„Uplynul další víkend a je na čase připravit se na nový pracovní týden na vesmírné základně lidstva! Jak jsem již napsala minulý týden, sobota je dnem úklidu. Je také dnem, kdy máte trochu více času pro osobní hygienu a můžete si dopřát luxusní koupel… ehm, dělám si legraci. Ale z pohledu vesmírných letů je to stále přepychový den. A v neděli si vybírám a inauguruji svůj nový, svěží a čistý ručník. Není to zrovna velká osuška, na jakou jste zvyklí. Je to spíše něco, co používáte doma na utření rukou, ale i tak je to fajn.

Pondělí 8. prosince 2014

Každý druhý den také dostáváme „sprchu v sáčku“. Je to jeden z těch kempinkových ručníků, které stačí namočit. Ty naše máme srolované v pytlíku, který má stejnou koncovku pro automat na vodu, jako mají naše nápoje. Takže můžeme vodu napustit přímo do sáčku, aniž bychom zanechávali kapky všude kolem. Dále dostáváme malé balení tekutého mýdla každý druhý týden. Takže abych to zrekapitulovala, umyjte se svým vlhkým kempinkovým ručníkem a tekutým mýdlem a usušte se svým jednotýdenním opravdovým ručníkem. Kromě suchého ručníku máme na jeden týden také malou žínku. Typicky ji používám jeden týden pro utírání potu během cvičení a druhý týden je povýšena na plivací ručník pro zubní pastu. Já vím, příliš to řeším. Většina astronautů pastu prostě spolkne.

Hej, pokud byl pro vás plivací ručník už příliš, možná byste tady chtěli se čtením přestat, protože to bude ještě lepší. Co třeba stříhání nehtů ve vesmíru? Cítím se trochu trapně, protože musím přiznat, že jsem tenhle úkon odkládala až do včerejška. To protože jsem tím byla dost zastrašená. Jak si můžete být jistí, že vám neunikne ustřižený kousek nehtu, který by mohl skončit v něčím oku? To by byla velmi žalostná vesmírná etiketa. Lidé mi říkali, že se to má dělat blízko ventilačního vstupu, ale nebyla jsem 100% přesvědčena o tom, že to půjde hladce. Každopádně mám radost, že mohu zahlásit, že to fungovalo skvěle. Našla jsem si vstup ventilace s velmi jemnou mřížkou a silným prouděním vzduchu. Opatrně jsem si stříhala nehty přímo před ním, abych si byla jistá, že každý kousek nehtu poputuje správným směrem a zachytí se na povrchu mřížky. Nakonec mi stačilo použít vysavač.

Další věc, kterou rádi děláme o víkendech je doplňování boxů s jídlem v Unity. Tedy, pokud je dodržováno předepsané tempo spotřeby jídla. Zásoby jídla jsou organizovány podle druhu jako například maso, zelenina, ovoce a oříšky, snídaně atd. Když dostaneme nový balíček, jako je ten, který držím na fotce, oskenujeme jej a přesuneme na místo v inventáři, kde je připraven k použití. Díky tomu na Zemi vždy vědí, jak jsme na tom s jídlem. Malé boxy, které můžete vidět na fotce úplně vlevo, slouží jako naše kuchyňská polička k uskladnění všeho jídla v Unity, které bylo oskenováno. Na přední straně každého boxu je štítek s datem, na kterém je uvedeno, kdy byl tento druh jídla doplněn. Díky tomu se můžeme ujistit, že v nás jídlo nemizí příliš rychle!

Dnes jsem od Terryho převzala to, čemu říkáme služba. Služba, ve které se střídáme, trvá týden a zahrnuje množství administrativních povinností a úkolů spojených s provozem stanice: ranní rozsvícení světel a jejich večerní zhasínání, zavírání okenic Cupoly na noc, ale také třeba absolvování našich denních plánovacích konferencí s řídícími středisky a dohlížení na Denní souhrn. To je dokument, který je každé ráno odeslán na ISS a obsahuje několik kritických informací ohledně bezpečnosti stanice (pro případ, že bychom měli vážnou závadu a ztratili spojení se Zemí), stejně jako sekci otázky a odpovědi: otázky určené posádce a dopovědi na otázky, které měla posádka dříve. Zároveň je zde obsažen jmenný seznam lidí ve všech řídících střediscích ve všech směnách toho dne, takže vždycky víme, kdo sedí za jakým ovládacím panelem v Houstonu, Huntsville, Mnichově, Tsukubě a v Moskvě.

