Revolv Space
Italsko-nizozemská společnost Revolv Space byla vybrána k dodání šesti jednotek pohonu solárních panelů, prodávaných pod názvem SARA. Jednotky jsou určeny pro nadcházející misi cubesat společnosti Blue Canyon Technologies.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Italsko-nizozemská společnost Revolv Space byla vybrána k dodání šesti jednotek pohonu solárních panelů, prodávaných pod názvem SARA. Jednotky jsou určeny pro nadcházející misi cubesat společnosti Blue Canyon Technologies.
Společnost Firefly Aerospace podepsala dohodu o studiu potenciálních startů své rakety Alpha z nového japonského komerčního kosmodromu.
Federální úřad pro letectví (FAD) odvolal všechny členy poradního výboru pro komerční vesmírné programy.
Čína provedla první statický zážeh sedmi motorů prvního stupně nové rakety Dlouhý pochod 10 na rampě LC-301 kosmického komplexu Wenchang.
Společnost SpaceX plánuje provést další zkušební let sestavy Starship/Super Heavy 24. srpna. Let má proběhnout po dokončení vyšetřování neúspěchu předchozí mise a získání schválení od Federálního úřadu pro letectví.
Blue Origin nabízí verzi svého zařízení Blue Ring jako možnou komunikační družici pro mise na Marsu.
Společnost Cambrian Works si vybrala společnost Astroscale US jako svého partnera pro 30denní studii NASA, jejímž cílem je vypracovat komplexní koncept provozu a implementační plán pro potenciální komerční misi ke zvýšení oběžné dráhy observatoře Neila Gehrelse Swifta.
Norská společnost Kongsberg Defence & Aerospace (KDA) se připravuje na expanzi působnosti malých družic nad Arktidou.
NASA vybrala několik společností, aby prozkoumaly proveditelnost opětovného restartu astrofyzikální družice Swift.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Společná evropsko-japonská mise Bepi Colombo, určená ke studiu první planety Sluneční soustavy měla odstartovat v lednu roku 2017. Jak ale na našem diskusím fóru informoval Michal Václavík z České kosmické kanceláře, projektu se nevyhýbají problémy. Největší starosti dělá pointační mechanizmus vysokoziskové antény, dále energetická jednotka pro elektrický pohon a komplikace neminuly ani laserový výškoměr BELA. Další startovní okna se otevírala v červenci a říjnu roku 2017, což by znamenalo přílet k Merkuru v lednu 2024, nebo v prosinci 2025. V takovém případě by ale muselo definitivnímu usazení na oběžné dráze předcházet 8 průletů kolem nejmenší planety Sluneční soustavy.
„Z kosmodromu Vostočnyj odstartuje první raketa do konce roku 2015,“ tyto odpovědi jsme od prezidenta Ruské federace Vladimira Putina slýchali již několik let – prakticky od roku 2007, kdy se začalo se stavbou obřího komplexu v hustých lesích Dálného Východu. Tomuto cíli bylo přizpůsobeno všechno – ačkoliv na kosmodromu má stát několik startovních ramp, stavěla se jediná – aby se to stihlo. Nyní je ale jasné, že po sérii problémů, které stavbu Vostočného potkaly, bude potřeba termín odložit. Start naplánovaný na 23. prosince letošního roku se tak s jistotou nestihne.
Znáte ten pocit, když si vás šéf s potutelným úsměvem pozve „na slovíčko“? Může to znamenat neblahé zprávy, nebo naopak velmi pozitivní novinky. Pakliže máte to štěstí a stali jste se astronauty či kosmonauty, existuje nemalá pravděpodobnost, že onen pohovor s šéfem oddílu může být jízdenkou na orbit. Nominace do posádky znamená jeden z nejdůležitějších stupínků na cestě do vesmíru. Pak už vše záleží jen na daném jednotlivci. Jenže všechno není tak jednoduché, jak se zdá – co když nezvládnu nácviky v simulátorech? Co když nesložím závěrečné zkoušky? Co když bude moje mise zrušena? Co když…? A pak je vše za vámi a zbývá už jen pár dnů do velké cesty za hranice atmosféry. Ale i tady číhá spousta nebezpečí. A většina z nich se pohříchu týká toho nejslabšího článku v řetězu „mysl-odhodlání-důvěra-vědomosti-dovednosti-tělo“. Právě poslední zmíněný článek bývá tím nejkřehčím a někdy dokáže záludně zradit nedlouho před cílem…
Málokterá profese klade tak vysoké nároky na zdraví svých vykonavatelů jako kosmonautika. Kosmonauti a astronauti jsou téměř bezchybnými exempláři druhu Homo Sapiens Sapiens a málokoho by napadlo, že mohou mít také obyčejné lidské bolístky a zdravotní potíže. Sami muži a ženy, kteří mají skafandr jako svůj pracovní oděv, tomuto mýtu od počátku pilotovaného kosmického výzkumu pomáhali svým nedůvěřivým postojem vůči bílým plášťům. Nejspíše za to může fakt, že první kosmonauti a astronauti byli vybírání z řad pilotů, pro které bylo létání způsobem života, drogou, kterou ovšem lékaři mohli (a také to dělali) během jediného okamžiku definitivně odebrat a vyslovit obávané slovo – „uzemněn“. Mnoho adeptů na křeslo v kabině kosmické lodi si proto i během výběrových řízení neslo svá „malá tajemství“. Ale ani když kosmonauti prošli výběrem a výcvikem, nezůstali imunními vůči zdravotním problémům všeho druhu. Někdy se jednalo o maličkost, jindy ale musely být přerušeny mise a následoval urychlený návrat na Zem. Tento miniseriál se pokusí popsat právě tyto situace. Rozhodně nepokrývá úplně všechny případy zdravotních anomálií a úrazů, které se staly před
Pokud jste se těšili, že sedmého ledna příštího roku odstartuje z Bajkonuru raketa Proton, která k Marsu dopraví první část evropsko-ruského projektu ExoMars, budete asi lehce zklamaní. Včerejší jednání společné skupiny ESA a Roskosmosu totiž rozhodlo o odsunu startu o dva měsíce na záložní startovní okno. Za všechno může odhalená výrobní vada na pouzdru EDM Schiaparelli, které má otestovat technologie nutné pro přistání u příští mise.
