OHB
Švédská společnost OHB získala rekordní zakázku pro švédský vesmírný sektor na výstavbu 20 družic, které posílí evropské kapacity v oblasti předpovědí počasí a monitorování klimatu.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Švédská společnost OHB získala rekordní zakázku pro švédský vesmírný sektor na výstavbu 20 družic, které posílí evropské kapacity v oblasti předpovědí počasí a monitorování klimatu.
Společnost Portal Space Systems, která vyvíjí zařízení Starburst, spolupracuje s australským startupem Paladin Space, aby nabídla komerční službu odstraňování orbitálního odpadu.
Společnost Kratos Defense & Security Solutions získala od amerických Vesmírných sil kontrakt v hodnotě 446,8 milionu dolarů na vybudování a provoz pozemního systému pro novou konstelaci družic varování před raketami na střední oběžné dráze Země.
Společnost Blue Origin je další ze společností, která navrhuje systém orbitálních datových center. V rámci svého návrhu podala plány na konstelaci až 51 600 družic.
NASA navrhuje značné zvýšení počtu misí robotických přistávacích modulů na Měsíc.
ISPTech, německá společnost zabývající se vesmírnými technologiemi, která vyvíjí pohonné systémy pro agilní manévrování na oběžné dráze, oznámila, že získala počáteční financování ve výši 5,5 milionu eur na nasazení svých pokročilých, netoxických pohonných řešení pro operační vesmírné mise.
Společnost TransAstra provádí studii financovanou investory a zákazníky, jejímž cílem je prozkoumat technickou proveditelnost přesunu asteroidu o hmotnosti 100 metrických tun na stabilní oběžnou dráhu blízko Země.
Společnost Rocket Lab oznámila, že získala kontrakt od Pentagonu ve výši 190 milionů dolarů na 20 hypersonických testovacích letů.
Čína identifikovala nový cílový asteroid blízko Země pro svou první misi kinetických testů planetární obrany, která je naplánována na prosinec 2027.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Před 35 lety byla vypuštěna sonda Magellan z paluby raketoplánu Atlantis při misi STS-30 na cestu k Venuši. Sonda byla vybavena radarem se syntetickou aperturou pro prohlédnutí hustých vrstev atmosféry, pro zmapování povrchu. 5. května 11:00
Raketoplán. Jaké slovo se člověku v hlavě vybaví, když řeknete toto slovo. Drahý, unikátní, důležitý, nesmyslný? Bez ohledu na to jaký názor na raketoplány máme, tak sehrály v třicetiletém období od roku 1981 až 2011 neoddiskutovatelnou roli v poznávání vesmíru. Díky nim máme Mezinárodní vesmírnou stanici, funkční Hubbleův vesmírný dalekohled, posílily mezinárodní spolupráci v rámci programu Shuttle-Mir, ISS a nejen v nich, vynesly na oběžnou dráhu nespočet družic a z paluby raketoplánu byly také vypuštěny sondy Galileo, Magellan, Ulysses a nebo Chandra X-ray Observatory. Ať už si tak o raketoplánech myslíme cokoliv, díky jejich přínosu jsme se posunuli k větším a složitějším projektům a proto bych se chtěl v tomto článku zaměřit na příběh těchto úžasných strojů.
