sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Čína provedla úspěšný test oddělení aerodynamického krytu užitečného zatížení pro raketu Dlouhý pochod 10. Test hodnotil design krytů, strukturu připojení, plán oddělení a maximální dostupnou obálku. Všechny testované parametry splňovaly jejich konstrukční požadavky.
Společnost Lockheed Martin 19. listopadu oznámila, že její nová družicová platforma střední velikosti LM 400 bude mít svou orbitální premiéru příští rok na palubě rakety Firefly Aerospace.
Společnosti Teledyne Space Imaging a Satlantis oznámily partnerství na Space Tech Expo Europe. Jedná se o vývoj elektroniky senzoru pro pozorování Země a planetární průzkum. Satlantis vyvine Front-end Electronics (FEE) pro vyvíjený detektor CIS125 TDI Teledyne.
Společnost Lockheed Martin začala spolupracovat s konsorciem vedeným společností Iceye, finskou společností provádějící pozorování Země, která se specializuje na družice pro radarové zobrazování. Společnosti pracují na vývoji technologií rozpoznávání cílů s umělou inteligencí pro finskou armádu.
Společnost Inversion Space získala 44 milionů dolarů na další vývoj návratových pouzder pro náklad vracející se z vesmíru. Inversion použije finanční prostředky na další vývoj zařízení Arc.
Generál Chance Saltzman, velitel vesmírných operací U.S. Space Force, navštívil Starbase v Boca Chica během šestého zkušebního letu rakety SH/SS. Saltzman byl pozván SpaceX, aby sledoval zkušební let a zúčastnil se dvoudenního hodnocení programu.
Středisko pro sdílení a analýzu vesmírných informací (Space ISAC) otevřelo své první mezinárodní operační středisko v Austrálii. Expanze přichází v době rostoucích obav o zranitelnosti kybernetické bezpečnosti v orbitálních systémech.
ESA 19. listopadu oznámila, že prodlužuje smlouvy se společnostmi HyImpulse, Isar Aerospace, Orbex a Rocket Factory Augsburg (RFA) v celkové hodnotě 44,22 milionů eur prostřednictvím svého programu „Boost!“, který má pomoc při integrovaném testování nosných raket
Arianespace oznámila kontrakt na vynesení zařízení společnosti Exotrail raketou Ariane 6. Start se uskuteční z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně v druhé polovině roku 2026.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Přednáškový cyklus Pátečníků nabízí už řadu let popularizační přednášky pro širokou veřejnost a jako hosty si zve přední odborníky ze všech možných oboru lidské činnosti. Ve svých aktivitách nepolevil ani v době, kdy se ve světe rozšířila pandemie COVIDU-19. Dá se naopak říci, že v té době Pátečníci své akce výrazně rozšířili. Dříve totiž řada přednášek vedena hlavně pro návštěvníky v sále s tím, že záznamy z vystoupení byly následně s různě dlouhým zpožděním zveřejňovány i pro širokou veřejnost. V současnosti se situace obrátila, přednášející často přednáší z tepla svého domova a sledovat je může prakticky každý, kdo si pustí pátečnický stream na svém PC, tabletu či mobilu. Ať jste tedy příznivci historie, techniky či přírodních věd, jedná se o cyklus, který byste rozhodně neměli minout. Jednou z přednášek, která v této kritické době vznikla, bylo i vystoupení pana RNDr. Tomáše Petráska, PhD., který je pracovníkem Fyziologického ústavy AV ČR. Tématem, o kterém se rozhodl pohovořit, je Mars a možný život na něm. Ke zkoumání Marsu jsme dlouhá desetiletí používali nejsilnější dalekohledy a vědcům v těchto aktivitách samozřejmě pomáhají
