Sift
Společnost Sift, startup z jižní Kalifornie, který vyvíjí nástroje, jež pomáhají inženýrům porozumět datům z hardwarových senzorů, získal v investičním kole série B 42 milionů dolarů.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Sift, startup z jižní Kalifornie, který vyvíjí nástroje, jež pomáhají inženýrům porozumět datům z hardwarových senzorů, získal v investičním kole série B 42 milionů dolarů.
Švýcarský startup Pave Space získal 40 milionů dolarů na vývoj orbitálního transportního zařízení, které by mohlo přesouvat družice z nízké oběžné dráhy Země (LEO) na určenou oběžnou dráhu během hodin.
Agentura NASA je znepokojená pomalým rozvojem komerčních trhů a zvažuje přepracování své strategie na podporu budování komerčních vesmírných stanic, které by nahradily Mezinárodní vesmírnou stanici.
Společnost Redwire oznámila první zakázku na své nové solární panely, kontrakt v hodnotě 12,8 milionu dolarů od společnosti Moog.
Astronstone, jeden z čínských startupů v oblasti vývoje nosných raket, si zajistil nové financování pro přípravu prvního letu své opakovaně použitelné rakety AS-1.
Agentura pro rozvoj vesmíru zpomaluje tempo vypouštění družic na nízkou oběžnou dráhu Země a ustupuje od dřívějšího plánu častého nasazení těchto družic. Důvodem jsou technické problémy se stávajícími druzicemi, které jsou již na oběžné dráze.
Společnost SES objednala od startupu K2 Space prvních 28 družic pro meoSphere, síť nové generace na střední oběžné dráze Země (MEO), která by měla být uvedena do provozu do roku 2030.
Kanadské a mezinárodní organizace mohou přistupovat ke snímkům a službám poskytování úkolů pro družice SpaceEye-T prostřednictvím společnosti Pacific Geomatics Limited, jednoho z prvních autorizovaných uživatelů družice.
Společnost Parsons Corporation zavádí novou pozemní druzicovou anténu s cílem využít trh, který vznikl po nedávném zrušení plánovaného nákupu antény Vesmírnými silami.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Barbara Morgan stála na jedné z tribun a myslí jí prokmitávaly protichůdné pocity. Jedním byl pocit zklamání. Dostala se svému snu na dosah, ten poslední, nejdůležitější krok však nebude moci udělat- takový je úděl náhradníků. Zároveň měla radost i za svou kamarádku a kolegyni Christu McAuliffe, která dostala příležitost stát se první učitelkou, která bude svou hodinu vést během mise STS-51L z paluby raketoplánu, 280 kilometrů nad zemí. Existuje záběr na Barbaru Morgan během startu této mise. Vypadá na něm nadšeně a svými výkřiky „Go, Christa!“ a „Good bye, Christa!“ povzbuzuje svou šťastnější kolegyni, která několik kilometrů od ní prožívá poslední momenty před startem na palubě raketoplánu Challenger. Pak se na obzoru objeví dým a plameny a z nich jako bájný Fénix stoupá Challenger ke svému desátému letu za brány atmosféry. Teprve po dlouhé chvíli dolehne k tribuně rachot motorů a Barbara střídavě stojí v úžasu a pak zase tleská a křičí, jakoby chtěla svým nadšením pomoci raketoplánu na oběžnou dráhu. Zhruba minutu a půl po začátku záznamu je vidět, jak Barbara znejistí. Ještě jednou zaraženě mává se slovy „Good bye!“, ale to už se kolem
Raz za čas sa aj v seriály s informačnou tematikou musí vyskytnúť odľahčená téma. Špekulácie, postrehy, predpovede, jednoducho sci-fi. Preto sa netreba diviť, že aj v Kozmickej Strojovni sa čas od času vyskytne diel nie úplne korektný, ktorý snáď ani nemá veľa spoločné s duchom celého projektu. Aj keď mojim cieľom je informovať čitateľa o vesmírnych technológiách, jednoducho musím natieniť aj nejakú teoretickú cestu, ktorou sa kozmonautika bude uberať. V tomto článku nie sú len moje úvahy. Čarpal som hlavne z knihy Karla Pacnera, „Mestá v kozme“. Berte preto prosím celý tento diel s nadhľadom. Je určený hlavne na pobavenie/oddych.
