Ačkoliv se to možná nezdá, tak má Indie za sebou už pěknou řádku kosmických úspěchů. Mnohým se možná vybaví úspěšná měsíční sonda Čandraján-1 neboli „Měsíční loď“, jejíž start proběhl v roce 2008. Družice se sice odmlčela předčasně 28. srpna 2009, ale splnila většinu vědeckých úkolů a navíc se jí podařilo objevit stopy vody v měsíčním regolitu. Na tento úspěch nedávno navázal již o mnoho sofistikovanější nástupce Čandraján-2. Bohužel výsadek přistávacího modulu s robotickým vozítkem na jižní polokouli Měsíce se nepovedl, ale hlavní část mise stále pokračuje. Nesporným úspěchem je i nízkorozpočtová marsovská sonda MOM, která se má stále čile k světu a nadále posílá snímky a vědecká data od rudé planety. Navíc další robotické mise, jako třeba Aditya L1 na průzkum Slunce, se chystají v nadcházejících měsících. Nejbližší větší událostí je pak plánovaný první start malé nosné rakety Small Satellite Launch Vehicle (SSLV), který by měl proběhnout tento rok. Ovšem zatím vůbec největší a nejambicióznější připravovanou misí Indie je bezesporu plánovaný orbitální let s lidskou posádkou.

Ve snaze stát se vesmírnou velmocí Indie v uplynulých letech zvýšila rozpočet svého vesmírného programu s cílem uskutečnit let ve vlastní kosmické lodi do roku 2022. Indická vláda stále doufá, že pilotovaný start proběhne už v roce 2021, kvůli oslavám výročí 75 let od nezávislosti Indie. Ovšem harmonogram je neúprosný a reálnější je spíše až druhá polovina roku 2022. Za tímto účelem nedávno vyslala Indie své první kosmonauty do Ruska, kde právě podstupují důležitý výcvik ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina, nutný k uskutečnění přelomové mise.

Je všeobecně známo, že Rusko je od studené války klíčovým partnerem indického vesmírného programu, a proto není ani výběr místa tolik překvapující. Například první, a zatím jediný, indický astronaut Rákeš Šarma letěl na palubě sovětské kosmické lodi Sojuz T-11 na slavnou kosmickou stanici Saljut-7 v roce 1984. Jeho záloha, Raviš Malhotra, také trénoval ve Hvězdném městečku, ale nikdy se do vesmíru nepodíval. Mimo Rákeše Šarmi se do kosmu vydaly ještě dvě Indky, ale už jako občanky USA. Kalpana Chawla zemřela v roce 2003 při návratu raketoplánu Columbie. Druhou ženou je dodnes aktivní Sunita Williams, která má za sebou již celou řadu startů. V novém oddílu astronautů NASA je pak podplukovník USAF indického původu Raja Chari.

Speciální výcvikový kurz

Slavné výcvikové středisko leží severovýchodně od Moskvy a je tu prý stále cítit onen duch doby z počátků letů do vesmíru. Kosmonauti zde pracují pod portréty Jurije Gagarina, prvního muže v kosmu a žijí ve stejných budovách, kde se Alexej Leonov připravoval na historicky první výstup do kosmického prostoru. Nyní zde čtyři pečlivě vybraní kandidáti z řad vojenských pilotů v utajení podstupují náročný výcvik. Adepti byli vybráni z celkem 60 účastníků náboru, který proběhl v Institutu aerokosmické medicíny v Bengalúru a zúčastnit se mohly i ženy. Čtyři konečné kandidáty pomáhal vybrat zkušený vojenský lékař a kosmonaut ve výslužbě Oleg Kotov, který má na svém kontě celkem 526 dní v strávených v kosmu.

Ruští kosmonauti stráví v průměru pět let tréninkem na kosmický let a teprve pak jsou považováni za připravené stát se součástí některé posádky. Ovšem dvanáctiměsíční kurz, na který se vydali indičtí piloti, je poněkud odlišný a to nejen proto, že je kratší. „Jedná se o program speciálně navržený tak, aby vyhovoval potřebám indických astronautů a byl koordinován s indickou stranou“, uvedl šéf centra výcviku kosmonautů – Pavel Vlasov, který dále sdělil, že kromě obecného vesmírného výcviku je zahrnut i pokročilý inženýrský kurz a kondiční cvičení. V průběhu roku, který stráví indičtí kosmonauti ve Hvězdném městečku, se očekává, že zvládnou všechny postupy a osvojí si ovládání ruské kosmické lodi Sojuz, což jim výrazně usnadní pilotování vlastní kosmické lodi Gaganyaan (Nebeské plavidlo). K tomu se musí posádka také učit rusky, protože všechny palubní nápisy a dokumentace uvnitř Sojuzu jsou v ruštině.

