York Space Systems
Tomáš Pojezný
18. 9. 2024
21:00
Americké vojenské družice postavené společností York Space Systems si úspěšně vyměňovaly data na oběžné dráze pomocí optických komunikačních terminálů Tesat-Spacecom.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americké vojenské družice postavené společností York Space Systems si úspěšně vyměňovaly data na oběžné dráze pomocí optických komunikačních terminálů Tesat-Spacecom.
Ursa Major, společnost zabývající se raketovým pohonem se sídlem v Coloradu, získala od americké armády nové finanční prostředky ve výši 12,5 milionu dolarů na pokrok ve vývoji a výrobě raketových motorů na tuhé pohonné látky.
Francouzský startup U-space bude spolupracovat s nadnárodním dodavatelem raket MBDA na vývoji dvojice družic, které budou demonstrovat detekci, charakterizaci a zaměřování družic a jiných zařízení ve vesmíru. Družice spadají do plánů agentury DGA .
Startup Samara Aerospace získal kontrakt společnosti SpaceWERX na vývoj zlepšeného zaměřování družic o hmotnosti o 200 až 500 kilogramů.
Capella Space, poskytovatel služeb pozorování Země využívající radarové družice se syntetickou aperturou, získal od amerického letectva kontrakt v hodnotě 15 milionů dolarů na modernizaci svých senzorů a schopností sběru dat pro vojenské aplikace.
Eva Portier, zástupkyně pro vesmír francouzské zbrojní agentury DGA uvedla, že do roku 2030 Francie plánuje mít aktivní schopnost bránit vesmírné prostředky.
FAA oznámila 17. září, že udělila SpaceX pokutu ve výši 633 009 USD za porušení podmínek jejích licencí během června 2023 při startech rakety Falcon 9 na misi Satria-1 a v červenci 2023 za vynesení Jupiteru-3 Falconem Heavy.
Výrobce družic Apex formálně uvedl na trh větší družicovou platformu NOVA, která je podle společnosti určena pro náročnější mise vládních zákazníků. První dodávky zákazníkům začnou ve třetím čtvrtletí roku 2025.
Evropská kosmická agentura plánuje otestovat služby řízení kosmického provozu, které nabízí portugalský startup Neuraspace. Na základě smlouvy oznámené 16. září bude kancelář ESA Space Debris Office integrovat služby Neuraspace se svými stávajícími nástroji.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
V předchozí části článku jsme se jak podívali na komety obecně, tak jsme se pokusili i zhruba načrtnout průlet ISONu periheliem s přibližným časovým nástinem. V této části se podívejme blíže na samotný průběh pozorování, především na konkrétní přístroje, jejichž pomocí se budou astronomická pozorování realizovat. Jestli bude současné pozorování průletu v něčem revoluční, tak to bude především v počtu observatoří a detektorů, ať už pozemních či kosmických, amatérských či profesionálních, které se na ISON budou v různé době zaměřovat. O takové technické výbavě se vědcům při posledním přiblížení Halleyovy komety mohlo jen zdát. Pojďme se proto na tento výčet podívat detailněji a vezměme to hezky popořadě.
Kosmonautika láká velké množství fanoušků po celém světě. Spousta z nás je odkázaná jen na fotografie a videa, jenže tato média, byť jsou sebekvalitnější, nemohou nikdy přinést to, co člověku dá osobní návštěva nějakého místa. Genius loci vás naplní a najednou vidíte skutečnosti známé z internetu v úplně jiných souvislostech. Jistě, někteří z vás mohou namítnout že na cesty za oceán nemají dost finančních prostředků. Ale nezapomínejte na to, že jsme součástí Evropské kosmické agentury a její střediska jsou na Starém kontinentu. Dnes se proto v našem seriálu podíváme na návštěvu technické centrály evropské kosmické agentury ESTEC u nizozemského města Noordwijk.
Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON. A o to víc se k tomuto úkazu upíná pozornost profesionálů i laiků po zklamání z přehnaných očekávání první letošní komety C/2011 L4 PanSTARRS. Tak se to totiž s kometami bohužel má. Čekáte s otevřenou náručí a ono nic. A naopak – z nepovšimnuté události se může za pár měsíců stát nádherná podívaná. Proradné vlasatice s nepravidelnými drahami nám často připravují nejedno překvapení. Pojďme se na ně teď společně podívat.
Európska družica GOCE (Gravity Field and Steady-State OceanCirculation Explorer), ktorá od marca 2009 skúma zemské gravitačné pole čoskoro zanikne v zemskej atmosfére. Rozloženie hmoty na povrchu Zeme a hlavne v jej vnútri nie je rovnorodé. Gravitačné zrýchlenie tak kolísa medzi hodnotami 9,79 – 9,83 metrov za sekundu na druhú, čo je vážne dosť. Vedci potrebujú mať absolútne presné dáta. Preto 17. marca z Ruska štartovala raketa Rokot s družicou GOCE na špici.
I přes nesporný vědecký přínos byly biologická laboratoř Bion-M, vypuštěná do kosmu letos na jaře a technologická laboratoř Foton-M pracující naposledy v kosmu v roce 2007, spíše úspěšnou aplikací poměrně letitých a dalo by se říci i zastaralých technologií. Však také základ tvořila platforma Vostoku, která se kromě prvních pilotovaných letů využívala i pro špionážní účely v 60. a 70. letech minulého století.
