„Jak jste si nejspíš všimli, moc jsem toho za uplynulý měsíc nenapsala – mé večery neuvěřitelně rychle ubíhaly. Můj zájem byl rozprostřen mezi neodolatelnou touhu po Cupole, několik projektů přesahujících standardní pracovní dobu a mnoho malých osobních věcí, o které jsem se musela postarat. Během dne nás Mezinárodní vesmírná stanice zaměstnává spoustou vědecké práce, údržbou, domácími pracemi, logistikou a udržováním naší kvalifikace v nouzových procedurách, robotice, ovládání Sojuzu… na co si jen vzpomenete. Když se nad tím pozastavím a uvědomím si rozmanitost věcí, které tady nahoře děláme, je to ohromující.
Čtvrtek 2. dubna 2015
Mimochodem, začátkem minulého měsíce jsme zde navíc měli odpojení Sojuzu, který odvezl domů polovinu populace naší vesmírné stanice. Tedy alespoň co se týče lidí. Jsem si jistá, že mikroorganismy zde žijící, které nás značně převyšují co do počtu, by tvrdily, že je to jejich vesmírná stanice a příliš by se nezajímaly o to, že tři dvounozí savci byli nahrazeni třemi jinými. Nás to naopak zajímá.
Bylo těžké vidět Sašu, Butche a Jelenu odlétat po tom, co jsme si byli čtyři měsíce tak blízcí. Při ztrátě spojení se Sojuzem během brzdícího zážehu (což bylo nečekané) jsme byli mírně znepokojení. Byli jsme tedy šťastní, když jsme z Moskvy slyšeli, že záchranné týmy mají vizuální kontakt s návratovým modulem. Ještě šťastnější jsme pak byli, když jsme viděli usměvavé tváře našich přátel při prvním nádechu čerstvého kazašského vzduchu. V případě, že nad tím dumáte, viděli jsme je na NASA TV stejně jako mnoho z vás, jak předpokládám. Nejsem si jistá, jestli už jsem se o tom někdy dříve zmiňovala, ale máme možnost zachytit televizní vysílání na jednom z našich laptopů, pokud zrovna máme satelitní pokrytí pro naše antény v pásmu Ku-Band.
Na několik týdnů se Mezinárodní vesmírná stanice zdála být ještě větší než obyčejně, jelikož jsme byli s Terrym a Antonem jejími jedinými (lidskými) obyvateli. Nejen, že zde bylo méně lidí, ale také jsme pochopitelně odváděli jen polovinu práce, takže jsme měli méně komunikace se Zemí. Celkově zde tedy bylo mnohem větší ticho. Nyní jsme ale zpátky v šesti!
Scott, Gennadij a Míša se k nám v minulém týdnu připojili a přidali své osobnosti do směsi k vytvoření nové dynamiky Expedice 43. Být součástí dvou odlišných posádek je opravdu neocenitelná příležitost. Nakonec jsou to přeci jen lidské interakce, které určují naše zkušenosti a zážitky tady nahoře. Svým způsobem to je tedy jako dvě vesmírné mise namísto jedné. A pokud máte tak úžasné kolegy, jako jsem měla já při Expedici 42 a mám nyní při Expedici 43… narovinu, život je skvělý! Navíc to teď s Terrym máme opravdu jednoduché, co se týče předávání a zaučování. Scott už tady nahoře šest měsíců byl před čtyřmi lety, takže opravdu nepotřebuje takové množství vedení a poučování (a trpělivosti!), jaké jsme na začátku potřebovali my od Butche. Scott je vskutku samostatný a už dokonce poskytl i několik návrhů, které zlepšily náš život i práci. Je vždy dobré přidat novou perspektivu do rovnice!
Dnes už je 1. dubna, a pokud nenastanou nějaké změny, můj Sojuz se od stanice odpojí 14. května. Se mnou na palubě, samozřejmě. Tedy pokud se neschovám opravdu dobře. Na ISS mi už zbývá jen 42 dní, což je sice perfektní číslo, ale už to také není příliš mnoho. Pokud vám zním trochu smutná, když tohle píšu, je to proto, že jsem.
Přesto, že mi zbývá tak málo času, zavazuji se pokračovat v pravidelném psaní deníku. Je tady ještě tolik věcí, o které se s vámi musím podělit! Myslela jsem, že bych začala sdílením několika fotografií ze života a práce v uplynulém měsíci. Samozřejmě spolu s popisem. Brzy se zase ozvu!