Představme si jedince, který se pro jediný moment vzdá téměř veškerého dosavadního života. Dobrovolně podstupuje mnohdy tvrdé testy a zkoušky. Neustálé udržování kondice spolu s obrovským kvantem informací, které musí zpracovat a zapamatovat si. Nekonečný trénink dovedností, které jsou pro ostatní smrtelníky na pomezí sci-fi a magie. A hlavně čekání. Rok, dva… Často na onen moment čeká i více než deset let. A nikde není jistota, že se dočká- mnozí jejich kolegové odešli po dlouhých letech tvrdé dřiny, aniž by jejich okamžik nastal. Jakýkoli úraz, zhoršení zdravotního stavu, nedostačující úroveň vědomostí a dokonce i nedostatek zaujetí pro věc může obrátit všechny ambice během okamžiku v prach. Ale potom ten okamžik nastane- je jmenován. V ten moment je svému snu blíže, než kdy předtím. Ale neznamená to, že by jeho úsilí polevilo- naopak, ještě se znásobí. Vždyť tato cesta přece vede k okamžiku, na který tak dlouho čekal a jemuž tak mnoho obětoval a podřídil. A pak, jednoho rána (nebo také odpoledne, či večera), jej probudí lehké potřesení ramenem a on ví, že ten okamžik je konečně zde. Konečně se může dobrovolně nechat upoutat do špice stroje,
Raketa bola od začiatku až dodnes základným vesmírnym dopravným prostriedkom. Vývoj prvých rakiet sa niesol v znamení zbraní. Po druhej svetovej vojne sa totiž obidve svetové superveľmoci, USA a Sovietsky Zväz začali cítiť ohrozené a zo strachu začali vyvíjať nosiče, ktoré by ich atómové bomby mohli poslať na ktorékoľvek miesto na Zemi. No história rakiet začína oveľa skôr. Prvé rakety sa používali už v starovekej Číne. Skladali sa z dutého bambusu do ktorého sa nasypal pušný prach. Užitočné zariadenie potom bola menšia výbušnina. No tieto primitívne raketky čoskoro účinnosťou prekonali katapulty a tak sa na celú technológiu zabudlo. Umelé satelity Zeme tak na vypustenie museli ešte pár rokov počkať.
Už pol roka som sa pri téme Mars dočítal iba o roveri Curiosity. Je mi trochu ľúto, že o jej starších kolegoch sa už nepíše. Pritom tu nejde o sondy ktoré sú už roky nefunkčné. Je síce pravda že rover Spirit (duša) už nejaký ten piatok nekomunikuje so Zemou, ale jeho dvojča Opportunity (šanca) ešte stále jazdí po Marse a každý deň nám posiela nové zaujímavé informácie o červenej planéte. Poďme si teda povedať niečo o maratóne, ktorý tieto sondy zajazdili na povrchu Marsu.
Každá- a tím spíše lidská- návštěva za brány vesmíru je neuvěřitelně drahým podnikem. Do ceny pilotovaného letu je nutno započítat nejen hardware, který let po technické stránce umožní. Podle náročnosti mise je třeba také různě dlouhého výcviku posádky, k čemuž je nutno využít široké spektrum zařízení, simulátorů a nástrojů. Letový plán je třeba naplnit experimenty, z nichž mnohé znamenají i celoživotní práci svých tvůrců. Kosmonauti a astronauti se musí s experimenty seznámit, naučit se ovládat s nimi spojená zařízení a mnohdy také interpretovat jejich výstupy. Podstatnou část výcviku tvoří řešení nouzových situací, jejichž počet a vzájemné kombinace jdou do tisíců. O hardware samotný se starají malé „armády“ kvalifikovaného personálu. Zkrátka- ať už se jedná o let trvající několik měsíců, nebo několik dní, prostředky a úsilí, vložené do jeho zajištění, jsou astronomické.