Úterý 9. prosince 2014

Dnes jsem znovu musela prolétnout přes celou stanici až úplně dozadu do ATV. Tentokrát jsem s sebou vzala velkou nádrž plnou solného roztoku. Asi se ptáte, co je to ten solný roztok? Řeknu vám to takhle: solný roztok je to, co zbude po „transformaci včerejší kávy na kávu zítřejší“, jak řekl astronaut Don Pettit (nejsem si jistá, jestli také necitoval někoho jiného.) Jak možná víte, na stanici recyklujeme moč díky přístroji nazvanému UPA – Urine Processing Assembly (zařízení na zpracování moči, pozn. redakce). Moč z nádrže toalety přemístíte do UPA a získáte dva produkty. Z jednoho se po další úpravě ve vodním recyklačním systému stane pitná voda. Druhým produktem je odpad – koncentrát všech látek obsažených ve vaší moči, u kterých opravdu nechcete, aby byly součástí vašeho budoucího šálku… ehm, vlastně sáčku kávy.

Solný roztok je shromažďován v recyklační nádrži. Když je plná, vezmeme ji a proplujeme s ní dozadu do ATV, kde její obsah přečerpáme do jedné z velkých nádrží na vodu. Samozřejmě až po tom, co z této nádrže přečerpáme všechnu vodu, kterou k nám loď ATV dopravila! Pouze toaleta v Tranquility je připojena přímo k zařízení na zpracování moči. Na toaletě v servisním modulu Zvězda, která je převážně používána našimi ruskými kolegy, je moč shromažďována v nádrži. Tuto moč samozřejmě také musíme zpracovat kvůli našemu hospodaření s vodou na palubě. Takže se na dočasném skladovacím místě v Unity pravidelně objevují nádrže plné moči a my postupně touto močí plníme UPA.

Pokud jste jedni z těch, kteří toto považují za nějakým způsobem znepokojivé či dokonce nechutné, zkuste se na to podívat z tohoto úhlu: Naše vesmírná loď Země je, kromě mnoha dalších věcí, jedním velkým zařízením na zpracování moči. Jen nejsme zvyklí přemýšlet nad historií každé molekuly vody, kterou pijeme. Dává to smysl, že ano? Na ISS o tom také nepřemýšlíme!

Mimochodem, musím přiznat svou vinu a připustit, že jsem dneska k našemu hospodaření s vodou ani trochu nepřispěla. Mám pro to ale dobrý důvod: věda! Provádím dvaceti-čtyř hodinovou kolekci moči, takže budeme muset z naší palubní vody odečíst všechny mé naplněné nádržky, které už jsou teď v mrazáku MELFI. Tohle je jedna z těch věcí, ohledně kterých jste zpočátku nervózní, protože je jednoduché udělat ve stavu beztíže nepořádek. Můžu ale šťastně prohlásit, že to zvládám hladce a jednoduše!

Čtvrtek 11. listopadu 2014

V posledních dvou dnech jsem s Butchem strávila mnoho hodin údržbou skafandru EMU, což byla bez pochyby ta nejnáročnější a nejchoulostivější práce, jakou jsem na oběžné dráze doposud dělala. EMU je skafandr NASA určený pro vycházky do volného kosmu. V podstatě je to malá vesmírná loď pro jednoho člověka, která vás mimo vesmírnou stanici udrží na živu po několik hodin. Poskytne vám kyslík nejen pro dýchání ale i k udržení tlaku, dále chladící vodu, rádiové spojení, odstraní oxid uhličitý a pravděpodobně ještě několik věcí, na které jsem zapomněla.

Jedna z nejdůležitějších součástek systému podpory života je Fan-Pump-Separator, pro kamarády FPS. Jde o překvapivě malou jednotku obsahující ventilátor pro cirkulaci vzduchu, čerpadlo šířící chladící vodu, a separátor odstraňující zkondenzovanou vodu (která pochází z potu a dechu) z ventilačního okruhu, aby udržoval nízkou vlhkost uvnitř skafandru a zabraňoval mlžení průzoru helmy. A právě jednotka FPS selhala na skafandru, který se Terry chystá použít v lednu. Spolu s námi jsme v našem Sojuzu přivezli náhradní, kterou jsme s Butchem museli nainstalovat. To, co činí tuto práci náročnou, je fakt, že při původních návrzích nebylo zamýšleno provádět takovou opravu na oběžné dráze a proto není konstrukce příliš přátelská pro opravy ve stavu beztíže. Například šrouby nejsou samojistící, což není úplně triviální detail, když se pokoušíte odšroubovat nebo přišroubovat malinké šroubečky s několika podložkami na místa, která jsou těžce dostupná.

Takže jak přistoupit k úkolu, jako je tento? Tak zaprvé s mnoha očima a to nejen našima, ale také s očima týmu specialistů na Zemi, kteří vše sledují z různých úhlů pomocí mnoha kamer. Dále máte v řídícím středisku člověka sloužícího jako CAPCOM pro tento speciální úkol, který je velmi dobře obeznámen se všemi aspekty celé procedury. Je fajn, že tím člověkem byl Mark Vande Hei ze sesterského ročníku výběru NASA 2009. Pokaždé s Markem mluvím ráda!

