sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Pokud půjde všechno podle plánu, měly by se dnes ve 21:38 našeho času zažehnout motory nejsilnější evropské rakety Ariane 5. Při startu z jihoamerického kosmodromu v Kourou by měl nosič dopravit na dráhu přechodovou ke geostacionární dvojici družic – norský telekomunikační satelit Thor 7 a společnou italsko-francouzskou armádní družici Sicral 2/Sycuse 3B. Nákladu jsem se podrobněji věnovali v tomto článku. Dnes jsme pro Vás připravili krátký článek s živým přenosem celého startu. Pod ním ještě najdete časový plán celého letu.
Tím Thorem z názvu článku pochopitelně nemyslíme severského boha hromů, ale telekomunikační satelit Thor-7. Ten se spolu se svým kolegou – satelitem Sicral-2 vydá na dráhu přechodovou ke geostacionární s pomocí nejsilnější evropské rakety Ariane 5. Původně mělo ke startu dojít už před pár dny, ale během příprav se objevil problém s konektorem, který propojuje kryogenní horní stupeň se startovní plošinou. Společnost Arianespace neuvedla k problému bližší informace, ale s největší pravděpodobností jde o závadu na systému, přes který do horního stupně proudí palivo, případně tlakovací plyny.
Pro Středoevropany bylo velmi brzké ráno, nebo hluboká noc chcete-li, když se na mysu Canaveral zažehl motor RD-180 na prvním stupni rakety Atlas V spolu s pěticí urychlovacích bloků. Může se zdát, že šlo o běžný start, ale zdání klame. Ve 2:04 našeho času se již po dvousté vydala k obloze raketa Atlas s horním stupněm Centaur – tato sestava k sobě patří již několik desetiletí. A tentokrát šlo navíc o nejtěžší náklad ze všech, se kterými měl tenhle nosič zatím co do činění. Úkolem bylo vynést na oběžnou dráhu telekomunikační družici MUOS-3 určenou pro americké námořnictvo.
Ani tuto neděli nepřijdete o pravidelný souhrn toho nejzajímavějšího, co přinesl uplynulý týden na poli kosmonautiky. Pokud nestíháte číst každý den naše články a přesto si chcete udržet přehled o aktuálním dění, je právě seriál Kosmotýdeník ideální volbou. Dnes nás čekají tři velká témata – poplach na ISS, který se naštěstí ukázal jako planý, pravděpodobný konec íránské kosmické agentury a začátek vědecké mise sondy New Horizons. Kromě toho jsme pro Vás připravili i tři menší témata.
Tajné satelity mají v sobě něco magického. Podněcují naši zvědavost a touhu dozvědět se informace, které nejsou veřejně dostupné. Proto pokaždé, když odstartuje některý z tajných satelitů, které patří pod federální Národní průzkumný úřad (National Reconnaissance Office), strhne se na internetu velký zájem veřejnosti. Část neinformovaných čtenářů s protiamerickými náladami prská, protože nechápe, že tajné družice vysílají na oběžnou dráhu všechny kosmické velmoci, druhá část se naopak pídí po nepřímých informacích a snaží se na jejich základě sestavit mozaiku, která jim ve výsledku může poodkrýt oponu tajemství. A právě takový bude náš dnešní článek. Zkusíme zjistit, jaký je účel armádního satelitu NROL-35.
Dnes ve 4:19 našeho času se podařil start rakety Atlas V v konfiguraci 541. Minulé dva pokusy se musely stornovat kvůli počasí, ale do třetice se tajný armádní satelit NROL-35 vydal na cestu. Zdá se, že se družice vydala na polární dráhu typu Molnija. Až bude o tajném satelitu k dispozici alespoň trochu více informací, podíváme se mu na zoubek podrobněji a stejně jako v minulých případech zkusíme odhadnout jeho úkoly. V dnešním krátkém článku se můžete prozatím podívat alespoň na záznam startu.
Na tom, že satelity čas od času zažehnou své motory, aby upravily svou oběžnou dráhu, není nic neobvyklého. Děje se tak poměrně často a nikoho to nepřekvapuje. Nicméně čas od času se objeví objekt, který manévruje více než jiné – šlo třeba o první let armádního miniraketoplánu X-37. Nyní, jak se zdá, máme znovu co do činění se satelitem, který manévruje více než je obvyklé, zdánlivě bezdůvodně a navíc hodně intenzivně. Některá média si při spekulacích ohledně ruské družice Kosmos 2499 pouští fantazii na špacír, nicméně my se dnes zkusíme na celou věc podívat pokud možno realisticky.
Po 675 dnech na oběžné dráze se včera v 18:24 SELČ zpátky na pevnou zemi vrátil americký miniraketoplán X-37B. Stal se tak rekordmanem, protože avizovanou životnost na oběžné dráze překonal více než dvakrát. O úkolech, které na oběžné dráze plnil, můžeme pouze spekulovat, protože armáda informuje pouze o věcech, které se utajit nedají – řeč je o startu a přistání. Včerejšek byl navíc derniérou pro ranvej na kalifornské Vandenbergově základně. Další stroje by už měly podle dohody dosedat na floridskou ranvej u Kennedyho vesmírného střediska. V našem dnešním článku ale ještě zůstaneme v Kalifornii a podíváme se na fotografie a video z přistání.
Přiznávám, že název dnešního článku není obvyklý. Ale ono je to dáno tím, že satelit CLIO, o kterém dnešní povídání pojednává, rozhodně nespadá do kategorie běžných satelitů. Na oběžnou dráhu jej včera vynesla raketa Atlas V, ale jinak je o něm neuvěřitelně málo informací. Je skoro až nepochopitelné, že u této družice dokonce ani nevíme, kdo stojí za jejím vypuštěním – víme pouze, že je to „vládní zakázka“. K družici se ale žádné ministerstvo ani žádná národní agentura či úřad nehlásí. To dělá z CLIO jeden z nejtajemnějších satelitů, které se za poslední roky podívaly do vesmíru. Na našem webu jsme se už v několika článcích věnovali startům armádních družic. U některých armáda rovnou přiznala jejich účel – například satelity SBIRS monitorující starty nepřátelských raket, u jiných jsme alespoň věděli, že spadají pod národní průzkumný úřad (National Reconnaissance Office). U satelitu CLIO ovšem provozovatele neznáme, což je krajně neobvyklé. Dalo by se říci, že je to nejtajnější družice z tajných. Existuje ale možnost se nějak dobrat výsledku? V dnešním článku se o to
Druhého září si stovky lidí od středního Colorada po jižní Wyoming všimli ohnivé koule na obloze, která svítila a rozpadala se. K pozorování došlo kolem půl jedenácté večer místního času. O případu informovala místní média a začal se hledat původce tohoto zřídka vídaného jevu. Hledání bylo nakonec úspěšné – viník byl nečekaný – ruský snímkovací satelit vyslaný před pár měsíci na oběžnou dráhu. Dnešní článek ukáže, jak se povedlo satelit vystopovat.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
