Spark Space
Čínský startup Spark Space si po testech motorů Lieyan-2 zajistil v řadě kol financování pro projekt, o kterém tvrdí, že bude největší raketou na světě s elektrickým čerpadlem.
sociální sítě
Přímé přenosy
Načítám data o přenosech…
krátké zprávy
Čínský startup Spark Space si po testech motorů Lieyan-2 zajistil v řadě kol financování pro projekt, o kterém tvrdí, že bude největší raketou na světě s elektrickým čerpadlem.
Kelly Hammettová, bývalá vedoucí Úřadu pro rychlé vesmírné schopnosti U.S. Space Force, byla jmenována výkonnou ředitelkou Centra jaderných zbraní letectva.
Soukromá investiční společnost EQT získává společnost Exolaunch, která se zabývala vypouštěním stovek družic pro sdílenou dopravu. EQT tak pomůže uspokojit rostoucí poptávku po vypouštění těchto produktů.
Vyšetřování NASA dospělo k závěru, že škody ve výši několika milionů dolarů na jedné z největších antén sítě Deep Space Network (DSS-14 Goldstone) byly způsobeny nedostatečným výcvikem personálu a chybnými pracovními postupy.
Francouzský startup Look Up, který se zabývá vesmírným dohledem, plánuje využít síť pozemních stanic Skynopy k automatizaci své navrhované služby pro zamezení srážkám na nízké oběžné dráze Země.
Společnost Dawn Aerospace získala 25 milionů dolarů na rozšíření své práce v oblasti vesmírné dopravy a suborbitálních kosmických letounů.
Společnost PiLogic, startup vyvíjející software pro umělou inteligenci, který identifikuje poruchy a předpovídá selhání družic, podepsala dohodu s Výzkumnou laboratoří amerického letectva, aby otestovala, zda její technologie může zlepšit způsob, jakým operátoři kosmických zařízení detekují a diagnostikují problémy na oběžné dráze.
Startup Katalyst Space Technologies, který se zabývá servisem družic, získal 12 milionů dolarů na provedení demonstrační servisní mise na geostacionární dráze.
Rozhodnutí Švýcarska neúčastnit se programu Evropské unie pro pozorování Země Copernicus během cyklu financování 2028–2034 oživilo širší debatu o hodnotě přispívání do programu sběru dat, když je velká část jeho dat stále volně dostupná po celém světě.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Mezinárodní vesmírná stanice provedla v minulých dnech sérii tří zážehů, která zvýšily její oběžnou dráhu. K těmto zážehům se použily motory automatické zásobovací lodi Progress M-29M, která je připojena na zadní části modulu Zvezda, což je pro tento účel ideální umístění. Poslední zážeh přišel na řadu včera, tedy ve středu 17. února v 11:44 našeho času a celkem trval 10 minut a 52 sekund. Jeho hlavním úkolem bylo zvýšit perigeum (nejnižší bod) oběžné dráhy ISS a také ji zakulatit.
Je za námi další týden, který formoval hlavně objev gravitačních vln. Ten dozajista změní náš pohled na vesmír a jeho výzkum. My jsme však na kosmonautickém portálu a proto se budeme věnovat událostem patřícím do tohoto oboru. Podíváme se na zajímavou zprávu o začátku výroby speciálního testovacího kusu prvního stupně SLS a co jej bude čekat za testy. Zamíříme tentokrát i do Čech, konkrétně do Olomouce, kde se tamějším školám podařilo domluvit velmi prestižní kosmickou záležitost. Tentokrát jsme pro vás připravili i galerii ze startu rakety Delta IV. Příjemné čtení a hezkou neděli.
Robot Special Purpose Dexterous Manipulator (SPDM), který je častěji nazýván Dextre dokončil na ISS sérii testů, při kterých demonstroval práce, které normálně musí vykonávat astronauti při vesmírných vycházkách. Dextre je specializovaný robot, který může být přenášen mezi různými pracovišti pomocí větší robotické paže Canadarm2. Sám disponuje sadou různých nástrojů, které mu umožňují vykonávat údržbářské práce na exteriéru ISS. Na stanici byl vynesen už v roce 2008 raketoplánem Endeavour při misi STS-123 a následně sestaven během vesmírné vycházky. Po překonání několika počátečních problémů se konečně v roce 2010 dostal do plného provozu.
