EchoStar
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost EchoStar odložila možné podání návrhu na vyhlášení bankrotu, aby měla více času na jednání s regulačními orgány, které přezkoumají, zda americký družicový operátor dodržuje podmínky vázané na jeho licence.
Společnost SpaceX získala kontrakt v hodnotě 81,6 milionu dolarů na vynesení americké vojenské družice WSF-M2 pro monitorování počasí v roce 2027.
Japonská raketa H-2A 28. června úspěšně vynesla vědeckou družici GOSAT-GW neboli Ibuki GW, na sluneční synchronní oběžnou dráhu. Družice bude snímat skleníkové plyny a koloběh vody. Start byl posledním letem rakety H-2A.
Společnost Muon Space zveřejnila první tepelné infračervené snímky ze své družice FireSat Protoflight, což představuje milník pro konstelaci družice specializovanou na detekci lesních požárů. Snímky jsou pořízené pomocí šestikanálového multispektrálního infračerveného přístroje.
Úřadující správce NASA očekává, že o nové vrcholové struktuře agentury se rozhodne během několika týdnů, ale administrátor potvrzený Senátem nemusí být jmenován dříve než příští rok.
Ministerstvo letectva USA znovu zvažuje nákup družic pro vojenskou konstelaci na nízké oběžné dráze Země a pozastavuje financování programu ve fiskálním roce 2026, zatímco zkoumá, zda by družice Starshield společnosti SpaceX mohly poskytovat stejné funkce za nižší cenu.
Společnost Isar 25. června oznámila, že získala finanční prostředky od společnosti Eldridge Industries se sídlem v Miami, která investuje do různých odvětví, včetně technologií. Investice má podobu konvertibilního dluhopisu, dluhového nástroje, který lze později převést na akcie společnosti.
Společnost Rocket Lab 25. června oznámila, že od Evropské kosmické agentury získala kontrakt na vynesení dvou malých družic k testování navrhované budoucí konstelace LEO-PNT na nízké oběžné dráze Země.
Američtí poskytovatelé družicových snímků zintenzivňují svá varování před navrhovanými škrty v rozpočtu Národního průzkumného úřadu na komerční snímky a tvrdí, že tyto škrty představují rostoucí riziko pro národní bezpečnost a životaschopnost domácího kosmického průmyslu.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Významný americký geolog Leon T. Silver zesnul 31. ledna ve věku 96 let. V 60. a 70. letech se podílel na výcviků astronautů pro přistání na Měsíci. 4. února 20:00
Pro výběr dnešní přednášky jsem opět hluboko sáhl do archívu hvězdárny a planetária Brno. Tato instituce v době loňského jara zdigitalizovala záznamy starých přednášek a díky tomu je mají možnost shlédnout i diváci dnes. Ta, kterou jsem dnes vybral byla pronesena na podzim roku 2007. Vystoupil v ní jeden z velkých českých a československých popularizátorů kosmonautiky, pan ing. Marcel Grün, bývalý ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a dlouholetý člen klubu Space. Ten nás sice v loňském roce opustil, jeho vystoupení v rozhlase či záznamy přednášek tu s námi zůstanou navždy. Tématem, které si pro svou přednášku vybral je kosmonautika a její historie. Seznámí nás s význačnými osobnostmi, které byli u zrodu tohoto oboru a společně s ním si projdeme programy Vostok, Mercury, Gemini či Sojuz. Řeč samozřejmě přijde i na jedno z nejúžasnějších dobrodružství člověka, které bylo podniknuto na přelomu let 60. a 70. tedy na pilotované mise Apollo, které si vytyčili za svůj cíl přistání na povrchu Měsíce. Řeč přijde i na program raketoplánů a spolupráci světových agentur, která započala v 90. letech a zrodila Mezinárodní kosmickou stanici, která dodnes krouží nad našimi hlavami
Kosmická loď Crew Dragon Resilience se při aktuální misi Inspiration4 pohybuje ve výšce 586,4 kilometru. To je o zhruba 166 kilometrů výše, než kde obíhá Mezinárodní kosmická stanice ISS. Ale pokud bychom si mysleli, že je to rekordní výška pilotovaného kosmického letu, pak bychom se velice mýlili. Absolutní rekord ve vzdálenosti od Země drží posádky lunárních misí Apollo, ale i když zůstaneme na oběžné dráze Země, stále tu jsou více než půl století nepřekonané rekordy.
