EchoStar
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
Společnost SpaceX získala kontrakt v hodnotě 81,6 milionu dolarů na vynesení americké vojenské družice WSF-M2 pro monitorování počasí v roce 2027.
Japonská raketa H-2A 28. června úspěšně vynesla vědeckou družici GOSAT-GW neboli Ibuki GW, na sluneční synchronní oběžnou dráhu. Družice bude snímat skleníkové plyny a koloběh vody. Start byl posledním letem rakety H-2A.
Společnost Muon Space zveřejnila první tepelné infračervené snímky ze své družice FireSat Protoflight, což představuje milník pro konstelaci družice specializovanou na detekci lesních požárů. Snímky jsou pořízené pomocí šestikanálového multispektrálního infračerveného přístroje.
Úřadující správce NASA očekává, že o nové vrcholové struktuře agentury se rozhodne během několika týdnů, ale administrátor potvrzený Senátem nemusí být jmenován dříve než příští rok.
Ministerstvo letectva USA znovu zvažuje nákup družic pro vojenskou konstelaci na nízké oběžné dráze Země a pozastavuje financování programu ve fiskálním roce 2026, zatímco zkoumá, zda by družice Starshield společnosti SpaceX mohly poskytovat stejné funkce za nižší cenu.
Společnost Isar 25. června oznámila, že získala finanční prostředky od společnosti Eldridge Industries se sídlem v Miami, která investuje do různých odvětví, včetně technologií. Investice má podobu konvertibilního dluhopisu, dluhového nástroje, který lze později převést na akcie společnosti.
Společnost Rocket Lab 25. června oznámila, že od Evropské kosmické agentury získala kontrakt na vynesení dvou malých družic k testování navrhované budoucí konstelace LEO-PNT na nízké oběžné dráze Země.
Američtí poskytovatelé družicových snímků zintenzivňují svá varování před navrhovanými škrty v rozpočtu Národního průzkumného úřadu na komerční snímky a tvrdí, že tyto škrty představují rostoucí riziko pro národní bezpečnost a životaschopnost domácího kosmického průmyslu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Podle Evropské kosmické agentury se ponorky jeví jako jedinečné výzkumné platformy ke studiu adaptace lidí na extrémní prostředí, kterým může být nejen hloubka oceánů, ale i kosmický prostor. ESA, Portugalská kosmická agentura a portugalské námořnictvo nyní tato plavidla využívají k podmořskému průzkumu a napodobení izolace při kosmických misích. První posádka experimentu SubSea se vrátila 16. prosince na pobřeží po 60 dnech podmořské expedice. Vědecké týmy z univerzit v Německu, Itálii a Portugalsku sledují, jak se mezi 25 dobrovolníky obývajícími nevelký prostor mění stres, nálada i celá dynamika posádky. V mnoha ohledech tito lidé zažívají podmínky srovnatelné s těmi, které mají astronauti v omezených prostorách kosmických lodí a stanic.
Astronauti na palubě Mezinárodní kosmické stanice i jejich zdravotnická podpora na Zemi jsou připraveni řešit širokou paletu zdravotních problémů, ke kterým může v průběhu kosmické mise dojít. Může jít například o úrazy, bolesti zubů, různá závažná interní onemocnění, jako například poruchy srdečního rytmu, ale může jít i o potíže psychiatrické. I astronaut je jen člověk, a jako takového jej mohou v průběhu kosmické mise potkat potíže, jako jsou závažné deprese, záchvaty úzkosti, nespavost a tak podobně. Jak je postaráno o duševní zdraví astronautů? To je tématem následujících řádek.
