sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Verde Technologies se obrací na vesmírné platformy s cílem komercializovat solární panely na bázi perovskitu. Zpočátku se zaměřuje na střechy domů v naději, že tento tenkovrstvý materiál může pomoci napájet orbitální datová centra a další velké konstelace.
Čtvrteční start servisní robotické družice LINK společnosti Katalyst na raketě Pegasus XL firmy Northrop Grumman byl odložen. Po vzletu letounu L-1011 došlo k problému s nosnou raketou, jenž dočasně zabránil pozemním týmům v jejím vypuštění. Termín dalšího pokusu o start této mise bude stanoven poté, co týmy vyhodnotí data z dnešního neúspěšného pokusu.
Federální komunikační komise (FKK) bude 22. července hlasovat o nařízení, které má přepracovat proces podávání žádostí o povolení provozu družic a vytvořit tak licenční linku, jež bude udržovat krok se stále rozsáhlejšími a složitějšími plány na konstelace družic.
Pět měsíců starý startup Orbital požádal Federální komunikační komisi o povolení k nasazení až 100 000 družic pro datová centra s cílem přinést z vesmíru 10 gigawattů výpočetního výkonu k uspokojení rostoucí poptávky po umělé inteligenci.
Společnosti SSC Space a Firefly stanovily cíl pro první orbitální start z vesmírného střediska Esrange do roku 2028, přičemž klíčové infrastrukturní a regulační prvky začínají být zavedeny.
Společnost Vast, která se zabývá vývojem komerčních vesmírných stanic, jmenovala bývalého prezidenta a generálního ředitele společnosti The Aerospace Corp. svým poradcem, a to v době, kdy společnost čeká na další fázi klíčového programu NASA.
Americké vesmírné síly zavedly do operačního provozu nový mobilní systém rušení družic, který je schopen dočasně narušit komunikaci protivníka.
NASA vybrala tři společnosti, které dodají čtyři robotické přistávací moduly v hodnotě téměř 600 milionů dolarů pro mise na Měsíci. Pro mise plánované na konec roku 2028 vybrali společnosti Astrobotic Technology, Firefly Aerospace a Intuitive Machines.
Čína zakládá průmyslovou alianci VLEO, satelity demonstrují trvalý provoz na nízké oběžné dráze
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Vlevo od tohoto textu nevidíte ilustraci z vědecko-fantastické literatury zobrazující exotický pohon jakési mezihvězdné lodi, nýbrž dvojici iontových motorů T6 procházejících důkladným testováním ve vakuové komoře společnosti QinetiQ v anglickém Farnborough. Pohonný systém přeletového modulu Mercury Transfer Module (MTM) evropsko-japonské sondy BepiColombo má kvůli redundanci čtyři tyto motory, přičemž během standardního operačního provozu budou vždy pracovat pouze dva a občas jen jediný z nich. Testování dvou motorů najednou ověřilo možnost jejich souběžného chodu v průběhu několika měsíců bez jakéhokoliv vzájemného negativního ovlivňování. Záře modravých proudů ionizovaného plynu proudící z motorů ve skutečnosti ve vesmíru vidět nepůjdou. Objevují se pouze v testovací komoře kvůli hromadění plynu v nedokonalém vakuu. Záře motorů samotných je však viditelná vždy.
Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO) neboli Mio, je menší ze dvou vědeckých družic mise BepiColombo, která v říjnu odstartovala na svou dlouhou cestu k Merkuru, a která bude od začátku roku 2026 nejmenší planetu Sluneční soustavy zkoumat. K tomu využije pětice vědeckých přístrojů, které nese na své palubě. Dalších jedenáct experimentů má k dispozici její evropský spolucestující, evropská vědecká družice Mercury Planetary Orbiter (MPO). Tyto přístroje jsme si již popsali v devátém a desátém díle našeho seriálu Návrat k poslovi bohů. Dnes nám tedy zbývá podívat se na zmiňovanou pětici, pomocí které bude Mio zkoumat Merkur.
Osudu cubesatu GomX-4B jsme se věnovali již ve dvou článcích. Nyní se na něj podíváme potřetí a zhodnotíme jeho misi. GomX-4B je unikátní tím, že se jedná o největší cubesat v historii Evropské kosmické agentury, jehož rozměry jsou pro lepší představu přirovnávány ke krabici s cereáliemi. Nyní jeho primární mise skončila a je tedy čas si ukázat, jak si vedl cubesat, který měl otestovat komunikaci mezi malými družicemi (se sesterskou družicí GomX-4A), dále hyperspektrální snímač, sledovač hvězd a pohonný systém na principu butanu.
Minulou sobotu jsme završili třídílnou minisérii věnující se podrobně konstrukci, systémům a vědeckým přístrojům evropské vědecké družice Mercury Planetary Orbiter (MPO), která je hlavní částí mise BepiColombo. Dnes tedy přichází čas, abychom se podívali na jejího menšího japonského sourozence Mercury Magnetospheric Orbiter (MMO), kterému se také přezdívá Mio. Jedenáctý díl našeho seriálu Návrat k poslovi bohů, který zároveň řadíme i do seriálu Pohled pod kůži, ve kterém podrobně rozebíráme konstrukce vědeckých sond, se tedy bude zabývat konstrukcí a základními systémy MMO, za jehož návrhem, výrobou a provozem stojí Japonská kosmická agentura (JAXA).
