Na Zemi existuje jen málo míst, která jsou optimální pro odpalování orbitálních raket. Tato místa jsou často vzdálená od civilizace, na okraji oceánu nebo obojí najednou. Je tu však několik dobrých důvodů, proč tomu tak je. Lze ovšem říci, že všechny souvisejí s rychlostí potřebnou k dosažení oběžné dráhy – což je asi 28 000 kilometrů za hodinu. První důvod je celkem prostý: vypuštění rakety je velmi nebezpečné, protože abychom se dostali ze Země na oběžnou dráhu, tak potřebujeme hodně paliva a pokud se něco nepovede a raketa se nečekaně promění v ohnivou kouli, pak je to palivo (hodně paliva), co způsobí divácky působivou, ale naprosto devastující podívanou. Kusy raketového nosiče i nákladu mohou být rozptýleny po velké oblasti a v takovém případě přihlížející opravdu ocení, že jsou relativně daleko. Zejména pokud k výbuchu dojde poté, co už raketa opustila rampu a vystoupala do určité nadmořské výšky.
Druhým důvodem je vlastně opět palivo, protože k dosažení oběžné dráhy je potřeba tolik hořlavých látek, že je nutné použít více stupňů. Tím je možné zbavit se nadbytečné hmotnosti prázdných palivových nádrží, ale také již nepotřebných motorů. Snad netřeba připomínat, že není úplně vhodné, když k oddělení dojde nad obydlenou oblastí. To se pak může stát, že místo večerní pohody u televize Vám střechou proletí několikatunový raketový motor nebo krásnou zahrádku kontaminuje a zohyzdí kráter po dopadu vyhořelého stupně. Tyto případy jsou známé například z Číny.
Další nevýhodou separace nad pevninou je možnost špionáže, protože pokud části dopadnou na území jiného státu, je zde riziko krádeže přísně střežených technologií. Proto by území pod letovou dráhou rakety mělo být z velké části nad oceánem nebo pustinou.
Třetím zásadním důvodem je, že každé vypuštění rakety je neuvěřitelně hlasité. A zvuk může být i velmi nebezpečný a rušivý – start vyprodukuje až 200 decibelů. To je dost na to, aby to poškodilo například okolní budovy, které je třeba speciálně navrhnout i postavit, aby vydržely silné vibrace způsobené zvukem. Kvůli tomu se mimochodem během startu používají také vodní děla, protože zvuk by mohl zapříčinit i výbuch rakety.
Jsou to tedy velmi specifická místa na planetě, která nám ovšem umožňují pronikat do neznámých a často také nových oblastí kosmu. Přijměte tedy pozvánku na netradiční prohlídku některých „kosmických přístavů“ pohledem snímkovacích družic.
Kosmodrom Bajkonur, Kazachstán
Toto je místo, kde se rodila moderní kosmonautika, místo, které téměř vzbuzuje posvátnou úctu. Svůj počátek zde mělo hodně významných událostí. Právě odtud se do kosmu vydal první člověk Jurij Gagarin nebo odstartovala první umělá družice Země – Sputnik-1, ale i první žena Valentina Těreškovová a mnoho další skvělých úspěchů začalo právě zde. Kosmodrom je navíc stále aktivní a startují odsud nejrůznější rakety, včetně pilotované verze Sojuzu nebo nákladní rakety Proton. Nákladní verze Sojuzu odsud dopravila na oběžnou dráhu snímkovací družici SkySat a v minulosti rakety Dněpr zase vynesly konstelaci snímkovacích družic RapidEye a právě podobné družice pořizují podobné snímky.
