Archiv rubriky ‘Historie’

Happy Birthday HST!

Hubble space telescope zdroj:nasa.gov

24.duben je dnem výročí vypuštění Hubbleova dalekohledu. Pár dní předtím jsem přemýšlel, jak ho společně “oslavit”. Všichni znáte stovky jím pořízených úžasných fotek. Udělat z nich zde bohatou galerii by sice šlo, ale spíš jsem se pokusil v krátkosti popsat události, které někdy ne úplně všichni znají, jsou však spojeny s existencí tohoto úžasného přístroje. Snad vás neotrávím psaným slovem. Článek by možná mohl být inspirací pro ty, které dané téma zaujme a nasměruje při hlubším hledání detailů a souvislostí – celá tématika je totiž bohužel tak obsáhlá, že by vydala na desítky knih a zdaleka překračuje mé (nejen časové) možnosti a schopnosti.

Začnu příběhem, který možná některé z vás překvapí, ale není jen historickou předzvěstí jedné z největších intelektuálních revolucí v dějinách lidstva. Odehrál se totiž bez dvou dnů přesně 70 let před vypuštěním Hubbleova vesmírného dalekohledu…

Maratónsky beh po Marse (ôsma časť)

Opportunity stála na okraji najväčšieho impaktného kráteru v okolí. Miesto Spirit Point predstavovalo pomyselnú hranicu, ktorú práve prekročila a vydala sa na ďalšie dobrodružstvo. Písal sa desiaty október 2011 a nadišiel čas opäť zahájiť vedeckú prácu. Extrémne dlhá cesta z kráteru Victoria ku kráteru Endavour jej trvala tri roky. Pritom sa striedali obdobia presunov a obdobia výskumov. Opportunity navštívila niekoľko kráterov a aj malé pole impaktov. Všetky tieto udalosti som opísal v predchádzajúcich častiach tohto miniseriálu. Posledných štyri a pol kilometra prešla za necelý polrok a mohlo sa opäť začať s výskumom. Počas čítania tohto článku prosím myslite na to, že na planine Meridiany sa pomaly schyľovalo k zime. Elektrickej energie solárne panely vyrábali každý Sol menej, klesali teploty a vrstva prachu bola už tak hrubá, že cez ňu prešla iba polovica fotónov. Podobne na tom boli aj zanesené kamery a spektrometre. Napriek tomu nám aj v tomto období denne poskytovala cenné informácie o Marse.

Vesmírné osudy 1. díl – Jules Verne

Měsíc skrz zemskou atmosféru

Cesty do vesmíru jsou každodenní realitou moderního světa. Kosmonautika každému z nás usnadňuje každodenní život, aniž to často tušíme nebo vnímáme. Jedná se o jedno z nejbouřlivěji se rozvíjejících odvětví lidské činnosti, jehož vznik a vývoj se datuje mnohem dříve, než první družice v roce 1957 zamířila na oběžnou dráhu. Kdo ale jsou lidé, kteří „mají na svědomí“ kosmonautiku tak, jak ji známe dnes? Kdo byli oni snílkové a pionýři, kteří prošlapávali cestu dnešním následovníkům? Jak vypadaly osudy těch, jejichž myšlenky a práce předběhly svou dobu často i o celé generace? To se vám budeme snažit přiblížit v našem novém seriálu „Vesmírné osudy“. Každý díl bude malým medailónkem osobnosti, bez níž by dnešní kosmonautika nebyla myslitelná. Hned v prvním díle bychom rádi vzdali hold člověku, který sice neměl na kosmonautiku praktický vliv, jehož obrazotvornost však předběhla svou dobu o několik desetiletí a někdy se až překvapivě blížila realitě kosmických cest.