Dnešní díl našeho tradičního letního seriálu bude trochu jiný, než na jaký jste možná zvyklí. U tématu top 5 sice zůstaneme a představíme si dokonce 5 zajímavých osobností mezi astronauty, nebudeme se však bavit ani o Juriji Gagarinovi, ani o Alexeji Leonovovi, Neilu Armstrongovi, Jamesi Lovellovi či jiném našim čtenářům velmi známém představiteli letů do vesmíru. Budeme se bavit o astronautech známých sice méně, přesto stále obdivuhodných a s velmi zajímavými osudy. Ukážeme si totiž 5 pozoruhodných astronautů, kteří jsou zároveň fyziky. Vzhledem k úzké spojitosti vesmírného výzkumu a fyziky patrně příliš nepřekvapuje, že mnoho astronautů vykonává či vykonávalo profesi fyzika či že tento obor vystudovali. Následující výběr je samozřejmě čistě subjektivním zhodnocením autora.
26. července 1971, tedy před padesáti lety se k Měsíci vypravila mise Apollo 15, kterou tvořili velitel David R. Scott, pilot velitelského modulu Alfred M. Worden a pilot lunárního modulu James B. Irwin. Jejich mise byla první z fáze misí Apollo „J“. Tyto mise daly astronautům možnost studovat měsíc po delší dobu s využitím vylepšených vědeckých experimentů. Apollo 15 tak bylo první misí, která využila lunární vrtačku ALSD (Apollo Lunar Surface Drill) a nebo vozítko LRV (Lunar Roving Vehicle). Scott A Irwin, kteří přistáli na Měsíci použili ALSD na místě, kam postavili několik vědeckých přístrojů. Jednalo se o rotační vrtačku s příklepem – k vytvoření otvoru se tedy používala kombinace otáčení a rázů. Důvodem pro získání jádrových vrtů byla snaha o lepší prostudování lunární geologie. Vědci se chtěli dozvědět více informací o složení Měsíce a jeho historii tím, že se podívají na různé druhy kamenů včetně těch podpovrchových.
Přemýšleli jste někdy nad otázkou, co je výhodnější, zda robotický průzkum Sluneční soustavy, nebo průzkum pomocí lidí? Pokud bychom si položili otázku, co je levnější, odpověď je určitě jednoznačná, ale když se zeptáme, co je vědecky přínosnější? Zde to na první pohled tak jednoznačné není, vědecká hodnota je totiž pojem, který nelze snadno kvantifikovat. Dnešní přednáška se nám pokusí tyto otázky zodpovědět s ohledem na minulý a budoucí výzkum Měsíce. V další části se pak zaměříme na téma budoucí přítomnosti lidí na jeho povrchu. Kde bychom na našem Měsíci měli postavit základnu? Najdou se vůbec na jeho povrchu místa, kde by to bylo výhodné? Jaká rizika sebou tento pobyt přinese? Můžeme s nimi něco udělat? Na tyto a další otázky nám odpoví dnešní přednášející, kterým je Ing. Michal Václavík, pracovník České kosmické kanceláře. Přednáška pochází z bohatého archívu Hvězdárny a planetária Brno. Až jsem byl překvapen, že ač je přednáška už několik let stará, tak moc nám vlastně nezestárla. Některé údaje by samozřejmě bylo dobré aktualizovat, ale
Existuje dlouhá řada lidských aktivit, které s sebou nesou tu menší, tu větší míru rizika. Pilotované kosmické lety bezesporu patří do kategorie velmi riskantních podniků. Už jen myšlenka na to, nechat se připoutat do křesla na vršku obřího stroje s mnoha stovkami tun vysoce hořlavých látek, které by teoreticky měly postupně řízeným vznícením zvednout ono křeslo (a samozřejmě i kabinu či loď, ve které se křeslo nachází) do výšky několika stovek kilometrů a urychlit jej na neuvěřitelných 8 km/s, se vymyká všemu, co člověk kdy za svou historii podnikl. Riziko je zde opravdu enormní a vůbec nezáleží na tom, zda se jedná o první pilotovaný let nebo třístý třicátý první. Ovšem i v rámci těchto nebezpečných podniků by se daly najít mise, které svou podstatou šly na hranici, nebo dokonce za hranici, rizika, kterou lze z hlediska selského rozumu považovat za přípustnou. Autor se pokusil vybrat ty nejodvážnější, ovšem stejně jako u předchozích článků Top 5 v minulých letech i nyní upozorňuje, že se jedná o čistě subjektivní výběr a řazení. Nuže, vzhůru do rizika!
