Pro Středoevropany bylo velmi brzké ráno, nebo hluboká noc chcete-li, když se na mysu Canaveral zažehl motor RD-180 na prvním stupni rakety Atlas V spolu s pěticí urychlovacích bloků. Může se zdát, že šlo o běžný start, ale zdání klame. Ve 2:04 našeho času se již po dvousté vydala k obloze raketa Atlas s horním stupněm Centaur – tato sestava k sobě patří již několik desetiletí. A tentokrát šlo navíc o nejtěžší náklad ze všech, se kterými měl tenhle nosič zatím co do činění. Úkolem bylo vynést na oběžnou dráhu telekomunikační družici MUOS-3 určenou pro americké námořnictvo.

Start se musel několikrát odložit. Meteorologové sice slibovali na 90% vhodné podmínky pro start, ale přípravy byly narušeny silnějším větrem ve vyšších vrstvách. O odklady se ale postaral problém s kosmodromem. Konkrétně šlo o potíže se systémem, který by v případě problémů poslal raketě příkaz k zahájení autodestrukce. Nejprve se mělo startovat v 1:43 našeho času, pak v 1:49. Také další odklady byly jen o několik minut – 1:54, 1:59 a 2:04.

Ve 2:00 se konečně rozběhl odpočet a od té doby už šlo všechno přesně podle plánu. Odlepení od rampy, odhození urychlovacích bloků, aerodynamického krytu i prvního stupně bylo bez problémů. 12 minut a 35 sekund po startu se horní stupeň i s nákladem usadil na dočasné parkovací dráze. Následovala osmiminutová přeletová fáze, po které přišel na řadu druhý zážeh stupně Centaur. Motor RL-10C hořel šest minut a změnil oběžnou dráhu na silně protáhlou, takže nejvyšší bod dráhy (apogeum dosáhlo ke geostacionární dráze).

I tento zážeh proběhl bez problému a sestava si mohla opět na chvíli odpočinout. Čekala ji přeletová fáze dlouhá dvě a půl hodiny. Když Atlas V startuje s běžnou telekomunikační družicí, stačí mu jen dva zážehy. Ovšem MUOS-3 váží téměř sedm tun a při přesunu na geostacionární dráhu by tak spotřeboval mnoho paliva. technici proto vymysleli letový profil se třemi zážehy. Ten poslední proběhl v apoapsidě, trval minutu, měl na starosti snížení sklonu vůči rovníku (z cca 28° na 19°) a vytažení perigea. Ve 4:59 našeho času, jen krátce po dokončení třetího zážehu, se družice podle plánu oddělila od stupně Centaur a započala tak plánovanou patnáctiletou misi na oběžné dráze.

MUOS-3 je (jak už název napovídá) třetím zástupcem programu Multi-User Objective System, v jehož rámci vyrábí firma Lockheed Martin telekomunikační družice pro americké námořnictvo. Celý systém má být dokončen v roce 2017, kdy budou na geostacionární dráze umístěny čtyři satelity MUOS. Už letos v srpnu se na oběžnou dráhu vydá třetí exemplář a příští rok celou sestavu doplní ještě jedna družice, která bude fungovat jako záložní.

Tyto družice nové generace zajišťují širokopásmové kontinuální připojení na frekvencích UHF. Díky umístění na geostacionární dráze zajistí družice MUOS celosvětové pokrytí (vyjma polárních oblastí, které jsou obecně pro družice nad rovníkem problematické). Satelity mají obstarat komunikaci na 3G celulární rádiové síti, kterou využijí lodě, ponorky, letouny, ale i pro příruční terminály v rukou vojáků. Nová technologie disponuje větší šířkou pásma, lepší kvalitu přenosu zvuku, simultánní přenos zvuku a dat, lepší konektivitu v odlehlých oblastech i v civilizaci bez ohledu na počasí.

Satelit MUOS-3 sice spadá mezi armádní projekty, ale ani zdaleka kolem něj není tolik tajností, jako kolem satelitů, které spravuje Národní průzkumný úřad NRO. Proto máme k dispozici poměrně detailní informace o tom, jak tato družice vypadá a co nese na své palubě. Satelity MUOS jsou postaveny na osvědčené základní konstrukci A2100 od firmy Lockheed Martin. Stejná konstrukce se používá pro mnoho telekomunikačních družic na geostacionární dráze, ale najdeme ji třeba i u systému SBIRS-GEO, který na geostacionární dráze hlídá starty nepřátelských raket. S jeho využitím počítá i budoucí verze družic GPS označovaná jako Block IIIA

Hmotnost prázdného satelitu je 3,8 tuny, po natankování a všech úpravách vážil MUOS-3 při startu 6,74 tuny. Ve složeném stavu se vejde do rozměrů 6,7 x 3,66 x 1,83 metru. Družice disponuje dvěma výklopnými solárními panely, které zásobují energií přístroje na palubě a zároveň ji ukládají do baterií. Satelit je stabilizovaný ve třech osách a disponuje systémem přesné orientace, což zajišťuje dobré zaměření. Hlavní pohonnou jednotkou je japonský motor BT-4 od firmy IHI Aerospace. Ten váží 4 kilogramy a na délku má 65 centimetrů. Spaluje monometylhydrazin a dimer oxidu dusičitého, čímž vytváří tah 450 N. Palivové nádrže jsou tlakovány stlačeným heliem.

Dvojice výklopných síťových antén zajišťuje komunikaci družice. „Talíř“ o průměru 5,4 metru se použije pro komunikaci s terminály UHF (292 – 318 MHz), takže nový satelit bude kompatibilní s mnoha zařízeními, které námořnictvo používá. Druhá anténa s průměrem 14 metrů je zajímavější – poskytne totiž vícesvazkovou komunikaci. Datový uplink (300 – 320 MHz) je zdigitalizován a převeden do pásma Ka pro odeslání na pozemní stanici. Opačná cesta slouží k posílání dat na satelit přes pásmo Ka. Satelit data zkonvertuje do UHF (360 – 380 MHz) a zpřístupní je mobilním uživatelům. Jeho operační oblastí bude Atlantský oceán, nad kterým by měl fungovat po dobu 15 let. Do provozu by se měla družice dostat za 12 dní od startu. Do té doby musí upravit svou oběžnou dráhu, aktivovat antény a zapnout všechny systémy. Následovat bude několik měsíců důkladných zkoušek. Po jejich dokončení bude družice oficiálně předána od firmy Lockheed Martin americké vládě, která se postará o poslední testy.

Na závěr dnešního článku se ještě vrátíme k raketě Atlas V. Letošní rok bude totiž patřit tomuto nosiči. Společnost ULA totiž plánuje dalších devět startů této rakety. Najdeme mezi nimi další MUOS, ale také telekomunikační družice, navigační satelity GPS a armádní miniraketoplán X-37.

Zdroje informací:
http://www.spaceflight101.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://en.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/1278184_orig.jpg
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/2366256_orig.png
http://www.spaceflight101.com/uploads/6/4/0/6/6406961/3452671_orig.jpg
http://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2015/01/muosartwork.jpg