Energy
Společnost Energy získala kontrakt od amerického letectva na studium přenosu vesmírné solární energie do vojenských zařízení, čímž oživuje koncept studovaný před dvěma desetiletími.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Společnost Energy získala kontrakt od amerického letectva na studium přenosu vesmírné solární energie do vojenských zařízení, čímž oživuje koncept studovaný před dvěma desetiletími.
V roce 2025 pomohly systémy Space42 zachránit více než 660 životů při 25 nouzových událostech, od zemětřesení v Myanmaru, Nepálu a Turecku až po cyklóny v Mosambiku a záplavy v Nigérii. V každém případě rozdíl mezi přijatými daty a poskytnutou pomocí pramenil ze spolupráce mezi propojením, pozorováním a reakcí.
Čínský komerční startup Nayuta Space zabývající se vypouštěním raket Nayuta Space dokončil po sobě jdoucí kola financování Pre-A na podporu vývoje svého nekonvenčního konceptu rakety Xuanniao-R.
Francouzský družicový operátor Eutelsat a indický poskytovatel námořních služeb Station Satcom podepsali víceletou dohodu o rozšíření služeb OneWeb LEO, které vlastní Eutelsat, pro flotilu Satcomu.
Bývalý administrátor NASA Jim Bridenstine se připojuje ke společnosti Quantum Space jako její generální ředitel. Společnost se zaměřuje na nové příležitosti v oblasti národní bezpečnosti.
Rostoucí tlak na zabezpečení strategických vod vede k poptávce po důslednějším monitorování podmořské aktivity, což vytváří příležitosti pro autonomní plavidla připojená k družicím, která mohou sledovat oblasti mimo dosah vesmírných senzorů.
Polská kosmická společnost Eycore vypustila družici Eycore-1. Družici je určena pro pozorování Země s technologií radaru se syntetickou aperturou (SAR) od této společnosti. Start rakety Falcon 9 z vesmírné základny Vandenberg.
Společnost Voyager Technologies uvedla, že je připravena na případ, že NASA změní plány na podporu vývoje komerčních vesmírných stanic.
Interlune, startup s plány na získávání helia-3 z Měsíce, získal kontrakt od NASA na vývoj nákladu pro testování způsobů extrakce tohoto cenného izotopu z lunárního regolitu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Od začiatku dobývania vesmíru v roku 1957, keď sa na obežnú dráhu pozrel Sovietsky Zväz pomocou sondy Sputnik-1 boli ľudia fascinovaní pilotovanými letmi. V priebehu vekov sa ľudstvo túžilo zblízka pozrieť na tie podivné bodky, ktoré svietia na oblohe. Mesiac bol zvlášť príťažlivý. Práve preto sa prvý človek dostal až za hranice vesmíru tak skoro. Trvalo to iba štyri roky. Čoskoro sa však zistilo, že vydržať nehostinnom kozmickom prostredí dlhšie ako pár dní je veľmi problematické. Vznikla myšlienka kozmických staníc obiehajúcich okolo Zeme, Mesiaca… Aj to šlo zrealizovať pomerne ľahko. prvý Sovietsky Saljut sa dostal k slovu koncom apríla 1971. Nasledovali ďalšie, dokonalejšie stanice, ktoré už umožňovali dosť dlhý pobyt v stave bez tiaže. Čoskoro sa však ukázali dva limitujúce faktory. Po prvé, stanica vo vesmíre trie o zvyšky atmosféry a po niekoľkých mesiacoch až rokoch spadne späť na Zem. Po druhé, kozmonauti musia tam hore niečo jesť, piť a dýchať. To dalo vzniknúť ďalšiemu fenoménu kozmonautiky, ktorý dnes poznáme pod názvom zásobovacie lode. Nároky na ne
Mobilní odpalovací plošina (MLP) stála vždy tak trochu v ústraní – vždy když se s raketoplánem, nebo dříve se Saturnem V vydávala na cestu z haly VAB na startovní rampu, pohledy diváků ji míjely. Většinou všichni hrdě pozorovali kosmický nosič, pokud ne, pak je zaujal pásový transportér. Ale unikátní stavba, která se nacházela mezi těmito dvěma stroji je často nechávala chladnými. Neprávem! V dnešním článku se zaměříme právě na mobilní startovní rampu – především pak na její úpravy, které jsou nutné, aby mohla vozit těžkotonážní SLS.
To, že je politika spojená s kosmonautikou je stará známá věc. Vždyť kosmické agentury jsou dotovány ze státních peněz a na politicích záleží, zda penězovod ve prospěch letů do vesmíru otevřou, nebo zda finance přelijí jinam. Dlouho jsme se ale mohli utěšovat, že kosmonautika je klidným ostrovem, na který špinavá hra s názvem politikaření nedoletí. Bohužel i to už je minulostí. Republikáni a demokraté se nedokázali dohodnout na americkém rozpočtu pro příští rok, takže USA spadly do stavu platební neschopnosti. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat, bohužel dopadly i na NASA.
Kosmonautika je špičkový obor lidské činnosti, který chyby odpouští jen výjimečně. Stroje, které se vydávají do kosmických hlubin jsou důkladně testovány na Zemi, aby se mohly připravit na všechny možné scénáře, které je ve vesmíru čekají. I přes tyto hloubkové testy ale občas dojde k selhání. Prakticky vždy se jedná o nějakou drobnost, na první pohled nevýznamný detail, ale jeho důsledky bývají dalekosáhlé. Nejznámějším příkladem je asi ztráta americké sondy Mars Climate Orbiter, která očekávala data v metrických mírách, zatímco řídící středisko posílalo údaje v mírách anglosaských. Dnešní článek ukáže, že i v současné době se může něco podobného stát.
