Valentina Těreškovová – Světlana Savická – Jelena Kondakovová – souhrn ruských kosmonautek opravdu příliš dlouhý není. Kondakovová sice letěla ještě před 17 lety do vesmíru, ale to bylo v americkém raketoplánu. Od poslední chvíle, kdy do křesla Sojuzu usedla ruská žena, uplynulo tento rok už stěží uvěřitelných 20 let. Pokud ale půjde všechno podle plánu, tak už tento týden se do výše vypsaného krátkého seznamu zařadí další jméno – Jelena Serovová. Společně s dalšími dvěma kolegy vyrazí v Sojuzu TMA-14M na půlroční pobyt na ISS. Jen tak mimochodem to bude teprve druhá ruská kosmonautka, která absolvuje dlouhodobý pobyt ve vesmíru.
Včera ráno, když ještě pustinu kolem kosmodromu Bajkonur halila neprostupná tma, se otevřely dveře montážní haly a na koleje vyjela lokomotiva táhnoucí položenou raketu Sojuz. Několik kilometrů dlouhá cesta končila u startovní rampy. Už za denního světla se začala raketa pomocí hydraulických zvedáků postupně stavět do vertikální polohy. Kolem nosiče se následně zaklaply dvě poloviny obslužné věže, které v dalších hodinách umožní revizním technikům snadný přístup ke všem součástem rakety.
Pokud se vše podaří, zažehnou se ve čtvrtek 25. září ve 22:24 našeho času motory rakety a nosič dopraví na oběžnou dráhu kosmickou loď Sojuz TMA-14M, na jejíž palubě bude sedět trojice kosmonautů.
Alexandr Michajlovič Samokuťajev (velitel kosmické lodi) – 44 let
Sociální sítě: nevyužívá
Narodil se ve městě Penza v Penzenské oblasti. Po středoškolských studiích zkusil štěstí na Penžském polytechnickém institutu, kde ale vydržel pouze rok. Zlákala jej totiž Černigovská vojenská vysoká letecká škola, kterou v roce 1992 úspěšně dokončil. Školu ale po dostudování neopustil. Místo toho zde zůstal jako instruktor. Stejnou funkci pak zastával i na ukrajinské vrtulníkové akademii a ještě později byl přeložen na Dálný Východ. Jeho kariéra se začala stáčet do kosmu v roce 1998, kdy započal dvouleté studium na Gagarinově vojenské letecké akademii.
Po úspěšném dokončení studia se stal náčelníkem organizačně-plánovacího oddělení 2. správy Střediska přípravy kosmonautů. Práce v tomto oboru se mu evidentně zalíbila, protože si podal přihlášku do výběru kosmonautů. V roce 2003 dostal posvěcení od Státní meziresortní komise a mohl se pustit do dvouletého výcviku. Po jeho dokončení se stal zkušebním kosmonautem a čekal na zařazení do letové posádky.
Díky tomu, že byl zařazený do skupiny kosmonautů, kteří se chystali pro lety na ISS se na něj štěstí usmálo poměrně brzy – v roce 2008 se dostal do záložní posádky 25. dlouhodobé expedice, která měla startovat v roce 2010. O dva měsíce později dostal i letovou nominaci do Sojuzu TMA-21. Na jeho palubě se 4. dubna 2011 poprvé podíval do vesmíru – na palubě ISS tehdy strávil téměř půl roku. -během této doby zvládl i jeden výstup do volného prostoru, který trval 6 hodin a 23 minut – společně s ním tehdy vystoupil do volného prostoru i Sergej Volkov. 16. září přistál v kazašské stepi společně s Andrejem Borisenkem a Ronaldem Garanem. V té době měl na svém kontě 164 dní, 5 hodin a 41 minut ve stavu beztíže.
Druhé letové nominace, do aktuálního Sojuzu TMA-14M se dostal prakticky náhodou. Původně měl msíto něj letět Dmitrj Kondratěv. Ten ale po svém odchodu z armády nepožádal o převedení mezi civilní zaměstnance Střediska přípravy kosmonautů a tak byl vyřazen. Jeho místo v posádce zaplnil právě Samokuťajev.
