křišťálová lupa

sociální sítě

Přímé přenosy

Falcon 9 (Crew-13)
00
DNY
:
00
HOD
:
00
MIN
:
00
SEK

krátké zprávy

NASA

NASA podporuje společnost Boeing při dokončování úprav její kosmické lodi CST-100 Starliner, aby byla připravena pro mise s posádkou poté, co se očekává vyřazení lodi Crew Dragon společnosti SpaceX z provozu.

Northrop Grumman

Společnost Northrop Grumman uvedla, že dodala prvních 21 družic pro U.S. Space Force a její rozptýlenou konstelaci na nízké oběžné dráze Země (LEO). Tím se společnost zařadila po bok firem York Space Systems a Lockheed Martin, které se rovněž podílejí na budování této vojenské vesmírné datové sítě.

Swift

Mise Swift, jejímž cílem bylo zvýšit oběžnou dráhu astrofyzikální družice NASA, byla oficiálně ukončena. Jak vesmírná agentura, tak zapojená společnost si z mise odnesly zkušenosti, které chtějí využít při budoucích projektech.

KBR

Společnost KBR pověřuje zkušeného manažera z obranného průmyslu vedením technologického byznysu pro státní sektor v hodnotě přes 5 miliard dolarů. Připravuje se přitom na vyčlenění aktivit zaměřených na národní bezpečnost, NASA a vojenský vesmírný program do samostatné veřejně obchodované společnosti.

U.S. Space Force

Americké vesmírné síly vyzývají průmyslové společnosti k předložení nabídek na novou generaci pozemních antén určených k řízení a ovládání vojenských družic. Jde o obnovení výběrového řízení, které se pod původním dodavatelem dostalo do problémů.

ICEYE

Finský provozovatel konstelace družic se syntetickou aperturou ICEYE založil v polském hlavním městě Varšavě nové technologické centrum pro družice. Nové zařízení má posílit výzkumné, vývojové a výrobní kapacity společnosti v Polsku, kde ICEYE plánuje v letech 2026 až 2028 investovat více než 120 milionů zlotých.

Jared Isaacman

Administrátor NASA Jared Isaacman uvedl, že agentura „unikla kulce“ díky nečekanému odkladu čínské lunární mise, zatímco Spojené státy závodí s Čínou o to, která země jako další dopraví lidi na Měsíc.

Naše podcasty

Doporučujeme

Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.

Poděkování

Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!

Věda a výzkum
Krásný snímek téměř dokonalého Einsteinova prstence v souhvězdí Lva.

Gravitační čočkování a kosmický výzkum

Gravitační čočky mnohdy plní stránky, nejen, vědeckých časopisů, protože dokáží vytvářet mimořádně krásné a pohledné obrazy. Ovšem jejich význam nespočívá jen ve fotografiích, které daňovým poplatníkům dokáží ospravedlnit značné výdaje vložené do astronomických observatoří, ale mají i mimořádný přínos pro astronomii a fyziku. Díky nim dokážeme vidět velmi vzdálené galaxie, či dokonce jednotlivé hvězdy, které bychom jinak vidět nemohli. Dovolují nám třeba také velmi precizně měřit hmotnost čočkujících objektů a zakřivení prostoročasu v jejich okolí, čímž získáme množství detailů o rozložení temné hmoty ve vesmíru. A v neposlední řadě nám jistý typ gravitačních čoček umožňuje hledat vzdálené exoplanety či bludné planety, jež bychom jinak nikdy nemohli vidět. Gravitační čočky jsme zde již v mnoha článcích nakousli, myslím, že tedy nazrál čas se na ně podívat podrobně v samostatném příspěvku.

Když výsledky experimentu BICEP2 nepotvrdily ani sonda Planck, ani rádiová observatoř ALMA (na obrázku), znamenalo to konec všech nadějí pro pozorování reliktních gravitačních vln v roce 2014.