Někdy jsou přednášky dlouhé a jindy kratší. U některých přednášek také už z názvu zjistíte, zda je pro vás zajímavá a u jiných je nutno si je pustit. Jsou také přednášející, u kterých jste si jisti, že jejich přednáška bude dobrá, ať už je název jakýkoliv. To je pro kupříkladu pro mě Ing. Tomáš Přibyl. Jsem si jistý, že ať už si vyberu libovolnou, nebudu chtít přednášku vypnout, dokud neskončí. Když také přednášíte, je nutno uzpůsobit přednášku publiku, čím je publikum zasvěcenější v přednášeném oboru, tím více do hloubky můžete jít. Dnešní přednáška vůbec nenasvědčuje, že by měla mít napohled něco společného s kosmonautikou. Na to, jak je krátká, bude ještě i rozdělena do několika kapitol. V té první se dozvíte, v jak hektické atmosféře byly vypuštěny první dvě družice světa – Sputnik a Sputnik-2, který měl navíc na své palubě i prvního živého tvora. V druhé části se vrátíme k prvnímu letu člověka do vesmíru a k osudu jednoho z náhradníků Jurije Gagarina. Poté se vrátíme do doby těsně po jeho letu, kdy americký prezident John Kennedy
Tak jako řada jiných oborů lidské činnosti, tak i kosmonautika má své výrazné datumy, tím nejvýraznějším je samozřejmě 4. říjen 1957, kdy se do vesmíru vydalo první umělé těleso, družice Sputnik, dalším je pak jednoznačně 12. duben, kdy se do vesmíru vydal první kosmonaut světa, Jurij Gagarin, jehož výročí jsme si bohatě připomenuli minulý měsíc. K těmto nezapomenutelným a výrazním mezníkům kosmonautiky však patří ještě jeden okamžik, kterým je moment, kdy se noha člověka poprvé dotkla povrchu jiného nebeského tělesa. 21. července 1969 sestoupil po žebříku lunárního modulu velitel mise Apollo 11, Neil Armstrong, a vytvořil na Měsíci první lidskou stopu. Nejednalo se však o náhodný americký pokus, ale o vyvrcholení několikaletého celonárodního úsilí USA, které se koncentrovalo v rámci programu Apollo. Je poněkud paradoxní, že impulsem k jeho zahájení se stal let Jurije Gagarina do vesmíru. O řadě známých i neznámých aspektů, které se týkají mise Apolla 11 nám povypráví známý popularizátor kosmonautiky, pan Ing. Tomáš Přibyl, člen redakce kosmonautixu a kurátor Technického muzea v Brně. Přednáška se uskutečnila v prostorách Muzea Vysočiny v Jihlavě.
11. dubna 1970 se vydalo k Měsíci 5. pilotované Apollo a celkově třetí mise, která měla přistát na jeho povrchu. Posádku tvořili velitel Jim Lovell, zkušený astronaut s československými kořeny a dva nováčci. Těmi byli pilot velitelského modulu John Swigert a Fred Haise, pilot lunárního modulu. Jako místo přistání byl vybrán kráter Fra Mauro. Celý start proběhl více méně v pořádku s výjimkou problémů, které způsobily předčasné zhasnutí jednoho z motorů druhého stupně. Tento nedostatek tahu však dokázaly zbylé motory spolu s třetím stupněm Saturnu posléze dohnat a celá sestava byla v pořádku navedena na dráhu k Měsíci. 55 hodin a 52 minut však senzory detekovaly pokles tlaku ve vodíkové nádrži. Na pokyn řídícího střediska však John Swigert zahájil promíchávání všech nádrží, jak vodíkových, tak i kyslíkových. Zhruba minutu a půl po zapnutí promíchávání nádrží došlo ke katastrofické explozi kyslíkové nádrže číslo dvě. Pro astronauty to nejprve představovalo velké zklamání, nebudou přistávat na Měsíci, ale postupem času se ukázalo, že situace je horší a astronauté na palubě budou doslova bojovat o svůj život. Prolétli okolo Měsíce a zamířili směrem k Zemi.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
