NASA
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
NASA jmenovala Amita Kshatriyu novým zástupcem administrátora NASA. Amit Kshatriya před nástupem do nové funkce vedl kancelář programu Moon to Mars.
Projekt Kuiper společnosti Amazon uzavřel svou první leteckou dohodu. Partnerství s JetBlue má od roku 2027 zpřístupnit přibližně 75 letadlům širokopásmové připojení k družicím na nízké oběžné dráze Země.
Více než 80 důstojníků amerických Vesmírných sil minulý týden jako první absolvovalo nový roční kurz pro výcvik důstojníků. Tento program zahrnuje seznamování s vesmírnými operacemi, kybernetickou válkou a zpravodajstvím.
Spacedock, startup sídlící v Silicon Valley, dříve známý jako Orbital Outpost X , 20. srpna oznámil plány na demonstraci univerzálního připojovacího zařízení pro vesmírné systémy při misi, která by měla letět v roce 2026.
Společnost AscendArc se sídlem v Portlandu v Oregonu prodala svůj první malou geostacionární komunikační družici společnosti KT Sat, vlajkovému jihokorejskému operátorovi.
Společnost True Anomaly, startup zaměřený na vesmírné technologie a zaměřený na obranu se sídlem v Coloradu, najal Sarah Walterovou, výkonnou ředitelku pro družicový průmysl, na pozici provozní ředitelky.
Bílý dům 2. září oznámil dlouho očekávané přemístění velitelství amerického vesmírného velitelství z Colorado Springs v Coloradu do Huntsville v Alabamě, čímž zrušil rozhodnutí předchozího prezidenta Bidena z roku 2023 ponechat velitelství v Coloradu.
Společnosti General Atomics a Kepler Communications demonstrovaly spojení dvoumotorového letounu De Havilland Canada DHC-6-300 a družice. V demonstraci navázal optický komunikační terminál společnosti General Atomics namontovaný na letadle komunikaci s optickým terminálem Tesat na komunikační družici Kepler.
Společnost Muon Space se po navýšení financování o 90 milionů dolarů snaží rozšířit výrobní kapacity a zaměřit se na rostoucí poptávku po stále výkonnějších družicích v hmotnostním rozmezí 100–500+ kilogramů.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Před několika dny jsme na našem webu psali o úspěšné zkoušce mikrovlnného měřiče vzdálenosti na nedávno vypuštěných americko-německých sondách GRACE-FO. Čtenáři se v diskusi pod článkem velmi zajímali o osud druhého měřícího systému, který využívá laserů. Je to pochopitelné, vždyť mikrovlnné měřiče (byť technologicky starší exempláře) byly už na dřívější misi GRACE. Všechny tazatele jsme museli zklamat, protože informace ohledně testování laserů nebyly k dispozici. Dodávali jsme však, že první zkouška laserů je z technologického hlediska velká věc a NASA se s ní určitě ráda pochlubí. Nyní mám tedy velkou radost oznámit, že 14. června byl poprvé v historii kosmonautiky použit laserový interferometr na měření vzdálenosti dvou družic vzdálených 220 kilometrů.
Jmenuje se ETID, což je zkratka anglického sousloví Expander-cycle Technology Integrated Demonstrator. Jedná se o plnorozměrový demonstrátor inovativní spalovací komory. S jeho pomocí získá společnost ArianeGroup zkušenosti s inovativními technologiemi, materiály a výrobními procesy. Ty se budou hodit pro budoucí raketové motory horních stupňů nové generace, které budou používat nejnovější technologie. S pomocí takových horních stupňů by Evropa chtěla zvýšit svou konkurenceschopnost na trhu raketových nosičů.
NASA pokračuje v dlouhodobé snaze o širší používání pokročilých výrobních metod při produkci raketových motorů. V rámci programu Low Cost Upper Stage-Class Propulsion agentura úspěšně na Marshallově středisku v Huntsville provedla statický zážeh spalovací komory, která vznikla kombinací dvou samostatných inovativních metod. „NASA boří hranice pokročilé výroby a snižuje výrobní čas i náklady na stavbu dílů raketových motorů,“ popisuje John Fikes, projektový manažer programu Low Cost Upper Stage-Class Propulsion a dodává: „Jsme nadšení z pokroku celého projektu. Ukázali jsme, že metoda Electron Beam Free Form Fabrication dokáže vytvořit plášť spalovací komory, který chrání vložku komory před tlaky, které se tu vyskytují.“
Včera ráno našeho času odstartovala z kosmodromu ve Virginii raketa Antares, která vynášela zásobovací loď Cygnus. Jejím cílem je Mezinárodní vesmírná stanice, kam veze více než tři tuny vědeckých experimentů, potřeb pro výstupy astronautů do volného prostoru a zásob pro posádku. Nesmíme ale zapomínat ani na kategorii, která v posledních letech získává stále větší význam – cubesaty. Na palubě bychom totiž našli tři družice o velikosti krabice na cereálie, které mají za úkol vyzkoušet a ověřit zatím ještě neozkoušené technologie pro sledování Země.