V našich přednáškách se vrátíme k tématu raketoplánů, které jsme od února poněkud opomíjeli. Nebylo to však z mé strany jakýmkoliv podceňováním, ale tím, že jsem vás na přelomu ledna a února zavalil smrští hned tří přednášek na téma těchto úžasných strojů, které přes 30 let létaly do vesmíru a vynášely na oběžnou dráhu telekomunikační či vědecké družice, meziplanetární sond. Tím však výčet těchto strojů zdaleka nekončí, vynesly modul ke stanici Mir, kterou i zásobovaly a přivážely k ní nové členy dlouhodobých expedic. Vynesly též většinu dílů, ze kterých je dnes složena Mezinárodní vesmírná stanice ISS. Za dobu jejich existence je potkaly také dvě obří tragédie. Tou první byla zkáza raketoplánu Challanger a celé jeho posádky v roce 1986. O 17 let později se při návratu raketoplánu Columbia po misi STS-107 stala druhá, při které rovněž zahynulo všech 7 astronautů na palubě. Pro dnešní přednášku sáhneme opět do bohatého archívu Hvězdárny a planetária v Brně, který vám mimochodem velmi doporučuji. Píše se konec roku 2005 a my se nejprve vrátíme ke zkáze Columbie,
Na jaře loňského roku vydával známý popularizátor kosmonautiky, pan Milan Halousek, řadu přednášek v rámci svého přednáškového online cyklu v Kůži astronauta. Z této 16. dílné série jsem pro vás vybral tu, kterou věnoval programu amerických raketoplánů, prvních opakovaně použitelných kosmických strojů, které pro velkou řadu z nás dlouhá desetiletí symbolizovaly americkou kosmonautiku. Raketoplány ve své historii vypouštěly na oběžnou dráhu meziplanetární sondy či telekomunikační družice, stavěly vesmírnou stanici, prováděly se na nich nich různé vědecké pokusy a sloužily i pro testování nových technologií. Z jejich paluby byla vyfocena jedna z nejikoničtějších fotek 20. století, tedy Bruce McCandlesse, který se pohybuje vesmírem na raketovém křesle a není přitom ničím připoután. Samotných strojů, které zavítaly na oběžnou dráhu, bylo celkem pět – Columbia (OV102), Challanger (OV-99), Discovery (OV-103), Atlantis (OV-104) a Endeavour (OV-105). K ním pak patřil i stroj šestý, OV-101 Enterprise, který původně létat do vesmíru měl, ale nakonec sloužil pouze při atmosferických testech. Zmíněny budou samozřejmě i obě katastrofy, tedy jak mise STS-51L, tak STS-107. Autor se ve své přednášce pokusí i vysvětlit, proč byly
Američané do projektu Shuttle-Mir vložili nemálo finančních prostředků a úsilí. Předpokládali, že jejich investice jim přinese důležité poznatky během plánovaných společných letů raketoplánů a Miru a také během pobytů amerických astronautů na palubě komplexu. Přestože jsou cesty do vesmíru samy o sobě riskantními, Američané zastávali filosofii, jejímž imperativem bylo nezvyšovat zbytečně riziko jak pro posádky, tak pro stroje. Když proto přišli Rusové s plánem na „snímek desetiletí“, pro jejich zámořské partnery to byl tak trochu šok. Tento „snímek desetiletí“ měl být pořízen Anatolijem Solovjovem a Nikolajem Budarinem během odletu raketoplánu od Miru. Neměl být ovšem pořízen zevnitř stanice, ale zvenčí! Sojuz TM-21 se Solovjovem a Budarinem se měl odpojit od Miru, provést oblet komplexu a následně zaviset u levoboku stanice. Mezitím se měl odpojit i raketoplán a posádka Sojuzu měla pořídit ony spektakulární záběry Atlantisu v době těsně před jeho odpojením a během něj. Přibližně po půlhodině samostatného letu se měl Sojuz opět připojit k Miru a Solovjov s Budarinem měli přejít na jeho palubu. Na krátkodobém odpojení Sojuzu nebylo nic zvláštního, Američany však znepokojoval fakt,
Co byste odpověděli, kdyby se vás někdo zeptal, zda chcete být astronautem? Myslíte si, že člověk, který většinu svého života činí vše, co jen může, aby se mu jeho sen splnil a stal se astronautem, by v této chvíli svoji cestu vzdal? Konec minulého dílu Vesmírných osudů byl předvídatelný, ale další cesta Christophera Hadfielda už tolik ne. V roce 1992 se stal členem nového čtyřčlenného oddílu kanadských astronautů a začal dlouhý a náročný výcvik. Už na počátku výcviku si Chris uvědomil, že samotné přijetí mezi astronauty, dokonce ani mnoho cenných zkušeností z doby, co dělal pilota, z něho astronauta neudělá. Dokonce ani, když podstoupí všechny simulace a výcvik stále ještě není tím, kdo by se mohl nazývat astronautem. Co je tou hranicí? První let do vesmíru? První výstup do volného prostoru? Nebo první úspěšné vyřešení krizové situace? Neexistuje na to jednoznačná odpověď, ale rozhodně stojí za to ji zkusit najít.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.