Stoke Space
Společnost Stoke Space získala dalších 350 milionů dolarů na urychlení prací na své opakovaně použitelné nosné raketě a budoucích projektech.
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost Stoke Space získala dalších 350 milionů dolarů na urychlení prací na své opakovaně použitelné nosné raketě a budoucích projektech.
Společnost Eutelsat podepsala finanční balíček v hodnotě 975 milionů eur s francouzskou exportní úvěrovou agenturou, který má pomoci financovat 440 náhradních družic pro konstelaci širokopásmové sítě OneWeb na nízké oběžné dráze Země (LEO).
Společnost Space Systems oznámila smluvní dohodu se společností PickNik Robotics na podporu vývoje softwaru pro misi Fly Foundational Robotics (FFR) agentury NASA. FFR se zaměřuje na rozvoj schopností robotické manipulace na oběžné dráze.
Francouzsko-německá letecká společnost The Exploration Company dokončila simulované testy přistání na vodní hladině své lodi Nyx, modulární, opakovaně použitelné kosmické loďi určené k přepravě nákladu i posádky na nízkou oběžnou dráhu Země.
Britská společnost Orbex, která se zabývá vyvojem nosných raket, oznámila, že podala návrh na nucenou správu poté, co selhalo několik pokusů o zachování financování společnosti.
Investoři a obchodníci ve vesmírném sektoru očekávají, že plánovaná primární veřejná nabídka akcií (IPO) společnosti SpaceX v letošním roce vyvolá nárůst kapitálu v celém odvětví, ale ne bez rizika, že v budoucnu odvede pozornost investorů od ostatních společností.
Bavorský ministerský předseda Markus Söder 4. února oznámil, že Německé letecké a kosmické centrum (DLR) obdrží 58 milionů eur na vybudování Centra pro řízení lidského výzkumu, které bude podporovat budoucí robotické a lidské výzkumné mise. Celkové náklady na zařízení činí 78 milionů eur a kromě bavorského financování DLR investuje 20 milionů eur ze svého institucionálního rozpočtu.
Vedoucí pracovníci společnosti United Launch Alliance uvedli, že odchod dlouholetého generálního ředitele Toryho Bruna měl na společnost dopad. Podle nich to však nezměnilo schopnost společnosti ULA plnit její hlavní úkol: zvyšovat rychlost startů nové rakety Vulcan.
Austrálie prostřednictvím nezávislé neziskové organizace Australasian Space Innovation Institute (ASII) využívá produkty a služby související s vesmírným prostředím k řešení národních a regionálních výzev.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Od poloviny letošního do konce příštího roku představí Čína trojici nových kosmických nosičů CZ5, 6 a 7. Nepůjde o pouhou evoluci, ale o skutečnou revoluci: nahradí totiž prakticky všechny dnes používané kosmické rakety „Made in China“. Základem všech tří raket je nově vyvinutý motory YF100 na kerosen a kapalný kyslík. Tedy na pohonné látky, které dosud nejlidnatější země světa ve svém kosmickém programu nevyužívala. Jeho vývoj začal v roce 2000, první statické zážehy proběhly o pět let později a certifikovaný byl v květnu 2012.
Dragon V2 od SpaceX, CST100 od Boeingu, nebo Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.? Debata ohledně výběru budoucí americké pilotované lodi vzbuzovala ještě v polovině loňského roku mnoho vášní v odborné i laické veřejnosti. Byť jsou karty rozdány (NASA dále financuje jen lodi CST100 a Dragon V2), zajímavý pohled na všechny projekty nabízí stav plnění milníků ještě z minulého kontraktu: všechny měly být dokončené do dubna 2014, ale rok se s rokem sešel a ještě tomu tak není.
Často si to neuvědomujeme, ale význam některých věcí doceníme až s odstupem času. Přesně do této kategorie bychom mohli zařadit neoficiální skupinu amerických pilotek, která dostala název „Mercury 13“. Ty se snažily dokázat, že ženy mohou být v kosmické lodi stejně užitečné jako muži. Název „Mercury 13“ v sobě má vícero symboliky (byť je umělý a vymyslel ho až v roce 1995 producent James Cross). Především parafrázuje neoficiální označení prvního „mužského“ oddílu astronautů USA „Mercury 7“. Třináctka přitom symbolizovala nejen počet členek (resp. členů) oddílu, ale také „nešťastné znamení“ – pilotky si byly dobře vědomy faktu, že NASA s ženami pro kosmické lety nepočítá.
„Všichni poletí na kosmickou stanici, jeden z nich se projde po Měsíci,“ sliboval při představování nového evropského oddílu kosmonautů ředitel ESA Jean-Jacques Dordain. S Měsícem se trochu zmýlil, což ale bylo dáno veletočem v americké kosmonautice o rok později. S cestou na kosmickou stanici ale zřejmě ne: všichni členové oddílu ji už mají za sebou, jsou na ISS nebo se na cestu intenzivně připravují. A první z nich se dokonce začal připravovat k druhé návštěvě této základny. Ale hezky popořádku. Jako první ze šestice dostal příležitost ochutnat slasti i strasti stavu beztíže italský kandidát Luca Parmitano: letěl v lodi Sojuz TMA 09M od 28. května do 11. listopadu 2013 a byl členem 36./37. základní posádky. „Proslavil“ se především tím, že se mu během druhého výstupu do otevřeného prostoru dostala do přilby skafandru voda – a on se (ne vlastní vinou) málem utopil.