Téma přednášky je na první pohled úplně nekosmonautické. Vzkazy v láhvi či láhvová pošta je přeci prostředek, kterým se pokoušeli ztroskotavší námořníci navázat spojení s civilizací, aby se jim dostalo záchrany. Můžeme si je ovšem představit jako pomyslné zprávy, které lidstvo vysílá do vesmíru, aby o sobě dalo vědět. Ano, tématem dnešní přednášky je o pátrání po mimozemských civilizacích a našich pokusech dorozumět se s nimi. Jaká je šance, že se ve vesmíru vyskytuje inteligentní život? Jedná se o otázku, o které lidstvo přemýšlí již dlouho. A samozřejmě kromě současného pátrání po obyvatelných planetách se lidstvo snaží čas od času vyslat o sobě zprávu do vesmíru. Ať už jde o zprávy vyslané prostřednictvím velkých radioteleskopů, či vzkazy, které lidstvo vyslalo do vesmíru. Možná jste slyšeli o slavných postavách, které byly umístěny na zlaté plaketě na sondách Pioneer 10 a 11. Tyto postavy byly následně předmětem velké kritiky, proto když o několik let později startovaly sondy Voyager 1 a 2, byly a na sondy byla upevněna zlatá deska, která kromě zobrazení pozice naší planety v galaxii obsahovala i řadu
Dnes se opět vrátíme k programu Mobilního planetária, které pro nás v celé loňské jaro v době pandemie COVIDU-19 připravoval známý popularizátor kosmonautiky, pan Milan Halousek. Téma, které jsem vybral, se bude týkat české stopy ve vesmíru. Začneme, jak se sluší a patří, stopou nejvýraznější. Tu udělal první československý kosmonaut Vladimír Remek, který se v březnu roku 1978 na palubě lodi Sojuz-28 na několikadenní pobyt na orbitální stanici Saljut-6. Jednalo se o prvního kosmonautika z jiné země než USA či SSSR, který se dostal na oběžnou dráhu. Návratová kabina kosmické lodi Sojuz-28 je dodnes k vidění v muzeu ve Kbelích. Když byla řeč o Vladimíru Remkovi, nelze nevzpomenout ani na jeho náhradníka, kterým tehdy byl Oldřich Pelčák. Více občanů Česka se do vesmíru nepodívalo. I tak však se však našla na oběžné dráze řada dalších osob, u kterých lze vystopovat české kořeny. Za všechny bych rád zmínil Eugena Cernana, velitele Apolla-17, který se v prosinci jako poslední pozemšťan procházel po měsíčním povrchu. V dnešní přednášce budou připomenuty i české či československé sondy, zde je nutno
Pro výběr dnešní přednášky jsem opět hluboko sáhl do archívu hvězdárny a planetária Brno. Tato instituce v době loňského jara zdigitalizovala záznamy starých přednášek a díky tomu je mají možnost shlédnout i diváci dnes. Ta, kterou jsem dnes vybral byla pronesena na podzim roku 2007. Vystoupil v ní jeden z velkých českých a československých popularizátorů kosmonautiky, pan ing. Marcel Grün, bývalý ředitel Hvězdárny a planetária hl. m. Prahy a dlouholetý člen klubu Space. Ten nás sice v loňském roce opustil, jeho vystoupení v rozhlase či záznamy přednášek tu s námi zůstanou navždy. Tématem, které si pro svou přednášku vybral je kosmonautika a její historie. Seznámí nás s význačnými osobnostmi, které byli u zrodu tohoto oboru a společně s ním si projdeme programy Vostok, Mercury, Gemini či Sojuz. Řeč samozřejmě přijde i na jedno z nejúžasnějších dobrodružství člověka, které bylo podniknuto na přelomu let 60. a 70. tedy na pilotované mise Apollo, které si vytyčili za svůj cíl přistání na povrchu Měsíce. Řeč přijde i na program raketoplánů a spolupráci světových agentur, která započala v 90. letech a zrodila Mezinárodní kosmickou stanici, která dodnes krouží nad našimi hlavami