Kosmonautika se na první pohled jeví jako místo, kde neexistují chyby a všichni pracují neomylně. Do jisté míry to pravda je. Kosmonautika je špičkový technický obor, nicméně pokud někde pracují lidé, tak vždycky bude existovat riziko selhání.V kosmonautice jsou sice jasně dané postupy a směrnice na téměř všechny myslitelné situace, ale ani to nebrání tomu, aby se čas od času neobjevila nějaká událost, kdy si běžný čtenář klade otázku: „Jak mohlo k něčemu takovému dojít v tak špičkovém oboru?“ Dnešní díl našeho prázdninového seriálu se zaměří právě na podobné události.
Na Mezinárodní vesmírné stanici došlo k mimořádné situaci, když se v americké části objevila porucha na dodávce elektrické energie. Stalo se tak v noci z 11. na 12 srpna, když posádka spala. Následkem problému došlo k zastavení některých systémů včetně ventilátorů. Záložní elektrický zdroj se ale postaral o zachování kritických systémů nutných pro podporu života. Spící posádku však probudil alarm, který upozorňoval na nastalou závadu. Astronauti se okamžitě pustili do práce a ve spolupráci s pozemním střediskem v Houstonu se jim podařilo nečekanou situaci rychle zvládnout a stav se vrátil do normálu. Posádce přitom po celou dobu nehrozilo žádné akutní nebezpečí.
Když se v lednu letošního roku vydala na oběžnou dráhu americká sonda SMAP, slibovali si od ní odborníci velký posun v našem chápání koloběhu vody. Tento přístroj měl za úkol vytvořit globální mapu vlhkosti půdy. Jak už napovídá název – Soil Moisture Active Passive – sonda umí pracovat v aktivním i pasivním režimu. V prvním případě palubní radar vysílá vlny, které jsou následně přijímány a vyhodnocovány. Jenže právě tento radar v posledních týdnech přidělává vrásky na čele pozemních pracovníků. Za klíčový okamžik, který měl rozhodovat o úspěchu mise, bylo považováno rozvinutí otočné antény na konci února. Tento manévr proběhl bez problémů a sonda mohla začít kalibrovat své přístroje. Jenže sedmého července se náhle odmlčel výše zmíněný radar. Ačkoliv se technici snaží jej oživit, zatím jsou neúspěšní. Podle dosavadních analýz se zdá, že závada bude v zesilovači na přívodu elektrické energie. Pozemní týmy se ale nevzdávají a chtějí vyzkoušet všechny možnosti, jak radar přivést zpět do práce.
„Servisní modul plný kouře tak hustého, že stěží vidíme jeden druhého a někde za panely modulu je skrytý požár, který je potřeba najít a zneškodnit. Během toho všeho mám na sobě plynovou masku, ve které se člověk dokáže hezky zahřát. Tak vypadal začátek mého dne. Jakmile se servisní modul zaplnil kouřem, popadli jsme s Antonem a Terrym naše plynové masky. Zadrželi jsme dech, nasadili si masky a poté zprudka vydechli do chemického zásobníku, abychom započali reakci, která nám poskytne kyslík k dýchání na další hodinu. Jedná se o izolovaný systém: k produkci kyslíku tato reakce využívá oxidu uhličitého a vodních par, které vydechujeme. Jde zároveň o exotermickou reakci, což znamená, že generuje teplo. Chvíli to trvá, zvyknout si na dýchání horké a suché dodávky plynu ze zásobníku a každý z nás si trochu zakašlal. Určitě je to ale lepší, než dýchat spaliny ze skutečného požáru na oběžné dráze!
„Jak vždy a všude ráda vysvětluji, naše Mezinárodní vesmírná stanice je velice bezpečné pracovní prostředí. Faktem však zůstává, že se tento komplex nachází ve vesmíru, obklopený vakuem a kroužící kolem naší planety rychlostí 28 000 km/h ve výšce 400 km. To všechno zapříčiňuje, že některé situace na stanici vskutku mohou být poměrně kritické a potenciálně i život ohrožující. Právě proto všechny posádky podstupují rozsáhlý výcvik, aby věděli, jak správně reagovat na možné nouzové scénáře. Tady je příběh z jedné takové nouzové simulace: požár na palubě!
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
