„Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se! Nikdy jsem nemínila mít pauzu v deníku během svátků, ale přesně takhle to dopadlo. Tady na ISS to není čas, kdybychom byli nějak extra vytížení, ale vzala jsem si trochu času pro osobní záležitosti, přátele a rodinu. Takže teď už máme téměř týden v roce 2015. Mimochodem, Tomas jako náš vedoucí letový ředitel vyznačil (ahoj Tomasi!) shody kalendářních dat a GMT dat na celý měsíc, takže budu pro změnu vědět, co je za den. Ani nevím, jestli už jsem to někdy zmínila, ale stanice funguje v časovém pásmu GMT, nebo poněkud vhodněji UTC, který odpovídá Greenwichskému časové zóně. Jsme zvyklí označovat aktuální den tím, že přičítáme dny od 1 do 365. Ve staničním žargonu je dnes GMT 006. Možná není GMT úplně správná definice tohoto systému, ale ve světě ISS se to tak používá. Je pak jednoduché ztratit pojem o tom, co je za den, když máte, řekněme GMT 072.

Úterý 6. ledna 2015

GMT 365 jako Silvestr je samozřejmě jednoduchý den k zapamatování. Strávili jsme jej v ruském servisním modulu několikanásobnými velkolepými oslavami. Samozřejmě jsme začali půlnocí moskevského času, potom byla půlnoc středoevropského času a nakonec naše vlastní půlnoc na stanici. Mimochodem, mnoho lidí se ptalo, jestli můžeme vidět z vesmíru ohňostroje. Bohužel načasování nám moc nevyšlo. Od několika dní před Silvestrem až po dnešek jsme na stanici neměli noc. Říká se tomu perioda high-Beta a je to čas, kdy vzájemná pozice Slunce, Země a vesmírné stanice je taková, že nikdy nejsme bez slunečního svitu a slunce nám nezapadá. Jinými slovy, po několik dní jsme přelétali velice blízko terminátoru, tedy hranici dne a noci na Zemi. Slunce bylo buď těsně nad horizontem a vytvářelo na Zemi dramatické dlouhé stíny, nebo těsně pod horizontem, kdy soumrak trval až do dalšího východu slunce.

Co se mi na tom líbilo nejvíce, byly stíny intenzivní modré a oranžové, které se objevovaly na zemském horizontu těsně před nebo po východu slunce. Během času high-Beta je tento barevný pruh viditelný po mnohem delší čas, takže na to můžete udiveně zírat. Chyběla mi ale světla měst a hvězdy v temnotě, takže vítej zpátky, noci! Chyběla jsi nám!

Hele víte, že jsme na Silvestra i tancovali? Nejsem si úplně jistá, jestli to vypadalo jako tanec, ale protože nás kromě naší blízké vesmírné rodiny nikdo nepozoroval a protože jsme byli docela přesvědčení, že tancujeme, tancovali jsme. Saša a Anton dokonce zahráli písně Adriana Celentana, velmi známého italského zpěváka, který už není z nejmladších. I dnes je však v Rusku nesmírně populární a ještě jsem nepotkala Rusa, který by neznal jeho známé melodie.

To mě přivádí k příběhu z našeho startu, o který bych se chtěla podělit. Jak možná víte, Terry, Anton a já jsme si vybrali několik písniček, které nám hrály posledních 40 minut před startem. Anton se rozhodl zahrnout také několik písní od Celentana a vybral jednu ze svých nejoblíbenějších, aniž by rozuměl jedinému slovu. A teď si představte to moje překvapení, když jsem seděla na špici rakety s uzavřeným poklopem, odklopenou přístupovou rampou a ve sluchátkách jsem slyšela: „E’ inutile suonare qui non aprira’ nessuno, il mondo l’abbiam chiuso fuori con il suo casino!” což se dá přeložit jako: „Nemá smysl zvonit, nikdo neotevře dveře; opustili jsme svět a venku je chaos.“ Říkejte mi něco o výběru správného soundtracku!