Na zemském povrchu už od počátku 17. století konstruují astronomové větší a větší dalekohledy, aby s nimi mohli lépe pozorovat vesmír. Tento trend dosahuje svého maxima v 21. století, kdy se staví teleskopy, které budou mít průměr zrcadla několik desítek metrů. Dalekohledy na zemském povrchu jsou ale limitovány propustností zemské atmosféry. Pokud astronomové chtějí pozorovat vesmír ve vlnových délkách, které zemská atmosféra nepropouští, nemají jinou možnost, než dopravit tyto teleskopy na oběžnou dráhu. Tím nejslavnějším dalekohledem, který na oběžné dráze slouží již více než 30. let je Hubblův vesmírný dalekohled (HST). Už řadu let se však plánuje vypuštění jeho nástupce, který se nazývá dalekohled Jamese Webba (JWST). Nebude mít však za cíl nahradit jej zcela, svá pozorování bude totiž provádět primárně v infračervené oblasti. Oproti HST však JWST bude mít větší průměr primárního zrcadla. Zatímco HST se dodnes pyšní zrcadlem o průměru 2,4m, zrcadlo pro JWST bude mít 6,5m. Dalekohled také není produktem jedné země, ale při jeho konstrukci se spojily hned tři kosmické agentury: americká NASA, evropská
Již několikrát jsme si tu povídali o dálkovém průzkumu Země. Jde o metodu, kdy jevy a objekty na Zemi zkoumáme bez fyzického kontaktu s nimi. V tomto oboru dochází k pořizování, zpracování a analýze leteckých a družicových snímků. K čemu jsou taková data dobrá. Lze si to ukázat na řadě případů. Pomocí dálkového průzkumu můžeme sledovat rozrůstání městských aglomerací, kácení deštných pralesů či vysychání vodních ploch. Zde stojí za zmínku kupříkladu Aralské jezero, kdy prostým porovnáním satelitních snímků na wikipedii můžete názorně vidět, jak v průběhu přibližně 25 let jezero doslova mizí. Díky dálkovému průzkumu lze také monitorovat monitorovat koncentraci některých plynů v na Zemi a měřit tak kupříkladu kvalitu ovzduší. Za zmínku stojí i využití ve vojenství, při zvládání či sledování průběhu přírodních katastrof, kterými bývají hlavně povodně či požáry. Dnes vám netradičně nabídneme přednášející dva. Tím prvním je docent RNDr. Přemysl Štych PhD., z katedry aplikované geoinformatiky a kartografie, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Ten bude hovořit hlavně o možnostech a principech dálkového průzkumu Země. Tím druhým účinkujícím bude jeho doktorand, Mgr. Josef Laštovička, Ph.D. Ten
Pondělní přednáška nám přinesla povídání o Hubblově vesmírném dalekohledu, který na oběžné dráze pracuje více než třicet let a počítá se, že bude svou činnost v blízké době končit. Naproti tomu tématem dnešní přednášky budou sondy, které se na svou pouť vesmírem teprve vydají. Půjde o JUICE, kterou plánuje evropská kosmická agentura ESA a ExoMars 2022, což je společný projekt ESA a ruské kosmické agentury Roskosmos. Na obou sondách se budou podílet i čeští vědci. Přednášejícím, který o tomto tématu bude mluvit, je pan prof. RNDr. Ondřej Santolík, Dr., který je vedoucím oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Také pedagogicky působí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Abychom však lépe rozuměli tomu, jaký bude český podíl na obou sondách, nejprve si popovídáme o hvizdech a podobných jevech v magnetosféře. Jde o nízkofrekvenční elektromagnetické vlny, které vznikají v kanálech blesků, při magnetických bouřích a polárních zářích. Poté už přikročíme k sondám samotným. Obě se mají vydat na svou pouť v roce 2022. Každá však zamíří jinam, ExoMars 2022, poputuje k Marsu a cílem sondy JUICE bude Jupiter a jeho
