K napsání dnešního článku, který je opět určen pro začátečníky v kosmonautice mne přivedla neutěšená situace na poli českých zpravodajských serverů, které si s kosmonautickými termíny nedělají pražádnou hlavu a používají je bez jakéhokoliv ladu a skladu – často ve špatných významech. Tento článek si neklade za úkol zlepšit tvůrčí schopnosti některých pisatelů hojně navštěvovaných webových portálů. Naším cílem je uvést vše na pravou míru a ukázat veřejnosti správnou terminologii.
Tento článek volně navazuje na předchozí články, které na našem blogu vyšly v minulých týdnech. I dnes bude řeč o jedné součásti kosmonautiky, které umí začínajícím zájemcům o tento obor zamotat hlavu, protože je v ní spousta cizích a zdánlivě nepochopitelných slov. Náš článek si neklade za cíl podat vyčerpávající informace o celé záležitosti. Hlavní je popsat vše srozumitelně – aby popisu rozuměli i lidé, kteří si ke kosmonautice teprve hledají cestu. Dnešní díl věnujeme pasáži, které se nevyhne žádná sonda mířící mimo zemské gravitační pole. Řeč bude o přeletových drahách.
V minulých dílech jsme si rozebírali nejrůznější základní aspekty kosmonautiky. Bez používání odborných termínů, zkrátka tak, aby textu porozuměli především začátečníci, kteří si ke kosmonautice teprve hledají cestu. Dnešní díl bude velmi volným pokračováním dílu minulého, který jsme věnovali různým druhům paliv. Na úvodním obrázku vidíte pětici obřích motorů F-1, které tvořily první stupeň lunární rakety Saturn V. Tyto motory spalovaly směs kapalného kyslíku a speciálního petroleje. Byly to tedy motory na kapalná paliva. Pokud bychom si udělali statistiku, došli bychom k výsledku, že nejpoužívanějšími raketovými palivy jsou právě paliva kapalná. Právě proto existuje i mnoho různých konstrukcí motorů, které je spalují. Hádáte správně, v našem dnešním článku se budeme věnovat různým typům raketových motorů na kapalná paliva.
Vraťme se imaginárně do roku 1994. V létě měli vědci mimořádnou možnost – poprvé v historii sledovali srážku dvou těles Sluneční soustavy. Planeta Jupiter tehdy svými slapovými silami roztrhala kometu Shoemaker-Levy 9 a pak se srazila s jejími úlomky. Planetologové měli možnost ze srážky vyčíst mnoho zajímavých informací. A nyní se zdá, že by se mohla tato výjimečná podívaná opakovat. Cílem ale nemá být Jupiter, ale Mars.
I dnes je pro naše čtenáře připraven článek určený především pro ty, kdo si ke kosmonautice teprve hledají cestu. I tentokrát bude řeč o nějaké základní části kosmonautiky, kterou si podrobně rozebereme. Stejně jako minule ale budeme i tentokrát dbát na to, aby textu pokud možno rozuměli všichni. Těm, kdo jsou v tématice zběhlejší se předem omlouvám za jisté zjednodušení celé problematiky. V tomhle článku nechci přinést podrobný rozbor až do detailů. Jde o to, zachytit hlavní rysy. Nebojte se tedy začíst. Odborné termíny necháváme za dveřmi a čekají na nás různé druhy paliv.
Přesto, že moji čtenáři za sebou ještě stále nemají technické minimum, jsem se rozhodl občas uveřejnit nějaké důležitější aktuální informace související s rentgenovou astronomií. Tentokrát se významný krok vpřed povedl sondě Fermi. Sondě Fremi se blíže podíváme na zoubek v některém z příštích dílů, více pozornosti si určitě zaslouží. Dnes si povíme o horkém (doslova i obrazně) příspěvku této rentgenové sondy k poznání našeho vesmíru. Nejedná se o nic menšího než objasnění jedné z dlouhodobých záhad moderní astronomie. Konkrétně o původ tzv. kosmického záření.
Jelikož náš nedávný článek o základním rozdělení oběžných drah pro začátečníky sklidil velký čtenářský úspěch, rozhodl jsem se sepsat jeho volné pokračování. I dnes probereme základní součást kosmonautiky a budeme se přitom snažit psát všechno jazykem srozumitelným bez zbytečných technických termínů. Zkrátka a dobře – vysvětlíme si základní manévry na oběžné dráze tak, aby se v nich vyznal každý zájemce o kosmonautiku, který se v tomhle atraktivním oboru teprve rozkoukává.
Přiznejme si to upřímně – kosmonautika se hemží spoustou pojmů a zkratek, které jsou pro veřejnost značně nesrozumitelné a těžko pochopitelné. Nemůžeme se tedy divit, že začínající zájemci o kosmonautiku mají z těchto termínů hlavu jako pátrací balón. V dnešním článku se proto pokusím vysvětlit alespoň jednu část kosmonautiky. Věnovat se budeme základním prvkům kosmonautiky, tedy oběžným drahám. Řekneme si jak se dělí, jak se od sebe liší a přidáme i pár zajímavostí.
Vozítko Curiosity se úspěšně projíždí po Marsu a my, pozemšťané lačnící po nových informacích, vrníme blahem. Největší mimozemská laboratoř v dějinách nás denně zásobuje nepřeberným množstvím nádherných fotek z povrchu Rudé planety, jejichž rozmanitost bere dech. Abych citoval klasika – laik se diví, odborník žasne. Jenže právě tohle velké množství informací může být někdy na závadu – jak se v takové záplavě vyznat? Není to jednoduché. Ale naštěstí žijeme v době, kdy se díky internetu a počítačům dá všechno perfektně zorganizovat.
V minulosti hodně pomáhaly rozvoji vědy a techniky různé soutěže či soupeření ať už mezi jednotlivci, týmy nebo celými státy. 18.stoletím hýbaly rekordy prvních balónů, kde soutěžily mezi sebou zastánci balónů plněných horkým vzduchem (Montgolfiér) a vodíkových balónů (Charliér). V 19.století zažila prudký rozvoj železnice a padaly rychlostní rekordy parníků v soutěži známé jako Modrá stuha. Rovněž soutěžili mezi sebou průkopníci řiditelných vzducholodí.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ... 
18. března 2013 
Rubrika 
Štítky: 
