Stroj, který létá vesmírem již desetiletí, pravděpodobně jen tak nepřistane naposled. Již se sice mluví o lodi PPTS (známé také pod prozaičtějším ale již nepoužívaným jménem Rus), ale ta vyžaduje několik bezchybně dokončených projektů a všichni víme, jak na tom Rusko je. Existují plány, jak Sojuz vrátit tam, kde před téměř padesáti lety neuspěl a také plány na další verze staničního taxíku. Pojďme se společně podívat o co jde.
Jsme na konci týdne nabitého kosmickými událostmi. Pojďme si je shrnout v pravidelně vydávaném Kosmotýdeníku, který vám každých sedm dní přináší shrnutí novinek z kosmonautiky. Celkem tři starty se uskutečnily během minulého týdne. Neunikne nám ani jediný z nich. Podíváme se však i na přípravu komponent pro misi EM-1, zavítáme na nově vznikající kosmodrom Vostočnyj a čeká nás ještě několik dalších novinek. Přejeme vám příjemný zbytek neděle a dobré čtení.
Je to již několik desítek let od doby, kdy Sojuz dostal počítač. Analogové “monstrum” bylo nejlepším, co tehdejší doba poskytla. My jsme ale v roce 2010, kdy vzlétá Sojuz TMA-01M jako první s digitálním počítačem. V dnešní době by se to mohlo zdát jako samozřejmost, že všechno řídí počítače, ale v kosmonautice se používají pouze ověřené technologie, které musí odolávat všem nezmarům vesmíru. Proto až nyní vzlétl první digitální Sojuz.
Vloni v prosinci jsme na našem webu vydali dva články s přídomkem „Za oponou Sojuzu“. Šlo o videa z dílny evropské kosmické agentury, která za účasti evropských astronautů se popisovala start Sojuzu a jeho přílet ke stanici. Nyní jsme ale zjistili, že tento miniseriál nebyl dokončený. Nevydali jsme totiž závěrečný třetí díl popisující návrat a přistání kosmické lodi. Nyní tuto chybu napravujeme a trio videí je na našem portálu kompletní. Užijte si proto dvacetiminutové povídání s doprovodem belgického astronauta Franka de Winne a Itala Paola Nespoliho.
Sovětský svaz se připravoval na další velký krok v oblasti orbitálních stanic. Jednomodulové Saljuty již nezvládaly experimenty a začala vznikat opravdová vesmírná laboratoř – Mir. Na stanici, která se jako první skládala z více modulů, měla probíhat opravdová věda. Jenže Sojuz musí sloužit ne jen jako vesmírný taxík, ale hlavně jako vždy připravený záchranný člun a 180 dní je na opravdové vědecké experimenty málo. Speciálně pro Mir proto vznikl nový modifikovaný Sojuz.
„Toto je druhý zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi! Připoutání se v Sojuzu není tak rychlé jako zapnutí bezpečnostního pásu v autě. Prostor je velice stísněný, poloha těla je nepohodlná a na některé popruhy není jednoduché dosáhnout. Jak jsem se navíc naučila během naší zkoušky těsnosti skafandru Sokol, stav beztíže tuto činnost nijak neusnadňuje, protože vaše tělo nezůstává v sedadle. Když tedy bylo všechno hotovo, byla jsem vděčná. Kyslíková i ventilační hadice byly připojeny, komunikační a biometrické kabely také, ramenní, stehenní a kolenní popruhy zapnuty. Zatím jsem je nedotáhla, protože od brzdícího zážehu a vstupu do atmosféry nás stále dělí několik hodin. Navzdory fyzické námaze při poutání jsem stále v Sokolu necítila horko, takže jsem nezapnula ventilaci skafandru a užívala si několik minut ticha navíc.
Již když se Koroljov snažil prosadit první pilotovanou loď Vostok, zdůrazňoval hlavně vojenské využití. Na špehování jiných zemí a jednou v budoucnu i ničení satelitů politici slyšeli a pilotovaný let povolili. Proto se po odstartování programu Sojuz s touto lodí počítalo také v maskáčově zelené. Ne jen na papíře proto vzniklo několik verzí, které rozhodně neměly sloužit vědě.
Ano, ano, je to tak – Samantha Cristoforetti opět píše! Život často přináší vtipné, paradoxní a hlavně nečekané situace. Minulý týden jsme Deník astronautky ukončili. Více než dva měsíce po ukončení mise Samanthy jsme čekali na její dojmy z návratu na Zemi a snažili se náš seriál do té doby udržet. Nakonec jsme se tedy přeci jen dočkali. Samantha velice podrobně píše o svých posledních okamžicích ve vesmíru a prvních dojmech a aktivitách po návratu. Oživme tedy ještě na chvíli náš seriál a začtěme se do vyprávění italské astronautky… „Po letní rehabilitaci a předání mnoha hlášení (a ano, po dvou týdnech dovolené), je čas dovést vyprávění o mé misi na ISS ke zdárnému konci. Toto je první zápis ze závěrečné série v mém deníku, ve kterém se ohlédnu zpět za svým odletem ze stanice, přistáním a adaptací na život na Zemi!
Dnešní ráno a dopoledne přály těm, kdo rádi sledují starty raket. V 6:37 našeho času odstartovala z „Gagarinovy rampy“ na kosmodromu Bajkonur raketa Sojuz FG, která vynesla na oběžnou dráhu loď Sojuz TMA-18M. Šlo o jubilejní třístou pilotovanou misi v dějinách kosmonautiky. Pouhou minutu před polednem pak z rampy 41 na mysu Canaveral odstartovala raketa Atlas V s telekomunikační družicí MUOS-4 pro námořnictvo. Jelikož se jednalo o starty v dopoledních hodinách, kdy by sledovanost přímých přenosů nebyla dobrá, rozhodli jsme se tuhle službu pro tentokrát vynechat a místo toho Vám naservírujeme rovnou záznamy obou startů.
Sovětský svaz si užíval létání na své stanice Saljut, když najednou loď Sojuz 7K-T přestala stačit. Došlo k velké spoustě změn, modernizacím a hlavně navýšení kapacity. Posílat na orbitu kosmonauty po dvou zkrátka nebylo výhodné. Tím vznikla nová loď, která svými modernizacemi vybočovala z řady Měsíčních lodí 7K. Dostala vlastní jméno – Sojuz-T.
