„V současnosti máme období procvičování stavů nouze. Minulý týden to byly simulace Expedice 42 a příští týden to budou simulace pro Expedici 43. Cílem je procvičit reakce na nouzové situace v kombinaci obou kompletních posádek, tedy v šesti lidech. Kromě požáru a dekomprese je dalším scénářem, který bez pochyby vyžaduje okamžitou reakci, únik čpavku do vnitřního prostoru stanice.
Pátek 5. července 2013
Pokud dumáte nad tím, kde by se ten čpavek mohl vzít, zde je menší odbočka ke konstrukci ISS. Všechna ta zařízení, která máme na palubě, vytvářejí mnoho tepla, kterého se nějak musíme zbavit. Proto máme chladící potrubí vedoucí skrze stanici. Díky chladícím panelům a kabinovým výměníkům voda v tomto potrubí sbírá přebytečné teplo a odvádí jej pryč. U potrubí máme rozhraní tepelných výměníků, ve kterém se teplo z interního chladícího potrubí předává do externího chladícího potrubí. A právě v tom externím potrubí máme, jak jistě tušíte, čpavek. Dvě venkovní čerpadla se starají o to, aby čpavek proudil z tepelných výměníků, kde sbírá shromážděné teplo, do velkých staničních radiátorů, kde je teplo vyzářeno do okolního vesmíru.
Takže teď víte, že zde existuje rozhraní mezi vnějším čpavkovým potrubím a vnitřním vodním potrubím. Co se stane, pokud se v tomto rozhraní tepelného výměníku objeví trhlina? No, protože externí potrubí pracuje pod vyšším tlakem, je pravděpodobné, že čpavek by unikl až do vnitřního prostoru stanice. Čpavek je extrémně toxický a má charakteristický zápach. Avšak kdyby byl únik dostatečně malý, abychom si jej nevšimli, všiml by si jej automatický detekční systém stanice nebo pozemní středisko tím, že by zaznamenali zvýšený objem kapaliny v akumulátorech chladicího systému. Protože do systému nepřidáváme žádnou vodu, zvýšené množství musí být způsobeno čpavkem.
A přesně takhle začal náš tréninkový scénář v minulém týdnu – pozemní středisko opakovalo toto hlášení na všech frekvencích: „Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru! Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru!“ V příštím zápisu deníku vám řeknu, jak ta nouzová procedura vypadá… má co dělat se dvěma typy masek, které vidíte na fotce.
Zdroj: https://plus.google.com/
Neděle 7. července 2014
V posledním zápisu v deníku jsem vám sdělila, že jsme dostali toto hlášení ze simulovaného řídícího střediska: „Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru! Únik čpavku, zahajte nouzovou proceduru!“ Protože je čpavek vysoce toxický, první reakcí je nasazení kyslíkové masky. Napříč stanicí máme vždy nejméně jednu, častěji dvě masky v každém modulu, které jsou připraveny k použití. Americké masky mají k dispozici lahev obsahující kyslík na sedm minut. To možná nezní jako mnoho, ale tyto masky by byly použity pouze pro počáteční reakci, jak ještě uvidíte.
Ti z nás, kteří by se nacházeli v segmentu USOS (americké moduly plus Columbus a JEM), by se rychle přemístili do ruského segmentu. Nejen protože jsou zde zaparkovány naše Sojuzy ale také kvůli podstatné konstrukční odlišnosti – v ruském segmentu nejsou žádná čpavková potrubí. Jakmile bychom se ujistili, že je zde všech šest členů posádky, zavřeli bychom průchod do Unity a tím bychom se izolovali od segmentu USOS a zdroje úniku čpavku. V tento okamžik bychom se museli zbavit svrchních součástí oděvů, které by mohly být kontaminovány, a zanechali bychom je v PMA, malém adaptéru mezi ruským a USOS segmentem, jehož zadní poklop směřující do Zarji bychom za sebou zavřeli.
