sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Čína zakládá průmyslovou alianci VLEO, satelity demonstrují trvalý provoz na nízké oběžné dráze
Britský startup SatVu, který se zabývá termovizemi, oznámil 29. června zahájení komerčních služeb s družicí HotSat-2, což znamená návrat k provozování generujícímu zisky poté, co její debutová družice selhala na nízké oběžné dráze Země v roce 2023.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Právě dnes slaví evropská observatoř Gaia krásných deset let v kosmickém prostoru. Mezi lidmi bohužel není tato mise tak známá jako například Webbův dalekohled. Důvod musíme hledat v tom, že neposkytuje tolik krásných až dechberoucích fotografií nebeských objektů. Její význam je spíše v dlouhodobé vědecké činnosti, zaměřuje se totiž na astrometrii, tedy měření pozic a pohybů hvězd, ale i dalších objektů na noční obloze. Právě kvůli tomu, že Gaiu řada lidí nezná jsem ji chtěl dnes připomenout. Hřmění divadla Sklep aneb vybli Bibli Přemýšlel jsem ovšem, jak to udělat. V poslední době jsem totiž psal o této misi několikrát, a to v souvislosti s novými balíčky dat, popřípadě novými objevy. Nemyslím si tedy, že má valný smysl připomínat její historii, nedávné objevy, či katalogy, které vytvořila. Dnes se tedy na Gaiu podíváme trochu jinak. Zaměříme se právě na vědecké výsledky, ovšem pohledem kartografa, povíme si tudíž něco o celé řadě zajímavých map, které se podařilo díky datům získaným touto sondou vytvořit. Jak říká jeden z protagonistů ve známé scénce Bible od pražského divadla Sklep, která je parodií na kritické pořady 90. let jako
Pulsary jsou jedny z nejvíce fascinujících a nejpodivnějších objektů v kosmu. Není proto divu, že je astronomové a fyzikové velmi intenzivně studují. Jak už jsme si řekli v minulém článku, pulsary se vyskytují samostatně, ve dvojicích s hvězdami hlavní posloupnosti a dokonce najdeme v kosmu i dvojice, kde jsou buď obě složky pulsary nebo jeden pulsar a jedna neutronová hvězda. Všechny tyto systémy jsou něčím zajímavé, nás dnes ale bude zajímat nejvíce situace, kdy se pulsar nachází ve dvojici s hvězdou hlavní posloupnosti.
Galaxie, gravitačně vázané systémy hvězd a dalších kosmických objektů, jsou velmi často zkoumány předními astrofyziky i špičkovými kosmickými observatořemi. Odborníky, kteří se zabývají fyzikou vysokých energií, zajímají především galaktická jádra, konkrétně tzv. aktivní galaktická jádra. Jejich zástupců se v kosmu vyskytuje velké množství a také jednotlivých typů aktivních galaktických jader rozlišujeme celou řadu. Ostatně, na našem webu jsme už v jednom z delších článků hovořili o kvasarech. Dnes se ale podíváme podrobněji na blazary, zvláště pak na jeden zkoumaný sondou IXPE.
V průběhu uplynulých třiceti let se nám podařilo najít několik tisíc extrasolárních planet a celou paletu jejich typů. Od horkých Jupiterů přes super-Země až po mini-Neptuny. Nyní se zdá, že se astronomům podařilo identifikovat planety, které by mohly nápadně připomínat planetu Kamino známou ze světa Star Wars. Tato planeta je proslulá tím, že se na jejím povrchu nachází obrovské množství vody, takže jde vlastně o jediný velký oceán. Tento výsledek byl získán díky americkému teleskopu Kepler. Jak je to ale možné, když již není v provozu? A co víme o zmíněných planetách? Na to se podíváme v dnešním příspěvku.
V našem kosmu existuje jen málo událostí více energetických a kataklyzmatických, než jsou gama záblesky. Tyto ultra zářivé astronomické objekty přicházející k nám často z obřích kosmologických vzdáleností přitom astronomové znají poměrně krátce. Historie jejich objevu, do níž byla velmi silně zapojena armáda, navíc ukazuje jak fascinujícími a nepředvídatelnými cestami může někdy lidstvo dospět k zásadním poznatkům. O tom, jakož i o mnoha jiných důležitých aspektech gama záblesků si dnes budeme povídat. Začít ale musíme tím, jak vlastně lidé poprvé detekovali samotné gama záření.