Když se naše nádrž na tuhý odpad zaplní, je potřeba ji vyměnit. Obvykle to děláme jednou za 11 až 12 dní. Abychom jednoduše sledovali, jak dlouho nádrž vydrží, píšeme na ni datum. Na zdi toaletní kabinky pak můžete vidět zkumavky na moč a sběrný sáček. Vytáhneme moč ze sáčku a vpravíme ji do zkumavek, které pak uložíme do mrazáku. Když má někdo z nás 24 hodinový sběr moči, vybavení je obvykle připraveno tak, jak to nyní vidíte v kabince.
Toto je jeden z našich mrazáků MELFI, ve kterém uchováváme vzorky jako je moč, krev nebo sliny, ale také chladící kostky, které zabraňují ohřátí vzorků během cesty na Zemi. Zásuvky jsou obvykle udržovány při teplotě okolo -90°C – rukavice jsou nutnost!
V modulu Harmony máme dva pracovní stoly (Maintanance Work Benches, pozn. redakce). Pokud zrovna nejsou používány, mohou být složeny ke zdi. Pracujeme-li na nějaké údržbě přenosného zařízení nebo pokud provádíme analýzu vodních vzorků, toto je praktické místo k takové práci. Čtyři spací boxy pro posádku jsou na fotografii hned po mé levé straně. Můj je ten v podlaze.
Velice často však provádíme údržbu nebo inspekční práce na zařízení, aniž bychom jej přemisťovali z pozice, na které je nainstalováno. Toto je například OGS (Oxygen Generation System), náš systém pro tvorbu kyslíku. Produkuje kyslík z elektrolýzy vody a ventiluje jej přímo do ovzduší stanice.
Dříve během Expedice 42 jsme tady nahoře měli 3D tiskárnu. Vytisknuté výrobky byly odeslány na Zemi. Naší prací bylo jen vyjmout vytisknutý objekt a připravit zařízení na další práci. Mezitím byl inkubátor (Microgravity Science Glovebox – MSG, pozn. redakce), ve kterém byla 3D tiskárna umístěna, využíván pro další experimenty. Na detaily se ale budete muset zeptat Terryho, protože on byl doposud náš MSG specialista.
Někdy není potřeba velkého inkubátoru a tak je docela dostačující jeho přenosná varianta. Inkubátor je v případě potřeby možné jednoduše rozložit a připravit a poté zase poskládat a uložit.
Zdravotní stav očí je na vesmírné stanice velkou věcí. Nepříznivé efekty mikrogravitace na zrak byly pozorovány na mnoha členech posádek a nyní probíhá lov na jejich plné porozumění. Periodické ultrazvuky oka jsou součástí tohoto úsilí. Jeden člen posádky slouží jako operátor a specialista na Zemi mu dává instrukce založené na živém přenosu obrazu ultrazvuku a také na přenosu obrazu z kamery v modulu namířené na zkoumaný subjekt. Barevně rozlišená tlačítka pak poskytují perfektní pomoc pro lidi, jako jsme my, kteří máme minimální trénink a zkušenosti z této oblasti.
Vykliďte modul, právě instalujeme MARES! Toto zařízení podporuje výzkum efektů mikrogravitace na svaly. Dříve s ním bylo několik drobných počátečních potíží, ale před několika týdny úspěšně prošlou kontrolou. Byla zábava skládat toto monstrum, jak jej láskyplně nazýváme, a provádět na něm testy. Nicméně největší výzvou bylo po rozložení vměstnat všechny jeho součásti zpátky do přihrádky. Má někdo rád Tetris?
Jednou za čas máme na práci instalaci hardwaru na posuvný stůl v přechodové komoře modulu JEM tak, aby mohl být přemístěn ven. Nejčastěji zde připravujeme minisatelity umístěné v jejich zařízení pro vypuštění. Na této fotografii připravuji Robotic Refueling Mission, což je technologický demonstrátor testující automatické doplňování paliva u satelitů na oběžné dráze. Je zde mnoho choulostivých komponentů, se kterými musí být zacházeno s nejkrajnějším respektem! Mimochodem, úplně vpravo můžete na displeji počítače vidět náš program pro pozorování Země WorldMap. Ukazuje nám naši letovou trajektorii nad zemským povrchem, předpovědi přeletů určitých míst a mnoho dalších věcí. Čtyři zelené boxy na dalším počítači nám ukazují status příjmu i vysílání čtyř našich kanálů pro komunikaci se Zemí. Zelená je dobrá, šedá znamená ztrátu spojení. Tento výstup může být zobrazen na jakémkoli počítači PCS, které jsou připojeny na systémy stanice a umožňují nám tak zobrazování telemetrických dat a ovládání. Protože řídící střediska většinu času ovládají stanici na dálku, většinu našich PCS počítačů máme v tomto režimu, kdy nám zobrazují status komunikačních kanálů v maximalizovaném okně. Jsou strategicky rozmístěny tak, že je vždy jeden na dohled, ať jsem na ISS kdekoliv, takže se vždy můžeme jednoduše přesvědčit o tom, máme-li spojení se Zemí nebo ne.
