Neutron
Společnost Rocket Lab 28. srpna formálně otevřela startovací komplex Launch Complex 3 na ostrově Wallops ve Virginii, který bude sloužit pro rakety Neutron.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Rocket Lab 28. srpna formálně otevřela startovací komplex Launch Complex 3 na ostrově Wallops ve Virginii, který bude sloužit pro rakety Neutron.
Bílý dům z důvodů národní bezpečnosti přistoupil k zrušení odborů zaměstnanců NASA a dalších agentur.
Nově získaná dceřiná společnost Geost společnosti Rocket Lab si zajistila rozšíření kontraktu s americkými vesmírnými silami na výrobu dvou optických užitečných nákladů pro mise na geostacionární oběžné dráze.
Čínská provincie Kuang-tung na jihu země usiluje o vytvoření plně integrovaného ekosystému pro komerční letectví a kosmonautiku.
Nuview, americký startup, který buduje konstelaci lidarových družic, 28. srpna oznámil získání 5 milionů dolarů z programu Národního bezpečnostního inovačního kapitálu (NSIC) ministerstva obrany.
Společnost Viridian Space Corp. získala od amerického letectva ocenění AFWERX ve výši 1,25 milionu dolarů za technologii elektrického pohonu pro velmi nízkou oběžnou dráhu Země (VLEO).
Pentagon se chystá přepracovat způsob, jakým spolupracuje se soukromým sektorem, s cílem rychleji zavést technologie nové generace, uvedl 27. srpna náměstek ministra obrany pro výzkum a inženýrství Emil Michael.
Startup Satlyt ze San Francisca, který vyvíjí software pro konverzi družic na virtuální datová centra, je mezi čtyřmi společnostmi, které získaly financování z prvního městského pobídkového programu pro umělou inteligenci v San José.
Evropská kosmická agentura a Evropská komise vybraly společnosti Avio a Isar Aerospace k vynesení prvních misí v rámci iniciativy na podporu technologického rozvoje a evropského průmyslu nosných raket.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
První dny na palubě Miru byly pro Zaljotina a Kaleriho ve znamení oživování dosud spících systémů a uvádění komplexu do provozu. Krom toho se také věnovali vykládáním Progressu M1-1 a při té příležitosti se dostalo také na doplnění atmosféry v interiéru z nádrží náklaďáku. Netěsnost, která se projevila během pobytu předchozí expedice, přetrvávala a přestože se rychlost poklesu tlaku postupně snížila z 6 hPa za den až na 1,3 hPa za den, tlak v prostorách stanice se snížil na 750 hPa. To bylo přibližně o 200-250 hPa méně, než tomu bývalo normálně. K prvnímu „dofouknutí“ došlo 13. března, tedy ještě před příletem dvojice kosmonautů. Tehdy to však bylo jen pokusné navýšení tlaku o pouhých 53 hPa, aby byla prověřena vzduchová instalace nádrží na Progressu a systém přečerpávání plynů do útrob stanice. Nyní mohli na dofouknutí atmosféry dohlížet sami kosmonauti a pod jejich kuratelou byl vnitřní tlak v útrobách Miru zvýšen na 880 hPa. Pak se Zaljotin a Kaleri mohli pustit do hledání netěsnosti. Neměli však hledat s prázdnýma rukama, k tomuto účelu s sebou přivezli dva dedikované přístroje. Jeden
Bez ohledu na to, zda se Energiji podaří získat peníze na další etapu pilotovaného letu Miru, probíhaly přípravy, které počítaly jak s variantou, že se peníze podaří sehnat a bude možné k Miru poslat další expedici, tak s variantou, že se žádná expedice konat nebude a Mir bude v roce 2000 sveden z orbity. První varianta vyžadovala jeden nový Progress a jeden Sojuz, smutnější alternativa počítala pouze se startem Progressu. Stavba a příprava nákladních a transportních lodí trvá dlouhé měsíce a proto i konkrétní lodě, se kterými se pro rok 2000 počítalo, musely být zhotoveny v předstihu. V říjnu 1999 byly oba dva stroje dohotoveny a přepraveny na Bajkonur k testům. Na konci prosince byl Sojuz na Bajkonuru zakonzervován, protože jeho start závisel jak na plnění finanční stránky smlouvy mezi Energijí a Gold & Appel (která byla ke cti posledně zmiňované společnosti do puntíku dodržena), tak na úspěšném startu Progressu a jeho připojení k Miru. Sluší se ovšem dodat, že Progress s továrním číslem 250 nebyl běžným strojem, jaké dosud k Miru létaly. Jednalo se o novou generaci legendárního náklaďáku s označením Progress