Rusko je dnes stále jediným státem schopným dostat člověka na nízkou oběžnou dráhu k ISS a nutno dodat, že kosmické lodě Sojuz jsou spolehlivé a slouží velmi dobře účelu, pro který byly postaveny. Pro mě jsou spolu s raketami R-7 (Sojuz) skutečným ztělesněním nadčasových strojů, které skutečně předběhly dobu. Kosmodrom Bajkonur je obrovský, ale také bohužel zastaralý. Stále je ovšem pro Rusko nepostradatelný i přesto, že jeho poloha z něj tvoří zvláštní území, které je příčinnou vleklého sporu mezi Kazachstánem a Ruskem, což je důvodem stavby nového kosmodromu na Ruském území. Místo je natolik významné, že si jistě zaslouží více obrázků.
Kosmodrom Vostočnyj, Amurská oblast, Rusko
Hluboko v sibiřské tajze se nachází novější ruský startovací komplex, který doprovází i řada kontroverzních událostí. Rusko ho vybudovalo zejména kvůli snížení závislosti na Kazachstánu. První start se odsud uskutečnil v roce 2016, ale valně využíván tento prostor zatím bohužel není. V roce 2017 začala druhá etapa výstavby a budování zázemí pro rakety rodiny Angara. Plné dobudování kosmodromu ovšem ještě nějaký čas potrvá. Na oběžnou dráhu se 5. července 2019 v 7:41:46 SELČ vydal z rampy 1S také český Cubesat Lucky-7. Počítá se s pilotovanými starty a vybudování obdoby hvězdného městečka. V plánu je i výstavba letiště, které je naprosto nezbytné pro přepravu družic a zásobování v místě startu. Jeho výstavba by měla započít v tomto roce. Také Vostočnyj bude celkem velkým komplexem. Plocha kosmodromu má po dokončení být 1034 km² s délkou okolo 36 km. K tomu si připočtěte stovky kilometrů železniční tratě a desítky kilometrů silnic a dostanete trochu představu o rozlehlosti areálu.
Kosmodrom Pleseck, Archangelská oblast, Rusko
Historicky, ale i jinak významný je tento dlouho utajovaný kosmodrom ukrytý v tajze na severu Ruska. Od rovníku je dost vzdálený a ve skutečnosti se jedná o nejseverněji položený kosmodrom na světě a má i další prvenství. Ačkoliv se to možná nezdá, je to nejvyužívanější kosmodrom na světě co do počtu uskutečněných kosmických startů, ovšem pilotované lety zde své místo nemají. Vzhledem ke své poloze je Pleseck vhodný pro snímkovací, vědecké nebo vojenské družice. Odpalovacích míst má kosmodrom opravdu hodně a startují odsud také rakety Topol z mobilních platforem. Pro Českou republiku (Československo) je tento prostor významný ještě z jiného důvodu, protože odsud do kosmu odstartovaly všechny družice Magion a MIMOSA. V poslední době se Pleseck vepsal do paměti jako místo, odkud startují nejnovější ruské rakety Angara.
Kosmodrom Jasnyj, Dombarovskij, Rusko
Tento kosmodrom patří mezi ty méně známá místa, odkud startují rakety. Namísto typických masivních konstrukcí z betonu a oceli, obslužných a startovacích věží zde najdeme v zemi odpalovací sila rozptýlená po kosmodromu. Náklad byl odsud do kosmu totiž vynášen na palubách zajímavých raket Dněpr odvozených z balistických střel R-36 z dob studené války a již tehdy vzbuzovaly ve světě patřičný respekt. O čem svědčí i kódové označení NATO – Satan. Po změně politické mapy světa se střely předělaly na kosmické nosiče a počítalo se s nimi minimálně do roku 2020, ale už bohužel nějaký čas nelétají. Důvod, proč si komerční zákazníci volili tuto raketu, je prostý – cena. Start stál totiž „pouze“ okolo 29 milionů dolarů a raketa byla schopna na LEO vynést až 4,5 tuny nákladu, což z ní činilo jednu z nejlevnějších a nejdostupnějších kosmických raket vůbec, ale časté odklady a jiné nesrovnalosti způsobily, že raketa již nenašla další zákazníky, kteří raději přešli ke stabilnějším provozovatelům. Již zaniklá společnost SkyBox Imaging svůj první SkySat z kosmodromu Jasnyj vynesla v roce 2013 a další snímkovací družice následovaly v dalších letech. Tento snímek pořídila družice konstelace SkySat 5. srpna 2019.