15. Kozmická Strojovňa – Vostok a Voschod

Dnes sa budem v Kozmickej Strojovni venovať prvým ruským vesmírnym lodiam, Vostok a Voschod. Tieto na prvý pohľad rovnaké stroje sa zlatým písmom zapísali do histórie pilotovanej kozmonautiky. Za všetko by som rád spomenul napríklad v tej dobe najťažší objekt na obežnej dráhe. To bola vlastne testovacia verzia Vostoku vypustená v roku 1960. Kvôli prísnemu utajeniu celého projektu ľudia poznali tento projekt pod menom Sputnik 4. Určite najznámejšie prvenstvo tejto lode bol prvý človek vo vesmíre, Jurij Gagarin. Ten si užil jeden oblet okolo Zeme a po niekoľkých minútach strávených v beztiažnom stave sa vrátil späť. Na povrchu pristál vďaka svojmu osobnému padáku. O katapultovaní kozmonautov pred pristátím sa dočítate nižšie. Ďalšie prvenstvo získali lode Vostok 3 a 4. Tie totiž ako prvé leteli vo formácii. Priblížili sa k sebe až na vzdialenosť šiestich kilometrov. Kvôli nemožnosti manévrovať sa však od seba začali vzďaľovať. Zatiaľ čo Vostoky pozná každý, iba skutoční nadšenci a fanúšikovia vedia o vylepšenej verzii tohto legendárneho stroja. Voschod sa zapísal do histórie ako prvá loď, ktorá bola schopná niesť viacčlennú posádku. Počas letu Voschod-1 sa do vesmíru pozreli až traja ruskí kozmonauti. Tento počet bol dosiaľ prekonaný iba raketoplánmi, aj keď teoreticky mohlo viac ľudí (5) niesť aj Apollo. Rád by som spomenul aj ďalšie unikátne prvenstvo, ktorým Sovieti doslova šokovali Ameriku. Počas letu Voschod-2 sa totiž prvý krát uskutočnila kozmická vychádzka. Aj o tom si povieme v tomto článku.

14. Kozmická Strojovňa – rakety 90. rokov – prvá časť

Deväťdesiate roky nám priniesli množstvo prelomových udalostí, vďaka ktorým sa zmenilo smerovanie kozmonautiky v Sovietskom Zväze, neskôr Rusku a aj vo zvyšku sveta. V prvom rade musím spomenúť projekt Buran-Eněrgija, ktorý bol kvôli nedostatku financií zrušený. Najdrahší kozmický program v dejinách sovietskej (ruskej) kozmonautiky sa stopol tesne pred cieľom, keď už bolo všetko otestované a minimálne raketa dokonca aj zalietaná! Za všetko samozrejme mohla revolúcia a rozpad ZSSR na viac štátov. Hlavný ruský kozmodróm pripadol Kazachstanu, niektoré továrne zasa Ukrajine. Smutný vek pre kozmonautiku a raketový priemysel sa však veľmi pozitívne prejavil vo svete. Zatiaľ čo záujem ruských politikov o vesmír bol takmer nulový a financoval sa hlavne projekt stanice Mir do ktorého boli prizvaní aj Američania, napätie zo Studenej vojny konečne po takmer polstoročí opadlo a začala sa spolupráca. Spod nadvlády ZSSR sa oslobodilo aj Československo, ktoré bolo od roku 1968 okupované vojskami Varšavskej zmluvy. Pád svetovej veľmoci spôsobil v kozmonautike poriadny chaos a Rusi začali hľadať lacnejšiu cestu do vesmíru. Ľudí ku hviezdam vynášal starý Sojuz-U, na veľké náklady sa naďalej používal Proton, ktorý mal byť zmodernizovaný a pre malé družice sa začali vyvíjať nové rakety. Práve o nich si dnes povieme. Prekvapivo ich nebolo málo, avšak všetky vychádzajú zo starých technológií a preto sa žiadna z nových ruských rakiet nikdy neuchytila (ak teda nepočítame Sojuz-FG a hlavne Sojuz-2, to ale neboli nové rakety. Koncepcia zostala rovnaká a stále to bola a je tá stará dobrá Semjorka).

Maratónsky beh po Marse (siedma časť)

Maratónsky beh po Marse (siedma časť)

V minulom dieli som sa venoval iba roveru Spirit a Opportunity som nechal na pokoji. Mohli ste sa dočítať o jeho poslednom roku strávenom na planéte Mars vo funkčnom stave. Počas toho obdobia bol zapadnutý a nikomu sa nepodarilo vyslobodiť ho zo zovretia pôdy v lokalite Troy. Počas zimy mu solárne panely nedodali dostatok energie, a tak prerušil komunikáciu so Zemou. Sol 2118 však nebol jeho posledný. Aj naďalej pokračoval v ohrievaní svojich aparatúr. Keďže energie mal vážne málo, pomaly prestával podporovať infračernený spektrometer, elektromotory na kolieskach, robotickú ruku, otočný kĺb na panoramatickej kamere, ktorá tvorila jeho akoby hlavu. Všetky tieto vedecké prístroje a súčiastky sa samozrejme následkom nízkych teplôt nenávratne poškodili. To vedel aj realizačný tím a preto neprestal posielať príkazy na opätovné nadviazanie kontaktu. Avšak Spirit tieto žiadosti ignoroval. Naďalej zotrvával v hlbokom spánku a zlyhávala mu jedna súčiastka za druhou, až nakoniec nezostal dostatok energie ani na vykurovanie elektronickej časti, kde sa nachádzal hlavný počítač, a to spôsobilo kompletné zlyhanie celej sondy.

