
No tak ono tahat do vesmíru palivo na případné odklízení by bylo sakra drahé to mi je jasné. Zřejmě kde je ta možnost tak to udělají a kde ne tak nic. Např. družice a vyhorele stupně na heliocentricke dráze s tím se nic dělat nedá, občas si to budoucnu zamenime za nějaký malý asteroid pokud se přiblíží k Zemi ale nic moc se nestane ani když si to namíří přímo do Země.
K tomu úvodu: nezdá sa vám, že základné misie sú čo do dĺžky trvania v dnešnej dobe poriadne podhodnotené? Týka sa to telies, ktorým nehrozí neodvratný zánik či strata zdroja energie, ako napríklad Cassini, orbitálne sondy Marsu alebo MER-y… Prečo sú základné misie vytipované na také krátke obdobie, že ho v reáli možno mnohonásobne prevýšiť? Mne nič nenapadá, teda okrem dobrého pocitu, že sonda bola úspešnejšia než očakávania (podobným psychologickým ťahom je zobrať si na vyberanie zemiakov schválne primálo vriec, aby sme mali dobrý pocit, že úroda bola väčšia, než dokážeme pobrať :-)).
Exemplární případ takového podcenění je právě Opportunity. Plánovaná životnost byla 3 měsíce. Za tu dobu se stačil sotva vyhrabat z kráteru, kde přistál a kousek poodjet. Takže ujetá vzdálenost na „konci životnosti“ byla ohromujících 811 m (slovy: osm set jedenáct metrů).
Dnešní realita: více než 42 km a více než 11 let v provozu 🙂
Pokud se nepletu, u MERů šlo hlavně o to, že nikdo netušil, jak na tom po třech měsících budou solární panely. Později se ukázalo, že je Marťané ochotně čistí, a bylo po problému. 😀
Přesně tak, myslím, že je to do jisté míry psychologický tah. Vědci třeba čekají, že by něco mohlo fungovat dva roky. Oficiálně oznámí životnost jeden rok. Přístroj pak pracuje rok a půl. Pokud by vědci oznámili původní odhad, byl by to neúspěch – přístroj by skončil půl roku před koncem základní mise. Ale když se oznámí roční životnost, tak ji přístroj o půl roku překonal. 🙂 je to určitě opatrnost, ale jak tu už psal pan Packa – u mise ke kometě, která vyšlapávala novou cestu byla opatrnost na místě. 😉
On to není tak úplně psychologický tah (i když něco na tom taky bude), ale prostě si chtějí být jisti, že sonda vydrží po plánovanou dobu řekněme na 95% a tak splní svůj úkol. Pokud to dobře odhadnou, tak 95% sond vydrží déle a některé z nich mnohem déle. Kdyby to odhadovali na 50%, tak polovina sond nesplní zadaný úkol a to není žádoucí. Čas, kdy sonda selže je dán (teoreticky) Poissonovým rozdělením a když si z něj na začátku odkousnete těch neúspěšných 5%, tak uvidíte, jak dlouho mohou sondy ještě fungovat. Samozřejmě to platí pro ty, které nemají součástky jen pro určitý počet použití, omezenou zásobu paliva nebo radioizotopový zdroj, u kterého víme celkem přesně, kdy přestane dodávat dost energie.
Asi je lepsie to podhodnotit, uvedomte si v akom svete zijeme, kto rozhoduje o peniazoch a ako sa utvara verejna mienka. Bulvar vratane toho technickeho s radostou pise len o nevydarenych veciach. Si spomente, kolko medii pisalo o Rosette, ked zacala posielat detailne fotky… vacsinou len cisto technicke media. A ako sa to zmenilo, ked Philae doskakalo do rokliny? Aj zenske magaziny co inak len o handrach a pečení píšu zaplnili clanky o tom, ako ESA filé do jarku zaparkovala a nevie kde ho má.
jj tak to je presne, taky si to myslím.
To filé v jarku ma rozosmialo. 🙂 Ale mediálna bombastickosť neúspechov je fakt smutná realita.
Nemyslim si ze by byly podhodnocene. Na takovem projektu pracuje mnoho tymu. Potrebuji vedet jaka ma byt delka mise. Podle toho kazdy tym planuje a dimenzuje svoje casti. Priklad – na nejaou soucastku se vezme nejhorsi pripad – nejvetsi chlad jaky na ni muze pusobit, nejvetsi teplo, pocet cyklu ktere to takhle musi vydrzet, stieneni proti kosmickemu zareni …. a soucastka se navrhne tak aby vydrzela to nejhorsi zachazeni 2-3 nasobek doby nez kolik je zakladni mise. Udelat to na 10x nasobek pak uz je to zbytecne tezke a drahe. Takhle pracuji vsechny tymy. Tazke vsichni delaji soucasti stejne predimenzovane na danou dobu. A pokud se nestane nic extremniho tak to tu dobu vydrzi. A nebo to vydrzi mnohem dele. Nebo ale take teploty budou lepsi nez se planovalo ale radiace mirne vyssi – mechanicke casti prezijou, elektronika zacne odchazet. Nebo naopak – zacnou odchazet mechanicke dily a elektronika vydrzi. Ale tu zakladni misi by melo vydrzet vsechno (byt treba v ramci redundance nekterych dilu).
Takze ta doba je zvolena hlavne z duvodu planovani. Jak celkove doby mise, pozemnich tymu, DSN, tak i jedotlivych tymu co se podileji na vyrobe. Ja osobne vzdy radeji predimenzovavam. Kdybych delal neco pro Mars tak vim ze tam asi nepoletim to za pul roku opravit, tak bych si dal tuplem zalezet. Ale zase bych byl omezen cenou a vahou. Proto ta sjednocena doba a verim ze pak se musi nekdo podepsat, ze jeho dil tu zakladni dobu vydrzi (ocekavam ze designeri kol Curiosity asi meli co vysvetlovat…)
Kedže financie spravidla schvaľujú byrokrati, tak je tento spôsob vhodný. Každé zariadenie má plán životnosti a odzrkadľuje aj základné očakávania od misie a samozrejme musí sa všetko „predimenzovať“.
Pri tejto misii ale opatrnosť v životnosti bola určite na mieste, pretože to bolo prvý raz!!!
Čo sa týka zemiakov, trvanlivosť potravín sa uvádza minimálna a nie maximálna, pretože maximálnu má každý kus inú.
No, na obalu je zapsáno vždy …spotřebovat do .. tedy max. bezpečné doby uložení. Min. trvanlivost totiž nic nevypovídá, je to takový nonsens. Spíš by se mohlo užívat … maximální doba trvanlivosti.
To právě není pravda. Trvanlivost může být u některých kusů několikanásobně delší než ta uváděná. Proto se uvádí ta minimální, které se dožije bez újmy většina výrobků. Spotřebujte do se uvádí u rychle se kazících výrobků nebo u těch, které mohou být nebezpečné, pokud jsou zkažené. Ty se nesmí prodávat, pokud jsou prošlé. U trvanlivějších je uvedena minimální trvanlivost a ty se smějí prodávat i prošlé, pokud na to prodejce upozorní.
Podívej se někdy na dno plechovky z pivem. Nebo řada potravin s doporučenou spotřebou 1 i víc roků. Je jich spousta.
Omlouvám se za trochu mimo téma …
Ostatně, příliš dlouhá doba funkce blokuje čas a kapacitu výzkumných a řídících týmů pro nové projekty. Někdy se mise prodlužují už jen z propagačních důvodů, jako ta slavná a převelice úspěšná Opportunity, která dosáhla již asi maxima možného poznání se stávajícím přístrojovým vybavením.