Radioastronomie a kosmický výzkum

Lidé od nepaměti studovali vesmír a objekty v něm obsažené pomocí viditelného světla. V průběhu 19. století se však zjistilo, že viditelné světlo je jen jednou ze součástí elektromagnetického spektra. Jednotlivé dnes známe složky byly objeveny do počátku 20. století. Rádiové záření fyzikové objevili koncem 19. století a jen velmi krátce na to se objevily názory, že by mohly tento typ záření generovat i astronomické objekty. Pravý původ radioastronomie však musíme hledat až ve 30. letech. Od té doby se tento obor stal základním nástrojem astronomů. Proto je myslím zcela na místě dnes pohovořit o radioastronomii poněkud podrobněji. A pokud si myslíte, že tento obor jako jediný nemá zastoupení v kosmickém výzkumu, v tomto textu si ukážeme, že to není tak docela pravda.

Zástupci týmu CTU Space Research na soutěži EuRoC.

CTU Space Research – český tým, který rozhodně stojí za pozornost

Dnešní článek začneme otázkou. Kdo z Vás někdy slyšel název CTU Space Research? Pokud jste ho ještě neslyšeli, nevadí. Sám jsem ho ještě před pár měsíci neznal, ale uvidíte, že je rozhodně o co se zajímat. Moc českých studentských týmů, které by vyvíjely vlastní raketu a dostaly se na prestižní evropskou mezinárodní soutěž EuRoC opravdu není. A protože je podle mě důležité, aby se vědělo, jaké unikátní projekty v Česku vznikají a jací neuvěřitelně šikovní lidé za nimi stojí, rozhodl jsem se realizovat tento článek, který Vám představí tým CTU Space Research, jejich projekty, soutěž EuRoC a jejich plány do budoucna. Takže se pohodlně usaďte a můžeme začít.

Vývoj vesmíru podle WMAP v jednom obrázku. Zcela vlevo je jasně viditelný velký třesk, kousek dále reliktní záření. Přes první hvězdy a galaxie se tak dostáváme až k dnešku, který představuje sonda WMAP. Snímek poměrně hezky ukazuje, že období oddělení reliktního záření od látky je nejstarší doba z níž můžeme získat elektromagnetický signál.

Prvních 380 000 let aneb horkým Velkým třeskem

Velký třesk jako pojem má ve skutečnosti dva různé významy. V běžném jazyce, popřípadě v některých oborech fyziky, jej chápeme jako jeden přesný okamžik, kdy vznikl vesmír a tím i prostor a čas. Všechno dalšího, co se poté v kosmu odehrávalo bylo tedy nějakou dobu po Velkém třesku. V kosmologii ovšem chápeme tento termín dosti odlišně. Míníme jím celou prvotní fázi existence vesmíru a to od jeho samotného vzniku až po dobu, kdy se dnešní reliktní záření oddělilo od látky, tedy do času 380 000 let po počátku. V našem pojetí tedy Velký třesk nebyl jediný kratičký okamžik, ale trval 380 000 roků. Děje, které se v této epoše odehrály byly natolik zásadní, že s trochou nadsázky můžeme říci, že tehdy vesmír zažíval skutečný život, zatímco dnes už je to jen jakési dožívání. Proto se nyní podíváme na události, které se v té době odehrály podíváme detailněji.

S Webbem za hlubokým nebem – 10. díl

Sotva uplynul týden a jsme tu s dalším dílem našeho seriálu. Možná se divíte, že tak brzy, ale vězte, že jsem oba díly připravoval společně. Kromě mnoha jiných zajímavých výsledků Vesmírného dalekohledu Jamese Webba byla totiž nedávno zveřejněna série snímků, které zachycuje blízké spirální galaxie. Jedná se o galaxie všech možných typů, tvarů i velikostí vzdálené od 80 do 20 milionů světelných let. Tyto byly zobrazeny v rámci jediného pozorovacího programu, proto ostatně vědci uveřejnili všechny obrázky najednou. A protože jsou spirální galaxie jedny z nejkrásnějších objektů ve vesmíru, jak ostatně dokazuje i zmíněná galerie, rozhodl jsem se, že se na ně podíváme v tomto speciálním díle našeho seriálu.

Dalekohled Jamese Webba

S Webbem za hlubokým nebem – 9. díl

Vesmírný dalekohled Jamese Webba už je ve službě více než rok a za tu dobu si vybudoval pevnou pozici mezi předními vědeckými observatořemi naší éry. Mnozí lidé už jakoby skoro zapomněli, že tento úžasný přístroj máme k dispozici, tak samozřejmá se už jeho činnost stává. Nikoliv však pro nás, my budeme dále sledovat jeho výsledky, které byly v uplynulém období opravdu mimořádně zajímavé. V dnešním dílu našeho seriálu se proto podíváme na několik z nich. Čeká nás výprava ke slavné blízké hvězdě s protoplanetárním diskem, vydáme se též do sousední galaxie či za zajímavými objekty na rozmezí mezi hvězdami a planetami. Zvláště v dnešním díle ale budeme věnovat docela velkou pozornost i vzdálenému vesmíru. A právě kosmologickými výsledky dnešní článek začneme.

