sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americký Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA) bude i nadále vyhodnocovat data z hyperspektrálního mikrovlnného radiometru HyMS (Hyperspectral Microwave Sounder) společnosti Spire Global. Vyplývá to z prodloužení smlouvy v hodnotě 3 milionů dolarů, které bylo oznámeno 4. srpna.
Portugalský startup Neuraspace, který se zabývá řízením kosmického provozu, oznámil 5. srpna získání nového financování ve výši 15,6 milionu eur. Prostředky mají podpořit rozvoj evropského přehledu o dění ve vesmíru (Space Domain Awareness – SDA) a posílit evropské obranné schopnosti.
Americký Národní úřad pro průzkum (NRO) uzavřel smlouvy se společnostmi Capella Space, Iceye U.S. a Umbra s cílem rozšířit využívání komerčních radarových systémů se syntetickou aperturou (SAR) americkou vládou.
Společnost Blue Origin zjistila, že příčinou exploze rakety New Glenn během statického zážehového testu v květnu byl ventil v motoru BE-4. Tento problém by mohl postihnout také raketu Vulcan Centaur společnosti United Launch Alliance (ULA).
NASA a Roskosmos se dohodly na pokračování vzájemné výměny míst na palubách kosmických lodí Sojuz a Crew Dragon, tato dohoda se však zatím nevztahuje na kosmickou loď Starliner.
Společnost Telesat podepsala největší kontrakt ve své historii – dohodu v hodnotě přibližně 1,63 miliardy dolarů. Na jejím základě bude poskytovat kanadské armádě zabezpečené komunikační služby v oblasti Arktidy a zároveň financovat významné rozšíření své družicové sítě Lightspeed.
Americké Vesmírné síly udělily společnosti Rocket Lab, firmě Systems & Technology Research a třetí nejmenované společnosti kontrakty v celkové hodnotě 615 milionů dolarů na vývoj technologií pro družicovou síť určenou ke sledování letadel a raketových hrozeb z oběžné dráhy.
Společnost SpaceX plánuje začít vypouštět na oběžnou dráhu modernizované družice Starlink při příštím letu své rakety Starship, který je naplánován nejdříve na konec tohoto měsíce.
Společnost Voyager Technologies je i nadále optimistická ohledně budoucnosti své komerční vesmírné stanice Starlab, ale zároveň doufá, že NASA mírně upraví své plány financování a podpory jejího vývoje.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Malý dřevěný domek vzdálený přibližně tři kilometry od startovní rampy byl onoho jitra, kterým začínal 11. srpen 1962, zatím tichý. Skupinka lékařů držela vartu po celou noc, zatímco dva nejdůležitější muži, kteří večer předtím ulehli na postele s železným rámem, spali tvrdým a klidným spánkem. Ani předešlého večera na nich nebyla znát nervozita. Jak Nikolajev, tak jeho dublér Bykovskij byli věrni svým stoickým povahám a nezaujatému pozorovateli se mohlo zdát, že se na druhý den chystají spíše na rodinný výlet, než na cestu do výšky několika set kilometrů rychlostí 8 kilometrů za sekundu. Večeři oba zhltali jako nic, Bykovskij si dokonce přidal ještě jednu porci. Nyní se nad kosmodromem začala jasnit obloha a u dveří do ložnice kosmonautů se setkali Koroljov s Kamaninem. Zatímco Kamanin právě vstal a chystal se vyprovázet své svěřence hektickým dopolednem, Koroljov byl evidentně velmi unavený a poté, co se ujistil o tom, že oba mládenci ještě nevědí o světě, odjel na rampu, kde probíhaly přípravy na start. Poté odešel i Kamanin, kterého čekalo zasedání Státní komise, jež měla potvrdit připravenost lodi i rakety k letu. Chodba v domku opět osiřela,
Sovětská propaganda vždy ukazovala jen ty pozitivní stránky života v Sovětském svazu. Na veřejnost se tak téměř nikdy nedostaly poloprázdné pulty obchodů, úroveň občanské vybavenosti v porovnání se západním světem, nekoncepčnost vedení ve všech oblastech jak v civilní, tak vojenské sféře. Navenek Sovětský svaz ukazoval fasádu jednoty, dostatku a promyšlených kroků směřujících k lepším zítřkům. O nedostatku běžného zboží se mohl přesvědčit každý sovětský občan, o zmatených krocích „věrchušky“ a často nesmyslných rozhodnutích však vědělo jen pár zasvěcených. A výjimkou nebyl ani kosmický program. Pro pozorovatele zvenčí se mohlo v roce 1961 zdát, že program Vostok postupuje podle jasně daného scénáře, kdy každý další let je kulminací mnohaměsíčního intelektuálního úsilí odborníků. Onen pozorovatel by asi byl překvapen skutečným stavem věcí. Každý další let byl ve skutečnosti výsledkem často velmi tvrdých sporů mezi různými skupinami a, jak již bylo řečeno v souvislosti s letem Germana Titova, nejednou sloužily coby politická páka. Tato improvizace se stala jakousi „značkou“ sovětského kosmického programu a jen velmi těžce a dlouho se jí odpovědní činitelé zbavovali. Na druhou stranu je však nutno uznat, že výsledky se dostavovaly a minimálně první dva
Nejsme tak vysoko jako družice, ale skutečnost, že jsme tam nahoře, dvacet a více kilometrů nad Zemí, znamená, že naše senzory mohou napodobit to, co vidí družice. Pohybujeme se blíže vesmíru, a tak naše senzory mohou simulovat to, co by dělala družice, i když je mnohem výš než my, navíc družici nemůžete vždy dostat na požadovanou pozici. Můžeme nést senzory, které jsou stále ve vývoji a získat tak přehled o jejich funkci v podmínkách bližších vesmíru. Lety v takovýchto podmínkách zanechávají v člověku mnoho dojmů a vzpomínek, které lze jen těžko spočítat. Jednou nás vědci poslali pronásledovat ty největší a nejsilnější bouřky, které našli a to znamenalo mnohdy vzlety ve dvě, tři ráno, nebo dokonce už ve 21:30 večer s letem po celou noc. Když potom voláte řízení letového provozu stylem: NASA 809, jsem na trase severovýchodním Texasem, lovit bouřky a má trasa bude jen přes bouře. Řízení letového provozu to samozřejmě povolí, ale všichni piloti aerolinek v okolí si asi říkají – Kdo je ten chlap?
