Jak jsme na našem webu již informovali, v pátek 22. srpna došlo na texaské základně McGregor k havárii testovacího zařízení Falcon 9R dev.1, označovaného dříve jako Grasshopper 2. Firma SpaceX, které testovací zařízení patří v uplynulých dnech výrazně pokročila ve vyšetřování a nyní už známe příčinu, která vedla k tomu, že se „luční koník“ proměnil v ohnivou kouli nad texaským nebem. Náš dnešní článek tedy tyto příčiny rozebere a zároveň zkusíme společně nahlédnout do nejbližší budoucnosti, která se týká testů znovupoužitelnosti prvních stupňů soukromých raket Falcon.
Na začátek si zrekapitulujeme informace, které jsou od začátku známé – SpaceX avizovala, že tento letový pokus měl jít až na samé hranice možností stroje, jenže během stoupání se raketa začala vychylovat ze správného kurzu. Letový počítač se sice snažil srovnat tah, nicméně se to nedařilo. Jakmile odhad další trajektorie ukázal, že pokud raketa poletí i nadále tímto směrem, tak opustí uzavřenou oblast, vydal řídící počítač pokyn k autodestrukci. Zbytek už všichni známe.
Vyšetřování se zaměřilo především na důkladný rozbor telemetrických dat. Nakonec se potvrdilo, že havárie mívají většinou nicotné příčiny.V tomto případě byla chyba na čidle jednoho krajního motoru (F9R disponuje trojicí motorů). Nevíme, zda se jednalo o čidlo tlakové, teplotní , nebo zda hlídalo náklon stroje. Firma pouze oznámila, že tento senzor měl „blokovaný port“. K poruše senzoru došlo během startu, kdy motory nabíhají na plný tah. Rampa na základně McGregor ale není vybavena držáky, které startující raketu chvíli podrží na místě a vypustí ji až při dosažení optimálního tahu. Raketu tedy v cestě vzhůru nemělo co zadržet.
Obavy z toho, že by podobná nehoda mohla potkat i nosnou raketu Falcon 9 ale nejsou na místě. Jednak všechny rampy pro rakety Falcon obsahují výše zmíněné držáky, které nosič pár sekund podrží na místě, ale hlavně Falcony disponují hned několika stejnými senzory na každém motoru. Pokročilý diagnostický systém sleduje všechny výstupy a při obdržení neobvyklé informaci ji porovná s daty z jiných senzorů v okolí. Díky tomu mohou data ze „zdravých“ senzorů „přehlasovat“ údaje z poškozeného špatného senzoru. V takovém případě by se s největší pravděpodobností nikdy nestartovalo. Nicméně Falcon 9R takovým systémem nedisponuje a všechno tak leželo na jediném čidle. Ostatně dává to smysl – F9R je testovací exemplář u kterého se zase tolik na bezpečnost hledět nemusí. Ostatně i tak dokázal absolvovat několik úspěšných letů.
Nehoda navíc pomohla v jedné věci – veřejnost se mohla lépe seznámit s tím, jak u raket Falcon funguje autodestrukční systém. Nejedná se o žádný dobře schovaný balíček trhaviny, který se včas odpálí a rozmetá raketu na cáry. Ve skutečnosti se pod pojmem „autodestrukce“ ukrývá několik po sobě následujících naprogramovaných kroků. Stačí vypnout motory a otevřít ventily nádrže s kapalným kyslíkem. To způsobí destruktivní zhroucení nádrže, která vede k explozi.
Nemusíme se ale bát, že by touto nehodou skončily pokusy s motorickým přistáváním. SpaceX totiž postavila ještě jeden exemplář – Falcon 9R dev.2, který již brzy zamíří na základnu Spaceport America. Tady by měl v dalších měsících provádět lety do výšky několika kilometrů. Na veřejnost navíc probleskují informace, že by už příští start s lodí Dragon k ISS mohl obsahovat mimořádně atraktivní přistání prvního stupně na palubu lodi. Nechme se tedy překvapit, co pro nás SpaceX přichystá.
Zdroje informací:
http://www.kosmo.cz/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/BvrXpvHCEAA2Mju.jpg
http://innerspace.net/wp-content/uploads/2014/05/f9rflt2.jpg
Jak fungovala autodestrukce u SRB? Motor a nádrž je ocelová roura, která vypnout nejde, tak předpokládám, že tam nějaká výbušnina byla.
A jak je to s autodestrukcí u pilotovaných letů? Mají ji vůbec, obětuje se posádka kvůli případnému pádu do obydlené zóny?
Tady si nejsem jistý, ale myslím, že u SRB šlo o nějakou formu řízené detonace, jen to nikde nemůžu najít.
U pilotovaných letů se používají stejné autodestrukční systémy jako u nepilotovaných. Jediný rozdíl je v tom, že lodě jsou vybaveny záchrannými věžičkami, které v případě problémů odnesou loď pryč od nebezpečné rakety.
Na obou SRB byla nálož, která měla za úkol SRB roztrhnout a tím prakticky zničit v případě, že by se let vymknul kontrole a startovní sestava zamířila nad obydlená území. Výsledná destrukce SRB by se přenesla i na ET a orbiter samotný. Od okamžiku odhození SRB pak už autodestrukce možná nebyla (orbiter ani ET nálože neměly), posádka měla v takovém případě poměrně dost času na nasměrování sestavy mimo obydlené území a pokus o vlastní záchranu.
Nálože byly ovládány dálkově ze země člověkem, který měl akronym RSO (Range Safety Officer), a byly spřaženy- tedy když byl vydán povel k destrukci jednoho SRB, automaticky následoval i druhý SRB. V praxi byl systém použit jedinkrát, během tragické havárie Challengeru…
Ovládací pult RSO v programu Space Shuttle je možno vidět na tomto obrázku:
http://www.popularmechanics.com/cm/popularmechanics/images/c6/shuttle-flight-termination-.jpg
U klasických amerických raket byly a jsou myslím autodestrukční mechanizmy také implementovány, tuším například Saturn je měl.
U Rusů bych řekl, že na 90% nejsou, protože Bajkonur a Pleseck leží v minimálně obydlených oblastech.
U Číny si nejsem jistý, ale co vím, tak například u největší havárie v Xihangu v roce 1996 raketa Dlouhý pochod 2 letěla téměř vodorovně docela dlouho a nakonec vymazala z povrchu celou jednu přilehlou vesnici. Takže tipuji, že autodestrukční systém tam nebyl.