Vítám vás u nejnovějšího vydání pravidelného souhrnu nejzajímavějších událostí, které přinesl právě uplynulý týden. V Kosmotýdeníku se tentokrát podíváme na fotografie z mrazivého přistání posádky Sojuzu TMA-17M. Poté zamíříme k Venuši a zjistíme, jak se daří sondě Akatsuki, nevynecháme ani úspěšný start lodi Cygnus, nebo postup prací při stavbě dalekohledu Jamese Webba. To i mnoho dalšího naleznete v aktuálním vydání Kosmotýdeníku.
Rubrika Aktuální dění 
Štítky: Akatsuki, Artemis I, Cygnus, ESA, Kimija Jui, Kjell Lindgren, Kosmotýdeník, Oleg Kononěnko, Rosetta, Sojuz TMA-17M, Venuše 
Když se 20. května roku 2010 vydala k Venuši japonská sonda Akatsuki (též označovaná jako Venus Climate Orbiter (VCO), nebo PLANET-C), spřádali vědci plány na to, jak to bude pěkné, až se sonda usadí na oběžné dráze kolem druhé planety Sluneční soustavy. Kolem Venuše v té době kroužila evropská sonda Venus Expres, takže se nabízelo krásné spojení dat z obou sond, což je po vědecké stránce vždycky ohromně důležité – každá sonda zkoumá jiné místo planety, takže odborníci mohou porovnávat podmínky ve stejném čase na různých místech. Jenže všechny naděje vyhasly šestého prosince 2010.
Studentka Akatsuki v roce 2010 ve třídě „Venuše“ nezvládla předmět „brzdící zážeh“ a profesorka „nebeská mechanika“ byla nekompromisní – šance na reparát přijde až za dlouhých pět let! Tak nějak by mohl vypadat personifikovaný příběh japonské sondy Akatsuki, který byl dnes ráno korunován úspěchem. „Studentka“ nic nepodcenila a opakovaný pokus zvládla na výbornou. 51 minut po naší půlnoci začal brzdící zážeh trvající 20 minut a 30 sekund a po jeho dokončení byla Akatsuki na protáhlé oběžné dráze kolem druhé planety sluneční soustavy.
Rusové už téměř 10 let uvažují o přípravě mise označované jako Veněra-D. Ta by měla navázat na mimořádně úspěšné programy Vega a Veněra, které zkoumaly druhou planetu Sluneční soustavy pomocí několika oběžnic a přistávacích modulů. O spoluúčasti na projektu uvažovali i Američané, ale po sporech mezi Ruskem a Ukrajinou jednání utichla. Šlo o nařízení z vyšších míst – všechny federální agentury musely přerušit jednání s ruskou stranou, včetně mailů a osobních setkání, což se dotklo i NASA. Čas ale podle očekávání obrousil hrany a jednání se tak pomalu začínají rozjíždět.
Americký vědecký program Discovery vznikl v roce 1992 a jeho cílem je podporovat a realizovat nepilotované sondy, které zkoumají Sluneční soustavu a přitom mají jen omezený rozpočet. Doposud se v rámci tohoto programu podařilo vypustit 12 sond včetně známých jmen jako třeba MESSENGER, Dawn, Stardust, Deep Impact, Genesis či GRAIL. Na start příští rok čeká lander InSight, který také spadá pod křídla programu Discovery. Jenže na to, aby se tento program nezastavil ani v dalších letech je potřeba navrhovat nové projekty. NASA proto před pár dny vybrala pětici horkých kandidátů.
Náš prázdninový seriál TOP 5 se právě dočkal již sedmého dílu a když jsme před pár hodinami přemýšleli, jaké téma zvolit, přišel kolega Lukáš Houška s nápadem věnovat se českým a československým úspěchům na poli letů do kosmu. Náš článek se proto bude snažit zrekapitulovat pět největších úspěchů, kterými se naše země zapsala do historie kosmonautiky. Víme, že minimálně v jednom případě vyvolá náš žebříček mezi čtenáři menší překvapení. Prostor pro Vaše komentáře tu ale stále je a tak jej můžete využít ke sdělení svých názorů.
Rubrika Historie Štítky: Česká republika, Československo, ESA, Magion 1, Prognoz, Remek, Rusko, Sojuz 28, Swarm, TOP5, Vega (sonda), Venuše 
Jako malé dítě v cukrárně, které by nejraději ochutnalo všechny nabízené sladkosti, ale rodiče s sebou mají peníze pouze na jeden zákusek – asi tak se momentálně musí cítit NASA, která od vědeckých týmů v USA obdržela 28 návrhů na výzkumné mise. Většina se týká průzkumu měsíců a asteroidů. Letos v srpnu má kosmická agentura vyhlásit nejméně dva finalisty, kteří budou navrženi na federální grant. O rok později má být představen závěrečný vítěz, který se dočká realizace. Náš dnešní článek si klade za cíl stručně představit některé předložené projekty. A ruku na srdce – výběr to bude opravdu mimořádně těžký.
28. listopadu ESA ztratila kontakt se sondou Venus Express. V dalších dnech zachytily pozemní stanice signál, který ale nepřenášel žádná data. Sonda vyčerpala zásoby paliva a 18. ledna byl signál zachycen naposledy. Dá se tedy očekávat, že sonda po osmi letech služby zanikla v husté atmosféře Venuše. Je tedy na čase poohlížet se po nástupci této sondy,který by prozkoumal druhou planetu Sluneční soustavy. Tímto nástupcem by mohl být program EnVision, který se už snažil dostat do kategorie M3 misí, ale neuspěl. Nyní proto týmy, které za ním stojí, zkouší zařadit tuto misi mezi do další výzvy, tedy M4.
Do prvního letu lodi Orion s lidskou posádkou na palubě pořád zbývá více než sedm let. To je dost dlouhá doba na to, aby se zvažovaly různé alternativní možnosti. Aktuálně by totiž posádka měla vyrazit k asteroidu, který by předtím k Měsíci dopravila bezpilotní sonda. Část odborníků ale přišla s mnohem ambicióznějším návrhem. Loď Orion by neměla letět k asteroidu, ale rovnou do meziplanetárního prostoru. A co více – provedla by hned dva průlety kolem cizích planet.
V minulém díle našeho seriálu jsme se věnovali velice úspěšné sondě Mars Express, která už deset let krouží kolem Rudé planety. Tato sonda, jak jste se mohli dočíst, byla jakousi reinkarnací neúspěšné ruské sondy Mars-96. Měla podobné úkoly a převzala z ní i některé přístroje. Dnešní článek nás ve Sluneční soustavě zavede opačným směrem – k Venuši. Tu už několik let obíhá sesterská sonda Venus Express, která je téměř totožnou kopií sondy Mars Express, a pokračuje tak v trendu nízkonákladových misí využívajících existujícího hardwaru. Ve 13. díle seriálu ESA nabízíme, jako již tradičně, něco málo z historie projektu, informace o konstrukci sondy, jejím letu i dosažených výsledcích. Je zde druhá část Expressu k nebližším planetám.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
13. prosince 2015 
