FCC
Federální komunikační komise (FCC) mění způsob regulace vesmírných systémů. Jay Schwarz, šéf kosmického oddělení, nastínil řadu probíhajících reforem zaměřených na modernizaci licencování družic a otevření nových spektrálních pásem.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Federální komunikační komise (FCC) mění způsob regulace vesmírných systémů. Jay Schwarz, šéf kosmického oddělení, nastínil řadu probíhajících reforem zaměřených na modernizaci licencování družic a otevření nových spektrálních pásem.
Raketa Dlouhý pochod 2D vynesla seismoelektromagnetickou družici, jejímž cílem je detekovat elektromagnetické projevy přírodních katastrof, jako jsou zemětřesení. Družice CSES-2 je založena na sondě CSES-1, která byla vypuštěna v roce 2018 a vyvinuta ve spolupráci s Itálií.
Francouzská společnost Look Up, která se zabývá situačním povědomím o vesmíru, získala téměř 50 milionů eur na pokračování ve vývoji radarové sítě pro sledování vesmírných objektů.
Čínská společnost CAS Space dokončila statický zážeh prvního stupně rakety Kinetica-2, která je plánována na první orbitální start v druhé polovině roku.
Společnost AST SpaceMobile dosáhla dohody, která umožňuje zkrachovalému družicovému operátorovi Ligado Networks zaplatit více než 500 milionů dolarů, které dluží společnosti Viasat, výměnou za dlouhodobý přístup ke spektru v pásmu L.
Generální ředitel ESA Josef Aschbacher na tiskové konferenci po zasedání Rady ESA uvedl, že rada schválila usnesení, které umožní program European Resilience from Space (ERS). Program pro pozorování Země, který bude mít civilní i vojenské využití.
Výrobce družic Muon Space 12. června oznámil nové financování ve výši 89,5 milionu dolarů na rozšíření výroby a akvizici startupu Starlight Engines zabývajícího se pohony.
Novozélandská společnost Dawn Aerospace 12. června oznámila, že podepsala závaznou partnerskou smlouvu s Oklahomským úřadem pro rozvoj vesmírného průmyslu (OSIDA) o provozování suborbitálního letounu Aurora Mark 2.
Společnost Logos Space Services získala 50 milionů dolarů na rozvoj technických plánů konstelace o více než 4 000 širokopásmových družicích.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Okolo rakety SLS začíná být živo. Momentálně má schválené pouze dva starty – nepilotovaný v roce 2018 a pilotovaný o tři roky později. Odborná veřejnost se ale snaží přicházet i s návrhy na další využití budovaného nosiče, který je od začátku prezentovaný jako stroj, který dostane lidstvo na Mars. Na webu nasaspaceflight.com vyšel článek, který představuje projekt označovaný jako „Evolvable Mars Campaign: Status Update to SLS Evolvability TIM (Technical Interchange Meeting)“, který byl představen letos v létě. Projekt není schválený, proto berte tento článek s rezervou – teprve až další roky ukáží, kolik na něm bude pravdy.
S tím, jak se pomalu blíží rok 2017, tedy doba, kdy se loď CST-100 Starliner poprvé vydá do kosmu, je potřeba řešit stále více důležitých detailů, které jsou klíčové pro úspěšnou misi. Jedním z nich je výběr přistávacích oblastí. Odborníci ze společnosti Boeing již vytipovali pět lokalit na jihozápadě USA, kde by loď mohla dosednout na své přistávací airbagy. Jihozápad USA není vybrán náhodou – v Novém Mexiku a Utahu jsou rozlehlé lokality s rovným, pevným povrchem pouští a vyschlých jezer a navíc na příletové dráze k nim může loď odhodit nepotřebný servisní modul nad Tichým oceánem, kde bezpečně shoří a neexistuje tak žádná šance na ohrožení obyvatel.
Pro kamenné planety a měsíce s poměrně velkou gravitací se skvěle hodí k cestám po povrchu vozítka s koly. Ostatně rovery jako Curiosity a Opportunity na Marsu nebo Lunochod a Yutu na Měsíci to jasně potvrdily. Ale co na malých tělesech jako jsou komety či asteroidy? Tam je gravitace tak nízká, že i sonda o hmotnosti 100 kg váží na povrchu takového tělesa jako list papíru na Zemi. Zdá se, že JPL, Stanfordská univerzita a MIT si ví rady.
Nejhustěji obydlená místa planety, tedy vysoce urbanizované městské aglomerace na východním pobřeží USA, v západní Evropě a v Číně, denně zkonzumují nesmírné množství elektrické energie, která může být vyrobena několika způsoby. Tradiční fosilní zdroje jsou trvale neudržitelné a každý, kdo má trochu rozumu, se snaží je co nejdříve nahradit. Obnovitelné neboli zelené zdroje, jak jsou v současné době nazývány, jsou sice trvale udržitelné, avšak prozatím neposkytují dostatečný výkon pro mnohamilionové megalopole a také je nutné je co nejvíce kombinovat kvůli jejich nestabilitě. Posledním velkým hráčem je energie jaderná, která sice bezpečně pokryje požadovanou spotřebu, avšak má mnoho odpůrců, kteří se bojí o životní prostředí a bezpečnost obyvatelstva. Jak takové dilema vyřešit? Pomohlo by snad přesunutí tohoto problému mimo naši planetu? Co kdybychom postavili obří elektrárnu na oběžné dráze?