Tradice a pověry v pilotované kosmonautice

astronauti

Když se řekne „kosmonautika“, „kosmická loď“, „raketa“, každý si vybaví prostředí, ve kterém panuje chladná racionalita a hi-tech technologie, které jsou pro většinu smrtelníků nepochopitelné a z laického pohledu na hranici magie. Pilotované lety do vesmíru jsou skutečně velmi exaktním odvětvím, kde se neodpouští sebemenší chyba. Mnoho lidí má kosmonauty a astronauty zafixovány jako osobnosti, které zůstávají ledově klidné i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí a u nichž není místo pro běžné lidské emoce. Jenže překvapivě i kosmonauti jsou jen pouhými lidmi, se všemi slabostmi a nedostatky. I oni mají svá „měkká místa“ a stejně jako ostatní smrtelníci spoléhají na tradice a rituály, které jim mají zajistit štěstí a úspěch během jejich misí. Právě tento mix technologie a předsudků nabízí netradiční pohled na lidskou činnost, která je sama o sobě fascinujícím, ale často jednostranně nahlíženým odvětvím. Pojďme se nyní na ony rituály a pověry kosmonautů, astronautů i lidí, kteří jejich let zajišťují, podívat trochu zblízka.

13. Kozmická Strojovňa – let na Mars – tretia časť

Toto je pokračovanie článku z minulého a predminulého týždňa. Venovať sa v ňom budem pestovaniu potravín vo vesmíre, landeru, ktorý raz pristane na Marse a ekonomickej stránke celého projektu. Týmto dielom zároveň aj trojčlánok končí a nabudúce sa vrátime z histórii kozmickej techniky.
Veľmi zaujímavou témou je samozrejme aj to, čo budú astronauti počas dlhých rokov v kozme jesť. No, priznám sa, že aj ja som na to veľmi zvedavý. NASA, Roskosmos ani nijaká iná kozmická agentúra momentálne na tejto otázke nepracuje. Existuje síce niekoľko projektov financovaných z vládnych peňazí, ale tie neriešia tú najpálčivejšiu otázku. Je možné pestovať nutrične bohaté rastliny v prostredí mikrogravitácie? Teoreticky to možné je. Avšak momentálne ide tento problém akoby stranou. Avšak aj na to raz dôjde. Momentálne nie je veľmi drahé, vyviezť dostatok jedla pre posádky na ISS v nákladných lodiach.

Rentgenová astronomie – 4. díl – GRANAt a Rosat

ROSAT prochází testy ve vakuové komoře

Dnešní díl se bude zabývat další etapou vývoje rentgenového pozorování z oběžné dráhy. Čestné místo tu bude mít Německo-Americko-britská sonda Rosat. Není to sice revoluční průkopník, ani technicky neznamenala zásadní průlom, ale byla v činnosti velmi dlouhou dobu a předznamenala systematické pozorování v rentgenovém oboru. Čeká nás také jediná významná sovětsko-ruská sonda – Granat. Blíže se podíváme na typy a činnost detektorů rentgenových sond, čímž budeme mít téměř hotové technické minimum. Na závěr se podíváme na bezesporu jedny z nejtajemnějších objektů hlubokého vesmíru – kvasary.

Kritické momenty kosmonautiky 29. díl

Záběr kokpitu Columbie pár minut před katastrofou

Trosky Columbie pomalu vytvářely na podlaze hangáru KSC na Floridě obrysy orbiteru. Hledání trvalo dlouho, oblast, do které trosky dopadly, byla obrovská. První dlaždice termální ochrany dopadly jen pár kilometrů od místa, nad kterým se od raketoplánu oddělily. Hlavní části motorů SSME, nazývané „powerheads“ pak dopadly o 400 km dále a v rychlosti, která dvojnásobně překračovala rychlost zvuku, se zaryly do měkké lesní půdy. Veškeré ostatní trosky se nacházely v protáhlé elipse mezi těmito dvěma body. Bylo štěstím v neštěstí, že rozpad Columbie proběhl v daném místě a čase. Pokud by se odehrál o něco dříve, trosky by dopadly do hustěji obydlených oblastí a zřejmě by došlo ke zranění či usmrcení osob na zemi.