sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Josef Aschbacher 13. května při slyšení před výborem Evropského parlamentu prohlásil, že je „zázrak“, že Evropa dosáhla vedoucí role v některých vesmírných oblastech, jako je pozorování Země a navigace, vzhledem k tomu, že její výdaje na vesmír značně zaostávají za Spojenými státy a Čínou.
Norská ministryně obchodu a průmyslu Cecilie Myrsethová podepsala Artemis Accords během akce v sídle Norské kosmické agentury v Oslu, které se zúčastnil šéf agentury a chargé d’affaires velvyslanectví USA v Oslu.
Startup Solestial, který se zabývá solární energií získal v rámci financování série A 17 milionů dolarů na rozšíření výroby křemíkových fotovoltaických panelů pro vesmírné aplikace.
Společnost Ramon.Space, specialista na vesmírné výpočty, 14. května oznámila dohodu o dodávce systémů digitálních komunikačních kanálů pro nejméně 70 připravovaných družic OneWeb, což pomůže s přechodem konstelace na softwarově definovanou síť, kterou lze aktualizovat na oběžné dráze.
Zeno Power, startup financovaný rizikovým kapitálem, který vyvíjí jaderné baterie pro extrémní prostředí, 14. května oznámil, že získal 50 milionů dolarů v rámci financování série B na urychlení své práce v oblasti vesmírných a podvodních energetických systémů.
Kanadská společnost Kepler Communications 14. května oznámila, že poprvé úspěšně demonstrovala optické datové spojení mezi prototypem družice na nízké oběžné dráze Země (LEO) a pozemní stanicí partnera.
Saúdskoarabský geostacionární operátor Arabsat podepsal 14. května dohodu o poskytnutí širokopásmové kapacity z navrhované konstelace na nízké oběžné dráze Země se společností Telesat.
Společnost Varda Space Industries oznámila, že 13. května úspěšně přistála její návratová kapsle W-3 v Jižní Austrálii, čímž dokončila svou třetí misi. Mise W-3 se zaměřila na shromažďování dat pro vojenský hypersonický výzkum.
NASA 14. května oznámila, že společnosti Rocket Lab zadala zakázku na vynesení mise Aspera raketou Electron. Start je naplánován nejdříve na první čtvrtletí roku 2026 ze startovacího komplexu 1 společnosti na Novém Zélandu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Jeden z pravidelných přispěvatelů na Diskusní fórum Kosmonautixu, Roman89, nás upozornil na rozhovor, který poskytl agentuře RIA Novosti jeden z Hlavních konstruktérů RKK Energija Igor Chamic. Informací o nástupci legendárního Sojuzu je poskrovnu a proto jsme se rozhodli čtenářům našeho portálu přinést jeho překlad. Nejedná se tedy o typický autorský článek, na jaký jste zde zvyklí. Samotný rozhovor se také, co do detailů informací, ani zdaleka nepřibližuje standardům, které nastavil například Jiří Hošek ve svých souhrnech věnovaných programu Artemis. Dovedu si představit, že rozhovor tak vyvolá řadu dalších otázek, na které nebudu znát odpovědi. A spekulací, na které nebudu schopen reagovat. Komunita čtenářů Kosmonautixu je však pestrá a tak doufám, že se v případné diskuzi přece jen některých dalších odpovědí dobereme.
