Archiv rubriky ‘Technologie’

Co NASA dělá pro osidlování cizích světů

Umělecký koncept výroby základny z místních surovin. kredit: Contour Crafting a University of Southern California

Když dávní průzkumníci překonávali nástrahy širých oceánů, aby objevovali nové pevniny, vzali si s sebou jen to nejnutnější, co potřebovali k přežití daleké cesty. Na novém místě se snažili žít z tamějších zdrojů. Inženýři a vědci v NASA dnes rozvíjejí schopnosti potřebné k dosažení různých destinací jako jsou asteroidy, Měsíc či Mars. V Kennedyho kosmickém středisku na Floridě vědci studují jak nejlépe uvést do praxe využití místních zdrojů (ISRU , In-situ resource utilization) na objektech Sluneční soustavy, zahrnující zejména průzkum dostupnosti surovin a jejich těžbu.

První mimozemský těžební stroj?

Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed. ISRU – čtyři písmena, která vychází z termínu „in-situ resource utilization“ jsou v posledních letech často opakovanou mantrou všech, kteří hovoří o budoucích letech do kosmu.

Čeká nás změna bezletových zón při startu rakety?

123456789

Zajištění startu rakety s sebou nese mnoho komplikací – mezi ně patří i vytváření bezletové zóny v okolí kosmodromu a pak i v okolí dráhy rakety, případně v oblasti dopadu vyhořelých stupňů, nebo přistání prvních stupňů.. To samé platí i při návratu kosmické lodi z oběžné dráhy. Tyto bezletové zóny se dnes připravují manuálním procesem zadávání dat. SpaceX ale má snahu o revoluci i v tomto oboru. Společně s Federálním leteckým úřadem FAA pracuje na projektu, který by měl automatizovat vytváření bezletových zón.

„Když Číňané letí na Měsíc, tak my taky!“ vzkazují Japonci

Selene-2, zdroj:jaxa.jp

Co se týče nepilotovaných landerů, má Měsíc v hledáčku nejen americká NASA nebo soukromé subjekty snažící se o úspěch v soutěži Google Lunar X Prize, ale zejména Čínská kosmická agentura, která při jeho výzkumu sbírá poslední dobou jeden vavřín za druhým. To si samozřejmě nechce nechat líbit velký asijský rival, Japonsko. Tamější agentura JAXA se však musí potýkat s tím, že Měsíc není v jejím kosmickém rozpočtu takovou prioritou, pro kterou by bylo alokováno dostatečné množství peněz a lidských zdrojů, aby mohla čínskému programu být i nadále vyrovnaným soupeřem.

Jak odebere OSIRIS-REx vzorky?

Americká sonda OSIRIS-REx má odstartovat v září 2016, o tři roky později dorazí k asteroidu (101955) Bennu a odebere z něj vzorky. V roce 2021 vyrazí zpět k Zemi, kam by měla za další dva roky doručit návratové pouzdro s odebraným regolitem. Klíčovým mechanismem celé sondy bude odběrové zařízení, které se skládá z robotické paže a samotného nástavce, který zajistí nabrání vzorků. Technici postavili dva identické exempláře – jeden letový a druhý určený pro zkoušky. Samotná technika odběru vzorků je zajímavá a proto se jí budeme v dnešním krátkém článku věnovat.

Vulcan shodil oponu tajností

Společnost United Launch Alliance (ULA) vznikla spojením firem Boeing a Lockheed Martin, čímž se zrodil podnik, který de facto ovládl trh s armádními satelity. Rakety Delta IV a Atlas V se staly výhradními nosiči všech strategicky i vědecky důležitých amerických sond a družic. Jedinou nevýhodou byla vysoká cena, ale kdo by to řešil – konkurence přece neexistuje a státní kasa to zaplatí. Jenže časy se mění. Na trh vstoupila jako dravá štika firma SpaceX, která tlačí náklady dolů, pracuje na znovupoužitelnosti a přitom vyrábí spolehlivé rakety. Situace na trhu se pomalu začíná obracet a ULA na to musí reagovat. jejich odpovědí má být nová raketa Vulcan.

3D výtisky z ISS

3D tisku na ISS jsme se na našem webu již věnovali. První kolo testů, během kterého tiskárna vytvořila několik zkušebních exemplářů skončilo, vzorky se vrátily na Zemi a nyní je dostanou do rukou technici v laboratořích Marshallova střediska v Huntsville, Alabama. V první fázi se výrobky vyfotí, následovat bude jejich přesné měření, porovnání rozměrů s počítačovými modely, podle kterých se tisklo a v neposlední řadě se výrobky vytištěné porovnají se stejnými modely, které byly vytištěné v zemské tíži. Cílem zkoumání je ověřit, zda 3D tisk ve stavu beztíže nějakým způsobem neovlivňuje strukturu výsledných výrobků.

Zkoušky pro přesné přistání na Marsu

Posadit kosmickou sondu na povrch Marsu není snadné. Citlivou techniku ohrožuje průchod atmosférou, je potřeba se rychle zbavit rychlosti a měkce dosednout. Není se co divit, že při prvních letech k Marsu se přistávací oblast nevybírala prakticky vůbec, nebo jen velmi hrubě. Postupem času si mohli lidé dávat větší cíle a vozítko Curiosity mělo možnost při průchodu atmosférou manévrovat tím, že využívalo vztlaku vstupního pouzdra. Přesto se ani v jeho případě nedá mluvit o přistání na konkrétním místě – vytipovaná přistávací oblast měla tvar elipsy s rozměry 20 x 7 kilometrů. Je jasné, že do budoucna je potřeba přesnost přistání ještě vylepšit.

Jupiter u ISS? Za pár let možná ano

Najděte si nějaký hodně velký mixér a vložte do něj čtyři základní ingredience – sondu MAVEN, která momentálně krouží kolem Marsu a studuje jeho atmosféru, přidejte k ní evropskou zásobovací loď ATV, která před pár týdny dokončila svou poslední misi, přidejte i horní stupeň Centaur a nezapomeňte na robotickou paži, kterou znáte třeba z raketoplánů nebo ISS. Nechte mixér dělat svou práci a až jej vypnete, možná v něm nenajdete jen rozemletou směs drátů, kovu a tištěných spojů. Možná se budete dívat na základ nové kosmické lodi, která bude létat k ISS.

Kosmičtí těžaři využijí opravdu miniaturní dělníky

DSI zdroj: deepspaceindustries.com

Jak si představujete těžbu na asteroidech? Ze Země vystartuje kosmická sonda nebo spíše robot, který po ukotvení k asteroidu do něj začne vrtat a odebírat odvrtaný materiál. Ten se pak začne zpracovávat, tak aby zpět na naši planetu putoval vzácný kov nebo jiný požadovaný materiál v co možná nejčistější formě bez nežádoucích příměsí. Příznivci pilotované kosmonautiky by navíc těžní stroje rádi viděli obsluhované kosmonauty, někteří by je nechali klidně zatloukat ručně geologické sondy, podobně jako to viděli u dobyvatelů Měsíce z legendárního programu Apollo. Ale co když může kosmická těžba vypadat docela jinak?