Nejen, že jsme zamkli venkovní svět (nebo náš spíš venkovní svět zamknul uvnitř), ale byli jsme také svázáni s vesmírem. Po několika hodinách jsme dorazili na ISS. To mimochodem bylo brzy ráno před 42 dny. Dobrá příležitost k přátelskému připomenutí od vaší přátelské Expedice 42: „42“ je odpověď, takže nepropadejte panice a vždy u sebe mějte svůj ručník!

Čtvrtek 8. ledna 2015

Máme tady znovu Vánoce! Přesně tak, Rusko, které je převážně ortodoxní zemí slaví Vánoce 7. ledna, takže včera jsme měli Štědrý den spolu s našimi ruskými kolegy. Na Mezinárodní vesmírné stanici je v tento den obvykle volno jen v ruském segmentu. Terry, Butch a já jsme ale dostali také den volna, protože budeme pracovat o víkendu kvůli příletu Dragonu. Měli jsme tedy možnost připojit se k Sašovi, Jeleně a Antonovi při jejich videokonferenci s jejich rodinami, které se sešly v řídícím středisku v Moskvě. Otec Ioav, velice přívětivý kněz z Hvězdného městečka, dokonce přivedl i malý sbor, aby nám zazpíval vánoční koledy včetně oblíbené italské Tu bendi dalle stelle, a to velice krásně a s dokonalou výslovností!

Včera jsem absolvovala třetí kolo experimentu ESA Skin-B, který studuje efekty vesmírného prostředí na pokožku. Pokud jste o tom ještě nečetli, psala jsem o tom v tomto zápisku. Dále jsem se znovu musela ponořit do vnitřností naší vesmírné toalety. Ve stejném zápisku deníku jsem zmiňovala doplňování nádrže vody pro splachování. Tentokrát jsem měnila přípravnou nádrž. Tekutina v této nádrži se přidává v malém množství do splachovací vody a chemicky upravuje moč před následným zpracováním v zařízení pro úpravu moči UPA. Je zde součástka nazývající se dávkovací čerpadlo, která určuje nezbytné množství chemického činidla na začátku každého použití. Při každém zapnutí toalety (což znamená zapnutí ventilátoru, který poskytuje sání) musíme zkontrolovat kontrolku dávkovacího čerpadla, která se na několik sekund rozsvítí a poté zhasne. Pokud se tak nestane, máme problém. A to se mi stálo právě minulou neděli. Dioda dávkovacího čerpadla nezhasla a místo toho se rozsvítila červená dioda závady. Po chvilce hledání příčiny problému, ve kterém mě vedl specialista na Zemi byl učiněn závěr, že selhalo dávkovací čerpadlo a jeho výměna se objevila v pondělí v Terryho harmonogramu.

Než však byla oprava úspěšně dokončena, byla toaleta v Tranquillity mimo provoz. Naštěstí máme na palubě další. Ruský servisní modul Zvězda má jednu, která je vlastně původní toaletou stanice. Ta v Tranquillity má přesně tu stejnou konstrukci ovšem s několika modifikacemi jako je například odvod moči přímo do UPA. Samozřejmě, že je pro nás lepší používat toaletu v Tranquillity. Nejen protože je mnohem blíž, ale také proto, že se vyhneme vyrušení Antona a Jeleny, kteří spí velmi blízko ruské toalety.

Jak víte, jsme připraveni brzy zde přijmout zásobovací loď Dragon. V rámci příprav na připojení jsem udělala něco, co se mi na moment zdálo dosti znepokojivé. Otevřela jsem západku spodního poklopu modulu Harmony. Tam bude Dragon připojen. Teď ten průchod ale samozřejmě vede do vakua. Děláme to, abychom se vyhnuli jakýmkoli problémům se systémem západky během dne připojení. Několik vědeckých dodávek na palubě Dragonu jsou časově kritické a zpoždění při otvírání průchodu a přepravy nákladu by mohlo způsobit znehodnocení výsledků. Poklop se samozřejmě otevírá dovnitř, takže i když je mechanismus odjištěn, není žádná možnost, jak by se otevřel proti vnitřnímu tlaku stanice. Myslím ale, že nejsem první, kdo se cítí podivně při odjišťování západky. Je zde připomínka o síle 174 kN, která udržuje poklop uzavřený, když je modul natlakován. Což mimochodem také znamená, že poklopy, které by se otevíraly ven, by byly velice špatným nápadem (ano, myslím na tebe, ‘Gravitace‘).