Pátý srpen 1961 se poznenáhlu přehoupl do šestého srpna a kazašská step si alespoň na pár hodin oddechla od ubíjejícího letního žáru. Teploty v těchto končinách mohou v létě pravidelně šplhat až přes čtyřicetistupňové hodnoty a vše je umocňováno čerstvým horkým větrem, jenž s sebou nese všudypronikající prach a písek. Ale z půlnoci ještě neuplynuly ani tři hodiny a rampa, na níž už od včerejšího dne stála raketa 8K78K s kosmickou lodí 3KA No4 na špici, začala ožívat mumrajem příslušníků bojového odřadu. V pět hodin místního času rozhodla Státní komise o zahájení tankování nosiče. V jeho průběhu se projevila jediná větší závada v rámci předstartovních příprav – u centrálního stupně se objevila netěsnost palivové instalace. Naštěstí se nejednalo o vážný problém a pod vedením Koroljovova náměstka Leonida Voskresenského se ji brzy podařilo odstranit. Obloha už byla modrá se zářícím slunečním kotoučem stoupajícím od východního obzoru, když úderem šesté hodiny v domku na ploščadce 2 do místnosti, kde spali kosmonauti, vstoupil Jevgenij Karpov. „Prospíte let,“ řekl s úsměvem, „je nádherné ráno!“ Titov s Nikolajevem byli okamžitě bdělí. Zejména prvně jmenovanému hrály nervy jako strunky, dnes nastal jeho den. Od okamžiku
Let Jurije Gagarina byl pro Sovětský svaz nepopiratelným triumfem, jenž opět dokázal všem, že ostatním světem často opovrhovaná země rozhodně má co říci i co se technologického pokroku týče. Nikita Chruščov již od dob vypuštění prvního Sputniku velmi dobře pochopil, že vesmír se stal nejen kolbištěm armád a zpravodajských služeb, ale také velmi účinným nástrojem propagandy a výkladní skříní daného typu společenského zřízení. Také tento nejnovější úspěch domácího kosmického programu hodlal využít v maximální možné míře. De facto vzápětí po letu Gagarin nastoupil na horskou dráhu zahraničních i domácích cest, mítinků, schůzí a recepcí, v jejichž rámci měl figurovat coby živý důkaz toho, že socialistické zřízení dokázalo svou nadřazenost nad prohnilým kapitalistickým západem. Paradoxně ovšem z oné vlny publicity vyplývalo několik velmi nepříjemných a choulostivých, přesto však nutných kroků, kdy jisté části prvního kosmického letu musely být zahaleny pod mlžný závoj polopravd, dezinformací a v některých případech bezostyšných lží. Některé z nich byly identifikovány až s poměrně velkým odstupem. Možná ještě horší než lži samotné je fakt, že pokud by tehdy Sověti mluvili pravdu, vůbec nijak by to nesnižovalo neoddiskutovatelnou odvahu prvního kosmonauta
Nad kosmodromem svítilo na téměř bezmračném modrém nebi zářivé slunce a jeho paprsky osvětlovaly raketu, od níž se jako jemný závoj vlnily obláčky odpařujícího se kyslíku. Téměř idylický pohled však skrýval obrovskou nervozitu. O pár desítek metrů dál, v bunkru řízení startu, mezitím přítomní nervózně hleděli na ručičky hodin, které se až mučivě pomalu sunuly k deváté hodině moskevského času. Hned vedle hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova stál Pavel Popovič, jeden z předvojové šestice kosmonautů, na něhož připadla úloha udržovat spojení během prvních fází letu. Před dvěma hodinami mu Koroljov ukázal červený telefon v rohu a řekl mu: „Pavle Romanoviči, stůjte u toho telefonu a nepouštějte mě k němu i kdybych na vás křičel. Dobře?“ Telefon byl používán pro závažné okolnosti, stačilo vzít jeho sluchátko, vyslovit jediné slovo – a celý proces předstartovních příprav by se zastavil. Když se pak objevil jakýsi menší problém, který mohl znamenat ohrožení startu, Koroljov se otočil a zamířil k onomu přístroji. Popovič mu zastoupil cestu a pravil: „Vy sám jste mi přikázal, abych vás k tomu telefonu nepouštěl…“ Koroljov začal rudnout a všichni kolem očekávali jeho typický výbuch hněvu. Náhle se z amplionu
Když se podívám pod sebe, sotva vidím dopravní letadla na jejich trasách, jak tvoří kondenzační stopy. Létáme dvakrát výš než dopravní letadla a občas vidím pobřeží Californie od San Franciska po Los Angeles nebo pohoří Sierra Nevada. Je to jako dívat se do otevřené mapy, což je fajn. To jsou slova pilota ER-2, Grega ,,Coach“ Nelsona. Co by se dalo říct o slavné U-2 Dragon lady a jejímu bratrancovi ER-2 dále, dle samotných pilotů? Snad jen vtipná definice tohoto stroje: Je to prostě kluzák s velkým motorem nacpaným do zadku.