TripleLux B je experiment ESA zabývající se efekty mikrogravitace na imunitní buňky a odehrává se v zařízení Biolab v modulu Columbus. Biolab si nedávno vyžádal neplánovanou opravu (musela jsem vyměnit detektor kouře ukrytý docela hluboko v útrobách laboratoře), ale naštěstí byl v provozu dříve, než bylo pro zkoumané buňky pozdě. Všechny operace experimentu TripleLux B byly včera úspěšně dokončeny. Dalším na řadě v zařízení Biolab je TripleLux A s buněčnými kulturami, které dorazí již brzy v Dragonu při misi SpX-6.
Protože již brzy zamíříme domů, nedávno jsem s Antonem absolvovala OBT (On-Board Training – výcvik na palubě, pozn. redakce) týkající se manuálního vstupu do atmosféry. Stejně jako v simulátoru v Hvězdném městečku jsme museli absolvovat letový profil při manuálním ovládání Sojuzu. Jen jsme si museli zvyknout na mačkání tlačítek na klávesnici notebooku namísto velkých tlačítek na reálném ovládacím panelu pro manuální sestup.
Předtím, než Saša, Jelena a Butch odletěli, pořídili jsme tuto skupinovou fotografii Expedice 42. Naše motto zní: Nepropadejte panice a vždy u sebe mějte svůj ručník!
Pátek 3. dubna 2015
Jsem si jistá, že už to víte: na palubě ISS máme dva nové členy posádky, kteří zde zůstanou, nedělám si legraci, celý rok!
Budou tak první z několika prodlužených expedic jejichž hlavním účelem je samozřejmě pozorování lidské fyziologie a zdraví během delšího časového období než je standardní šestiměsíční mise. Není tedy překvapením, že Scott a Míša jsou již nyní „pod mikroskopem“ mnohem více než já a Terry a jejich těla jsou zkoumána daleko podrobněji. Existuje široká škála pozorování, které se zaměří na mnohé aspekty jejich adaptačního procesu a všechny tyto experimenty potřebují data sesbíraná co nejdříve po startu mise.
Dnešek byl velkým dnem výzkumu zdraví očí. Můj pracovní den skončil sezením, při kterém jsem pomáhala Scottovi a Míšovi s pořizováním oftalmoskopických snímků jejich očí. Ale ještě před naší každodenní ranní plánovací konferencí bylo mým úkolem připravit náš přístroj pro optickou koherentní tomografii, který skenoval jejich oči.
Gennadij asistoval Míšovi a poté byla řada na mě, abych asistovala Scottovi. Musím se přiznat, že jsem se těchto úkolů trochu obávala. Provést dobré skenování není vždy jednoduchý úkol a je docela běžné, že se musí provést několik opakování, aby byly získány uspokojivé výsledky. Pro operátora to může být docela frustrující a pro zkoumaný subjekt unavující, protože musí udržovat své oči otevřené a nehybné po dlouhou dobu.
Máme k dispozici specialisty, kteří ze Země celou show řídí. Avšak živý obraz, který jim zasíláme z našeho počítače, je víceméně trochu zpožděný, takže je občas obtížné dávat nám příkazy v reálném čase, pokud se obraz mění velmi rychle. Navzdory tomu všemu jsem se dnes opravdu nemusela ničeho obávat. Scott je v této činnosti naprosto skvělý talent. Je prostě perfektním subjektem (tedy určitě alespoň mnohem lepším než já). Jeho pohled byl tak upřený a nehybný, že bylo během skenování potřeba pouze minimálních úprav pozice čoček, aby bylo zajištěno, že budou vidět ty správné vrstvy oka. Díky tomu byla má práce docela jednoduchá. Díky, Scotte!
Mezi jednotlivými procedurami zabývajícími se očima a několika dalšími malými úkoly (jako byla například oprava naší lednice Merlin), jsem dnes navíc měla tři videokonference s lidmi na Zemi. To bylo poměrně neobvyklé, jelikož normálně jsou rozprostřeny do celého týdne. Kromě víkendové videokonference s mou letovou lékařkou Brigitte jsem měla hovor s lidmi z ESA v COL-CC (Columbus Control Centre – řídící středisko Columba, pozn. redakce) a v ESTECu. Mluvila jsem s ředitelem mise, hlavním letovým ředitelem, Eurocomem ve službě (obdoba CAPCOMa v NASA, pozn. redakce) a hlavním vědeckým ředitelem. Dále jsme večer měli se Scottem a Terrym naši týdenní konferenci s Houstonem a Huntsville a aktualizaci současných operací od letového ředitele a ostatních členů týmu Expedice 43.