Jeff Greason uveřejnil v blogu TauZero stať „Gravity and Health“ (Gravitace a zdraví), v které mj. uvádí, že (na prahu meziplanetárních pilotovaných cest a osídlovacích snah na Měsíci a Marsu) nevíme téměř nic o dlouhodobých rizicích nízké gravitace pro lidské zdraví. Lidstvo se vyvinulo v prostředí 1 ‘g’ (kde ‘g’ je „normální“ tíhové zrychlení na 45 stupni šířky na úrovni moře – cca 9,8 m/s^2). V současnosti máme sice desetiletí zkušeností a dat o mikrogravitaci, neboli „nulové“ gravitaci, ale „jediné“, co jsme zjistili, je, že dlouhodobá expozice nulovému g není moc lidi moc dobrá. Původní předpoklad, který se potvrdil, byl, že svaly, bez odporu, který by udržoval jejich napětí, atrofují. Skylab, Mir, a ISS nám poskytly dostatek údajů, které to potvrzují.
Vliv radiace v kosmu na zdraví je dlouhodobě považován za nejdůležitější problém kosmické medicíny. Zdravotní problematice cest do vesmíru se NASA systematicky věnuje zejména prostřednictvím svého programu Human Research (HRP), který je od roku 2005 součástí Johnsonova výzkumného centra (JRC). Ředitelem programu je dr. William Paloski. Na výsledky výzkumů tohoto programu navazuje a doplňuje je práce Human Health & Performance (HH&P) Directorate – hlavně jeho Biomedical Projects Branch, Biomedical Sciences Branch, Habitability and Human Factors Branch, a Human Space Flight Operations Branch (česky – biomedicínské projekty, biomedicínské vědy, obyvatelnost a lidské faktory, pilotované vesmírné letové operace).
Řada studií ukazuje, že měsíční prach může způsobovat zdravotní problémy při vdechování. Měsíční prach, který ulpěl na skafandrech „měsíčňanů“ z programu Apollo, některým z nich způsobil krátkodobé problémy. V této souvislosti je zejména citován astronaut Harrison Schmitt z mise Apollo 17 a jeho celodenní akutní problémy „lunární senné rýmy“ – oteklé slzící oči, zduření a bolesti hrdla a kýchání. Alan Bean z Apolla 12 hlásil, že po návratu v vycházky se velké množství prachu volně vznášelo v kabině lunárního modulu a omezovalo vidění. Také to ztěžovalo dýchání bez helmy.
Zatímco fyziologické účinky krátkodobého pobytu člověka ve v prostředí mikrogravitace, jsou díky misím raketoplánů, či pobytu lidí na kosmických stanicích, relativně dobře popsány, vliv dlouhodobého pobytu ve vesmíru s sebou nese stále mnoho otázek. Nejdelší souvislý pobyt na oběžné dráze absolvoval Valerij Poljakov (437 dní). Nejnovějšími „rekordmany“ jsou v tomto ohledu Scott Kelly a Michail Kornienko, kteří na ISS strávili souvisle 340 dní. Je jasné, že z hlediska potřeb dlouhodobých kosmických misí, trvajících déle, než 3 roky, jako by tomu bylo např. u misí na Mars, jsou dispozici údaje, získané jen od malého počtu testovacích „subjektů“ a čas, který tito astro/kosmonauti ve vesmíru strávili, také není dostatečný. A tak přicházejí ke slovu analogové simulace, jako jsou relativně levné a dobře řiditelné bed-rest studie – neboli studie vlivu dlouhodobého uložení člověka na lůžko, které mají velký význam také z hlediska klinického medicínského výzkumu – tedy pro péči o nás, běžné pacienty.
