Měsíc šedý a pustý. Přitom důvěrně známý, ale stále tajemný. Právě k němu směřuje naše budoucnost a pokračující přítomnost v průzkumu vesmíru. Všechny plánované velké projekty s ním nějakým způsobem počítají. Ať už je to stanice Gateway, program Artemis nebo čínský program Chang’e v jehož rámci se má na povrchu luny budovat mezinárodní základna. Nesmím vynechat ani Indii, která rozvíjí své schopnosti a též deklaruje, že cílem snah je přistání na Měsíci. Sny Koperníka, Keplera, Verna a dalších pomalu ožívají. Není to jen pošetilé plýtvání zdroji, je to v prvé řadě naše přirozenost a v té druhé snaha o přežití. Náš satelit vzdálený 400 000 tisíc kilometrů bude klíčové kosmické těleso pro nadcházející desetiletí a to z mnoha důvodů. Měsíc je v podstatě klíčem k rozšíření lidské přítomnosti po Sluneční soustavě. Ovšem pobyt na našem souputníkovi není vůbec jednoduchý. Čeká nás velké množství překážek a technologických výzev, kterým bude třeba čelit. Celkově budování čehokoli na povrchu bude mnohem složitější podnik než byl program Apollo. Stejně neskutečné ovšem našim předkům kdysi připadalo postavit galeonu, která byla ve své době