sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Startup Apolink z Palo Alto si vybral společnost GomSpace pro stavbu rádiofrekvenčního subsystému pro svůj první cubesat s cílem ukázat, jak lze přijímat signály z jiných kosmických zařízení na nízké oběžné dráze Země (LEO) a přeposílat je na Zemi.
NASA plánuje otestovat družicovou síť Starshield společnosti SpaceX, určenou primárně pro zákazníky v oblasti národní bezpečnosti, na podporu provozu sítě Deep Space Network agentury.
Nezisková advokační skupina Space Force Association oznámila plány na vytvoření virtuálního vzdělávacího a analytického centra zaměřeného na zlepšení chápání vesmíru jako vojenské oblasti ze strany amerických představitelů.
Společnost Intuitive Machines bude spolupracovat se společností Telespazio na jejich plánovaných sítích lunárních družic s cílem zajistit interoperabilitu a zlepšit výkon.
Finanční ředitel společnosti SpaceX potvrdil, že společnost zvažuje primární veřejnou nabídku akcií (IPO) již v příštím roce, aby získala peníze na mise na Měsíc a Mars a také na orbitální datová centra.
Agentura pro pokročilé výzkumné projekty ministerstva obrany (Defense Advanced Research Projects Agency) udělila společnosti BAE Systems kontrakt v hodnotě 16 milionů dolarů na pokračování v práci na softwaru, jehož cílem je udržovat neustálý dohled nad velkým počtem pozemních cílů automatickým přeprogramováním senzorů napříč vládními a komerčními družicovými konstelacemi.
Společnost K2 Space 11. prosince oznámila, že získala nové financování ve výši 250 milionů dolarů, které oceňují startup pro výrobu družic na 3 miliardy dolarů.
Americké vesmírné síly zavádějí nový systém pojmenování svých družic, kybernetických nástrojů a dalších systémů pro vesmírné boje. Cílem tohoto kroku je dát jejich arzenálu rozpoznatelné identity, které se v armádě již dlouho používají.
Vedoucí astrofyzikální divize NASA nabídl optimistické zhodnocení nadcházejících misí, což je v opačném kontrastu se špatným výhledem v návrhu rozpočtu agentury.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Dnešní článek vychází naprosto netradičně již ve čtvrtek a má to dobrý důvod. Poprvé Vám v něm totiž nenabídneme záznam přednášky, ale půjde o upozornění na přednášku, která se bude teprve konat a to v pátek 16. října 2020 v 17:00.
Tak jako řada jiných institucí i Pátečníci museli omezit své živé aktivity a přes všechna současná vládní omezení v důsledku epidemie Covidu 19 se pokusili svým pravidelným návštěvníkům zajistit zajímavý a kvalitní program, ikdyž půjde „jen“ o stream. Přednášejícím bude Mgr. Jaroslav Kousal, Ph.D., který vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně, doktorát získal na Univerzitě Karlově. Vědecky a pedagogicky působí hlavně na Matematicko-fyzikální fakultě UK a zčásti na Fakultě strojní ČVUT. Jeho domovským“ oborem je fyzika nízkoteplotního plazmatu a tenkých vrstev. Je také velkým fanouškem kosmonautiky, které se v posledních letech věnuje i profesně a snaží se ji i popularizovat. Je členem Kosmoklubu a na našem serveru již vyšly záznamy jeho dvou přednášek. Díky ochotě a laskavosti pořadatelů přednáškového cyklu Pátečníků jsme na tuto přednášku byli upozorněni s předstihem a mohli tak téma celého týdne zaměřit na cestování kosmickým prostorem a pravidelným divákům nabídnout