Sobota 10. ledna 2015

Tak nakonec o tomto víkendu tady na Mezinárodní vesmírné stanici s výjimkou obvyklého úklidu nepracujeme. Jak jste již možná slyšeli, zásobovací loď Dragon tady pořád ještě není, takže nespěcháme s vykládáním citlivého materiálu a neuvádíme vědecké experimenty do provozu. Dobrá zpráva ale je, že Dragon už není na Zemi. Hurá! Gratuluji!

Butch a já tedy budeme mít zítra palubní nácvik, abychom se připravili na pondělní zachycení Dragona. V úterý do něj vstoupíme a začne několik náročných týdnů intenzivní vědecké a logistické práce předtím, než Dragona na konci jeho mise odešleme zpátky. Příští měsíc skončí také mise ATV-5 a to je bezesporu velká loď k naplnění. Většinu svého času u stanice zůstala docela prázdná kvůli těžišti pro případ nouzového odpojení. Naštěstí jsme v minulých týdnech dostali povolení do ATV postupně nakládat více a více odpadků, což uvolnilo mnoho volného prostoru v našem skladovacím modulu Leonardo, z čehož vyplývá, že je teď mnohem jednodušší tam cokoliv najít! Nešťastná nehoda mise Orb-3 v říjnu ve skutečnosti neznamenala jen ztrátu nákladu, ale také zapříčinila, že na palubě máme mnoho odpadků, které by jinak byly už dávno pryč.

Včera jsem s Butchem na naplněné přihrádky na stěnách ATV nainstalovala adaptéry. K těm bude připojeno více pytlů s odpadky, takže vnitřní prostor zaplníme tak moc, jak jen to bude možné. Jak můžete vidět na fotce, začíná to tady vypadat jako práce v závalu. Je to docela zábava!

Ve čtvrtek jsem zase většinu dne pracovala se Spheres – více jsem se o nich rozepsala zde. Finále soutěže ZeroRobotics se rychle blíží (hodně štěstí!), ale já jsem prováděla jen sérii testů týkajících se navigace s použitím smartphonu a jeho kamery připojeného k jedné ze Spheres. Dále jsem prováděla 24-hodinová měření úrovně hluku v různých částech ISS s našimi akustickými dozimetry. Kromě toho, všichni u sebe 24 hodin nosíme osobní dozimetr, takže máme na límci všichni připevněn velký mikrofon. Velice elegantní! Nejhlučnější místo na ISS je s velkým náskokem bezprostřední okolí běžeckého pásu T2, když na něm někdo běží, zejména někdo rychlý. Proto existuje doporučení, abychom nosili špunty do uší, kdykoli běháme. Máme na míru vyrobená sluchátka, která nás chrání před hlukem běžeckého pásu a zároveň dovolují poslouchat hudbu během cvičení.

Kromě měření hluku jsme v uplynulých svátečních týdnech byli pověření několika úkoly, které vyžadovaly pravidelné monitorování prostředí a vybavení ISS. Jednou jsme s Terrym a Butchem systematicky procházeli všechny moduly. Terry ověřoval stav nouzového vybavení (kyslíkové masky a hasicí přístroje uložené napříč ISS). Butch odebíral vzorky vody z chladícího potrubí a já jsem měřila rychlost proudění vzduchu u mřížek ventilačního systému. Tato měření na Zemi analyzují a zjistí, jestli jsou filtry nějak zablokované. Je to skoro jako pravidelná kontrola na vašem autě, až na to, že ISS je nekonečně komplikovanější a my jí nemůžeme odvézt do servisu k opravě.“

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroje obrázků:
https://plus.google.com/
http://blogs.nasa.gov/