sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Americká společnost HawkEye 360, která se zabývá komerčními družicemi a sleduje rádiofrekvenční signály z oběžné dráhy , 18. prosince oznámila, že akvizicí obranného dodavatele Innovative Signal Analysis dokázala prohloubit své působení na vojenském a zpravodajském trhu.
Společný podnik německé společnosti Rheinmetall a finského výrobce družic se syntetickou aperturou, společnost Iceye, uzavřel svou první velkou zakázku na provozování vesmírné sledovací konstelace pro německé ozbrojené síly v rámci dohody v hodnotě více než 1,9 miliardy dolarů.
Bílý dům vydal 18. prosince rozsáhlý výkonný příkaz o vesmírné politice, který se týká témat od průzkumných plánů NASA až po bezpečnost vesmíru.
Startup Max Space, který vyvíjí technologie rozšiřitelných modulů, plánuje postavit komerční vesmírnou stanici, kterou by mohla vypustit jediná raketa Falcon 9.
Společnost Lux Aeterna se sídlem v Denveru oznámila 17. prosince plány k přistání své debutové opakovaně použitelné družice Delphi-1 na testovací střelnici Koonibba v Jižní Austrálii.
Americký senát 17. prosince potvrdil Jareda Isaacmana ve funkci administrátora NASA.
Startup EraDrive, odštěpný podnik Stanfordské univerzity, který vyvíjí software a hardware pro autonomii družic, získal ve finančním kole úvěrů 5,3 milionu dolarů, oznámil 16. prosince.
Společnost Vantor, dříve známá jako Maxar Intelligence, zabývající se zpravodajskými službami o Zemi, 16. prosince oznámila, že spolupracuje se společností Niantic Spatial na vývoji navigační technologie pro vojenské platformy provozované v prostředích bez GPS.
Indická společnost Digantara Industries, která se zabývá systémem pro sledování situace ve vesmíru, získala 50 milionů dolarů díky své expanzi do Spojených států a hledání příležitostí v oblasti protiraketové obrany.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dnes bychom Vás chtěli seznámit se snímkem, na kterém jsou zachyceny proudy a víry v severním pásu Jupiteru (konkrétně jde o tzv. North North Temperate Belt). Americká sonda Juno pořídila tuto fotku se zvýrazněnými barvami 24. května v 7:31 SELČ, když prováděla 13. blízký průlet kolem obří planety. V době snímání se nacházela 7 900 kilometrů od vrcholků mraků plynného obra zhruba nad 41. stupněm severní šířky. Níže přiložená fotka je orientována tak, že jih největší planety Sluneční soustavy leží nahoře vlevo a sever bychom našli dole vpravo.
Když připravujete zázemí pro velkou raketu, je jasné, že musíte jejím rozměrům a výkonu přizpůsobit i všechno, co s ní přijde do styku. Když se pak v nějakém hodnotícím článku například dočtete, že na rampě 39B byl nainstalován deflektor spalin, vezmete to jako fakt a už se možná nezamyslíte nad tím, co všechno se za touhle kratičkou větou skrývá. NASA nyní s pomocí několika časosběrných videí nahlédla dělníkům pod ruce a tak se můžete podívat, jak v kanálu pro odvod spalin vznikala konstrukce, jejímž úkolem je odklonit nadzvukově rychlé a více než 2000°C horké spaliny raketových motorů chystané rakety Space Launch System.
Promiňte nám velká písmena v nadpisu, ale tohle je naprosto mimořádná paráda. Jak již víte z minulých článků, sonda Dawn klesla na zatím nejnižší dráhu, po které se kdy pohybovala. A nyní máme k dispozici i fotografie povrchu trpasličí planety Ceres, které se na této extrémně nízké dráze podařilo pořídit. Snímky svou kvalitou a množstvím detailů jednoznačně překonávají vše, co tato sonda v minulosti nafotila. Kráter Occator jsme ještě nikdy dříve neviděli tak podrobně. Ostatně škoda slov, která stejně nedokáží popsat zaslané fotky, podívejte se sami a kochejte se.
Raketa Atlas V je dnes jedním z nejpoužívanějších a nejspolehlivějších kosmických nosičů. Její úspěch je založen na vývoji dlouhém více než 60 let. Současná verze Atlasu je tedy poslední v dlouhé řadě vývojových variant sahajících do samotných počátků kosmické éry. Dnešního dne, přesně před 61 lety se uskutečnil historicky první start Atlasu. Ačkoliv skončil neúspěchem a raketu ještě čekalo mnoho dalších explozí, Atlas si postupem času získal důvěru a svou pevnou pozici v těžké konkurenci orbitálních nosičů. V dnešním článku Vám nabídneme video s českými titulky, které velice podrobně popíše konstrukci i vývoj rakety Atlas od jejího úplného počátku až do dnešních dní včetně výhledu do blízké budoucnosti.