Kosmodrom Ťiou-čchüan, provincie Kan-su, Čína
Ťiou-čchüan je nejstarší a dosud nejrušnější raketová základna v Číně a nachází se v nadmořské výšce asi 1000 metrů. Stavba byla zahájena v roce 1956 a pro kosmické účely přebudována v roce 1969. Je domovem čínského pilotovaného programu. Startoval odsud první tchajkonaut Jang Li-wej, jehož jméno bylo tehdy tajeno do poslední chvíle. Na kosmodromu se nachází 6 startovacích míst a z toho jedno upravené právě pro pilotované lety s raketou Dlouhý pochod-2F. Další lety s posádkou jsou i nadále v plánu a to pravděpodobně i s evropskou účastí. Také některé soukromé společnosti, jako třeba OneSpace nebo i-Space mají své zázemí právě zde. Tento obrázek byl pořízen družicí SkySat 31. srpna 2019.
Kosmodrom Tchaj-jüan, provincie Šan-si, Čína
Toto je novější čínský kosmodrom postavený v horách, který se nachází 1500 metrů nad mořem. První družice se odsud vydala do kosmu v roce 1988. Kosmodrom je však méně využívaný a používá se pro náklady směřující zejména na polární a heliosynchronní dráhy. Startují odsud zejména rakety rodiny Dlouhý pochod 2, 4 a 6. Snímek pořídila družice SkySat 31. srpna 2019.
Kosmodrom Si-čchang, provincie Sečuán, Čína
Další čínský komplex se nachází také v horách a to dokonce 1830 metrů nad mořem. Jeho poloha je opravdu zajímavá. Je to v podstatě kosmodrom v údolí, protože po obou stranách je obklopen horami. Základna obsahuje tři odpalovací rampy, dvě pro rakety Dlouhý pochod a jedna nebyla nikdy dostavěna a dnes slouží jako rozhledna. Tento komplex Čína nabídla ke komerčnímu využívání a byl nechvalně proslaven havárií obřích rozměrů, která se udála v únoru roku 1996. Během startu družice Intelsat 708 se raketa CZ-3B vymkla kontrole a téměř ve vertikální poloze si to zamířila k obydlené oblasti, kde dopadla do nedaleké vesnice. Je uváděno, že bylo zničeno asi 80 domů a přesný počet úmrtí není dodnes znám, ale podle snímků z oblasti po havárii si lze udělat obrázek, nakolik smrtící dopad asi byl. Přesto se odsud uskutečnilo nejvíce kosmických startů z Číny. Další kontroverzní záležitostí byl start uskutečněný v roce 2007, kdy Čína poprvé otestovala ASAT, tedy střelu schopnou zasáhnout jinou družici. Střela tehdy zničila družici FY-1C. Cestu zde ovšem zahájila také lunární sonda Čchang-e 1. Nicméně díky své nevýhodné poloze bude pro komerční využití kosmodrom uzavřen a bude sloužit pouze jako záloha.
Kosmodrom Woomera, Austrálie
Australská raketová střelnice patří k nejstarším raketovým základnám na světě a i zde se psala historie. Právě odsud totiž Velká Británie startovala své střely Blue Streak, suborbitální rakety Black Knight a později i nejznámější nosiče BLACK ARROW. Mezi lety 1969 a 1971 startovala raketa celkem 4krát. Tři pokusy byly neúspěšné a až během posledního startu v roce 1971 se Britům na vlastní raketě povedlo vyslat na oběžnou dráhu svojí doposud jedinou družici Prospero (X-3). Britské zkušenosti se pak zúročily při stavbě prvního společného nosiče západní Evropy – Europa-1, který v počáteční fázi jako první stupeň používal raketu Blue Streak. Na obrázku je vidět oblast, odkud startovala BLACK ARROW s družicí Prospero. V současné době se uvažuje o obnovení provozu na tomto kosmodromu komerčními organizacemi. Je však stále běžně využíván pro starty sondážních raket. Díky velkým, prázdným prostorům je základna Woomera ideální místem pro přistávání a právě v této oblasti by mělo svou cestu ukončit návratové pouzdro japonské sondy Hayabusa-2 se vzorky asteroidu.