Před týdnem jsme tu hovořili o Euclidu, ale vědecké výsledky ve skutečnosti přišly v nedávné době ještě z jedné evropské mise, sondy Gaia. A zatímco Euclid byl nyní ve středu zájmu a téměř všichni se na něj těšili, na chudinku nebohou Gaiu tak nějak skoro všichni pozapomněli, přešli její výsledky mlčky a nebo si jich dokonce ani nevšimli. A to je velká škoda, neboť zjištění této observatoře jsou vždy extrémně zajímavá. Mimochodem, možná se pamatujete, že jsme se tu před rokem a několika měsíci a sondě Gaia bavili. Rok se s rokem sešel a jsme tu s podobným tématem znovu. Dnes konkrétně s některými průběžnými výsledky zveřejněnými na počátku října.
O velké spirální galaxii NGC 7469 vzdálené 200 milionů světelných let ve směru souhvězdí Pegase jsme už docela podrobně hovořili v třetím díle našeho seriálu S Webbem za hlubokým nebem, který vyšel letos v únoru. NGC 7469 patří mezi první galaxie, jež astronomové tímto novým přístrojem nasnímali. Krásný snímek této spirální galaxie byl uveřejněn týmem JWST 21. prosince loňského roku, na oslavu premiérových Vánoc v kosmickém prostoru. Ale galaxie NGC 7469 nabízí i zajímavé příležitosti k vědeckému bádání.
Objekty v našem vesmíru nezůstávají v čase neměnné, ale vyvíjejí se a pohybují se. Někdy jde přitom i o dosti dramatické události. Zvláště, když hovoříme o tak velkých objektech jako jsou mnohé galaxie. Ty se navíc velmi často nevyskytují jednotlivě, ale v gravitačně vázaných skupinách, jimž říkáme kupy a které obsahují stovky až tisíce jednotlivých galaxií. Kupy galaxií se mohou sdružovat do ještě větších struktur zvaných nadkupy. Těch známe ve viditelném vesmíru zhruba 10 milionů, kup ještě řádově více.
Mise vesmírné observatoře Euclid byla některými skupinami astronomů a fyziků očekávána téměř stejně, jako Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Jejím úkolem je totiž přispět k objasnění dvou entit, které náš vesmír téměř jistě obsahuje, ale o jejichž původu a podstatě máme zatím jen dosti kusé informace. Hovořím nepřekvapivě o temné hmotě a temné energii. Pomoci s jejich vysvětlením by mohl i Webb, ale na rozdíl od něj nemá Euclid v podstatě žádný jiný program, než právě kosmologická pozorování. Před několika dny poslal Euclid své první výsledky, které naznačují, že by má všechny předpoklady své poslání velmi dobře plnit.
Bylo-nebylo, kdesi v souhvězdí Lva, za osmatřiceti parseky a dost možná ještě dál, žil jeden červený trpaslík. Na první pohled byl docela obyčejný, ale už na ten druhý… Ten pohled přišel v roce 2015, a „pozorovatelem“ byl kosmický teleskop Kepler. Protože jeho staré a revmatické gyroskopy mu již nedovolovaly upřeně pozorovat jeho oblíbené souhvězdí Labutě, kterému se věnoval v letech 2009 – 2013, poctil svou pozorností také Lva a našeho zatím bezejmenného trpaslíka. Zjistil, že každých třiatřicet dnů jej oběhne planeta. A náš trpaslík od těch dob sluje K2-18. (Rozumějte: „K“ jako „Kepler“ a „2“ prostě proto, že šlo o Keplerovu druhou, prodlouženou misi. Osmnáctka je už číslo pořadové.) Pokud byste si pro hvězdu našeho příběhu přáli nějaké epičtější jméno, můžete jí říkat také EPIC 201912552. Trpaslíkova planeta byla pokřtěna hezkým a poetickým jménem K2-18 b. („Béčko“ znamená, že jde o první planetu nalezenou v daném systému. Proč ne „áčko“, ptáte se? Inu, vedle hvězdy, byť by to byl trpaslík, je každá planeta jenom „béčko“, pokud to tedy není rovnou „céčko“, „déčko“ atd.)
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