Nová americká super raketa SLS (Space Launch Systém) se pomalu začíná rodit. Přesněji řečeno začíná vznikat její první verze nazvaná Block 1, která poslouží při misi EM-1 a pošle loď Orion v nepilotovaném režimu na oblet Měsíce a návštěvu libračního centra. Nás však dnes bude zajímat mise EM-2, která by měla startovat na SLS Block 1B. Ta by měla mít vylepšený druhý stupeň nazývaný Exploration Upper Stage a zároveň by měla být první pilotovanou misí lodi Orion. Mise EM-1 by měla startovat v roce 2018, zatímco mise EM-2 v roce 2021. Takové jsou plány. Nyní se však zdá, že let mise EM-2 je ohrožen nejistotou vývoje druhého stupně.
Informací o tom, co se bude okolo SpaceX dít v dalších měsících nebylo mnoho. Na veřejnost se sice dostaly nějaké neověřené kusé informace, ale oficiální potvrzení chybělo. To bylo živnou půdou pro různé spekulace a domněnky. Tomu je již ale konec. SpaceX sice ještě nemá pevně stanovený kalendář letů, nicméně v posledních hodinách jsme se dozvěděli více informací o chystaných misích, než za několik posledních týdnů dohromady. Proto jsme se rozhodli sesbírat všechny oficiální zprávy a složit z nich tento článek, který se pokusí shrnout výhled na další týdny a měsíce.
NASA koncem srpna potvrdila, že sonda New Horizons, která proletěla kolem Pluta 14. července 2015, se vydá k tělesu Kuiperova pásu s označením 2014 MU69. Tento malý objekt (cca do 50 km) obíhá kolem Slunce v pásu ledových těles za dráhou Neptunu asi 1,5 miliardy kilometrů za Plutem. Jak jsme uvedli v nedávném článku, hledání potenciálních těles v cestě sondy bylo doslova hledáním jehly v kupce sena a pomohl až Hubbleův vesmírný dalekohled. Jak je patrné z označení vybraného objektu, byl objeven v roce 2014, M označuje druhou polovinu června a U69 pak, že jde o 1725. těleso objevené v této polovině měsíce.
Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter i Saturn – kolem všech těchto planetu už v historii kroužila alespoň jedna robotická sonda, která nám pomohla prozkoumat povrch a v některých případech i měsíce, které obíhají kolem planety. Jenže Sluneční soustava obsahuje ještě dvě planety – Uran a Neptun, které jsme zatím prozkoumali pouze z jednoho jediného průletu. Sonda Voyager 2 prolétla kolem Uranu v lednu 1986 a kolem Neptunu v srpnu 1989 – viz fotka vlevo. Všechny naše znalosti o těchto světech tak pochází pouze z této jediné sondy. Dočkáme se v příštích desítkách let nového průzkumníka, který by vstoupil na oběžnou dráhu jedné z těchto planet?
Průzkumu Sluneční soustavy dominují robotické mise. Nepřestáváme žasnout nad možnostmi a výsledky, které nám předvádějí roboty a automaty na Marsu, u Jupitera a Saturnu a nejnověji u Pluta a dokonce na kometě. Za automaty vždy do vesmíru pronikaly lidské posádky a pořád vše nasvědčuje tomu, že tento trend nadále trvá. Po zemské orbitě a měsíčním povrchu se stal Mars příští metou, ke které, byť trochu krkolomně, pilotované lety spějí. Část debaty se dnes točí kolem strategie jak na Mars „zaútočit“, přičemž v centru pozornosti stojí dva postupy – Přímý a Postupný – ve „fázích“.
Příprava na vypuštění americké sondy OSIRIS-REx (plánovaný start září 2016) úspěšně pokračuje. Před pár dny dorazily do střediska společnosti Lockheed Martin, která zodpovídá za stavbu letového exempláře tři cenné zásilky. Jde o kamery, které budou sondě sloužit jako oči. Tyto přístroje vznikly na Arizonské Univerzitě. Díky systému OCAMS (OSIRIS-REx Camera Suite) budou odborníci sledovat přibližování sondy k cílovému asteroidu 101955 Bennu, s jejich pomocí budou odborníci studovat povrch tohoto asteroidu a ze snímků vyberou i místo pro odběr vzorků. Kamery jsou sice fyzicky tři, ale při misi budou spolupracovat jako jeden celek, který bude poskytovat globální data o cílovém asteroidu.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