Kosmodrom Imam Khomeini, provincie Semnan, Írán
Íránské vesmírné centrum je provozované íránským ministerstvem obrany a íránskou kosmickou agenturou Iranian Space Agency (ISA) a patří určitě také k těm méně známým. Nicméně odsud startují kosmické rakety opravdu pouze sporadicky. K prvnímu pokusu rakety Kavoshgar 1 (Explorer 1) došlo teprve v roce 2008 a byl korunován úspěchem. V únoru 2009 odsud Írán úspěšně vyslal na oběžnou dráhu 27 kg vážící družici Omid pomocí dvoustupňového nosiče Simorgh (Safir). V roce 2012 byl kosmodrom silně poškozen výbuchem rakety, ale podařilo se ho opravit. Nástupce – Raketa Simorgh-2 (Safir-2), zahájila provoz testovacím letem v roce 2016, ovšem na palubě neměla žádný náklad. Let se povedl, ale následující dva již bohužel nikoliv. Írán většinou startuje bez povolení, což vyvolává vlnu kontroverze. Kosmodrom obsahuje dvě odpalovací rampy, jednu starší s odklápěcí věží a druhou modernější, mobilní věž.
Zdroj obrázků:
https://spacewatch.global/wp-content.jpg
https://www.universetoday.com/wp-content.jpg
https://twitter.com/olegmks/status/1004019773343137792
https://miro.medium.com/max/1920/1*YlpxbBYwgtkpCnEaZd9zLg.jpeg
https://twitter.com/deimosimaging/status/984332854183292928
https://miro.medium.com/max/1920/1*q3-uPFwlXZ-d7FMO6Xhjfw.jpeg
https://twitter.com/deimosimaging/status/958672856803610625
https://twitter.com/UrtheCast/status/988809969054244870
https://www.esa.int/Applications/Observing_the_Earth
https://miro.medium.com/max/1920/1*RM9vRX3CMG1KxpV5Q2kEiw.jpeg
https://miro.medium.com/max/1920/1*-jOYwNB5Bc8JtRBbatWdYQ.jpeg
https://miro.medium.com/max/1920/1*k3xE5EVEwWBLjo9aMlX6_A.jpeg
https://miro.medium.com/max/1920/1*EX7ozDzTPYm2t2Vruzz_iA.jpeg
https://twitter.com/wakka44/status/991722259420151811
https://miro.medium.com/max/1920/1*jB_kvgfVPLUVCDwiqEtcJA.jpeg
https://miro.medium.com/max/1920/1*AsX8RIMEadF-40U-kguB1A.jpeg
https://www.armytimes.com/resizer
/arc-anglerfish-arc2-prod-mco.s3.amazonaws.com/public/LLUMGXEU7FDEXH5D66UCPCFHVE.jpg){kind=link}
Díky za pěkný článek. Jen dotaz… píše se o tom, jen Rusové dokážou dostat člověka na LEO. A co Čína? Je pravda, že informace o jejich programu nejsou tak časté, ale nezaznamenal jsem, že by o schopnost dostat člověka do vesmíru přišli… Nebylo to myšleno tak, že dostat člověka na LEO na ISS?
Děkuji v textu jsem to opravil. 🙂 Jsem rád, že se článek líbí.
