Archiv rubriky ‘Ostatní’

ESA – 5. díl – Evropští astronauti

Už zítra odstartuje z kazašského kosmodromu Bajkonur raketa, která vynese na oběžnou dráhu loď Sojuz TMA-09M. Na její palubě bude Američanka Karen Nyberg, Rus Fjodor Jurčichin a hlavně člen Evropské kosmické agentury, italský astronaut Luca Parmitano. Cílem této výpravy samozřejmě nebude nic jiného než Mezinárodní vesmírná stanice. Posádka tedy doplní Expedici 36, která se tím stane kompletní. Luca Parmitano tak obnoví evropskou přítomnost na stanici po necelém roce. Posledním evropským astronautem ve vesmíru byl Holanďan André Kuipers, jež byl členem Expedice 30/31. Dnešní článek o Evropské kosmické agentuře tedy využije příležitosti a vy se v něm můžete dočíst o historii Evropanů v kosmu, jejich současnosti, ale také třeba o tom, jak probíhá výcvik evropských astronautů nebo jak se stát jedním z nich. Přeji příjemné čtení.

20. Kozmická Strojovňa – rakety nového milénia – druhá časť

V treťom tisícroči sa vymenila väčšina rakiet za nové, lepšie, väčšie, lacnejšie, silnejšie a šetrnejšie k životnému prostrediu. Niektoré štáty absolvovali premiérový kozmický štart. Kozmonautika sa po dlhých desaťročiach znovu rozbieha a my sme svedkami druhého zlatého veku. Návrat na Mesiac, lety na Mars, to všetko nás ešte len čaká. Je síce pekné, že NASA plánuje svoju v poradí už tretiu superraketu, ale hlavné je, že sa nikdy v histórii na dobývaní vesmíru nepodieľalo toľko štátov, ako práve dnes. Medzinárodná Vesmírna Stanica vznikla v spolupráci mnohých kozmických agentúr. Ďalšie vyvíjajú svoje vlastné stanice, družice, lode, pre ktoré potrebujú nové rakety. A práve o nich dnes bude reč. To čo sa stihlo postaviť za posledných trinásť rokov je neuveriteľné a je to výsledok tvrdej práce miliónov ľudí po celom svete. Kozmonautika už nie je výsadou dvoch – troch veľmocí. Vstúpili do nej aj také štáty ako Irán. Severná a Južná Kórea… Dnes sa v okrúhlom dvadsiatom diely Kozmickej Strojovne dočítate o raketách, ktoré síce nie sú úplne dokonalé, ale napriek tomu veľmi zaujímavé a pozadie ich vývoja berie dych.

Happy Birthday HST!

Hubble space telescope zdroj:nasa.gov

24.duben je dnem výročí vypuštění Hubbleova dalekohledu. Pár dní předtím jsem přemýšlel, jak ho společně “oslavit”. Všichni znáte stovky jím pořízených úžasných fotek. Udělat z nich zde bohatou galerii by sice šlo, ale spíš jsem se pokusil v krátkosti popsat události, které někdy ne úplně všichni znají, jsou však spojeny s existencí tohoto úžasného přístroje. Snad vás neotrávím psaným slovem. Článek by možná mohl být inspirací pro ty, které dané téma zaujme a nasměruje při hlubším hledání detailů a souvislostí – celá tématika je totiž bohužel tak obsáhlá, že by vydala na desítky knih a zdaleka překračuje mé (nejen časové) možnosti a schopnosti.

Začnu příběhem, který možná některé z vás překvapí, ale není jen historickou předzvěstí jedné z největších intelektuálních revolucí v dějinách lidstva. Odehrál se totiž bez dvou dnů přesně 70 let před vypuštěním Hubbleova vesmírného dalekohledu…

Keplerova supernova byla standardní svíčka

3D simulace výbuchu keplerovy supernovy

To, že keplerova supernova (katalogové označení SN 1604, kdyby to snad někoho zajímalo) byla typu Ia, se ví už nějakou dobu. Ale do jakého podtypu této zřejmě pestré kategorie keplerova supernova spadá? Díky pozorování observatoře Chandra společně s jejím infračerveným kolegou Spitzerem, teď máme lepší představu o tom, co to vlastně pan Kepler pozoroval. Zdá se, že pětitunová rentgenová observatoř Chandra vypuštěná v roce 1999 z paluby amerického raketoplánu Columbia bude stále platným pomocníkem astronomů, však také její tým tvrdí, že jde stále o zařízení s nejostřejším obrazem v oboru měkkého rentgenového záření.

Má kosmonautika smysl?