Před dvěma měsíci vyšel na našem webu článek popisující velmi slibný projekt nazvaný Kilopower. Jde o technologický demonstrátor technologií pro malý jaderný reaktor, který by mohl dodávat poměrně zajímavé množství elektrické energie pro budoucí obydlené základny. Uplynulo zhruba osm týdnů a my můžeme na tento článek navázat novými informacemi. Už jen to je potěšující, ale ještě lepší je, že ty informace jsou pozitivní. NASA totiž ve spolupráci s Národním úřadem pro nukleární bezpečnost NNSA úspěšně demonstrovala celý systém, který by mohl poskytnout dlouhodobý bezpečný zdroj energie mimo zemský povrch.
Rakety používají široké spektrum různých motorů, které spalují nejrůznější druhy paliva – od pevných směsí, přes kyslík s vodíkem, kyslík s leteckým petrolejem, nebo nově metan s kyslíkem. Když se ale podíváme na možnosti pohonu družic ve vesmíru, zjistíme, že zdejší nabídka je poměrně chudá, protože se v drtivé většině případů používají deriváty hydrazinu. Což o to, omezená nabídka nemusí být vždy na škodu, ale mnohem horší je, že hydrazin je opravdu nebezpečný jak pro pozemní obsluhu, tak pro životní prostředí. Naštěstí však již několik let probíhá snaha o nalezení alternativy, která bude nejen bezpečnější, ale také účinnější. Družice, která novou směs otestuje, by mohla letět do vesmíru ještě letos na palubě Falconu Heavy.
Trysky raketových motorů zažívají extrémní tlaky a teploty, takže jejich výroba je složitá, dlouhá a samozřejmě také drahá. Odborníci z Marshallova střediska v Huntsville (stát Alabama) proto navrhli a vyzkoušeli nový inovativní přístup k výrobě trysek, který může výrazně snížit cenu a dobu vývoje. Odborníci použili metodu označovanou jako LWDC (Laser Wire Direct Closeout), která byla vyvinuta a vylepšena v NASA a která nespočívá ve výrobě dílů po vrstvách z prášku, ale tiskne z drátu. Díky této metodě by se měla délka výroby trysek raketových motorů zkrátit ze současných měsíců na týdny.
Výzkumníkům Evropské kosmické agentury se – jako prvním na světě – podařilo sestrojit velmi speciální iontový motor. Určitě víte, že iontové motory jsou motory, které dokáží po velmi dlouhou dobu dodávat nízký tah a tím jsou ideální například k dlouhodobým úpravám dráhy. Využívají jednotlivých iontů, které se skrz trysku vysílají velkou rychlostí ven, čímž dosahují mimořádně příznivých hodnot takzvaného specifického impulsu. Výhodou je jejich enormně nízká spotřeba paliva. Běžně se pro pohon takového motoru, který může být aktivní až několik let, používá jen několik desítek kilogramů provozní látky. Nevýhodou je jejich vyšší elektrická spotřeba, kterou řeší dostatečně velké solární panely. V Evropě se nyní podařilo sestavit motor, který si provozní látku může brát z horních vrstev atmosféry! Tím má k dispozici v podstatě „nekonečnou“ zásobu pohonných látek a může dlouhodobě pracovat na velmi nízkých oběžných drahách!
Zatímco mysl fanoušků SpaceX stále rezonuje vlnou zážitků po startu Falconu Heavy, byla by velká škoda, kdyby nám mezi prsty unikla jiná velmi důležitá zpráva. Firma SpaceX totiž míří vstříc významnému milníku na cestě ke znovupoužitelnosti svých raket. Někdo možná namítne, že tohle už funguje posledních několik měsíců – první stupně přistávají a letí na svou druhou misi. Krok, který nás ale čeká již brzy, posune tuto snahu na úplně novou úroveň. Na texaské základně McGregor se totiž ke statickému zážehu chystá vůbec první exemplář prvního stupně z vývojové řady Block 5.
Ve vesmíru je přesné měření času extrémně důležité. Právě na těchto údajích stojí přesná navigace, ale ne všechny sondy mají na svých palubách zařízení, které to umožňují. Právě proto v Jet Propulsion Laboratory už více než 20 let vyvíjí hodiny – ale žádné náramkové nebo digitální. Tyhle hodiny v obchodě nekoupíte – jmenují se DSAC (Deep Space Atomic Clock – atomové hodiny pro hluboký vesmír) a jedná se o přístroj, který je určen (jak již jeho název napovídá) k letům do hlubšího vesmíru.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.