Týden utekl jako nic a druhý díl povídání s fyzikem Vítěslavem Škorpíkem z naší redakce pokračuje. Tentokrát se společně vydáme ještě hlouběji do tajemství vesmíru. Je vesmír simulace? Existuje vše sjednocující teorie? Jaké otázky dnes astronomové řeší a kam až sahají možnosti našeho poznání? I o tom bude řeč v pokračování našeho rozhovoru.
V Rusku se bude simulovat let a přistání na Měsíc během 4 měsíční mise Sirus 19. Začátek 19. března. Zdroj 16. února 9:32
Vždy poslední středu v měsíci pořádá Kosmo Klub o.s. akci s názvem Kosmoschůzka, na níž můžete shlédnout a poslechnout si obvykle dvě až tři zajímavé přednášky z kosmonautiky a příbuzných oborů. Tentokrát vás čekají dvě témata. Prvním bude orbitální manévr zvaný gravitační prak a vše, co s ním souvisí. Druhá přednáška se bude věnovat vylaďování optimálních vlastností raketových nosičů a představení jednoduché simulace s okamžitým výstupem.
Michail Kornijenko a Scott Kelly se před týdnem vrátili z téměř ročního pobytu na palubě ISS. Tato unikátní expedice, zaměřená na dlouhodobou studii lidského těla ve stavu beztíže byla zatím nejdelší, jakou Mezinárodní vesmírná stanice pamatuje. Scott Kelly se s 340 dny stal americkým rekordmanem v délce souvislého pobytu ve vesmíru. Na druhém místě je Michael Lópéz-Alegria, který má na kontě “pouze” 215 dní. Rusové ale mají s dlouhodobými pobyty mnohem vice zkušeností. Celkem tři kosmonauti strávili na stanici Mir dobu delší, než jeden rok. Absolutním rekordmanem je potom Valerij Poljakov se 437,7 dny ve vesmíru. Michail Kornijenko a Sergej Volkov, který se také vrátil z ISS, I když jenom ze standardní půlroční expedice, podnikli ještě s dalším ruským kosmonautem Alexandrem Misurkinem po přistání Sojuzu TMA-18M velmi zajímavou sérii experimentů – simulované přistání na Marsu.
Pokud jste se třeba během úterý na našem blogu začetli do článku o Jacku Schmittovi, možná jste na chvíli zalitovali, že jsou časy Apolla pryč. Vzrušující doba, kdy kosmonautika coby nové odvětví lidské činnosti konala převratné kroky jako na běžícím pásu a každý z nich s sebou nesl zhmotněnou budoucnost, je už bohužel minulostí. Od sedmdesátých let jsme se v oblasti pilotovaných letů nedostali dál, než na nízký orbit, přes všechny naděje a sliby nejrůznějších činitelů a politiků. Přednost dostává údajné řešení problémů zde, na Zemi. Abych byl upřímný, nezdá se mi, že by problémy ubývaly – spíše naopak. Přesto, nebo možná právě proto, kosmonautika ve srovnání třeba s vojenskými rozpočty živoří na kraji zájmu. Je pro mě těžko pochopitelné, že vojenský rozpočet USA z roku 2011 by zaplatil veškeré projekty za celou dobu existence NASA. Zkrátka, priority politiků (a bohužel i velké části voličů) jsou jinde, než ve vesmíru. Proto nám zejména v oblasti pilotovaného programu nezbývá, než se…
