Astrobotic Technology
Společnost Astrobotic Technology oznámila, že plánuje vypustit svůj velký lunární modul s komerčním roverem nejdříve v polovině roku 2026.
křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Astrobotic Technology oznámila, že plánuje vypustit svůj velký lunární modul s komerčním roverem nejdříve v polovině roku 2026.
Australská společnost HEO pořídila snímky a model záhadné čínské družice XJY-7 a odhalila tak dosud neznámé podrobnosti o této družici.
Společnost Novaspace vydala první vydání své zprávy o družicové komunikaci pro obranu a bezpečnost, která zdůrazňuje výraznou transformaci probíhající na trzích vojenské družicové komunikace po celém světě.
Indický startup SatLeo Labs se chystá na začátek příštího roku vypustit svůj první termovizní přístroj. Společnost využívá tepelná data k označování městských tepelných ohnisek a sledování emisí skleníkových plynů v pilotních projektech se společností Tumkur Municipal Corp.
Akcie společnosti Iridium se uzavřely 23. října poklesem o více než 7 % poté, co operátor družic opět snížil svůj celoroční výhled tržeb z provozování služeb a zároveň stáhl svůj cíl dosažení 1 miliardy dolarů pro rok 2030. Stalo se tak uprostřed rostoucí konkurence ze strany SpaceX.
Evropská kosmická agentura dokončuje balíček programů v hodnotě 22 miliard eur pro ministerskou konferenci, která se bude konat příští měsíc.
Společnost Lynk Global plánuje sloučení se společností Omnispace s cílem modernizovat své služby přímo na zařízení (D2D) o globálně koordinované spektrum v pásmu S. Spolu se SpaceX a AST SpaceMobile se tak připojí k posílení družicových frekvencí.
Společnost Vantor, komerční firma zabývající se pozemskými průzkumy, dříve známá jako Maxar Intelligence, začala poskytovat americkým vesmírným silám snímky z vesmíru ve vysokém rozlišení, čímž zaplnila mezeru ve vojenském dohledu nad nízkou oběžnou dráhou Země
Startup Venus Aerospace zabývající se raketovými pohony 22. října oznámil, že Lockheed Martin Ventures získal strategický podíl ve společnosti.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Sama NASA říká, že technologie LSMS (Lightweight Surface Manipulation System) je jako švýcarský armádní nůž – není mnoho věcí, se kterými si nedokáže poradit. Tento robotický jeřáb se vyznačuje nízkou hmotností – sestává se z lehké a odolné kostry z příhradových nosníků ovládané pomocí lan a celá konstrukce napodobuje pohyby lidské paže – jen s mnohem větším dosahem. Výhodou by měla být možnost snadného škálování, aby se konstrukce vešla do jakéhokoliv landeru, vozítka, či povrchového systému. Další výhodou je, že systém má možnost rychlé výměny koncovek s nářadím, které jsou uloženy v zásobníku. Systém tak může sloužit jako zvedák, vysokozdvižný vozík, lopatka na regolit, svářečka a tak dále.
Japonské snahy o konstrukci nosných raket začaly suborbitálními (též výškovými) raketami Kappa. Na ně následně navázaly pokročilejší rakety Lambda, které už byly schopné dosáhnout mnohem větší výšky. Vědcům se tak otevřela možnost zkoumat kosmický prostor, inženýři zase ocenili možnost vyzkoušet si technologie pro další krok vpřed – pro rakety určené k dosažení oběžné dráhy.
Posledně jsme se ve Vesmírné technice podívali na to, co všechno přichystali vědci sondě ISEE-3 (následně přejmenované na ICE) v rámci nadstavbové mise. Ale osud této americké sondy byl napínavý až do samotného konce. Napětí nechybělo ani při průletu ohonem komety a poslední kapitola jejího bohatého příběhu byla napsána více než čtvrt století po startu.