Dále je potřeba mít k dokonalosti vybroušenou proceduru a množství videí znázorňujících každý krok. Navíc jsou nutná speciální opatření jako například nasazení síťky na hlavici vysavače a ten mít zapnutý a umístěný na správném místě, aby zachytil jakoukoli součástku, která vám může vypadnout. No a samozřejmě všechno musíte dělat velice pomalu a extrémně pečlivě a zároveň sledovat každou součástku a všechno nářadí. S Butchem jsme žertovali, že provádíme chirurgický zákrok na skafandru.

Nová jednotka FPS je tedy na místě a Butch má v plánu udělat zítra kontrolu. Snad se potvrdí, že máme pro Terryho skafandr, který je funkční a v lednu bude připraven k použití. Což mi připomíná, že profese astronauta vyžaduje skutečně vysokou míru víry a důvěry ve vaše kolegy. Například víru v kolegy, kteří vyměňují součástku, na které posléze bude záviset váš život! Samozřejmě to není jen o důvěře. Máme v plánu i tu kontrolu, kterou Butch udělá zítra. Zatím je tedy stále brzy na to se radovat, ale pokud vše půjde správně, bude krásné ohlédnout se zpět za touto prací, která byla výzvou.

Pátek 12. prosince 2014

Nejdříve ze všeho, pokud jste četli včerejší zápis v deníku, budete mít radost, když vám řeknu, že Fan-Pump-Separator, který jsme s Butchem vyměnili v posledních dvou dnech, pracuje správně. Butch uskutečnil kontrolní proceduru se skvělými výsledky. Byla jsem zrovna uprostřed svého cvičení na CEVISu, našem vesmírném rotopedu, když vyplul z přechodové komory a oznámil dobré zprávy, ve které jsme doufali. Věřte mi, ani trochu mi nevadilo, že mě při cvičení vyrušil.

Dnes jsme strávili dost času přípravami na přílet nákladní lodi Dragon, která dorazí za pár týdnů. V našem rozvrhu jsme měli vyhrazen čas pro kontrolu palubního zařízení pro nácvik operací přiblížení a zachycení a měli jsme dokonce i videokonferenci s týmem NASA v Houstonu, který bude s Dragonem pracovat. Tento tým zahrnuje například instruktory zodpovědné za nadcházející nácvik dovedností, které slouží k ujištění, že budeme připraveni přivítat Dragon na ISS.

Kromě toho jsem dnes strávila mnoho času na AREDu, našem posilovacím stroji. Je to mimořádný stroj, který nám ve stavu beztíže umožňuje provádět cvičení, která na Zemi děláme se závažím. Na AREDu můžete dělat dva základní typy cvičení. První je použití velké hrazdy, která pohybuje hlavním ramenem nahoru a dolů. Tím například cvičíme dřepy, mrtvý tah, tlaky na ramena… Druhá možnost je připojení adaptéru ke kladce pro cvičení přítahů v předklonu, bicepsových zdvihů nebo dokonce i sklapovaček. Dnes jsem se musela ponořit hluboko do útrob AREDu a vyměnit lana která přenáší zátěž mezi kladkami. Potom jsem se vrhla na své denní posilování. Ovšem dnes bylo něčím speciální. Měla jsem soukromý komunikační kanál s Kolínem, kde se sešli můj trenér, fyzioterapeut a doktor, aby se dívali na mé cvičení na videu a dávali mi rady ke zlepšení formy cviků. Tady nahoře je velice důležité nezranit se během cvičení!

Naneštěstí jsme dnes objevili porušení lana AREDU. Nebylo úplně přetrhnuté, ale všimli jsme si odřenin na ocelových vláknech, což dělá použití stroje nebezpečným a nám to znemožňuje provádět cvičení s horním dorazem. To proto, že toto lano umožňuje hlavnímu ramenu spočinout v horní poloze, takže můžete cvičit například dřepy nebo výpony lýtek. Když se skončíte se cvikem, hrazda zůstane nahoře. Bez tohoto lana není žádná možnost jak například na konci série dřepů zabránit hrazdě, aby nešla až úplně dolů na plošinu, na které stojíme. Takže jsme nyní limitováni cviky se spodním dorazem, jako je mrtvý tah nebo tlaky na ramena. Samozřejmě ale stále můžeme provádět cviky s adaptérem na kladce. Pracovali jsme na výměně lana až do večera, ale bohužel se objevilo několik zádrhelů a tak to ještě není hotovo. Snad brzy bude!