Sierra Nevada Corporation (SNC) oznámila, že získala povolení NASA začít s výrobou prvního plnohodnotného exepláře nákladní verze svého miniraketoplánu Dream Chaser. 18. prosince bylo oznámeno, že byl úspěšně dokončeny kontroly nutné pro splnění milníku Integrated Review 4 (IR4) v rámci kontraktu Commercial Resupply Services (CRS) 2.
Návrat na Měsíc i expanzi do vzdálenějších oblastí Sluneční soustavy chystá i Evropská vesmírná agentura ESA. Pro zajištění tepla a elektřiny během dlouhé měsíční noci nebo marsovské zimy je nutné využít radionuklidové zdroje. V současnosti není zajištěna výroba plutonia 238, které se pro tato zařízení využívalo. Je tak třeba přejít na využití snadněji dostupného americia 241. Na radionuklidových generátorech založených na americiu pracují hlavně ve Velké Británii. V tomto roce se podařilo organizaci ESA významně pokročit v konstrukci nového radionuklidového zdroje založeného na izotopu americia 241 Am. Jeho výhodou je, že jej lze získat z vyhořelého jaderného paliva bez nutnosti dalšího ozařování neutrony ze speciálního reaktoru.
V minulém díle našeho seriálu Návrat k poslovi bohů jsme si podrobněji popsali šest z celkových jedenácti vědeckých přístrojů družice Mercury Planetary Orbiter (MPO). Jednalo se o laserový výškoměr BELA, akcelerometr ISA, magnetometr MPO-MAG, radiometr a infračervený spektrometr MERTIS, neutronový a gama spektrometr MGNS a rentgenový spektrometr MIXS. Popsání všech jedenácti experimentů by však bylo na jeden článek až příliš a proto jsme tento pohled pod kůži rozdělili na dva články. Dnes se tedy k vědeckým přístrojům MPO vracíme a rozebereme si zbývající pětici, která se bude věnovat převážně podrobnému studium povrchu planety Merkur.
BepiColombo je multidisciplinární meziplanetární misí, která se navíc skládá hned ze dvou vědeckých družic, které budou podrobně zkoumat nejméně probádanou terestrickou planetu Sluneční soustavy. Díky velkému množství tajemství, které Merkur skýtá a díky složitosti celé mise, která s sebou nese 16 vědeckých přístrojů, se v BepiColombo skrývá obrovský potenciál v oblasti průzkumu Sluneční soustavy a její historie. V minulém díle tohoto seriálu jsme se podívali na hlavní a podpůrné systémy vědecké družice Mercury Planetary Observer (MPO), což je hlavní vědecký průzkumník mise BepiColombo, za jehož výrobu a provoz je zodpovědná Evropská kosmická agentura (ESA). Jelikož už víme, jak funguje pohonný i navigační systém MPO, známe funkci a charakteristiky jejího solárního panelu, sady antén i termoregulačního systému, je čas podívat se dnes na to hlavní, tedy vědecké přístroje, které MPO na své palubě nese.
Po podrobnějším pohledu na planetu Merkur, jakožto objektu vědeckého bádání evropsko-japonské mise BepiColombo, který jsme vám nabídli minulou sobotu, se dnes přesuneme z astronomie zpátky do kosmonautiky. Dnešní díl seriálu Návrat k poslovi bohů bude trochu unikátní tím, že půjde o vůbec první článek na našem webu, který bude patřit do dvou seriálů najednou. A jelikož se tento článek bude soustředit na konstrukci evropské vědecké družice Mercury Planetary Orbiter (MPO), tím druhým seriálem nebude nic jiného, než vámi oblíbený Pohled pod kůži, ve kterém do detailu rozebíráme konstrukce kosmických strojů, zejména vědeckých sond, a jejich vědeckého vybavení.
Minulý týden jsme Vám po několikaměsíčním čekání přinesli druhý díl seriálu Evropský vědecký JUICE, ve kterém se věnujeme postupnému vývoji jednotlivých dílů první vědecké sondy, která patří mezi velké evropské projekty. V článku jsme slibovali, že za pár dní přineseme další díl, jelikož Evropská kosmická agentura po dlouhé pauze vydala dva články krátce po sobě. Dnes přichází čas na slibovaný článek a konečně opustíme vakuové komory a tepelné zkoušky. Z prvních dvou dílů by totiž čtenář mohl snadno získat mylný dojem, že se jedná o jediný typ zkoušek před letem do vesmíru. A to by byla chyba. Přijměte proto pozvání do komory Hertz, která se nachází v technologickém středisku Evropské kosmické agentury v nizozemském ESTECu.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
