Jako spanilá kráska s malým přívěskem se nám může jevit spirální galaxie NGC 1232, jejíž vzdálenost od nás je 60 miliónů světelných let. Tato galaxie dvojnásobného průměru než má Mléčná Dráha s nádherně vyvinutými spirálními rameny má již na první pohled v optickém oboru patrného souputníka, který je sám o sobě sice menší, ale jinak plnohodnotnou spirální galaxií. Avšak před našimi zraky se tu dosud skrývala ještě jedna, možná zajímavější událost. Jeden ze současných tří králů na poli rentgenové astronomie, totiž observatoř Chandra, nyní odhalil podezřele velký oblak plynu rozžhaveného na několik miliónů stupňů.
Zmíněný oblak je pozorovatelný pouze v rentgenovém oboru elektromagnetického spektra. Nejlepší vysvětlení jeho vzniku je kolize NGC 1232 s jinou trpasličí galaxií. Oblaka rozžhaveného plynu mimo jiné vznikají jako doprovodný efekt těchto událostí, jedná se o jakousi kosmickou obdobu zvukové rázové vlny jakou známe tady na Zemi. Zmíněný oblak má teplotu okolo 6 miliónů stupňů. Potvrzení předpokladu o jeho vzniku může ovlivnit naše chápání růstu galaxií prostřednictvím podobných kolizí.
V útvaru který v oblaku kometárního tvaru připomíná hlavu komety lze pozorovat oblast obsahující nápadné množství opticky velmi jasných hvězd spolu se zvýšenou emisí v rentgenovém oboru. Vznik těchto hvězd může být vyvolán právě onou rázovou vlnou. Pokud by to tak bylo pak by pozorované místní zvýšení rentgenových emisí (viz šipky na obrázku) mohla být způsobena silným hvězdným větrem generovaným velkými žhavými hvězdami vznikajícími typicky právě při těchto příležitostech nebo pozůstatky po výbuších supernov jimiž tyto hvězdy ukončují aktivní éru svého života.
Hmotnost plynového oblaku je odhadována v rozmezí čtyřicet tisíc až asi tři miliony Sluncí. Poměrně velký rozsah přes několik řádů je dán tím, že z našeho pozorování nemůžeme vědět zda oblak je plochý jako palačinka nebo má rovnoměrný kulatý průřez. Nižší hmotnost by samozřejmě odpovídala plochému uspořádání, větší hmotnost pak tomu prostorovému. Do tohoto rozmezí se vejdou všechny trpasličí galaxie v naší místní skupině galaxií.
Samotná kolize by měla trvat přibližně 50 milionů let, při čemž horký plyn by dle geometrie srážky mohl zářit až stovky milionů let. Zdá se tedy, že hledání podobných projevů by mohla být cesta jak odhadnout četnost srážek velkých a trpasličích galaxií a lépe tak pochopit jejich důležitost pro růst galaxií. Vzdálenost 60 miliónů světelných let není v těchto měřítkách zase tolik, takže šance na podobná pozorování tu bezpochyby je.
Alternativní vysvětlení těchto emisí by mohlo být, že je způsobují supernovy a hvězdný vítr hmotných hvězd. To bychom, ale museli pozorovat i ostatní projevy takových těles v rádiovém, infračerveném a optickém oboru, jelikož nic podobného nepozorujeme tak tato možnost vypadá nepravděpodobně.
Na snímku jsou fialovou barvou data z observatoře Chandra, modrou a bílou barvou jsou data pořízena pomocí VLT. Z rentgenového snímku byly pro zvýraznění difuzního záření odstraněny rušivé bodové rentgenové zdroje.
Je vidět, že Chandra nám bude ještě dlouhou dobu mít hodně co říct. Chandra je rentgenová observatoř provozovaná NASA s rámci projektu velkých kosmických observatoří. Na oběžnou dráhu se za poněkud dramatických okolností vydal 23. července 1999. Více si o něm povíme v připravovaném dílu hlavní série rentgenové astronomie.
Zdroje:
Zdroje obrázků:
http://chandra.harvard.edu/photo/2013/ngc1232/ngc1232_w11.jpg
http://chandra.harvard.edu/photo/2013/ngc1232/ngc1232_w44.jpg
http://chandra.harvard.edu/photo/2013/ngc1232/ngc1232_w22.jpg
http://chandra.harvard.edu/photo/2013/ngc1232/ngc1232_labeled_525.jpg