Na fotce si můžete všimnout, že mám cosi malého na čele. To je pro experiment ESA Cirkadiánní rytmy. Musím ten senzor na čele nosit kolem 40 hodin stejně jako jeden další identický na hrudní kosti a jednotku, která nahrává data. Senzory neustále měří a nahrávají mou tělesnou teplotu. Poskytnutá data pomohou vědcům porozumět cirkadiánním rytmům ve vesmíru. Je to docela módní trend, ale také to tu a tam trochu svědí, takže budu mít radost, až zítra svou službu vědě dokončím a sundám si to!

Sobota 13. prosince 2014
Včera jsem se s Butchem začala důkladně připravovat na přílet zásobovací lodi Dragon.

Butch bude mít během zachycování označení M1, což znamená, že jeho ruce budou v závěrečných okamžicích na ovladačích robotického ramene. V tu chvíli bude Dragon udržovat polohu v bodě pro zachycení, což je asi 10 metrů od stanice. Loď bude orientována tak, aby její struktura pro zachycení byla zhruba srovnaná s koncem robotického ramene (tedy s tou částí staniční paže, která uchopí strukturu pro zachycení na Dragonu).

Poté, co z Houstonu dorazí povolení „GO“, domanévruje Butch s paží vstříc Dragonu. Přitom musí kompenzovat všechny vzájemné pohyby, aby byla záchytná struktura stále orientována proti konci ramene. Jakmile se paže dostane k záchytné tyčce, Butch zmáčkne spoušť, což spustí mechanismus, který funguje jako pytlácké oko a zachytí tak Dragona.

Zatímco se Butch soustředí na tyto postupy, M2 (tedy já) bude kontrolovat probíhající procesy (hlavně jde o ověřování, že nevynecháme žádný krok). Stejně tak budu mít k dispozici rezervní, případně krizové postupy v případě problémů, se kterými bychom se mohli setkat, pokud by Dragon reagoval jinak, nebo pokud by byly komplikace se staniční paží.

Budu také zajišťovat komunikaci s Houstonem a během finální fáze budu Butche informovat o vzájemné vzdálenosti a rychlosti pohybu, protože on se musí plně soustředit na srovnání s cílem. Mým úkolem bude poslat na Dragon příkaz „free drift“, když od nás bude loď zhruba 2 metry. Tento příkaz způsobí, že Dragon deaktivuje své korekční trysky. Nechceme tento pokyn posílat příliš brzo, ale zároveň se nesmíme přiblížit na 1,5 metru, dokud nemáme jistotu, že Dragon je v režimu free drift. Jak si asi dovedete představit, nechceme se pevně spojit s objektem, který zažehává své trysky, aby se zorientoval. Stanice má po celou dobu vlastní systém udržující orientaci. Nechceme proto, aby se tyhle dva systémy mezi sebou hádaly!

Naštěstí máme na palubě úžasný simulátor, kde si tohle všechno můžeme vyzkoušet. Jmenuje se ROBOT a obsahuje stejné manuální ovladače jako ty, kterými se posílají pokyny na staniční paži. Najdeme tu i velký monitor s virtuálními kontrolními panely pro kamery, robotickou paži i loď Dragon.

Butch a já jsme měli první naplánovaný výcvik včera. Naši instruktoři robotiky měli k simulátoru vzdálený přístup ze Země, takže sledovali naši práci prakticky naživo a mohli nám dávat přes komunikační kanál zpětnou vazbu. Je to jako kdyby s námi byli na palubě! A samozřejmě, nikdy nevíte, co se může stát, takže si záchyt vyzkouším i já.

Hej, já se tak zabrala do povídání o Dragonu a jeho záchytu, že jsem zapomněla na vědu, kterou jsme včera dělali. S Terryho pomocí a díky vzdálenému průvodci Danymu, který byl na Zemi, jsem pořídila ultrazvukový snímek brachiální (pažní – pozn. red.) tepny, krkavice a srdce (náročné!) pro experiment CardioOx. V dalších měsících mne čekají další podobná měření, takže si o tom v budoucnu řekneme trochu víc.

Mějte fajn víkend!“

Kromě toho, že nás Samantha zásobuje svými zážitky a dojmy z oběžné dráhy, pustila se ve svém volném čase také do fotografování naší rodné planety. Mnoho jejich fotografií doplňuje také svým komentářem. Jelikož vás zde nechceme přesytit, zájemci najdou všechny zmíněné fotografie i s komentářem na našem diskusním fóru, na které se vždy dostanete přes odkaz níže: Více se o tomto tématu dočtete zde »

Pokud byste se chtěli dozvědět více informací o kosmických toaletách, které jsou pro mnoho pozemšťanů opředeny závojem neznáma, určitě se na náš portál vraťte dnes po páté hodině odpoledne, kdy vyjde dodatek k dnešnímu dílu. V tomto článku se zaměříme speciálně na toaletu na ISS.

Zdroj informací:
https://plus.google.com/

Zdroj obrázků:
https://plus.google.com/