Pokud jste někdo, kdo pravidelně sleduje přenosy z ISS a komunikaci se Zemí, možná jste si všimli, že tyto konference nikdy neslyšíte. To je proto, že je řídící středisko omezuje tak, aby je nemohl poslouchat nikdo kromě zainteresovaných stran. Jak si jistě dokážete představit, je to důležité zejména při pravidelných zdravotních a psychologických konferencích, ale také při týdenních hovorech s rodinou nebo při vyšetřeních na lidských subjektech řízených odborníky ze Země, jako byla například dnešní optická koherentní tomografie.
Dnes jsem také musela trochu pracovat na rovnováze našeho vodního systému. Jak víte, na palubě všechnu vodu recyklujeme v zařízení zvaném WPA – Water Processing Assembly (Zařízení na zpracování vody, pozn. redakce). WPA vykazovalo nějaké malé závady, takže v současnosti neprodukuje pitnou vodu. Ale… nepropadejte panice! Uvnitř potrubního systému stanice máme dostatek vody a také velké množství je jí v přepravních pytlích. Avšak zatímco specialisté na Zemi vyvíjejí plán na opravu WPA, je zde trocha práce, která musí být vykonána, aby byla zachována rovnováha koloběhu vody na ISS.
Vodu skladujeme v těchto pytlích (na fotografii pod mou pravou rukou) nazývaných CWC-I. Písmeno „I“ (a fialová barva na štítku) indikuje, že pytel obsahuje jodizovanou vodu. Jód je do naší pitné vody přidáván kvůli stabilizaci mikrobiálního prostředí. Před tím, než je ale voda dopravena ke koncovým uživatelům (nám), je nakonec jód odstraněn v automatu na pitnou vodu. Je důležité mít na pytlích správné štítky. Hnědá barva například indikuje kondenzát (znovuzískanou vodu před zpracováním). Pokud byste dali kondenzát do pytle označeného fialově, tento pytel by byl kontaminován a už byste jej nikdy nemohli použít na pitnou vodu.
Sobota 4. dubna 2015
Včerejšek byl relativně pohodovým dnem, což je na konci každého týdne vždy hezké uvolnění. Ne, že bych neměla plný rozvrh – vždy máme naplánovanou činnost od naší každodenní ranní plánovací konference (Daily Planning Conference – DPC), která bývá okolo 7:30 ráno, až po večerní DPC, která bývá přibližně v 19:30. Avšak všechny úkoly mohou být více nebo méně komplexní a více či méně rutinní.
Provádění experimentu, který nikdy předtím nebyl uskutečněn a který vyžaduje komplikované nastavení, mnoho koordinace se Zemí nebo delikátní ovládání, je zajisté mnohem náročnější než provádění úkolů, které jsem již dříve několikrát dělala a které už dělám automaticky. Takovým úkolem může být například odebírání vzorků vody nebo instalace/odstraňování skříněk s přístroji v našich skříňových slotech (modulárních přihrádkách, které mohou poskytovat podporu různým vědeckým přístrojům a které jsou neustále rekonfigurovány v závislosti na současných nebo nadcházejících vědeckých operacích).
Jednoduché nebo rutinní úkoly, které nevyžadují mnoho podpory z řídícího střediska, jsou v našem rozvrhu označeny jako „růžové aktivity“ – text je v našem plánu růžový, což označuje, že je můžeme udělat kdykoliv chceme, avšak musí být hotovy během aktuálního dne.
U nerůžových aktivit se naopak předpokládá, že budou prováděny více méně ve stanovený čas. Některé úkoly jsou pak dokonce modře orámovány – tlustá modrá čára ohraničující text v našem rozvrhu značí, že čas musí být velice přesně dodržen. Modře orámované aktivity jsou obvykle živé rozhovory s médii nebo veřejné telefonáty s VIP, které na Zemi vyžadují komplexní nastavení, aby bylo druhé straně poskytnuto audio i video spojení po celou dobu plánované relace.