Hubblův vesmírný dalekohled krouží na oběžné dráze už od roku 1990. Vynesl jej sem raketoplán Discovery v rámci mise STS-31 v dubnu roku 1990. Už za několik týdnů se však ukázalo, že tento úžasný dalekohled má obrovský problém, jeho primární zrcadlo bylo špatně vybroušeno. Je ironií osudu, že pro tento vesmírný teleskop byla broušena zrcadla tři, ty dvě, které zůstaly na Zemi byly vybroušeny správně. Nebýt faktu, že teleskop byl navržen jako servisovatelný, jednalo by se prakticky o neřešitelný problém. Pro jeho opravu se zvažovala řada možností včetně toho, že by byl teleskop dopraven na Zemi a zde došlo k výměně zrcadla. Nakonec bylo vybráno takové řešení, že se přesně zjistila vada, kterou primární zrcadlo má a vyrobilo se zařízení s opačnou optickou vadou. V prosinci roku 1993 odstartovala mise STS-61, která měla za úkol dalekohled opravit. K hlavním opravám této mise patřila výměna širokoúhlé planetární kamery 1 za typ 2, který měl v sobě již zabudovanou korekční optiku a pro mimoosové přístrojové pozice byl použit COSTAR. Po této misi, která
Slunce je centrální těleso naší Sluneční soustavy a pokud bychom celou soustavu zvážili, zjistili bychom, že 99,8% celé hmotnosti připadá jen a jen na Slunce. Slunce má poloměr 696 000 km a jeho hmotnost 330 000krát převyšuje hmotnost naší Země. V jeho jádře, kde teplota dosahuje až 15 milionů Kelvinů, probíhají termonukleární reakce, při kterém se slučují jádra vodíku a vzniká hélium. Tyto poznatky, které se nám dnes zdají samozřejmé a jasné však nebyly dlouhou dobu známy. Kupříkladu to, jakým způsobem Slunce září, bylo vysvětleno až na konci 30. let 20. století Georgem Gamowem a Carlem Friedrichem von Weizsäcker. Díky spektrálnímu studiu Slunce byl také v 60. letech 19. století objeven prvek hélium. S nástupem kosmonautiky však přestala pozemní pozorování a výzkum Slunce stačit a lidstvo zahájilo výzkum našeho centrálního tělesa pomocí sond. V 60. letech 20. století prováděla tyto výzkumy pouze americká NASA. O další desetiletí později se pak připojilo i Německo. Třetí a poslední agenturou, která se do výzkumu Slunce zapojila, se v 90. letech stala evropská ESA. Jak jste dozajista pochopili, tématem dnešní přednášky bude Slunce. Řeč samozřejmě přijde i na kosmické sondy.
Dnes se naposledy vrátíme k loňskému semináři o raketové technice na hvězdárně ve Valašském Meziříčí a podíváme se na jedinou přednášku, kterou zde proslovil šéfredaktor serveru kosmonautix.cz, Dušan Majer. Vybral si pro ni nesporně velmi atraktivní téma, kalifornskou raketovou firmu SpaceX. Je to společnost, která do kosmonautiky po řadě desetiletí přinesla počátkem 21. století svěží vítr. Na tomto serveru se již několik přednášek o této firmě nachází a mají jedno společné, nabízí tak říkajíc pohled na SpaceX od jejich počátků až do současnosti. Dnešní přednáška je v tomto jiná. Dnes se nebudeme zabývat historií firmy, ale vrátíme se v čase o pouhý rok a ohlédneme se za aktivitami této firmy v roce 2020. A že je z čeho vybírat. Během tohoto období vybudovala na oběžné dráze největší satelitní konstelaci všech dob. Dál také firma vynáší náklady pro platící zákazníky a zásobuje ISS. Tou nejdůležitější aktivitou v loňském roce však bezesporu byla pilotovaná mise Demo-2, první pilotovaný start soukromé kosmické lodi v historii. Přednáška byla pronesena v rámci Noci vědců 2020.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