Problémy s financováním nebyly pro stanici Mir na konci devadesátých let nic nového. Už během stavby základního modulu musela být na nějakou dobu přerušena práce, protože sovětská ekonomika první poloviny osmdesátých let nebyla schopna zvládnout současně stavbu orbitální stanice a vývoj mamutího supernosiče Energija a raketoplánu Buran. Ani původní plány na výstavbu a provoz nebyly v období rozvratu sovětského hospodářství realizovatelné. Kosmonautika ustoupila v období Gorbačovovy vlády velmi výrazně do pozadí. A po rozpadu Sovětského svazu už se nikdy nevrátila na pozice, které zastávala v prvních dvou desetiletích své existence. Problémy byly všudypřítomné a také provozovatelé Miru se museli naučit velmi výrazně šetřit. Přestože byl provoz Miru financován státem, tok financí se rok od roku zmenšoval a bylo třeba hledat prostředky, kde se jen dalo. Nezastupitelnou roli měl program Shuttle-Mir, který nalil do ruské kosmonautiky velmi baculatou částku. Výrazný podíl na udržení komplexu naživu měly i kontrakty ohledně expedic občanů jiných států na palubu stanice. Nejčilejší byla v tomto ohledu Francie, která postupně na Mir poslala pět svých „spationautů“. Jenže s přistáním expedice
V první polovině roku 2020 se počítá s tím, že by ke startu ruského laboratorního modulu Nauka mohlo dojít ve druhém čtvrtletí roku 2021. V návaznosti na to byl stanoven termín startu uzlového modulu Pričal na třetí čtvrtletí téhož roku. Konkrétně by k jeho připojení na Nauku mělo dojít zhruba tři až čtyři měsíce po vypuštění tohoto laboratorního modulu. Dá se očekávat, že toto období bude na ISS opravdu hodně nabité, protože Nauka se bude muset na přílet nového modulu důkladně připravit. A ani po příletu Pričalu práce neustanou, spíše naopak.
Boj za zachování stanice Mir se v zákulisí odehrával i na začátku roku 1999 s neztenčenou měrou. Na let trojice ve složení Afanasjev, Avdějev a Haigneré však půtky o to, zda má stanice zůstat na orbitě i v následujícím období, neměla valný vliv. Posádka expedice EO-27 se po odletu Padalky a Belly pustila do plnění svého programu. Ten byl z většiny tvořen vědeckými experimenty, zatímco údržbářské a opravárenské práce v něm hrály až druhé housle. Úsilí předchozích expedic, které se snažily stanici dostat do co nejlepší formy, se vyplatily. Mir tak mohl v roce 1999 plnit zejména úlohu platformy pro zkoumání a pozorování všeho druhu. Na sedmadvacátou expedici čekal sedmiměsíční program, který zahrnoval jak zkoumání biologických pochodů v beztížném stavu, tak materiálový výzkum, pozorování zemského povrchu i nebeských těles a v neposlední řadě i technologické experimenty. Život na stanici plynul bez větších vzrušení a krom občasných menších poruch a potíží se dalo říci, že trojice kosmonautů vpadla do rutiny, kterou narušovalo jen máloco. Na začátku dubna však měla být rutina narušena dvěma událostmi. První byla očekávaná a příjemná, druhá naopak neočekávaná
Ruští kosmonauti na ISS v uplynulých dnech zaznamenali ve svém modulu Zvezda zvýšené koncentrace benzenu, které jsou ale stále pod maximální povolenou mírou a nepředstavují tak pro posádku zdravotní riziko. Přesto se však pracuje na odhalení původu tohoto navýšení. Rusové Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner si k hledání zdroje zapůjčili od amerických kolegů přístroj, který by jim měl pomoci. Pokud nebude zdroj zvýšené koncentrace benzenu odhalen, mohlo by v průběhu tohoto týdne dojít k oddělení atmosféry v americkém a ruském segmentu ISS a tak se lépe určí, odkud benzen pochází.