Neberte to jako jízlivost nebo hledání hnid na článku, ale Čína je schopná vyslat člověka(lidi) do vesmíru a byla by schopná je poslat i na ISS, kdyby na to přišlo. A v této souvislosti mě napadá čistě hypotetická otázka. Čínské lodě vycházejí koncepčně ze Sojuzu. Jak je to s případnou kompatibilitou stykovacích zařízení? Nemyslím navádění, různé ty systémy Kurs a Igla a jak se to teď jmenuje, ale čistě to fyzické připojení, příruby, zámky atd. Byla by čínská loď schopná se třeba v případě nouze připojit k ISS? Existuje na mezinárodní úrovni nějaká snaha o unifikaci? Do vesmíru se bude lítat stále častěji a chystají se na to i další státy např. Indie.
Čína má jiné stykovací zařízení,které není kompatibilní s ISS. Paradoxně více než Ruský systém připomíná spíše ten americký.
Existují náznaky informací, že čínský port by měl být kompatibilní s APAS-95.
Mezinárodní standard IDSS splňují například IDA nebo evropský IBDM.
Bajkonur „téměř vzbuzuje posvátnou úctu“? Nepopírám některá prvenství, ale pro mě je tento kosmodrom spíše synonymem pro porušování všech zásad bezpečnosti, neúcty k lidským životům, absolutního utajování startů a s nimi spojených tragických havárií. Ale samozřejmě každému imponuje jiný přístup.
To vážne? Je to polovojenský stand, tak bo aj riadený. Netreba zabúdať, že v minulej dobe bolo takmer všetko zakázané a tajné. Aj u nás prkotiny ako fotenie staníc či iných strategicky dôležitých oblastí.
To ostatné považujem za populistické nie celkom dobre premyslené zhodnotenie.
Ano, to vážně. Každé slovo.
Dovolím si Vám pripomenúť Geminy Apollo 1, raketoplány Columbia, Challenger… žiaden kozmodróm hlavne v pionierskych časoch neobchádzali problémy, ľudské zlyhania, zahmlievanie a utajovanie.
„Rusko je dnes stále jediným státem schopným dostat člověka na nízkou oběžnou dráhu a nutno dodat, že kosmické lodě Sojuz jsou spolehlivé a slouží velmi dobře účelu, pro který byly postaveny“
– Pripomenul by som Čínu s vlastným programmom a letmi s ľudskou posádkou začínajúcu Shenzhou 5 na rakete LM-2F (2003).
Ano, pokud se v článku dostanete k čínským kosmodromům, tak se tam o pilotovaném programu zmiňuji. Formulaci upravím lepší bude uvést na ISS. Jinak Čína zatím nelétá s Tchajkonauty nějak závratně často.
Nevím, jaký je přesně cíl článku, pravděpodobně doplnit fotky kosmodromů nějakým stručným popisem. Ale i v tomto rozsahu bohužel text obsahuje nepřesnosti a chyby, které by bylo vhodné vyjasnit a opravit. Namátkou vybírám (při rychlém čtení v mobilu ráno v metru) 1) míchání íránských raket, 2) opomenutí vypuštění pevní australské družice z Woomery raketou SPARTA, testování raket Europa, 3) na kosmodromu Si-čchang jsou dva vypouštěcí komplexy, ne tři, 4) kosmodrom Ťiou-čchüan byl jako raketová střelnice vybudován/zprovozněn v roce 1958 a ne 1956 (tehdy byla pouze zahájena její stavba), 5) z Plesecku nestartovaly jenom družice Magion, ale i česká MIMOSA, 6) když se o českých družicích mluvilo u Plesecku, stálo by za to u Vostočneho doplnit, že odtud startovala zatím poslední česká družice Lucky 7.
Pokud jsou v textu chyby, tak, je samozřejmě mile rád opravím. Jen nevím zda se dá absence některých informací považovat za chybu v textu. Pokud mi napíšete konkrétně co je špatně, tak se na to podívám. U každého kosmodromu mi šlo o o to uvést vždy to nejdůležitější, co je s kosmodromem spojeno. Což si myslím, že Woomera splňuje. Družice MIMOSA a Lucky-7 doplním do textu. Rok 1956 uvádí wiki, v textu je uvedeno, že pro kosmické účely byly prebudována v roce 1960. Pokud to chápu dobře v roce 1958 byl zprovozněn a o to mi nešlo. Tu větu tedy napíšu jasněji.