Ruští specialisté dělají vše proto, aby pomohli Indům vyrovnat se s nezáviděníhodným úkolem, protože naučit se nový jazyk v tak krátkém časovém období, aniž by to jakkoli zpomalilo náročný výcvik, není zrovna jednoduché. Výcvikové středisko má proto ve svých řadách profesionální tlumočníky a jazykové lektory. Navíc většina zaměstnanců, zejména instruktorů, velmi dobře ovládá angličtinu a to i přestože stávající předpisy stanovují, že školení je poskytováno pouze v ruštině.

V první řadě si však museli navyknout na ruskou kuchyni. Indičtí kosmonauti, ale i jejich doprovodný personál, stolují v kantýně spolu se svými ruskými kolegy a jídlo se tu docela liší od toho, na jaké jsou zvyklí z domova. Pavel Vlasov k tomu dodal, že kuchaři z Hvězdného městečka ovšem dbají na potřeby svých hostů, včetně nabídky vegetariánských jídel a odstranění některých pokrmů z nabídky – například hovězího masa, které je pro Indy, jak známo, nepřijatelné.

Přežití v zimě

Jednou z nejzajímavějších částí výcviku je kurz přežití, jehož cílem je naučit budoucí kosmonauty, co mají dělat, když jejich návratový modul přistane mimo plánovanou zónu, například někde v divočině. Čtveřice se připravuje strávit nějaký čas v zimě v lesích a bažinách moskevského regionu a jejich jedinou společností budou místní divoká zvířata. Nejprve ovšem budou muset projít školením v učebnách, poté praxí a až pak budou vysláni po dvoučlenných skupinách s instruktorem na třídenní (2 noci) maratón přežití v reálných podmínkách.

Kosmonauti si budou muset vystačit pouze s nouzovým vybavením pro přežití, které by našli v kosmické lodi Sojuz. Nablízku jim však bude tým lékařů, kteří budou po celou dobu pečlivě sledovat jejich zdravotní stav. Nácvik přežití může být pro Indy, kteří nejsou zvyklí na ruské zimy,

opravdovou výzvou a to dokonce i když je letos neobvykle mírná. Po kurzu přežití dostane čtveřice týden volna na zotavení. Ovšem zasněžené ruské lesy a bažiny jsou pouze první výzvou k přežití. Indové mají naplánovaný pobyt také ve stepi a dokonce i nácvik v moři, ale namísto bezútěšného mrazu Severního ledového oceánu během zimy, se kandidáti v létě přesunou do letoviska Soči v Černém moři, kde podstoupí spolu se specialisty simulaci přistání lodi ve vodě. Na  kandidáty ale čekají i lety v upraveném letounu Iljušin Il-76 simulující krátkodobý stav beztíže.

Ruští specialisté jsou přesvědčeni, že se Indům nakonec podaří překonat všechny potíže, kterým mohou během výcviku čelit. Přeci jen jde o zkušené a dobře vyškolené specialisty. „Je zcela zřejmé, že všichni jsou zkušebními piloty s obrovskými letovými zkušenostmi v dobré fyzické kondici a rozsáhlými technickými znalostmi. Naše tréninková zátěž by pro ně neměla být zas až tak těžká.“ – Dodává Vlasov.

Obloha nemá žádné hranice

Podle generálního ředitele Glavkosmosu Dmitrije Loskutova je první indická pilotovaná mise do kosmu rozsáhlý program ve velkém měřítku a to nejen pro ISRO, ale i pro Moskvu. A dodává, že Indie je chtivá se poučit se ze zkušeností Ruska a souhlasila se všemi doporučeními ohledně školení a smluv, které ruská strana nabídla. Spolupráce mezi těmito dvěma národy ovšem přesahuje rámec „pouhého“ výcviku vesmírných posádek. Moskva a Nové Dillí nyní diskutují o možnostech Ruska dodat, nejen pro prvním milníkovou misi, některé důležité součásti, jako jsou systémy podpory života nebo tepelnou ochranu. Kromě spolupráce na programu Gaganyaan, by Rusko přivítalo účast Indie na programu Mezinárodní vesmírné stanice v budoucnu. Obě země už v roce 2018 podepsaly úmluvu, která zahrnuje spolupráci na vesmírných projektech a společný vývoj technologií.