Problémy s financováním nebyly pro stanici Mir na konci devadesátých let nic nového. Už během stavby základního modulu musela být na nějakou dobu přerušena práce, protože sovětská ekonomika první poloviny osmdesátých let nebyla schopna zvládnout současně stavbu orbitální stanice a vývoj mamutího supernosiče Energija a raketoplánu Buran. Ani původní plány na výstavbu a provoz nebyly v období rozvratu sovětského hospodářství realizovatelné. Kosmonautika ustoupila v období Gorbačovovy vlády velmi výrazně do pozadí. A po rozpadu Sovětského svazu už se nikdy nevrátila na pozice, které zastávala v prvních dvou desetiletích své existence. Problémy byly všudypřítomné a také provozovatelé Miru se museli naučit velmi výrazně šetřit. Přestože byl provoz Miru financován státem, tok financí se rok od roku zmenšoval a bylo třeba hledat prostředky, kde se jen dalo. Nezastupitelnou roli měl program Shuttle-Mir, který nalil do ruské kosmonautiky velmi baculatou částku. Výrazný podíl na udržení komplexu naživu měly i kontrakty ohledně expedic občanů jiných států na palubu stanice. Nejčilejší byla v tomto ohledu Francie, která postupně na Mir poslala pět svých „spationautů“. Jenže s přistáním expedice
Předvánoční týden byl hektický nejen v obchodech a nekolabovaly pouze platební terminály, ale mnoho událostí se odehrálo i v kosmonautice. Pojďte si nyní v pravidelném týdenním přehledu toho, co se stalo v kosmonautice, počíst, co se dělo. Tentokrát se v hlavním tématu Kosmotýdeníku podíváme na jeden IT problém stanice, kde jsou kritické systémy Mezinárodní kosmické stanice řízeny prastarými počítači, na které již nemáme součástky a jak se tento problém dá vyřešit. Dále se vypravíme do Číny, kde se chystá start největší čínské rakety CZ-5. Nevynecháme ani tradiční rubriky. Přeji vám pěkné čtení a hezkou neděli.
O tom, že Rusko chce vsadit na raketu Sojuz 5 (dříve známou spíše jako Sunkar) se ví už zhruba rok. Dnes však došlo k významnému kroku vstříc realizaci tohoto nosiče. Zástupci státní korporace Roskosmosmos totiž podepsali smlouvu se zástupci konstrukční kanceláře Eněrgija. Obsah dohody se točí kolem vybudování komplexu právě pro rakety Sojuz-5. Za přítomnosti generálního ředitele Roskosmosu Dmitrije Rogozina dokument podepsali Nikolaj Sevasťjanov, první náměstek generálního ředitele státní společnosti Roskosmos a první náměstek generálního ředitele RSC Eněrgija Sergej Romanov, který je současně hlavním konstruktérem pilotovaných kosmických komplexů.
Tento čtvrtek mělo dojít k prvnímu letu ruské zásobovací lodi Progress po takzvaném superrychlém letovém profilu. Loď měla u Mezinárodní kosmické stanice zadokovat už 3,5 hodiny po startu. Doposud se používal rychlý letový profil v délce trvání šest hodin. Ke startu nakonec nedošlo a v náhradním termínu stanoveném na tuto sobotu bylo nakonec řečeno, že se poletí delším dvoudenním profilu a premiéra rychlejšího profilu se odkládá. To ale nebrání tomu, abychom se na tento zajímavý manévr nepodívali blíže. Možná někoho překvapí, že let k cílovému tělesu v délce trvání 3,5 hodiny není vůbec rekordní. Více už v článku.
Za největší úspěch současné pilotované kosmonautiky můžeme s přehledem označit Mezinárodní vesmírnou stanici. Jenže pomalu a jistě se blíží její konec a tak již teď jednotlivé státy spřádají své plány do budoucna a pokládají si stejnou otázku jako asi většina z nás: „Co bude, až tu nebude ISS? Nebo „jaký osud čeká pilotovanou kosmonautiku v příštích desítkách let?“ To dnes samozřejmě nelze s jistotou říci. Co lze ale s jistotou říci je fakt, že se všechny velké kosmické agentury již teď zajímají o Měsíc a nejen ony. Není žádným tajemstvím, že Evropská kosmická agentura ESA dlouhodobě sní o „vesničce na Měsíci“. Amerika buduje obří dopravní raketu SLS s kosmickou lodí Orion, která slibuje minimálně pilotovaný oblet Měsíce a se kterou Američané dokonce počítají při misích k Marsu. Ba i soukromá společnost SpaceX prý vyšle platící zákazníky na oblet našeho souseda a ani Čína s Indií nezůstávají pozadu, protože již teď mají své osobní „Měsíční úmysly“. Co však plánuje Rusko?
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