Takzvaná „ploščadka 2“ na kosmodromu Bajkonur byla donedávna využívána jako zázemí pro obsluhu startovní rampy číslo 1, tedy historického komplexu, z něhož do vesmíru zamířil první Sputnik, první živý tvor, první sondy k Měsíci, Marsu a Venuši. Pokud bychom vyšli od montážní haly MIK a přešli místní hlavní cestu, po několika desítkách metrů bychom narazili na dva malé dřevěné domky. Ty zde byly zbudovány pro dvě nejdůležitější osobnosti raketového vojenského průmyslu padesátých let – hlavního konstruktéra Sergeje Koroljova a velitele strategických raketových vojsk Mitrofana Nedělina. Dva pokoje, kuchyně, toaleta a koupelna nejsou na dnešní poměry žádným velkým luxusem, ovšem na tehdejší dobu a místní podmínky se jednalo o velmi pohodlné ubytování. Při výbuchu rakety R-16 na rampě 41 v říjnu 1960 však Nedělin zahynul a jeho domek osiřel. V první polovině dubna 1961 však znenadání nenápadná stavba opět našla svůj smysl, a to díky jedné příliš zdlouhavé proceduře. Aniž to kdo tehdy tušil, z dvojice domků ten blíže k rampě se stane putovním místem a svatyní pro všechny, kdo se vydávali a vydávají do vesmíru z půdy polygonu v kazašské stepi…
Nosná raketa Saturn I se nezapsala do historie tak významně jako její nástupce Saturn IB nebo dokonce největší člen rodiny, Saturn V. Své místo (nejen) v programu Apollo ovšem má. Už proto, že svým pozdějším (a slavnějším) nástupcům vydláždila cestu. Do dnešních dnů se dochovaly pouze dvě rakety Saturn I, obě jsou v Hunstville a dělí je od sebe jen pár kilometrů. Tento text velmi volně navazuje na články Saturn IB, který se definitivně loučí publikovaný (Kosmonautix, pátek 3. února 2023) a Saturn IB, který se podařilo (zatím) zachránit (Kosmonatix, 27. února 2023). Saturn I je z celé rodiny raket Saturn nejméně známý a nejvíce přehlížený. Přitom šlo nejen o prvního „rodinného příslušníka“, ale i první americký kosmický nosič vyvinutý pouze k civilním účelům. Jeho historie je přitom složitá a propletená a kdo by se jí chtěl zabývat opravdu podrobně, nechť vezme do ruky vynikající knihu Davida Bakera pojmenovanou výstižně Saturn I/IB rocket.
Je pozoruhodné, jak tenká je v dnešní době hranice mezi anonymitou a světovým věhlasem. V mnoha případech ji dotyčný člověk překročí během několika málo týdnů. Jsou ale i případy, kdy se tvář a jméno zapíší do kolektivního podvědomí během několika dní, mnohdy i jen několik hodin stačí k tomu, aby se stal předmětem debat, úcty a leckdy i nepokrytého zbožšťování i v tom nejzapadlejším koutě světa. Takovou moc mají dnešní média v čele se sítí internet. Nic takového jako internet bychom na začátku šedesátých let minulého století pochopitelně najít nemohli, nicméně masmédia měla v té době podobnou sílu, jako je tomu dnes. Vše, co se okolo budoucích kosmonautů dělo, bylo podrobně zaznamenáváno na filmové pásy, aby v případě úspěchu mohly být sestříhány dokumentární filmy pro úzké obecenstvo z řad „věrchušky“, tedy vedení SSSR a zainteresovaných pracovníků. Učesané verze filmů bez záběrů, jež by mohly odhalovat státní a vojenská tajemství, jakým byla například podoba lodi Vostok, pak byly připraveny pro veřejnost. Velitel oddílu kosmonautů Nikolaj Kamanin se postaral o to, aby kameramani byli vždy přítomni a neustále zaznamenávali ty nejdůležitější činnosti a události během příprav historického letu…
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