Většina experimentů není modře orámována, ale také nejsou růžové. To je proto, že specialisté, kteří jsou detailně obeznámeni s experimentem a jeho obsluhou, nebo přímo hlavní vědečtí pracovníci daného experimentu, jsou během stanoveného času přítomni v řídícím středisku pro případ jakékoli asistence nebo odstraňování problémů v reálném čase, které mohou být z naší strany požadovány. V mnoha případech nedostanete druhou šanci provést experiment správně (alespoň dokud nahoru nepřiletí nové vzorky nebo vybavení), takže je důležité mít k dispozici maximální podporu v případě, že narazíte na nějaký problém.
Když je řeč o vědě, dnes jsem trochu pracovala na experimentu JAXA nazvaného ANISO tubule. Provedla jsem několik krátkých prací na tomto experimentu. Každá se skládala (z mé strany) ze sekvence aktivit rozprostřených do několika dní. Řekněme, že dnes je den 1: vytáhnete nový zásobník se vzorky jako je ten na fotce níže a injekční stříkačkou do něj pomalu vpravíte 1,5 ml vody. Poté vložíte zásobník do mrazáku MELFI na 96 hodin při teplotě +2°C. Tato teplota simuluje zimu a podporuje klíčení semen Huseníčku (Arabidopsis). Poté je zásobník přemístěn do prostředí s pokojovou teplotou na čtyři další dny (jaro je tady!) a nakonec, po přidání další vody, přicházejí dva dny pozorování pod fluorescenčním mikroskopem spolu s vědci na Zemi, kteří přímo studují živý obrazový přenos z ISS.
Již dlouho víme, že rostliny ve stavu beztíže rostou odlišně. Protože tady nahoře „necítí“ gravitaci, mají tendenci k růstu tenčího a delšího stonku. Vědci z experimentu ANISO už na Zemi dokonce provedli pravý opak. Vložili semena do odstředivky a dokázali, že při „hypergravitaci“ jim roste kratší a tlustší stonek. Rozdíl patrně tkví v rozdílné orientaci mikrokanálků v jednotlivých buňkách, které mění jejich tvar. Byla jsem fascinována tím, jak něco tak malého jako je buňka, může být ovlivněno gravitací. Ale je tomu vskutku tak!
Určitá skupina proteinů, zvaná MAP (Microtubule-Associated Protein, pozn. redakce), ovládá orientaci mikrokanálků a tím také tvar stonku. Pod fluorescenčním mikroskopem pak můžete přímo vidět mikrokanálky a proteiny MAP. To je však proto, že rostliny Huseníčku byly geneticky upraveny tak, aby vytvářely fluorescenční proteiny napodobujícím proteiny MAP – a to je celý trik! Nyní můžeme použít fluorescenční mikroskop, abychom nepřímo pozorovali proteiny, které bychom jinak neviděli. Fascinující, že ano?
Zní to trochu paradoxně, ale mikrogravitace je opravdu skvělým prostředím pro studium reakcí na gravitaci u rostlin, které pak ve výsledku může pomoci optimalizovat zemědělskou praxi. Nemám žádné zkušenosti s biologií a jí příbuznými vědami, takže toto všechno je pro mě nové, ale doufám, že vám to přijde stejně zajímavé, jako mi!“
Zdroj informací:
https://plus.google.com/
Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/
Super! Po dlouhém půstu byla tohle opravdu výživná dávka aktuálních zajímavostí. Díky za ně Samanthě i Michaelovi!
Není zač! Rád jsem posloužil jako zprostředkovatel. Dnes to bylo opravdu hutné (zejména ta práce na tom 😀 ). Snad bude Samantha v podobném tempu pokračovat.
A už na dnešní večer můžu slíbit krátký článek o přípravě na opravářskou stránku života na ISS. Je neuvěřitelné, co všechno se astronauti učí…
bude mi ľúto, keď už nebude na ISS. možno bude pokračovať v článkoch aj na Zemi? ináč, vďaka Ti za promptný a kvalitný preklad. veselú šibačku (alebo polievačku?)
Děkuji za pochvalu i za přání. Samantha píše deník už téměř tři roky a nepředpokládám, že by v něm pokračovala i po návratu. Alespoň ne nijak výrazně. Čeká na ni odpočinek a intenzivní rehabilitace a to nejspíš nebudou témata vhodná k publikaci. Po ukončení Expedice 43 tedy náš seriál skončí. Maximálně se může objevit ještě několik větších speciálních dílů, jako doposud, které budou vyprávět o zážitcích z výcviku.
škoda. jej rozprávačský štýl je príjemný a milý. snáď sa nájde niekto ďalší 😀
Bylo by skvele, kdyby psala denik i behem sveho pusobeni v Cine, kam po navratu a odpocinku zamiri.