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jakým způsobem je zajištěno, že kosmické sondy ve vesmíru mají energii pro svůj provoz? Jako první vás asi napadnou fotovoltaické panely. Pokud se týká letů k Slunci, Merkuru, Venuši či Marsu, zvládnou tyto panely bez problémů zásobovat kosmickou sondu energií. Rovněž na oběžné dráze naší planety je tento způsob dodávek energie nejpoužívanější. Ovšem pokud se má sonda vydat dál do hlubin naší sluneční soustavy, energie získaná slunečním zářením přestane postačovat. Zkusme si představit slavné sondy Voyagery 1 a 2. Aby mohly fungovat v kosmických dálavách, kde se nacházejí, bylo na jejich palubu umístěno několik kilogramů radioaktivního plutonia-238. Tento materiál je nestabilní, přirozeným rozpadem uvolňuje alfa částice, které následně naráží do teplonosného materiálu a svou kinetickou energii přeměňují na teplo. Tato tepelná energie se posléze v termočláncích převádí na základě tzv. Seebeckova efektu na elektrickou energii a poskytuje tak sondám dlouhodobý a spolehlivý zdroj elektrické energie. Pro cesty k jiným hvězdám si však ani s těmi zdroji nevystačíme a budeme muset začít používat jaderné
Dnešní týden se v našem přednáškovém cyklu zaměříme na cestování vesmírem a tomuto tématu se věnoval ve své přednášce i známý popularizátor kosmonautiky Ing. Tomáš Přibyl. V této poněkud kratší přednášce nás nejprve seznámí s tím, jak jsou od nás vzdálené nejbližší hvězdy a připomene, jak dlouho bychom k nim putovali. Zmíní pochopitelně asi nejznámější vyslance lidstva, tedy sondy Voyager 1 i 2, které už řadu desetiletí opouštějí sluneční soustavu, ale nezapomene ani na sondy Pioneer 10 a 11. Připomene i teoretické studie, mezi které patří projekt Daedalus či termonukleární Orion, který měl být poháněn explozemi atomových bomb. Ke konci své přednášky nám pak zmíní i současné možnosti cestování k jiným planetám či sluncím, jako je projekt laserové plachetnice Jurije Milnera nebo v té době čerstvě představený dopravní systém firmy SpaceX, kterému se tehdy říkalo Interplanetary Transport System a dnes jej známe pod názvem SuperHeavy Starship.
Dnešní přednáškou bych chtěl zakončit posledních 14 dní, které jsem v našem přehledu přednášek věnoval kosmonautům. Přednáška samotná vznikla rámci celosvětové akce oslavy prvního letu člověka do vesmíru. Do této akce se v naší zemi už řadu let zapojuje i Kosmoklub a protože se jedná o velmi zajímavé sdružení, myslím, že by bylo dobré se u něj na malý moment zastavit. Kosmoklub z.s. je zájmové sdružení, které vzniklo v září roku 2004 a sdružuje zájemce o kosmonautiku. Mezi jeho náplň patří mimo jiné informovat o dění v kosmonautice, propagovat ji a také se snaží inspirovat nové zájemce. Z našeho pohledu asi nejzajímavější aktivitou jsou přednášky, které se konají každý měsíc v Planetáriu Praha. O těchto přednáškách vás už řadu let informujeme i na stránkách serveru kosmonautix. Dnešní přednáška je vlastně streamem, který vznikl v době nouzové situace v naší zemi. Za jiných okolnosti by se ten den v rámci Noci Jurije Gagarina konaly v pražském planetáriu přednášky. Doba tomu však nepřála, takže místo živých přednášek se Jaroslav Kousal a Michal Václavík pokusili tuto okolnost divákům vynahradit. V přednášce v krátkosti připomněli prvního astronauta