V osobním životě je Alexandr ženatý, jeho ženou je Oxana Nikolajevna Samokuťajevová, se kterou má dceru – Anastasii Alexandrovnu Samukuťajevovou.
Jelena Olegovna Serovová (palubní inženýr 1) – 38 let
Sociální sítě: nevyužívá
Příběh této ženy ukazuje, že i když se narodíte na malé vesnici na ruském Dálném Východě, můžete se dostat do vesmíru. Jelena se narodila ve vesnici Vozdviženka v Přímořském kraji a v roce 2001 dokončila studia na Moskevském leteckém institutu, fakultě letectví a kosmonautiky, čímž získala titul inženýr. O dva roky později si své vzdělání doplnila na Moskevské státní akademii výroby přístrojů a informatiky, kde studovala ekonomii. V té době už ale dvě roky pracovala ve společnosti Eněrgija, kde poznala i svého budoucího manžela, Marka Serova, který byl mezi lety 2003 a 2011 členem oddílu astronautů RKK Eněrgija. Do vesmíru ale nikdy neletěl a od roku 2011 pracuje ve společnosti Eněrgija. Manželé mají jednu dceru.
Ale zpátky k Jeleně. Nadřízení ji přesunuli do Střediska řízení letů Roskosmosu, které sídlí v Koroljovu. V roce 2005 si podala přihlášku do oddílu astronautů a o rok později ji schválila lékařská komise. V roce 2007 zahájila dvouletý všeobecný výcvik a po jeho dokončení se stala zkušební kosmonautkou. Roku 2011 se ale rozhdodnutím Roskosmosu slučovaly jednotlivé oddíly astronautů do jednoho celku. Jelena tedy opustila společnost Eněrgija a přešla do Střediska přípravy kosmonautů. První letová nominace přišla ještě před koncem roku 2011 – v polovině prosince se Jelena dozvěděla, že bude palubní inženýrkou na palubě Sojuzu TMA-14M
Za zmínku ještě stojí, že Jelena byla součástí pětice kosmonautů, kteří při zahájení letošních zimních olympijských her v Soči nesli ruskou vlajku. Společně s ní se ceremoniálu zúčastnili také Sergej Krikaljov, Světlana Savická, Fjodor Jurčichin a Roman Romaněnko.
Barry Eugene Wilmore (palubní inženýr 2) – 51 let
Sociální sítě: nevyužívá
Rodák z města Murfreesboro nedaleko Nashvillu ve státě Tennessee se po střední škole vydal na Tennesseeskou technologickou univerzitu, kde se věnoval elektrotechnice a v roce 1985 získal titul bakaláře. Ve stejném roce začal sloužit u amerického námořnictva, kde pilotoval letouny A-7 Corsair II a F/A-18 Hornet. Operoval na letadlových lodích USS Forrestal, USS John F. Kennedy, USS Enterprise a USS Dwight D. Eisenhower. Wilmore zažil na vlastní kůži i válku v Iráku (operace Pouštní bouře, Pouštní štít a jižní stráž) a má za sebou i nasazení v Bosně.
V roce 1992 úspěšně dokončil Školu zkušebních pilotů námořnictva na námořní letecké základně Patuxent River v Marylandu. Na pozici zkušebního pilota byl součástí vývojového týmu cvičného proudového letounu T-45 Goshawk. Celkově za svůj život na nejrůznějších strojích nalétal přes 6 800 hodin. Ale ani to mu nezabránilo v dalším studiu. Na Tennesseeské univerzitě v Knoxville studoval letecké systémy a na Tennesseeské technologické univerzitě elektrotechniku. Obě vysoké školy přitom v roce 1994 úspěšně dokončil jako magistr!
