LINK
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Raketa Pegasus XL vynesla do vesmíru robotickou družici LINK určenou ke zvýšení oběžné dráhy teleskopu Neil Gehrels Swift Observatory od NASA.
Společnost Verde Technologies se obrací na vesmírné platformy s cílem komercializovat solární panely na bázi perovskitu. Zpočátku se zaměřuje na střechy domů v naději, že tento tenkovrstvý materiál může pomoci napájet orbitální datová centra a další velké konstelace.
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Pokud máte pocit, že je současná kosmonautika i přes své neoddiskutovatelné pokroky a úspěchy na hony vzdálená vizím sci-fi románů a filmů? Pak zkuste svůj zrak zaměřit na program NIAC, v rámci kterého agentura NASA podporuje první teoretické krůčky myšlenek, které jako by vypadly ze sci-fi světa. Jsou však reálné a mají značný potenciál, jen se jejich nasazení nedá očekávat v blízké budoucnosti. Jelikož jde často o velmi komplexní a přelomové myšlenky, je prvotní fáze nanahraditelná. Právě během ní se ukáže, zda je projekt opravdu realizovatelný, zda potřebuje nějaké korekce, či zda se jedná o slepou uličku. Skupina výzkumníků navrhla do programu NIAC projekt fotoforetické levitace a pohonného mechanismu, který by pomohl vytvořit létající stroje bez pohyblivých součástek využitelné pro průzkum horních vrstev zemské atmosféry. Fotoforetická síla vzniká, když se pevná látka v důsledku osvětlení zahřeje oproti okolnímu plynu, což vyvolá výměnu hybnosti mezi pevnou látkou a plynem. Síla vytváří vztlak ve struktuře, která ve spodní části pohlcuje světlo, ale v horní části zůstává chladná. Tým navrhl desku z mechanických metamateriálů, které maximalizují vztlakovou
Přichází čas se opět na chvíli vydat na krátkou exkurzi do budoucnosti, ve které si může kosmonautika klást smělejší cíle než dnes. Aby taková budoucnost mohla třeba za pár desítek let nastat, musíme k tomu udělat první kroky už dnes. Vývoj technologií je zdlouhavý, často naráží na nečekané překážky a některé se za současné úrovně techniky překonat nedají. Na nic z toho ale nepřijdeme, pokud se nepustíme do nejzákladnější fáze výzkumu, na které pak mohou všechny ostatní fáze stavět. A právě podporovat tyto časné fáze vývoje technologií, které mají do budoucnosti značný potenciál, je úkolem programu NIAC.
Ačkoliv se v kosmonautice dějí velké věci a celý obor se viditelně posouvá vpřed, některým lidem je to málo a rádi by viděli větší pokroky. Takové lidi snad potěší projekt NIAC, ve kterém NASA podporuje prvotní fázi vývoje projektů, které vypadají slibně a do budoucna by mohly být hodně užitečné, ale jejich praktické nasazení se dá očekávat až ve vzdálenějším časovém horizontu. Pokud je ale jednou budeme chtít používat, musíme je začít studovat už nyní – buďto nám ukáží, že jde o slepou cestu, nebo prokáží svou životaschopnost. Dnes bude řeč o projektu LEAP (Legged Exploration Across the Plume).
Mnoho fanoušků sci-fi zažívá při střetu s reálnou kosmonautikou nepříjemné vystřízlivění. Ano, v reálu probíhají úžasné mise, které přinášejí výrazné pokroky, ale ve srovnání se světy v představách spisovatelů a režisérů sci-fi příběhů je realita pomalá, neohrabaná a všechno, co v ní strašně dlouho trvá, by hrdinové smyšlených příběhů zvládli hravě levou zadní. Přesto i pro tuto skupinu lidí najdeme v kosmonautice něco, co by je mohlo uspokojit. Program NIAC kosmické agentury NASA má za cíl podporovat první fáze úvah o technologiích, které vypadají, jako kdyby vypadly ze sci-fi příběhu. Ne všechny se uskuteční. A i ty, na které se usměje štěstí, se do praxe prosadí až za několik desítek let. Ale i tak je fascinující sledovat, kterým směrem by se v budoucnu mohla kosmoanutika ubírat – a to plat nejen pro fanoušky sci-fi.
Jelikož se NASA snaží pochopit záhady našeho vesmíru, rozvíjí také technologie pro objevení a průzkum Zemi podobných planet mimo Sluneční soustavu. Klíčovým prvkem tohoto výzkumu je pozorování světla odraženého z exoplanet, které může odhalit náznaky, že daná Zemi podobná planeta obsahuje látky jako je voda, či kyslík. Ovšem detekce tohoto velmi slabého odraženého svitu s pomocí současných technologií teleskopů je mimořádně náročná. Důvodem je oslepující svit blízkých hvězd a dalších hvězdných objektů. Koncept HOEE (Hybrid Observatory for Earth-like Exoplanets) od NASA představuje možné řešení. Kombinuje orbitální starshade, tedy stínítko, s velkými pozemskými teleskopy s cílem potlačit svit hvězd a umožnit přímé snímkování exoplanet.