Létající tučňáci, jeden z nejlepších aprílových žertů prvního desetiletí 21.století.

I vědci jsou jen lidé aneb humorné příhody z vědeckého výzkumu souvisejícího s kosmonautikou

Na našem webu vycházejí převážně dosti vážné články, ani aprílové či silvestrovské speciály nebývají zvykem. Řekl jsem si ovšem, že by možná nebylo špatné toto změnit. Na dnešní den jsem si proto připravil méně vážný text o zajímavých, kuriózních a vtipných příhodách a souvislostech fyzikálního výzkumu převážně ve 20. století. A byť se některým serióznějším tématům také nevyhneme, přece jen bude dnešní text založen mnohem více právě na humorných historkách mnoha předních fyziků, které jasně prokazují, že pření odborníci v oblasti astronomie či fyziky nejsou žádní nudní suchaři, jak si je lidé občas mylně představují.

Oddálený pohled na Einsteinův prstenec JWST-ER1, takže je vidět i širší okolí.

Webb – dokonalý Einsteinův prstenec

Od začátku vědecké fáze mise Vesmírného dalekohledu Jamese Webba uplynulo již dvacet jedna měsíců. Za tu dobu si tento přístroj vybudoval pevnou pozici mezi nejdůležitějšími astronomickými observatořemi současnosti, nejen kosmickými, ale obecně mezi všemi teleskopy co na světě existují. Za oněch 21 měsíců jsme se již dočkali skvělé vědy, prvních náznaků potenciálních velkých objevů, a také, což je pro veřejnost asi to nejdůležitější, krásných snímků všech možných skupin objektů, mimo jiné i mnoha galaxií a právě o galaxiích se dnes budeme bavit nejvíce.

Whirlpool Galaxy, majestátní spirální galaxie M51 vzdálená od Země 23 milionů světelných let

Webb – spirální galaxie

Webbův dalekohled pracuje již téměř dva roky. Za tu dobu nám stihl přinést množství zajímavých poznatků a celé řady dalších se ještě jistě dočkáme. Jedním z hlavních pilířů výzkumu JWST jsou galaxie. A to galaxie všech možných typů, tvarů, vzdáleností a stáří. Díky Webbu jsme tak už viděli krásné pohledy do sousedních galaxií jako jsou Magellanova mračna, jakož i naopak extrémně vzdálené galaxie na opačném konci vesmíru, jejíchž rudý posuv dosahuje neuvěřitelných hodnot nad 10, což znamená, že se vlnová délka jejich světla prodloužila od doby vyzáření více než desetkrát. Díky tomuto širokému rozmezí pohledů může JWST zkoumat evoluci galaxií. Tohoto zásadního tématu se dotýká i nový výzkum na nějž se dnes podíváme.

Známý projev supravodivosti, takzvaná supravodivá levitace neboli Meissnerův–Ochsenfeldův jev. Jde současně o jeden z nejefektnějších a nejvíce předváděných základních fyzikálních experimentů.

Supravodivost a kosmický výzkum

Z našich dosavadních článků o fyzice nízkých teplot si možná pamatujete, že kromě fascinující vlastnosti zvaná supratekutost, která se vyskytuje u kapalného helia, rozlišujeme ještě jinou, neméně podivuhodnou vlastnost, jíž říkáme supravodivost. Ta se projevuje u pevných látek, takže by se mohlo zdát, že se supratekutostí má pramálo společného. Jak ale dnes uvidíme, přesný opak je pravda. V současnosti má supravodivost mnoho potenciálních aplikací, které mohou dosti zásadně změnit náš život. Když ale byla supravodivost na počátku minulého století poprvé pozorována, nikdo nemohl tušit, že takto zcela zásadně ovlivní naše životy.

Děkujeme za registraci! 

Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.

Děkujeme za registraci! 

Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.