V roce 1998 si podal první přihlášku mezi astronauty, ale dostal se jen mezi 122 nejlepších. Do roku 2000 tedy pracoval jako instruktor ve Škole zkušebních pilotů na Edwardsově základně. Teprve až v příštím výběru, v roce 2000 byla jeho přihláška úspěšná a po základním výcviku se i díky předchozím zkušenostem stal ideálním astronautem pro kvalifikaci pilot raketoplánu.
Na první letovou nominaci si ale musel počkat až do roku 2008, kdy byl jmenován do posádky raketoplánu Atlantis na misi STS-129, která na ISS dopravila zásoby a náhradní díly. Ke startu došlo 16. listopadu 2009, přičemž raketoplán se se stanicí spojil o dva dny později. Než raketoplán přistál na floridské ranveji, strávil Wilmore 10 dní, 19 hodin a 16 minut ve stavu beztíže.
Do vesmíru od té doby neletěl, ale přesto má vazbu na poslední let raketoplánu v historii. U mise STS-135 totiž fungoval jako CAPCOM, tedy pracovník, který komunikuje s posádkou a zajišťuje předávání informací mezi ní a pozemními týmy. V prosinci 2011 pak byl nominován do posádky Sojuzu TMA-14M. V osobním životě je ženatý a má dvě dcery.
Tito tři lidé po startu doplní 41. dlouhodobou expedici na plný počet šesti členů. Až se v listopadu od stanice oddělí Sojuz TMA-13M a na Zemi poveze trojici Surajev – Wisemann – Gerst, stane se z dnes popisované posádky základ 42. dlouhodobé expedice, jejíž hlavou bude Barry Wilmore. Pár dní po odletu Sojuzu TMA-13M dorazí na stanici tři noví astronauti – Anton Škaplerov, Samantha Cristoforettiová a Terry Virts. Tím bude 42. dlouhodobá expedice kompletní. Wilmore, spolu se Samokuťajevem a Serovovou zůstanou na ISS až do března příštího roku, kdy by se měli ve své lodi Sojuz TMA-14M vrátit na Zemi.
Zdroje informací:
http://www.nasa.gov/
http://www.spaceflight101.com/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/
http://en.wikipedia.org/
http://www.jsc.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
http://upload.wikimedia.org/…/900px-Soyuz-TMA-14M-Mission-Patch.png
http://www.nasa.gov/sites/default/files/15134126119_fa85e2e33c_k_0.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/cf/Aleksandr_Samokutyayev.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/640px-Aleksandr_Samokutyayev_in_the_Unity_node.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/739px-Elena_Serova_food_tasting_-_crop.jpg
http://conmanodebollo.com/wp-content/uploads/2014/03/Elena-Serova.jpg
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0c/Barry_wilmore.jpg
http://upload.wikimedia.org/…/640px-STS-129_ISS-21_Destiny_Canadarm2.jpg
http://upload.wikimedia.org/…an_emergency_scenario_training_session_at_JSC.jpg
Konečne nejaká sympatická kozmonautka bez hranatej hlavy. Som zvedavý ako ju zdeformuje beztiažový stav.
Akože nič v zlom, ale žeby využívanie/nevyužívanie sociálnych sietí patrilo medzi najdôležitejšie informácie? No nevím. 🙂
V minulém článku (https://kosmonautix.cz/2014/05/evropa-bude-mit-dalsiho-astronauta/), který představoval posádku Sojuzu (tehdy TMA-12M) jsme u každého astronauta uvedli odkazy jeho profil na sociálních sítích (FB/Twitter). Je to proto, že astronauti na své veřejné profily dávají aktuální informace o tom, co zrovna na ISS dělají, chlubí se novými fotkami atd, takže čtenáři mohou získat díky jejich sledování aktuální informace o životě na ISS.
Rozhodli jsme se tento mustr držet i v dalších „představovačkách“ nových posádek. Bohužel se zrovna v této lodi sešli tři kosmonauti, kteří sociální sítě nevyužívají. Uznávám, že to takhle moc smysl nedává, ale až bude těchto představovacích článků více, bude dobré, že udržíme jednotný styl podívaných informací.