Dnešní zatmění Slunce si asi nechal ujít málokdo. Na ulicích, v parcích, na balkonech, na benzinových pumpách – prostě všude možně – stáli lidé a upírali zraky vzhůru, aby na vlastní oči viděli tyto vzácné okamžiky. Jsou ale tací, kteří při pozorování zatmění mohou sklopit zrak dolů. Kosmonauti. Posádky kosmických lodí mohou přitom mít štěstí a proletět přímo stínem Měsíce, anebo – což je mnohem častější – mít možnost z uctivé vzdálenosti sledovat putování stínu po zemském povrchu.
Horší dárek k desátému výročí si asi těžko představit. Zatímco v říjnu 2004 dokázal raketoplán SpaceShipOne získat odměnu deset miliónů dolarů za dva po sobě jdoucí lety nad hranici jednoho sta kilometrů, přesně o deset let později – v říjnu 2014 – jeho nástupnický stroj SpaceShipTwo zničila za letu exploze motoru. Jeden pilot zahynul, druhý je těžce zraněný – a program suborbitálních turistických letů dostal pořádnou ránu pod pás. Shrňme si, co v tuto chvíli víme: SpaceShipTwo se po dlouhé odmlce chystal na motorický let. Zatím poslední uskutečnil 10. ledna 2014 s tím, že už několik let byly veřejným tajemstvím problémy s hybridním motorem.
Modul Zarja (Úsvit) je velmi specifickou součástí Mezinárodní kosmické stanice. Propojuje „východní“ a „západní“ segment komplexu a vzhledem k tomu, že jej vyrobilo Rusko, leč financovaly Spojené státy, je často označovaný jako „území nikoho“. Zarja je přímým pokračovatelem sovětského dopravního systému TKS. Jeho vývoj byl zahájený 12. října 1964 konstruktérem Vladimirem Čelomějem: šlo o odpověď na o rok dříve vyhlášený americký program pilotované průzkumné stanice MOL (Manned Orbiting Laboratory). Hlavní dodavatel sovětské kosmické techniky, konstrukční kancelář OKB-1 Sergeje Koroljova tehdy nestíhala práce na všech projektech, a tak vývoj vojenské stanice s pilotovanou lodí připadl právě Čelomějovi.
Přesně před čtyřiceti lety, 8. února 1974, se vrátila zpět na Zemi třetí stálá posádka stanice Skylab. Před odletem stanici zakonzervovala a připravila na přílet další výpravy: k tomu ale už nikdy nedošlo. Proč se tak stalo – a jak by vlastně ono znovuobydlení vypadalo? Předtím než Skylab opustila poslední posádka, zvýšil velitel Gerald Carr tříminutovým hořením manévrovacích motorků kosmické lodi Apollo oběžnou dráhu stanice o 11 kilometrů. Ta se tak nacházela na dráze s perigeem 433 a apogeem 455 km. Po odletu astronautů provedli kontroloři řídící z Johnsonova kosmického střediska NASA v Houstonu závěrečné testy systémů laboratoře, snížili tlak kyslíku na její palubě, stabilizovali ji (podélná osa směřovala kolmo k Zemi, přičemž přední stykovací uzel směřoval od Země) a vypnuli většinu přístrojů.
Mezinárodní vesmírná stanice má problém a ne zrovna malý. Týká se totiž chladícího systému, který odvádí odpadní teplo z útrob stanice do velkých radiátorů, kde se teplo vyzáří pryč. Selhání jednoho okruhu patří do skupiny závad označovaných jako „Big-14“ (Velká čtrnáctka). Tedy do skupiny nejkritičtějších poruch, které vyžadují okamžité a neprodlené odstranění. Pokud by selhal i druhý, nyní přetěžovaný okruh, hrozila by americké části stanice evakuace.
Čínská sonda Chang´e3 se připravuje na vpravdě historické přistání na Měsíci, k němuž by mohlo dojít snad již 14. prosince 2013. V této souvislosti se velmi často objevuje srovnání se sovětským programem lunárních vozidel Lunochod – pojďme si jej tedy alespoň ve stručnosti připomenout. Sovětský program lunárních vozidel Lunochod byl prezentovaný jako levnější a jednodušší varianta nákladného pilotovaného programu Apollo. Když si nyní odmyslíme fakt, že SSSR investoval do bezpilotního průzkumu Měsíce zhruba pěti desítkami rozličných automatů skoro dvojnásobek částky, co USA do Apolla, tak i tvrzení o alternativně pilotovaného programu kulhá. Lunochod byl totiž původně vyvíjený pro kosmonauty!
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.