Zdroj: https://plus.google.com/
Čas vytáhnout naše respirační masky a připojit k nim růžové čpavkové filtry. Výměna kyslíkové masky za čpavkový respirátor musí být provedena rychle a pečlivě, protože nevíme, jaká je koncentrace čpavku v atmosféře ruského modulu. Vždy předpokládáme, že koncentrace je vysoká a tak při sundávání kyslíkové masky zavíráme oči a zadržíme dech. Jakmile máme nasazeny respirátory, provedeme několik čistících výdechů, abychom se zbavili jakéhokoli čpavku uvnitř masky. Teprve poté můžeme otevřít oči.
Jakmile mají všichni bezpečně nasazeny respirátory, je čas zjistit, kolik čpavku máme v atmosféře ruského segmentu. Pro to máme určený měřící systém. V nejhorším případě, kdy by byl ruský segment kontaminován opravdu silně, bychom museli stanici evakuovat. Pokud by koncentrace čpavku nebyla příliš vysoká, mohli bychom vyčistit vzduch svým vlastním dýcháním skrze respirátory. Potom bychom čekali několik hodin, než by měření ukázala, že atmosféra je bezpečná. V případě, že bychom měli štěstí a vzduch v ruském segmentu by nebyl kontaminován, mohli bychom si masky sundat a dýchat normálně. Sice bychom byli v bezpečí, ale USOS segment by byl stejně ztracen alespoň na několik hodin.“
Zdroj informací:
https://plus.google.com/
Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/
Děkuji vřele za článek, rád jsem se dověděl, jak i těchto detailech ISS funguje.
Snad jen jedna připomínka člověka, který se čpavkem pracuje posledních deset let takřka denně, a který na čpavku kdysi započínal svou profesionální kariéru provozního chemika.
Chtěl bych se vyjádřit k citaci: „Vždy předpokládáme, že koncentrace je vysoká a tak při sundávání kyslíkové masky zavíráme oči a zadržíme dech.“
Zde bych se přimlouval za změnu postupu: Zadržet dech, ale při sundávání – po sundání kyslíkové masky oči nakrátko otevřít. Oči jsou velmi citlivým indikátorem vysoké (nedýchatelné) koncentrace čpavku. Jakmile to v očích po jejich otevření „štípne“, zase je zavřeme a samozřejmě dál nedýcháme a postupujeme jak výše. Očím ten mžikový kontakt se čpavkem neublíží (slzy čpavek okamžitě naředí na zlomkovou mez) a my jsme bezprostředně informování o použitelnosti – dýchatelnosti vzdušniny, ve které se nacházíme.
A pro doplnění… Vysoké koncetrace čpavku jsme schopni indikovat i povrchem kůže. Jakmile se mi po pokožce (většinou po hřbetech rukou, kterými pracuji) začnou „rozlévat vlny tepla“, vím, že je čas k ústupu, zvláště, nemám-li na obličejí ochrannou masku, se kterou pracuji naprosto výjímečně.
Omlouvám se, pokud můj příspěvek navozuje pocit, že chci poučovat techniky NASA – to bych si v životě nedovolil. Vím, že i autorské a redakční zpracování článku má své hranice a nemůže zacházet do detailů. Přesto si neodpouštím publikovat své zkušenosti, protože „kde jiní ve styku se čpavkem modrají, já si ještě zpívám.“ Doslova. I na dusivý čpavek se dá vypěstovat tolerance, ale výcvik tohoto druhu bych pro kosmonauty rozhodně nepraktikoval.
S přáním mnoha šťastných a bezproblémových letů a hlavně s přáním VŠECH šťastných návratů
Vladislav Čížek
Velice děkuji za zajímavý komentář a rozšíření obzorů. Vůbec není potřeba se omlouvat. Více takových komentářů!
A. Co byste poradil po úniku NH3 v místnosti, který smrdí ze stěn po dvou měsících a vymalování? Děkuji.