Po skončení programu Apollo se Spojené státy v oblasti pilotovaných misí nadlouho odmlčely. Nebylo to snad proto, že by jim došel dech. V zákulisí se chystal revoluční dopravní prostředek na orbit – raketoplán. Velký orbitální kluzák, jenž se vyznačoval znovupoužitelností a jehož verzatilita měla překonat vše, co zde dosud bylo. Raketoplán měl startovat několikrát měsíčně a na orbitu podporovat stavbu americké orbitální stanice, provádět vojenská i civilní pozorování Země, biologické a materiálové experimenty, ale hlavně – vynášet a zachycovat družice (a nejen ty americké!). Byly plánovány dokonce inspekce a opravy družic přímo na orbitu. K tomu však bylo zapotřebí vyvinout nové technologické prostředky, pomocí nichž by bylo možné tyto úkoly provádět. Tak se zrodila například robotická paže, nebo nová generace skafandrů. Raketoplán se po mnohých porodních bolestech nakonec podařilo uvést v život na počátku 80. let. Ovšem realita ukázala limity jak co do původních záměrů ohledně využití, tak i po ekonomické stránce. Zamýšlený monopol na vynášení velkých družic vzal zasvé, stejně jako plány na čistě americkou stanici Alpha. Nakonec, po 30 let trvající
Už v roce 2003 se na staniční robotické paži Canadarm2 objevila malá černá skvrna hned vedle písmene “a”. Může se zdát, že jde jenom o drobnost, ale podobnou stopu by mohl na paži zanechat například mikrometeorit, nebo kus vesmírného smetí. Tyto objekty se mohou s ISS střetnout v rychlostech přesahujících 30 000 kilometrů za hodinu a tím způsobit závažné poškození. Robotická paže zastává na stanici velice kritické funkce, mimo jiné zachytává a připojuje přilétávající zásobovací lodě Dragon a Cygnus. Jakákoliv závada by tak mohla stanici ochromit. Kamery které jsou umístěny na vnějšku ISS nejsou schopné dostatečného přiblížení, aby odhalily detaily oné tmavé skvrny. NASA proto sáhla po přístroji VIPIR, který je součástí mise robotického tankování, aby provedla důkladnou inspekci robotické paže.
Dnes ve 14:10 našeho času by měl začít pět a půl hodiny dlouhý výstup do otevřeného prostoru v podání Jurije Malenčenka a Sergeje Volkova. Jejich úkolem je běžná údržba exteriéru stanice. Na dvojici čeká odstranění experimentu Expose-R, ve kterém byly po dobu roku a půl vystaveny různé materiály kosmickému prostředí. Kromě toho odstraní experiment CKK (opět materiály vystavené kosmickému prostředí) jeho nástupcem, nebo instalace experimentu Vinoslivost. Dvojice k výstupu použije přechodovou komoru na ruském modulu Pirs a NASA TV by měla celý výstup vysílat živě.
V dnešním vydání Kosmotýdeníku si shrneme velmi nabitý poslední lednový týden, který přinesl spoustu zajímavých zpráv. Krom startu Ariane 5 a Protonu-M, o kterém jsme vás informovali v průběhu týdne, se v hlavní zprávě podíváme na certifikaci, kterou získala raketa Falcon 9 Full thrust a která SpaceX otevírá cestu k velmi zajímavým lukrativním zakázkám. Dále zamíříme na palubu Mezinárodní vesmírné stanice, ze které byly vypuštěny dva cubesaty. Zjistíme, jak se posunuly přípravy na misi EM-1, která pošle loď Orion k Měsíci a nevynecháme ani dění u Marsu. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.
Když byla ISS navrhována v devadesátých letech, nikdo nepočítal s tím, že se stane důležitým uzlem pro soukromé vesmírné společnosti. V posledních letech ale stanice přispěla obrovskou mírou k rozvoji právě tohoto sektoru. Americká společnost NanoRacks přišla s návrhem instalace soukromé přechodové komory na ISS. Ta by sloužila hlavně pro vypouštění cubesatů, ale dala by se použít i pro jiné účely. NanoRacks nejsou žádní nováčci, na ISS již od roku 2013 působí jejich CubeSat Deployer, který po připojení k japonské robotické paži vypouští cubesaty dopravené na stanici pomocí zásobovacích lodí. Možná se ale ptáte, na co je potřeba další přechodová komora? Není jich na ISS již dost?
Myslíte že jde použít vodní kapku jako míček na ping-pong? Scotty Kelly to zkusil a funguje to. I když se to může zdát jako hloupost, přesto má tohle video hlubší význam. Díky těmto záběrům si můžeme my, pozemšťané, kteří nikdy nepřišli do styku s dlouhodobým stavem mikrogravitace lépe pochopit všechny aspekty tohoto zvláštního prostředí. Stejně tak je to i vynikající ukázka povrchového napětí vody, o kterém často slýcháme, ale obrázek je v takovém případě za tisíc slov – zvlášť když je jako v tomto případě ve 4K rozlišení.
Skafandr pro výstupy do volného prostoru lze přirovnat k jakémusi obalu, jenž chrání svého nositele před všemi nepřízněmi okolního nepřátelského prostředí. Lidské tělo tak s jeho pomocí odolává chladu, radiaci, nízkému tlaku a nedostatku kyslíku. Všechny tyto aspekty kosmické skafandry od počátku splňovaly. Postupně se také zvyšovala výdrž a úroveň práceschopnosti kosmonautů, vystupujících do volného prostoru. Stále však cosi překáželo. Když pomineme lunární skafandry A7L/LB, všechny obleky, používané pro EVA sdílely stejný limitující prvek. K jejich funkci bylo třeba kabelu. Ať už jeho prostřednictvím kosmonauti a astronauti dostávali životodárný kyslík, či z něj jejich skafandry čerpaly elektřinu, pořád tady byl. Ovšem s nástupem nových typů stanic a také s příchodem amerického Shuttlu začínalo být jasné, že kabel musí zmizet. Stejně jako je třeba v jistý okamžik přetnout pupečníkovou šňůru právě narozeného dítěte, aby začalo existovat jako samostatná entita, i u skafandrů musel tento krok nadejít. Zatímco u Američanů k tomu došlo už v roce 1983, Sověti na tento okamžik čekali o pět let déle…
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.