V předchozí přednášce jsme si představili život prvního a nejslavnějšího astronaut světa, Jurije Gagarina a dnes se zaměříme na jeho asi nejznámější americký protějšek, prvního může na Měsíci, Neila Armstronga. Neil Alden Armstrong se narodil v srpnu roku 1930. V letadle seděl poprvé již v 6 letech, ve čtrnácti začal docházet do pilotního kursu a pilotem se stal v roce 1945. Na počátku 50. let byl bojově nasazen v Koreji. Byl členem celkem tři astronautických oddílů. Nejprve se v roce 1958 stal astronautem letectva Spojených států v rámci programu Man in the Space Soonest, který byl několik měsíců později zrušen, o dva roky byl vybrán do dalšího programu letectva, jehož cílem bylo vyvinout raketoplán Boeing X-20 Dyna-Soar a konečně v roce 1962 se dostal do NASA v rámci druhého oddílu astronaut zvaného „Nová devítka”. Do vesmíru se podíval celkem dvakrát, poprvé v roce 1966 při letu Gemini VIII spolu s Davidem Scottem a podruhé a zároveň naposledy v roce 1969 při letu Apolla 11, který podnikl spolu s Michaelem Collinsem a Edwinem Aldrinem. O dva roky později opustil NASA. Po skončení astronautické kariéry
Tento týden jsem se rozhodl pokračovat v nastoleném tématu. Zatímco minulý týden Vám byli představeni první československý a první slovenský astronaut, dnes zavítáme do světa. A upřímně řečeno, nelze začít jinde, než u prvního kosmonauta světa, Jurije Gagarina. Byl prvním člověkem ve vesmíru a na oběžné dráze. Jurij Alexejevič Gagarin se narodil v březnu roku 1934 v obci Klušino. V roce 1949 dokončil základní školu a poté pokračoval ve studiu na učilišti. Po jeho dokončení studoval na Saratovské střední škole, kterou absolvoval s výtečným prospěchem. K létání se dostal poprvé v říjnu roku 1954, natolik ho však okouzlilo, že se rozhodl pro kariéru stíhacího pilota. Mezi léty 1955-1957 chodil na Vojenskou leteckou školu v Orenburgu, kterou absolvoval s vyznamenáním. Byl vybrán do prvního oddílu astronautů v roce 1960. Pro první let člověka do vesmíru byli z dvacetičlenného oddílu sovětských kosmonautů zvažování tři kandidáti: German Titov, Grigorij Něljubov a Jurij Gagarin. Posledně jmenovaný byl nakonec vybrán a 12. dubna 1961 se poprvé dostal do kosmu. Po návratu ze své mise se stal jednoznačně nejpopulárnějším člověkem světa. Absolvoval bezpočet zahraničních cest
Tento týden jsme se věnovali prvnímu československému a slovenskému kosmonautovi. V dnešním díle, který tento cyklus zakončí, bychom se zastavili u jednoho z jejich náhradníků. U většiny pilotovaných kosmických startů je vždy zároveň cvičena hlavní i záložní posádka. Je to pro případ, kdyby došlo ke zdravotnímu či jinému problému a bylo nutno některého člena či celou posádku vyměnit. Náhradníkem Vladimíra Remka byl Oldřích Pelčák. Plukovník Ing. Oldřich Pelčák se narodil v roce 1943 ve Zlíně a k létání se dostal ještě na průmyslovce v Hradišti. Jeho prvním letounem byl LF-109 Pionýr a pokračoval na motorových strojích C-105. Po maturitě v roce 1962 se přihlásil na Vyšší letecké učiliště v Přešově. Tam už létal na strojích L-29 Delfín či MIG-15. Od roku 1967 začal létat se strojem MIG-21. V roce 1972 zahájil společně s Vladimírem Remkem a dalšími studium na Vojenské letecké akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Poté už se svým kolegou ze studií zahájili kosmonautický výcvik. Oldřich byl během výcviku přiřazen k Nikolaji Rukavišnikovi. Osud a vedení ČSSR však rozhodli jinak a tak se záložník Vladimíra Remka nikdy
