Na mezinárodní kosmické stanici byl 4. února proveden velmi zajímavý experiment. Robot Astrobee vybavený modrými rameny, která připomínají spíše chapadla se snažil s jejich pomocí zachytit objekt ve tvaru kostky. Chapadla měla vyzkoušet autonomní ovládací systémy pro detekci cílového objektu a jeho zachycení. Podobné metody by se mohly v praxi uplatnit nejen při servisování družic, ale i při odstraňování kosmického odpadu.
Německý astronaut Matthias Maurer se přesunul do japonského laboratorního modulu Kibó, aby zde v rámci experimentu ReSWARM (RElative Satellite sWArming and Robotic Maneuvering) pracoval s volně poletujícími roboty Astrobee. Průběh experimentu přitom zaznamenal pomocí 360° kamery. Zmíněná robotická demonstrace testuje autonomní plánování a řízení pohybu v mikrogravitaci pro budoucí montáže a koordinovaný pohyb na oběžné dráze. Výzkum se tedy zaměřuje na zkoušky koordinace mezi více roboty, dále mezi roboty a nákladem, či jejich provozním prostředím, což se bude v budoucnu hodit při autonomních činnostech robotů.
V dubnu 2021 se autonomně poletující robot typu Astrobee (viz náš starší článek), pojmenovaný Bumble, dočkal testu na palubě Mezinárodní kosmické stanice. Zkouška spočívala v průzkumu simulované anomálie. Simulace byla založena na tom, že by systémy podpory života na stanici detekovaly vysokou koncentraci oxidu uhličitého. Pokud by taková situace reálně nastala, představovala by pro sedm lidí, kteří žijí a pracují v této unikátní laboratoři, značné nebezpečí. Tady šlo ale pouze o simulaci. Malý robot krychlovitého tvaru se svižně pustil do pohybu po stanici, aby našel místo označené jako vpusť pro cirkulaci vzduchu. Následně zde použil své kamery a software analyzující záběry, aby hledal cizí objekt blokující vpusť vzduchu. Cizí objekt opravdu našel – ponožku. Ale žádný strach, jelikož šlo o simulaci, byl to jen vytištěný obrázek ponožky. Když Bumble detekoval překážku, zavolal si o pomoc s jejím odstraněním.
V průběhu roku 2006 byly v rámci misí Progresu M-56, STS-121 a 116 na ISS dopraveny tři různobarevné koule, každá o průměru 21 cm a hmotnosti 4,1 kg. Ve skutečnosti se tedy jednalo o hranaté 18 stěny a s lehkou nadsázkou se dá říct, že nástupem do služby navýšily počet členů stálých posádek. Projekt SPHERE se nepochybně stal prvním krokem ke standardnímu zapojení robotů do pilotovaného kosmického programu, ale k hemžení droidů tak, jak jej známe například ze ságy Star Wars má daleko.