Ještě k těm rampám na Si-čchang. Opět jsem vycházel z wiki, která má uvedeny rampy 3 a o třetí rampě hovoří i další čínský zdroj. Oba odkazy Vám sem dám.
https://en.wikipedia.org/wiki/Xichang_Satellite_Launch_Center#Facilities
http://scitech.people.com.cn/GB/4720530.html
Čínsky neumím, odkaz na Wikipedii uvádí také dva komplexy po jedné vzletové rampě. Je to patrné také z fotografie uvedené v článku, případně na Google mapách.
Věřím, že přeložit to v googlu není takový problém. Dovolím si tedy shrnutí
Launch Pad #1
Dnes slouží jako rozhledna, dříve zamyšlen jako rampa pro projekt 714
Launch Complex #2
Funguje od roku 1990 pro starty na GEO
Launch Complex #3
Nejstarší rampa na kosmodromu, prošla modernizací (zahájena 2005), slouží především jako záloha LA-2
Tak snad to stačí takto. Těmto podrobnostem jsem se chtěl záměrně vyhnout. K podrobnějšímu prozkoumání jednotlivých kosmodromů jsou určené jiné, podrobnější články.
No a o tom to přesně je, ta rampa č. 1 nebyla nikdy vybudována a používána, takže tam jsou dvě rampy a ne tři.
😀 Tak tam tedy u jedné rampy tu informaci doplním.
„Počítá se s pilotovanými starty a vybudování obdoby hvězdného městečka, které je známé z Bajkonuru.“
Hvězdné městečko leží asi 30 km od Moskvy a s Bajkonurem nemá lautr nic společného (tedy, co se místa týká).
Ano, upravím to, děkuji. 🙂
Mě se článek líbí, všechno nemůže obsáhnout, to by byla kniha. Ale přesto si dovolím připomenout, že na Voomeře již japonská sonda z asteroidu jednou přistála. Připomínám to nikoli pro vlastní přistání, ale pro mimořádný inženýrský výkon, kterým japonští odborníci zprovoznili v hlubokém vesmíru havarovanou sondu a dokázali ji přivést zpět k Zemi a úspěšně přistát.
Děkuji za pochvalu. Ano a zmínka o tom bude v příštím dílu. 🙂
Díky za přehled a doufám v jeho brzké pokračování.
Předpokládám, že to bude pokračovat po jednotlivých zemích.
V tom případě mi tam u Číny chybí kosmodrom Wen-čchang na ostrově Chaj-nan. Podle wiki zde dějiny kosmodromu začínají v roce 1988, kdy zde byly testovány suborbitální rakety – moderní kosmodrom byl uveden do provozu v r. 2014. První úspěšný start proběhl 25. června 2016 (CZ-7). Mouhou zde startovat nejsilnější rakety CZ-5, naposledy 27. 12. 2019.
Pokračovaní bude příští týden v pondělí. Všechny kosmodromy se mi do toho samozřejmě nevejdou.Proto ani tebou zmiňovaný v přehledu nebude. O to víc díky za doplnění zde.
Dobrý den,
chtěl bych se jen zeptat, jestli v pokračování článku budou nějaké technické údaje. Zajímalo by mne toho hodně – třeba výška ramy, materiál deflektoru, jestli má rampa chrliče, jak se zvedá raketa, jak se na rampu dopravuje, jak je to daleko a kde se sestavuje a jak – zda horizontálně či vertikálně.
Zatím je to téměř čistý dějepis těch kosmodromů, přičemž mne zajímá spíše technická stránka věci, zatímco dějepos byl vžycky můj postrach.
Bohužel, to Vás budu muset zklamat. Pokračování bude ve stejném stylu. Technické parametry v nich nebudou. Není to cílem článku. Text je pouze informativní a doplňuje krásné fotografie pořízené z kosmu.