Dnes se opět vydáme až na hranice možností současné techniky. Program NIAC cílí na podporu inovativních nápadů, které by jednou mohly změnit obor kosmonautiky, ale zatím jsou na samém počátku dlouhé cesty k praktickému nasazení. Pokud je však budeme chtít za pár desítek let používat, musíme je začít podporovat už nyní. U některých se může v průběhu prvotních analýz ukázat, že jejich nasazení brání nějaká předtím nepředpokládaná překážka. Ale i to je součástí pokroku. Dnes se podíváme na další projekt, který NASA v rámci programu NIAC ocenila a tím mu zajistila prostředky na výzkum a pokroky. Mezi nejzáhadnější objekty v celém širém vesmíru patří obří supermasivní černé díry. Ani po 30 letech výzkumu zatím vědci přesně nevědí, jak tyto objekty vytvářejí svou sílu. K tomuto výzkumu jsou potřeba pozorování v rentgenové části spektra. Špičkové rentgenové snímky z observatoře Chandra (rozlišení ~0.5-1 obloukové vteřiny), ale ani její kvalita nestačí k nasnímání oblastí v okolí supermasivních černých děr, kde dochází k nejenergetičtějšímu chování. Accretion Explorer (AE) je architektura mise, která by mohla přinést průlomové výsledky díky
Dnes se opět vracíme k programu NIAC, ve kterém americká kosmická agentura NASA podporuje první průzkumné krůčky projektů, které by v budoucnu mohl být hodně užitečné, ale zatím jsou v tak základní fázi rozvoje, že jejich praktické využití v nejbližších letech nepřichází v úvahu. Díky podpoře NASA mohou autoři těchto projektů rozvíjet základní myšlenky a vyhodnocovat praktickou uskutečnitelnost i s ní spojená rizika. Dnes se podíváme na projekt, který svým názvem slibuje termofotokatalytický rozklad vody na výrobu kyslíku pro pilotované výpravy k Marsu.
Program NIAC se zaměřuje na podporu nadějných konceptů, které jsou sice jen v začátcích vývoje, ale skýtají do budoucna značný potenciál. Program NIAC jim dává podmínky pro rozvoj, vyhledání slabých míst a jejich řešení, ale i pro ověření samotné realizovatelnosti daného konceptu. Stejné je to i projektu SPREME-QG, který si dnes představíme, za kterým stojí jako hlavní předkladatel Selim Shahriar z Northwestern University ve městě Evanston.
Mezi projekty, které agentura NASA vybrala k podpoře v rámci programu NIAC najdeme celou řadu futuristicky vypadajících nápadů, které však mají reálný fyzikální základ a experti americké kosmické agentury očekávají, že by se jim podobné schopnosti mohly v budoucnu hodit. Aby se ukázalo, zda je tento potenciál reálný a v nápadu nejsou žádné na první pohled skryté háčky, je potřeba jim věnovat pozornost už desítky let předtím, než budeme moci uvažovat o jejich praktickém využití. A právě k prvotní podpoře nadějných nápadů je určen program NIAC, jehož projekty si postupně v tomto seriálu představujeme. Dnes přichází řada na projekt PULSAR.
V rámci našeho seriálu věnovaného projektům NIAC se věnujeme prvotnímu výzkumu nápadů, které vypadají, jak kdyby si je jejich autoři vypůjčili ze sci-fi románů a filmů. Jejich praktické použití se dá očekávat nejdříve v horizontu desítek let a některé se třeba nemusí realizovat nikdy, protože se během posuzovací fáze objeví nepřekonatelné problémy. Jak na tom bude dnes představený projekt, zatím nikdo netuší. Jeho autoři slibují, že chtějí navrhnout rodinu tzv ISEE (Inflatable Starshade for Earthlike Exoplanets) s průměry od 35 do 100 metrů. Tzv. starshade by umožnily jakémukoliv teleskopu pozorovat exoplanety, což patří mezi vrcholné priority celosvětové vědecké komunity. Ve srovnání s jinými koncepty starshade, cílí autoři ISEE na nižší hmotnost, náklady i komplexnost při zachování vysoké výkonnosti a vědeckého přínosu (možnost pozorovat více než 100 cílů). Jejich návrh starshade by byl kompatibilní s aktuálně plánovaným šestimetrovým teleskopem HWO (Habitable Worlds Observatory), ale i s největším teleskopem světa, Evropským ELT s průměrem 39 metrů, který se buduje v Chile. Mohl by fungovat i jako součást projektu HOEE (Hybrid Observatory for Earthlike Exoplanets) a dalších
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.