Vesmírné výzvy tentokrát obsahují dokonce šest velkých témat. Měsíc květen byl doslova nabit kosmonautickými události napříč světem. Dočkali jsme se startu nové verze rakety Falcon 9, Block 5. Na cestu k Marsu se vydala sonda InSight. Nosná raketa Antares vynesla zásobovací lod Cygnus OA-9. Američané obývající ISS se vypravili vně stanice. Na oběžnou dráhu se dostaly nové exempláře řady Iridium NEXT a také družice pro přesné měření gravitace, GRACE-FO. K libračnímu bodu L2 soustavy Země – Měsíc zamířila čínská retranslační družice Queqiao, která by nám měla zprostředkovat první přistání sondy na odvrácené straně Měsíce
Již zítra se z kazašského kosmodromu Bajkonur vydá na Mezinárodní vesmírnou stanici německý astronaut Alexander Gerst. Z nejnovějšího výběru evropských astronautů z roku 2009 se tak stane prvním, který se dočká své druhé mise. Do vesmíru se vrátí po pouhých 3 letech a 209 dnech. V roce 2014 byl na ISS členem Expedic 40 a 41 a podnikl jeden výstup do volného prostoru. Nyní nadešel čas pro jeho návrat. A nebude to návrat ledajaký! Alexander Gerst totiž bude velet Expedici 57. Po belgickém astronautovi Frankovi de Winne se tak stane teprve druhým evropským velitelem ISS. Člen Evropské kosmické agentury tak na stanici bude velet po devíti letech. Podívejme se, co to pro Alexandra Gersta znamená a čím je pro něj překračování horizontů.
Ačkoliv je Mars hned po Venuši druhá planeta nejblíže Zemi, cesta k němu v současné době trvá přibližně tři čtvrtě roku. Kosmický prostor je zkrátka i v našem nejbližší sousedství nesmírně rozlehlý a se současnými technologiemi nejsme schopni k Marsu doletět dříve, než za několik měsíců. Rychlejší cesta by vyžadovala enormní nárůst energie potřebné ke zrychlení při odletu od Země a také zabrzdění při příletu k Marsu. K Rudé planetě navíc není možné odletět kdykoliv se nám zachce, ale je nutné odstartovat v příhodném časovém okně, které nastává pouze jednou za necelé dva roky. Jedině tehdy je vzájemné postavení naší a cílové planety natolik příznivé, že k ní lze doletět s minimálním možným vydáním energie a za výše zmiňovanou dobu.
Pozorování planety Země a zejména studium klimatu je jedním z hlavních úkolů současné kosmonautiky. Ať chceme nebo ne, ať už si to uvědomuje či nikoliv, i drobné změny v klimatu mohou mít dalekosáhlé globální následky, které se ve výsledku odrazí nejen na stavu naší planety, ale také na způsobu, jakým funguje naše společnost. Zemské klima je velmi úzce spjato s vodou, jejím pohybem a výskytem na různých místech planety ve všech skupenstvích. Pokud tedy chceme porozumět dlouhodobým změnám klimatu a jeho vývoji, zcela logicky musíme sledovat zemské vodstvo a pohyby vodních mas. A právě toto pozorování je hlavním úkolem dvojice sond označovaných jako GRACE-FO, které se zaměřují na studium gravitace naší rodné planety. Ptáte se, jak voda souvisí s gravitací? To už se dozvíte ve videu v tomto článku.
Koncem roku 2014 byla dokončena stavba chlouby čínského kosmického programu – kosmodromu Wen-čchang. Ten se stal nejmodernějším čínským vesmírným přístavem a jedním z nejmodernějších kosmodromů světa. Jedná se již o čtvrtý čínský kosmodrom, který je přitom prvním a jediným nacházejícím se na mořském pobřeží. Jeho velmi dobrá poloha byla strategicky zvolena v provincii Chaj-nan na stejnojmenném ostrově v Jihočínském moři. Výhody této lokace tkví v zeměpisné šířce, která je pouhých 19° severně od rovníku, díky čemuž nosiče disponují až o 12 % vyšší nosností oproti jiným čínským kosmodromům. Pro porovnání, kazašský Bajkonur je umístěn na 47° severní šířky a floridský Cape Canaveral na 28°. Druhá výhoda kosmodromu Wen-čchang spočívá v umístění na pobřeží, díky kterému nebudou ohrožena lidská obydlí podél trajektorie startujících raket, což v Číně bohužel nebývá ničím výjimečným.
Mars. Rudá planeta. Na světě se asi najde jen málokdo, kdo by tato synonyma neznal, nebo snad pojem Rudá planeta přiřadil k jinému vesmírnému tělesu. Každý, kdo někdy spatřil našeho planetárního souseda na noční obloze, může potvrdit, že i při pohledu pouhým okem má planeta načervenalý nádech, který jej jednoznačně odlišuje od okolních hvězd. Koneckonců samotné jméno planety vzniklo díky asociaci červené barvy ohněm a krví. Oheň a krev znamenají zranění, smrt a válku. A za vše s válkou spojené ve starověkém Římě zodpovídal bůh války Mars, po němž byla Rudá planeta pojmenována. Ale nebyli to jen Římané, kteří si načervenalé nebeské těleso spojovali s ohněm a krví. Řekové jej nazývali Areova hvězda nebo někdy také Pyroeis. V prvním případě šlo o hvězdu zasvěcenou bohu války Areovi, ve druhém by se jméno dalo přeložit jako Hořící. Babylóňané Mars pojmenovali po svém bohu války, ohně a ničení Nergalovi. Stejně tak staří Indové Mars spojovali s válkou a válečnými božstvy. A takto bychom mohli pokračovat napříč všemi starověkými civilizacemi a všude bychom narazili na spojování Marsu s rudou barvou, krví, ohněm, válkou nebo dokonce s červenající se dámou. V čem tedy
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