20. února 1999 oslavil Mir své 13. narozeniny – přesně před tolika lety byl totiž vypuštěn základní blok stanice. K tomuto výročí měl komplex a také jeho obyvatelé dostat dárek: ke startu se chystala vskutku mezinárodní posádka složená z Rusa, Francouze a Slováka, přičemž dva prvně jmenovaní měli na stanici zůstat coby část nové směny. Slovák měl zase po několika dnech doprovodit dosavadního velitele stanice domů. A stávající palubní inženýr si měl pobyt na Miru prodloužit a figurovat také v nadcházející expedici. Slunce bylo ještě schováno za obzorem, když se z velké budovy, kterou na Bajkonuru nazývají „ploščadka 254“ vynořily tři shrbené postavy ve skafandrech. Po nezbytném hlášení Státní komisi trojice nasedla do autobusu a byla převezena na „ploščadku 1“, což pro změnu není nic jiného, než slavná Gagarinská rampa. Tam kosmonauty opět čekalo několik oficiálních úkonů a pak už mohli nastoupit do výtahu a nechat se vyvézt ke špici rakety, kde na ně čekal jejich stroj – Sojuz TM-29. Paprsky slunce začaly zdráhavě osvětlovat rampu, když se tři muži usadili v návratové kabině
Když 26. prosince loňského roku vzlétla z kosmodromu Pleseck raketa Rokot se třemi družicemi Goněc-M a družicí BLITS-M, bylo jasné, že končí éra této rakety. Ukrajina, na které se vyrábí část dílů pro tyto nosiče, totiž jejich vývoz do Ruska zakázala. Netrvalo to dlouho a objevily se informace, že se Rusové této malé rakety nevzdají a připraví raketu Rokot 2, která by měla všechny palubní systémy vyrobené v Rusku. Nyní se věci evidentně dávají do pohybu, protože ministerstvo obrany již podepsalo dohodu s Chruničevovým výrobním střediskem. Oproti původním plánům se ale mění název – místo Rokotu 2 se má jednat o Rokot-M.
Do roku 1999 vstupoval komplex Mir s podepsaným rozsudkem smrti. Jeho další existenci stála v cestě ekonomická realita a peníze, které byly zapotřebí na jeho udržení v provozu, nebyly v dohledu. Malý záblesk naděje se ukázal v listopadu předešlého roku, kdy se objevil potenciální soukromý investor, ovšem státní představitelé se nebyli schopni do konce roku zaručit za soukromé investice a úderem silvestrovské půlnoci se tak smlouva mezi RKK Energija a oním investorem stala pouhým cárem papíru. K 1. lednu Energija evidovala u různých subjektů (včetně státu) nesplacené pohledávky ve výši přibližně 1,2 miliardy rublů a každý den se dluh prohluboval. O tom, že situace ohledně financování kosmického výzkumu byla v těch letech za hranou udržitelnosti, svědčil například i fakt, že na podzim 1998 musel pro nedostatek prostředků na dva měsíce přerušit svou činnost i CKB Progress, výrobce nosičů řady Sojuz. Vypadalo to, že tento rok se pro stanici skutečně stane posledním. Usilovná kampaň vedení Energije ale nakonec přeci jen slavila úspěch, když se podařilo přesvědčit novou vládu pod vedením premiéra Jevgenije Primakova, že Mir je předmětem
Michal Václavík přinesl informaci o nově stanoveném termínu startu – 21. září 2022. Přílet k Marsu by měl přijít 10. června 2023. 26. května 12:10
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