Vloni však vyhlásila Ruská kosmická agentura výběrové řízení na realizaci jiného typu stroje. Ten by měl přijít s novou koncepcí, aplikací moderních technologií a neomezoval by se pouze na krátký pobyt v kosmu, nýbrž by mohl pracovat delší dobu, pravidelně servisován kosmonauty z ISS. Ponese název OKA-T.
Začiatok nového tisícročia sa v európskej ESA niesol v znamení medziplanetárnych misií. Na svoju cestu vesmírom sa vydalo hneď niekoľko zaujímavých družíc na čele s neopakovateľnou Rosettou. Nesmieme však zabudnúť ani na Expressy k Marsu a k Venuši. Dnes si trochu rozoberieme konštrukciu a úspechy jednej z najúspešnejších európskych družíc. Ide samozrejme o Mars Express. Ten svoju cestu začal v roku 2003 v aerodynamickom kryte ruskej rakety Sojuz s horným stupňom Fregat. Už samotný názov sondy hovorí o tom, že bola vytvorená za Express-ne krátky čas. Mechanické vybavenie bolo takmer kompletne prebraté z Rosetty, vedecké prístroje zase z neúspešnej a málo známej ruskej Mars 96.
Už příští týden uvidíme testy nejambicióznějšího planetárního roveru agentury ESA. Robotický výzkum pouště v Jižní Americe podobné marsovské krajině bude pod dozorem Velké Británie, podobně jako výzkum při budoucí misi k rudé planetě.
Rover čelí pusté poušti Atacama v severním Chile, podobným podmínkám, s jakými bude bojovat na Marsu. Obklopen nejsuššími místy na Zemi, jež postrádají vegetaci. Povrch je pokryt červeno-hnědou půdou a kamením, takže vypadá hodně podobně jako Mars.
Od začiatku dobývania vesmíru v roku 1957, keď sa na obežnú dráhu pozrel Sovietsky Zväz pomocou sondy Sputnik-1 boli ľudia fascinovaní pilotovanými letmi. V priebehu vekov sa ľudstvo túžilo zblízka pozrieť na tie podivné bodky, ktoré svietia na oblohe. Mesiac bol zvlášť príťažlivý. Práve preto sa prvý človek dostal až za hranice vesmíru tak skoro. Trvalo to iba štyri roky. Čoskoro sa však zistilo, že vydržať nehostinnom kozmickom prostredí dlhšie ako pár dní je veľmi problematické. Vznikla myšlienka kozmických staníc obiehajúcich okolo Zeme, Mesiaca… Aj to šlo zrealizovať pomerne ľahko. prvý Sovietsky Saljut sa dostal k slovu koncom apríla 1971. Nasledovali ďalšie, dokonalejšie stanice, ktoré už umožňovali dosť dlhý pobyt v stave bez tiaže. Čoskoro sa však ukázali dva limitujúce faktory. Po prvé, stanica vo vesmíre trie o zvyšky atmosféry a po niekoľkých mesiacoch až rokoch spadne späť na Zem. Po druhé, kozmonauti musia tam hore niečo jesť, piť a dýchať. To dalo vzniknúť ďalšiemu fenoménu kozmonautiky, ktorý dnes poznáme pod názvom zásobovacie lode. Nároky na ne
V minulém díle našeho seriálu jsme se věnovali velice úspěšné sondě Mars Express, která už deset let krouží kolem Rudé planety. Tato sonda, jak jste se mohli dočíst, byla jakousi reinkarnací neúspěšné ruské sondy Mars-96. Měla podobné úkoly a převzala z ní i některé přístroje. Dnešní článek nás ve Sluneční soustavě zavede opačným směrem – k Venuši. Tu už několik let obíhá sesterská sonda Venus Express, která je téměř totožnou kopií sondy Mars Express, a pokračuje tak v trendu nízkonákladových misí využívajících existujícího hardwaru. Ve 13. díle seriálu ESA nabízíme, jako již tradičně, něco málo z historie projektu, informace o konstrukci sondy, jejím letu i dosažených výsledcích. Je zde druhá část Expressu k nebližším planetám.
Mars je dnes bezesporu hned po Zemi nejdůkladněji probádanou planetou Sluneční soustavy. Už před dávnými lety fascinoval astronomy, kteří věřili, že by na něm mohli najít život. Někteří byli dokonce přesvědčení, že na Marsu musí žít vyspělá civilizace podobná té naší. Tyto teorie byly podpořeny v roce 1877, kdy Giovanni Schiaparelli pozoroval svým dalekohledem na povrchu Marsu jakési „kanály“. Měl však na mysli přírodní koryta a z jeho italského popisu „canale“ bylo chybně interpretováno, že se jedná o kanály umělé, které zde vybudovala nějaká civilizace. I dnes mnozí lidé věří, že by na Rudé planetě mohl být velmi jednoduchý život. Část populace v čele s konspiračními teoretiky dokonce věří, že se tam nacházejí stavby, které mají zůstat našemu oku skryty, pyramidy, havarované kosmické lodě a další kuriozity. Nejdříve byli vědci fascinováni Marsem pro možnost nálezu mimozemského života. V poslední době, kdy byl marťanský život s největší pravděpodobností vyloučen (záměrně píši „s největší pravděpodobností“, protože nikdy neříkám: „nikdy“) se však vědecká komunita soustředí spíše na výzkum marťanské historie, jelikož už s jistotou
