Evropský navigační systém Galileo, první světový systém pro určení polohy spravovaný čistě civilním sektorem v minulých měsících prošel složitým procesem kontrol, měření a nastavování. Tato fáze byla nezbytná pro další etapy, které už budou posouvat celý systém do stavu, kdy Galileo začne sloužit veřejnosti. V dnešním článku se zaměříme jak na samotné testování, zmíníme se o tom, jaká je v současnosti přesnost celého systému. Najde se ale místo i na popis samotného systému Galileo.

V letech 2011 a 2012 vynesly rakety Sojuz z kosmodromu v Kourou do vesmíru první čtyři operační družice rodícího se systému Galileo. V té době už měla ESA zkušenosti s družicemi Giove-A (start 28.12.2005) a Giove-B (27.4.2008), ale to skutečné ladění mohlo přijít teprve až když byly na oběžné dráze čtyři satelity. Právě čtyři jsou totiž minimální počet pro vstup do fáze označované jako IOV (In-Orbit Validation, tedy validace na oběžné dráze).

V následujícím roce se začala data získaná ze satelitů kombinovat, ladit a porovnávat. Pomohla k tomu rozsáhlá síť pozemních stanic. 12. března loňského roku se systém Galileo dočkal historického milníku – zaměřil svůj první bod na povrchu Země. Odchylka tehdy činila 10-15 metrů, což zcela splňovalo očekávání. Přesnost systému měla narůstat jak během validační fáze, tak především v dalších letech díky vypuštění dalších družic.

Od března loňského roku se rozběhl intenzivní proces testování naplno. Zkoušky probíhaly prakticky po celé Evropě. Zkušební vozidla najezdila více než 10 000 kilometrů a nasbíraná data se počítají na terabajty. Do testů se zapojila nejen samotná ESA, ale i její partneři. Vědci s pomocí nasbíraných informací zjistili dvě věci – první z nich byla, že systém funguje. Druhá je ještě lepší – Galileo pracuje dokonce velmi spolehlivě.

Galileo je schopné při využívání duálního signálu navigovat v 95% případů s přesností 8 metrů horizontálně a 9 metrů vertikálně. Průměrná časová odchylka je úctyhodných 10 nanosekund. Pokud uvážíme, že se přesnost bude s vypouštěním dalších družic zlepšovat, má se Evropa na co těšit.

Systém Galileo by měl být dokončený někdy mezi lety 2019 a 2020. V plném provozu jej bude tvořit 30 satelitů, které budou obíhat kolem Země na téměř kruhové střední oběžné dráze ve výšce 23 222 kilometrů se sklonem dráhy vůči rovníku v úhlu 56°. Družice budou kroužit ve třech rovinách, které proti sobě budou posunuté o 120°. V každé z těchto rovin bude 9 satelitů + jeden náhradní. Pokud by došlo k poruše některé družice, zastane ji právě rezervní stroj. Díky tomu bude možné zajistit spolehlivá měření. Systém Galileo je konstruovaný tak, aby měl pozorovatel ze Země neustálý přístup k co největšímu přístupu družic, čímž se data o poloze výrazně zpřesní.

Po dokončení by měl systém Galileo nabídnout několik úrovní přesnosti podle toho, kdo jej bude využívat. Civilisté by se měli dočkat horizontální přesnosti lepší než 4 metry a vertikální lepší než 8 metrů. Galileo nabídne i několik typů přesnějších verzí. Některé budou moci využívat například letecké společnosti, jiné záchranné složky, některé verze budou veřejné, ale zpoplatněné.

Výhodou je i dosažení spolupráce se systémem GPS. Navigace, které budou umět pracovat s daty systému Galileo tak zvládnou i americkou verzi systému. Výhoda projektu Galileo je jasná – zatímco GPS i ruský GLONASS leží na bedrech armády, která s nimi může nakládat podle svého uvážení a v extrémním případě je třeba i znepřístupnit pro veřejnost, systém Galileo je od začátku koncipovaný jakožto civilní navigační systém, u kterého tato rizika nehrozí.

Zdroje informací:
http://www.esa.int/
http://cs.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
http://www.esa.int/…/Four-satellite_Galileo_constellation_node_full_image.jpg