Naprostá většina komplikací a nepříjemností, souvisejících se zdravotním stavem kosmických cestovatelů se obejde bez vážných následků, byť jsou mnohdy tyto problémy nepříjemné. Vlastně je až s podivem, že ze tří stovek pilotovaných letů, které dosud proběhly, se jen v jednotkách případů odehrála skutečně vážná dramata se zdravotním podtextem. Poměrně specifickou kategorií jsou také výstupy do vesmíru, jež jsou z podstaty riskantní pro ty, kteří je vykonávají. Nezapomínejme, že tito odvážlivci se pohybují v prostředí, které je nám naprosto cizí a jsou obklopeni technikou, jejíž selhání jim může v jediném okamžiku přivodit těžký úraz, či smrt. V tomto ohledu nesmí být zanedbána žádná maličkost a na každém, byť sebemenším detailu záleží. Tuto zkušenost jsme však nezískali zadarmo – než jsme pochopili alespoň základní zákonitosti pohybu a práce ve volném prostoru, stálo to několik odvážlivců málem život…
Oproti krátkodobým letům, jež astronautům nabízely programy Apollo a Space Shuttle, představovaly sovětské orbitální stanice a americký Skylab významný posun směrem k dlouhodobému přežití člověka na orbitu. To s sebou samozřejmě neslo nové výzvy – ať už se jedná o psychologickou dynamiku mikrokolektivu, obtíže spojené s dlouhodobým pobytem v uzavřeném prostředí, pocity izolace až po nové nároky na plánovače, kteří nyní mnohem častěji museli reagovat v reálném čase. V tomto ohledu není možné opomenout ani další členy pozemních týmů, speciálně obsluhu v řídicích střediscích, kdy zejména u Sovětů bylo jejich vytížení enormní – směna v řídicím středisku trvala celých 24 hodin a nebylo výjimkou, že kontroloři během pauz v komunikaci se stanicí usínali na svých pracovních místech. Největší břímě ovšem nesli samozřejmě kosmičtí cestovatelé a jejich náročná práce se nezřídka projevila změnami zdravotního stavu…
Přetížení dosahuje vrcholu. Nosič je již téměř prázdný, motory ždímají poslední kapky paliva a sestava zrychluje stále více. Odvážlivci na palubě odpočítávají sekundy… A pak náhle přetížení během jediného okamžiku ustupuje a místo něj je tady stav beztíže. Člověk má nejprve pocit, že ovládací a kontrolní panel jej udeří do obličeje, ale hned vzápětí se dostavuje pocit, jakoby začal dlouhý pád. A on vlastně dlouhý pád začal – dlouhý pád první kosmickou rychlostí okolo Země. Výsledek mnohaletého snažení, nesčetných zkoušek, vítězství, zklamání, hodin beznaděje a vyčerpání. Náhle je vše minulé zapomenuto – jsme konečně ve vesmíru! Zdálo by se, že v kabině kosmické lodi nečíhá na její obyvatele moc zdravotních komplikací – vždyť jsou v dokonale uzavřeném prostředí s neustále sledovanými parametry složení atmosféry, desítkami filtrů, senzorů a indikátorů. Navíc před letem byli kosmonauti několik měsíců pod bedlivým dohledem lékařů, ti by určitě na případné zdravotní zádrhele přišli! No, možná to je do značné míry tak, jak se váženému čtenáři snaží úvod tohoto dílu miniseriálu podsunout, nicméně výjimky z pravidla se
Znáte ten pocit, když si vás šéf s potutelným úsměvem pozve „na slovíčko“? Může to znamenat neblahé zprávy, nebo naopak velmi pozitivní novinky. Pakliže máte to štěstí a stali jste se astronauty či kosmonauty, existuje nemalá pravděpodobnost, že onen pohovor s šéfem oddílu může být jízdenkou na orbit. Nominace do posádky znamená jeden z nejdůležitějších stupínků na cestě do vesmíru. Pak už vše záleží jen na daném jednotlivci. Jenže všechno není tak jednoduché, jak se zdá – co když nezvládnu nácviky v simulátorech? Co když nesložím závěrečné zkoušky? Co když bude moje mise zrušena? Co když…? A pak je vše za vámi a zbývá už jen pár dnů do velké cesty za hranice atmosféry. Ale i tady číhá spousta nebezpečí. A většina z nich se pohříchu týká toho nejslabšího článku v řetězu „mysl-odhodlání-důvěra-vědomosti-dovednosti-tělo“. Právě poslední zmíněný článek bývá tím nejkřehčím a někdy dokáže záludně zradit nedlouho před cílem…
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.