Sonda ISEE-3 měla po splnění základní mise stále dostatek pohonných látek a její přístroje byly v dobrém stavu. Čekala ji proto nadstavbová fáze, ve které se sonda nejprve dostala na nezvyklou dráhu, díky které mohla studovat podmínky v ohonu zemské magnetosféry. Přinesla tak cenné informace, které pomohly lépe porozumět jevům, jež zde probíhají.
Mnoho tekutin, se kterými přicházíme běžně do styku, jsou takzvané heterogenní směsi- plavou v nich částice moc malé na to, aby je mohlo spatřit neozbrojené oko. Jejich pohyb se řídí podle gravitace a teploty okolního prostředí. Zajistit, aby se tyto tekutiny od sebe nerozdělily, je výzva, kterou řeší prodejci potravin, ale také zástupci farmaceutického průmyslu. Cíl je jasný – prodloužit životnost léků jak to jen jde. Ale někdy je naopak potřeba z emulze oddělit obě tekutiny – třeba když chceme odstranit znečišťující látky či sebrat živiny – zjednodušeně řečeno, jako když z mléka odebereme vrstvu smetany. Lepší porozumění podstatě míšení a následného oddělení komplexních tekutin je důležité pro různé praktické pozemské aplikace, ale i pro práci s tekutinami v prostředí mikrogravitace.
V minulém dílu jsme si představili základní ideu mise sondy ISEE-3. Stala se první sondou v historii, která byla umístěna na oběžnou dráhu okolo libračního bodu. Během několikaleté služby pomohla studovat sluneční vítr nebo meziplanetární magnetické pole. Jelikož i po konci základní služby měla dostatek pohonných látek, dočkala se také prodloužení své služby.
Vůbec poprvé byl na družici použit jódový pohon ke změně její oběžné dráhy kolem Země. Malá, ale potenciálně nadějná inovace by mohla jednou pomoci vyčistit oběžnou dráhu od kosmického odpadu. Malé družice by mohly díky této technologii získat možnost levně a jednoduše zakončit svou misi sebevražedným vstupem do atmosféry, kde shoří. Technologie by také mohla najít uplatnění při prodloužení služby malých družic, které sledují růst plodin, ale i celých megakonstelací malých družic, které zajišťují přístup k internetu – mohla by jim pomoci zvýšit oběžnou dráhu, pokud by začaly vlivem odporu atmosféry klesat dolů.
Od dopravy vzorků z Měsíce, které jsme si vrchovatě užili v minulých několika dílech, se přesuneme k trochu jinému výzkumu. Sonda ISEE-3 vznikla (jak již název napovídá) v rámci americko-evropského programu ISEE (International Sun-Earth Explorer) a jejím úkolem bylo zkoumat vztahy Slunce-Země. Na své palubě nesla 13 vědeckých přístrojů, které dodala NASA ve spolupráci s agenturou ESA.
Dnes se posuneme od Luny 23 k poslednímu zástupci druhé řady těchto úžasných strojů pro automatický návrat vzorků. Misí sondy Luna 24 skončil sovětský program sond Luna a na desítky let výzkum Měsíce utichl. Tato sonda disponovala několika vylepšeními a na Zemi dopravila 170,1 gramů lunárních vzorků. Část z nich byla (stejně jako u předešlých misí) předána vědcům z ostatních států.
Technika a miniaturizace dělají ohromné pokroky – zatímco ještě relativně nedávno byly miniaturní kamery výsadou filmů o špionech, dnes mohou najít uplatnění i v kosmickém výzkumu. Dnes bude řeč o malých černých kamerách, které mají rozměry srovnatelné sotva s polovinou počítačové myši. Tyto kamery nemají pracovat samy – inženýři chtějí použít čtyři exempláře najednou, aby bylo možné lépe porozumět procesům, které probíhají pod landerem v době, kdy přistává na povrchu Měsíce a spaliny z přistávacích motorů začnou odfoukávat jemné částečky regolitu.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.