Do vesmíru už bolo vypustené obrovské množstvo planetárnych sond. Iba málo z nich sa však môže pýšiť tým, že funguje viac než 3 000 dní. Medzi ne momentálne patria obidva Voyagery, rover Oppotunity, európsky Mars Express, Rosetta a aj Mars Odyssey. Posledná menovaná momentálne drží aj rekord najstaršej planetárnej družice (ak nepočítame Zem). Okolo Marsu obieha už od roku 2001 a takmer presne o mesiac oslávi dvanáste výročie príletu k červenej planéte. Počas svojej, niekoľkokrát predĺženej misie odviedla obrovské množstvo práce. Poslala nám na Zem zaujímavé informácie, nové zistenia, objavy, úžasné fotografie (okrem iného aj planetárnych sond Spirit, Opportunity a Phoenix). Zároveň sa stala prvým človekom vytvoreným telesom, ktoré bolo odfotené mimo cislunárneho priestoru (Zem – Mesiac).
Tak nějak by se dala ve stručnosti charakterizovat posádka kosmická lodi Sojuz TMA-10M, která se 25. září ve 22:58 našeho času vydá z kazašského kosmodromu Bajkonur vstříc mezinárodní vesmírné stanici. Rusové Oleg Kotov a Sergej Rjazanskij, stejně jako Američan Michael Hopkins stráví na ISS více než 5 měsíců – nejprve doplní 37. dlouhodobou expedici a následně se stanou základem pro expedici s pořadovým číslem 38. Zažijí toho opravdu hodně – od příletu nové zásobovací lodi až po unikátní předávání olympijské pochodně v otevřeném prostoru vesmírné prázdnoty. Náš dnešní článek si klade za cíl přinést informace o jednotlivých členech posádky, kteří už netrpělivě odpočítávají poslední hodiny v zemské gravitaci.
Spoločnosti Spacex a Blue Origin našli spôsob. Nie však taký, aký by sme asi očakávali. Od ukončenia programu veľkých amerických raketoplánov ostávajú rampy 39A a 39B prázdne. Brúsia si však na ne zuby niektoré súkromné firmy. Spacex získala rampu 39A pre svoju ťažkotonážnu raketu Falcon Heavy a 39B bude zdieľať NASA so svojou superraketou SLS a Blue Origin, ktorá dosiaľ uskutočnila iba zopár suborbitálnych letov a nie je o nej veľmi počuť. Čo to má spoločné s šetrením? NASA sa chce rampy 39A čo najskôr „zbaviť“. Inak povedané, prenajať ju súkromnej firme. Hlavným kandidátom bola samozrejme úspešná spoločnosť miliardára Elona Muska, ktorá nakoniec získala kontrakt. Problém je v tom, že údržba a prenájom rampy stoja asi 1,2 milióna dolárov mesačne.
Kdo se, byť jen okrajově, pohybuje kolem kosmonautiky, ten nemohl v posledních letech minout informace o nové éře americké kosmonautiky, která počítá s lety k asteroidům a jednou třeba možná i k Marsu. Umožnit to má nová kosmická loď Orion a hlavně těžkotonážní raketa SLS – Space Launch System. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, co bude toto monstrum pohánět? Jaká neuvěřitelná síla bude potřebná k tomu, aby se na oběžnou dráhu dopravilo minimálně 70 tun nákladu, se kterými počítají první verze rakety? To přitom není vše, SLS se bude nadále vyvíjet a ve finále bude na nízkou oběžnou dráhu nosit 130 tun nákladu. To překoná i dosavadního rekordmana – lunární Saturn V. Klíčovou úlohu budou v tomto případě hrát motory RS-25 a právě o nich bude pojednávat náš dnešní článek.
V minulých dieloch seriálu Sondy na Marse ste sa mohli dočítať o neúspešných sondách, ktoré z rozličných dôvodov skončili na smetisku dejín. Aj dnes bude reč o automate, ktorý svoju cestu zakončil trochu skôr, než bolo plánované. NASA vypustila tretieho januára 1999 malý 290 kilogramový robotický pristávací modul, ktorý mal za úlohu skúmať južný pól Marsu. Ľudia sa tak mali konečne dostať na jednu z tých bielych polárnych čiapočiek, ktoré dlhé storočia fascinovali astronómov. Ambiciózny americký pokus o dosiahnutie povrchu červenej planéty zastrešoval projekt Mars Surveyor ’98.
Titan je zatím jediným dalším tělesem kromě Země, na kterém probíhá koloběh kapaliny. Obíhající kapalinou není však voda, nýbrž kapalné uhlovodíky, které tvoří jezera. Z nich se kapalina dostává do atmosféry. Nakonec zkondenzuje a spadne ve formě deště zpět na povrch. Tam pak může kromě doplnění hladiny stávajících jezer vytvořit jezera nová nebo se drobnější proudy mohou nakonec stéci do řek. O jejich objevu jsme vás informovali v prosinci 2012. Se vsakováním to mají však uhlovodíky velmi obtížné, neboť pod povrchem se nachází ledová krusta. Ta je již tvořena skutečně vodním ledem, který má při teplotě -180°C panující na Titanu tvrdost srovnatelnou s mnohými známými pozemskými nerosty. A led je tím činitelem, který nedávno zamotal hlavy vědcům.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.