Přelom září a října jsme se v našem pravidelném seriálu rozhodli věnovat kosmonautům. V pondělí jsme si představili prvního československého kosmonauta a dnes bych Vás rád seznámil s prvním kosmonautem Slovenské Republiky. Dnešní vyprávění považuji za poměrně unikátní, plukovník Ing. Ivan Bella zde dosti podrobně popisuje, jak probíhala příprava na jeho vesmírnou cestu, cesta samotná a nezapomene samozřejmě zmínit i svůj pobyt na orbitální dráze. O všem hovoří detailně a když je potřeba, nezaváhá použít i ruce či okolní předměty. Ing. Ivan Bella se narodil v roce 1964 v Dolné Lehotě. Mezi léty 1979-83 navštěvoval gymnázium v Banské Bystrici a poté až do roku 1987 studoval na Vysoké vojenské škole v Košicích. Od roku 1983 je pilotem, později se stal i pilotem stíhacích letadel. Létal na strojích Mig-21 a Su-22. Od roku 1993 sloužil na 33. letecké základně stíhacích a bombardovacích letadel v Malackách. V roce 1997 bylo oznámeno, že Slovensko odepíše 20 milionů dolarů ruského dluhu za osmidenní pobyt svého občana na kosmické stanici Mir. Byl zahájen velký výběr potenciálních kandidátů a v únoru 1998 dorazilo do Moskvy kvarteto vojenských pilotů ve
Poslední zářijový týden bych v našem přehledu kosmonautických přednášek věnoval kosmonautům. Svou pozornost dnes zaměříme na prvního kosmonauta, který nebyl občanem SSSR či USA. Ing. Vladimír Remek se narodil v roce 1948 v Českých Budějovicích, jeho otec byl Slovák a matka Češka. Díky povolání svého otce, který byl vojenský pilot, se malý Vladimír v průběhu let přestěhoval nejprve do Brna a následně do Čáslavi, kde v roce 1966 složil maturitu. Poté se rozhodl stát vojenským letcem, takže nastoupil do Vyššího leteckého učiliště v Košicích, které úspěšně absolvoval v roce 1970. O dva roky později nastoupil na Vojenskou leteckou akademii v Moskvě, kterou absolvoval o čtyři roky později. Po skončení studií měl stát zástupcem velitele pluku, ale místo toho byl zahájen výběr kandidátů pro kosmický let. Do nejužšího výběru se dostali čtyři, Ladislav Klíma, Michal Vondroušek, Oldřich Pelčák a sám Vladimír. Jak všichni víme, do vesmíru se Vladimír vypravil 2. března roku 1978 jako první československý či evropský kosmonaut spolu se svým velitelem Vladimírem Gubarevem na palubě lodi Sojuz-28. Po skončení kosmického letu létal nadále
Tento zářijový týden jsem se rozhodl věnovat velkým postavám české a československé popularizace astronomie a kosmonautiky. První díl jsem věnoval panu docentu Luboši Perkovi a druhý Antonínu Vítkovi a dnes se opět zastavíme u kosmonautiky. Rád bych Vám rád představil pana docenta Jana Koláře, současného ředitele České kosmické kanceláře a dlouholetého popularizátora kosmonautiky. Od absolvování na ČVUT v Praze v roce 1967 se řadu let zabýval možnostmi využívání družicových dat pro sledování zemského povrchu. Od roku 1975 začal věnovat problematice dálkového průzkumu Země. V roce 1981 založil laboratoř dálkového průzkumu na Stavební fakultě ČVUT. V letech 1984 až 1992 byl místopředsedou Československé komise pro kosmický výzkum. Ti starší z vás si ho však nejsnáze vybaví, když si zavzpomínají na patrně nejsledovanější televizní přenos všech dob, kterým bylo přistání Neila Armstronga a Edwina Aldrina v červenci 1969. Docent Jan Kolář toto přistání komentoval společně s Antonínem Vítkem a Josefem Koubkem pro Československou televizi. V dnešní přednášce nám povypráví o českém a československém kosmickém výzkumu, o jeho úspěších i úskalích, přednáška samotná pochází z přednáškového cyklu Pátečníků. Po Janu Koláři je pojmenovaná planetka
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.