Zajímavostí také je, že Indii nedávno navštívil Americký prezident Donald Trump a řeč byla mimo jiné i kosmickém programu. Ocenil úsilí Indie v lunárním průzkumu a snahu vyslat lidskou posádku za hranice Země. Trump prý s premiérem Indie Naréndra Módím probírali otázky bezpečnosti a zavázali se prohloubit vzájemnou spolupráci v kosmickém a vojenském sektoru. Indie společně s NASA v současnosti spolupracuje na vůbec nejdražší snímkovací družici v historii NISAR ( NASA-ISRO Synthetic Aperture Radar). Trump uvedl: „Těšíme se na společnou spolupráci s indickým vesmírným programem, děláme kroky kupředu, včetně pilotovaných programů. Bude zajímavé sledovat, kam by spolupráce mohla vést“. Co tím měl ovšem konkrétně na mysli není bohužel úplně jasné.

Po dokončení ročního výcviku se Indičtí kosmonauti přesunou zpět do vlasti, kde podstoupí další speciální výcvik zaměřený na trénink a simulace v indické kosmické lodi Gaganyaan. Model návratového modulu v přesné velikosti představila Indie na sympoziu v Bengalúru začátkem roku a k vidění byly i modely stanice s kosmickou lodí, která měla nově k servisní části připevněné 4 ramena se solárními panely po vzoru Evropy. Zda se by se mohlo jednat výsledek navázané spolupráce není zatím známo.

V konečné fázi bude ze čtyř kandidátů vybrána zřejmě tříčlenná posádka a nevybraný člen poslouží jako záloha. Během mise pak bude v řídícím středisku ve spojení s posádkou v průběhu letu. Ovšem vyloučen není zatím ani let pouze s jedním kosmonautem. Před touto misí jsou v plánu celkem dva nepilotované zkušební lety. Prvního bychom se mohli dočkat už v prosinci 2020 a další je plánován na  červenec 2021. Během první mise se v kabině bude nacházet humanoidní robot, který dokáže plnit jednoduché úkoly. Oba lety budou zaměřeny především na odzkoušení všech parametrů nutných k přežití lidské posádky a teprve až budou všechny potřebné technologie pečlivě odzkoušeny, poletí také člověk. Posádka i design modulu už jsou už vybrány a momentálně je vše ve fázi realizace. Zatím ovšem nepadlo konečné rozhodnutí ohledně skafandrů nebo medicínského a jiného vybavení.

Možná se ptáte proč Indie trénuje své kosmonauty v Rusku a ne v Indii. Odpověď je velice jednoduchá – Indie totiž žádné obdobné výcvikové středisko nemá. To by se však mělo změnit, protože z navýšeného rozpočtu vyhrazeného na program Gaganyaan, by měla jít část peněz právě na vybudování potřebné infrastruktury. Nové centrum vzniká v blízkosti testovacího prostoru (Chitradurga Aeronautical Test Range) v okrese Chitradurga ve státě Karnataka. Na vybudování potřebné infrastruktury a trénink astronautů a další mise bylo uvolněno pro roky 2020-21 celkem 13,480 Crore, tedy asi 1,9 miliardy dolarů. Vůbec celý rok 2020 bude z pohledu indické kosmonautiky opravdu zajímavý. Už v březnu bychom se měli dočkat vynesení první ze série 10 snímkovacích družic GISAT nové generace. Ještě zajímavějším ovšem bude experiment SPADEX (Space Docking Experiment), který je také v plánu na tento rok. Jak už název napovídá, půjde o zkoušku spojení dvou těles na oběžné dráze. Projekt má ověřit technologie potřebné k uskutečnění planetárních misí a získané zkušenosti budou využity i v pilotovanému programu.

Indie se malými krůčky přibližuje do „klubu“ kosmických velmocí a přesto, že má před sebou ještě pořádný kus cesty, tak již dnes je nutno ocenit s jakou vytrvalostí postupuje vpřed. Přitom v zemi panují, jak známo, ne zrovna lehké podmínky. Po ukončení počáteční fáze pilotovaného programu má Indie v plánu vybudovat vesmírnou stanici a chystá se i robotická mise k Venuši někdy mezi lety 2023-2024. Je tedy rozhodně na co se těšit.

Zdroje informací:
http://www.gctc.ru/main.php?id=4876
https://economictimes.indiatimes.com
https://pib.gov.in/PressRelease
https://www.defencenews.in/article
https://forum.nasaspaceflight.com/index

Zdroje obrázků:
https://cdni.rt.com/files/2020.02/article/5e46.jpg
https://images.indianexpress.com/2020/02/IAF.jpg
https://www.ruaviation.com/images/ii/bd7/c67.jpg
https://cdni.rt.com/files/2020.02/original.jpg
https://i.imgur.com/m9RvWER.jpg