Dnešní článek nebude patřit mezi ty běžné, které na našem blogu vychází. V této krátké úvaze na téma smysluplnosti kosmonautiky, prostředků do ní vkládaných a smyslu velkých vědeckých projektů obecně, se budu snažit nastínit odpověď na otázku, která se čas od času objevuje všude možně, ať už po internetu, nebo ve veřejných diskuzích: „Neměli by se lidé raději postarat o své problémy doma, než vyrazí do vesmíru?“ Nebo: „Má kosmonautika vůbec smysl, když obyčejnému člověku vlastně nic nepřináší?“ A další podobné otázky. Odpověď na ně je totiž obsáhlá a komplikovaná a nepostačí si s pouhým konstatováním ano, či ne. Jako vše, skrývá mnoho aspektů, které jsou nutné k pochopení daných otázek. Nuže, pojďme na to.

Slunce a ionosféra Venuše

Venus Express zdroj:esa.int

Evropská sonda Venus Express učinila jedinečné pozorování chování ionosféry Venuše v období sníženého tlaku slunečního větru. Zjistila, že vrstva ionosféry na neosvětlené straně připomíná v tomto období spíše ocas komety.

Ionosféra je vrstva atmosféry s velkým množstvím slabě ionizovaného plynu. Vytváří jej ultrafialová a rentgenová složka slunečního záření, která vyráží elektrony z atomů plynů. Ve vyšších vrstvách atmosféry je menší hustota vzduchu a tak vzniklým iontům trvá výrazně delší dobu, než si najdou nějaký elektron k rekombinaci zpět na neutrální atom, čímž mají tedy delší životnost. V noci díky absenci slunečního svitu ionosféra řídne.

Číselná označení raket – srozumitelně a přehledně

Znáte to, když v nějakém oboru začínáte, připadají vám všechny termíny a výrazy cizí a nesrozumitelné. Začátečníkům dá hodně práce prokousat se přes tohle nepříjemné období a osvojit si alespoň ty nejnutnější základy. I dnes proto přichází článek zaměřený na čtenáře, kteří si ke kosmonautice teprve hledají svou cestu. Tentokrát naťukneme tajemně vypadající číselné kódy, kterými se označují jednotlivé typy nosných raket. Pro nezasvěcenou osobu mohou označení jako Atlas V 401, Delta IV Medium+ (5,4), nebo Angara A5 vypadat jako nerozluštitelná vojenská šifra a přitom je její dekódování velmi jednoduché. A právě o těchto označeních bude pojednávat dnešní článek.

Raketa, raketoplán, kosmická loď – jak se v tom snadno vyznat?

K napsání dnešního článku, který je opět určen pro začátečníky v kosmonautice mne přivedla neutěšená situace na poli českých zpravodajských serverů, které si s kosmonautickými termíny nedělají pražádnou hlavu a používají je bez jakéhokoliv ladu a skladu – často ve špatných významech. Tento článek si neklade za úkol zlepšit tvůrčí schopnosti některých pisatelů hojně navštěvovaných webových portálů. Naším cílem je uvést vše na pravou míru a ukázat veřejnosti správnou terminologii.

Srozumitelně o přeletových drahách

Tento článek volně navazuje na předchozí články, které na našem blogu vyšly v minulých týdnech. I dnes bude řeč o jedné součásti kosmonautiky, které umí začínajícím zájemcům o tento obor zamotat hlavu, protože je v ní spousta cizích a zdánlivě nepochopitelných slov. Náš článek si neklade za cíl podat vyčerpávající informace o celé záležitosti. Hlavní je popsat vše srozumitelně – aby popisu rozuměli i lidé, kteří si ke kosmonautice teprve hledají cestu. Dnešní díl věnujeme pasáži, které se nevyhne žádná sonda mířící mimo zemské gravitační pole. Řeč bude o přeletových drahách.

Raketové motory – snadno a přehledně

Wernher von Braun před spodní částí rakety Saturn V s pěticí motorů F-1.

V minulých dílech jsme si rozebírali nejrůznější základní aspekty kosmonautiky. Bez používání odborných termínů, zkrátka tak, aby textu porozuměli především začátečníci, kteří si ke kosmonautice teprve hledají cestu. Dnešní díl bude velmi volným pokračováním dílu minulého, který jsme věnovali různým druhům paliv. Na úvodním obrázku vidíte pětici obřích motorů F-1, které tvořily první stupeň lunární rakety Saturn V. Tyto motory spalovaly směs kapalného kyslíku a speciálního petroleje. Byly to tedy motory na kapalná paliva. Pokud bychom si udělali statistiku, došli bychom k výsledku, že nejpoužívanějšími raketovými palivy jsou právě paliva kapalná. Právě proto existuje i mnoho různých konstrukcí motorů, které je spalují. Hádáte správně, v našem dnešním článku se budeme věnovat různým typům raketových motorů na kapalná paliva.