Raketoplán je znovupoužiteľný okrídlený stroj schopný riadeného letu Zemskou atmosféru a rovnako aj vesmírom. Myšlienka na raketu ktorá by to dokázala bola sprvu považovaná za bláznovstvo. Ale ako povedal známy spisovateľ Arthur C. Clarke, „každá myšlienka ktorej sa ľudia prestanú smiať bude do päťdesiatich rokov zrealizovaná.“ Možno aj preto sa známa kniha od Karla Pacnera „Mestá v kozme“ začína takto. „Raketobusy pre niekoľko desiatok cestujúcich. Transportéry s nosnosťou 300-500 t. Maximálne dosiahnuteľná výška 500 km nad Zemou. Dvadsať, päťdesiat, sto, päťsto štartov. Žiadna časť sa po jednom použití neodhadzuje. Nijaké chemické plyny nebezpečné pre vzdušný obal planéty.“
O kosmická dramata nebyla zejména během prvních, „pionýrských roků“, nouze. To jsme koneckonců mohli sledovat v předchozích dílech tohoto seriálu. Ale ani později, když technologie pokročila a kosmické cesty se staly alespoň navenek rutinou, neobešlo se vše bez zádrhelů a kritických momentů. Ty se jen taktak odehrály bez obětí a ve dvou případech bohužel došlo i na daň nejvyšší. Vzhledem k počtu součástek a systémů je pravděpodobné, že při každém letu jich několik selže. Kdosi se během programu Apollo vyjádřil v tom smyslu, že jestliže Apollo obsahuje více než 5 milionů součástek a předpokládáme 99% spolehlivost, zbývající procento znamená 5 tisíc poruch během letu. Pokud se jedná „pouze“ o palubní toaletu, není to až takový problém. Pokud ovšem selže součástka, která má přímý vliv na průběh mise, nastávají dramatické chvíle. Započítejme do rovnice také lidský faktor i mnohdy nevypočitatelné vnější vlivy a nelze se ubránit dojmu, že dosud jsme při cestách do vesmíru (i přes zmíněné oběti) měli neuvěřitelné štěstí.
Na otázku v názvu článku si musí každý odpovědět sám. někomu se dařilo více a někomu méně. Ale o tom náš dnešní článek není. Dneska se bude mluvit o kompletním zhodnocení roku 2012 z hlediska kosmonautiky. Na své si přijdou jak statistici, kteří si libují v číslech, tak i archiváři. Dal jsem si totiž za úkol přinést co možná nejkomplexnější shrnutí roku, ze kterého v těchto dnech ukrajujeme poslední dílky.
Posádka první orbitální stanice se zabydlela v novém domově a prováděla experimenty podle letového plánu. I přes nemožnost pozorování pomocí komplexu ONA byl jejich program nabitý. Jenže fakt, že posádka byla sestavena relativně nedávno a měla za sebou pouhé čtyři měsíce výcviku (jmenování záložní posádkou přišlo pro Dobrovolského, Volkova a Pacajeva v polovině února) se podílel na jistém napětí a čím dál častějších konfliktech v rámci posádky a také mezi posádkou a řídícím střediskem. Nedostatek výcviku a malá „sehranost“ posádky ovšem nebyla jediným faktorem. Vyskytly se problémy, které prostě nikdo nečekal: osvětlení uvnitř stanice bylo nedostatečné- na několika pracovních místech bylo v podstatě šero; kosmonauti byli nuceni ze začátku nepřetržitě nosit biomedicínské pásy se senzory, které způsobovaly alergické reakce; pracovní náplň byla předimenzována a hlavně, díky charakteristikám orbitu a rozložení komunikačních „oken“, den na stanici netrval 24 hodin, ale 23 hodin a 35 minut. Neustále se tak posouvala doba práce a odpočinku, s čímž si cirkadiánský rytmus organizmů Dobrovolského, Volkova a Pacajeva nevěděl rady. Není divu, že muži byli podráždění a zejména Vladislav Volkov byl iniciátorem častých rozepří, se kterými si komunikátoři v řídícím středisku v Jevpatorii na Krymu často nevěděli
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.